Neutralita

1) Článek 135 odst. 1 písm. i) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení se zásadou daňové neutrality, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí rozdílné zacházení mezi on-line nákupem losů a účastí na jiných hazardních hrách nabízených on-line tím, že posledně uvedenou kategorii her vylučuje z osvobození od daně z přidané hodnoty použitelného na prvně uvedenou kategorii her, pokud objektivní rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi hazardních her mohou podstatným způsobem ovlivnit rozhodnutí průměrného spotřebitele zvolit jednu z těchto kategorií her. 2) Zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU a zásada přednosti unijního práva ukládají vnitrostátnímu soudu, aby upustil od použití vnitrostátních ustanovení, o kterých bylo rozhodnuto, že jsou neslučitelná s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 ve spojení se zásadou daňové neutrality, aniž má v tomto ohledu vliv existence rozsudku vnitrostátního ústavního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zachování účinků těchto vnitrostátních ustanovení. 3) Pravidla unijního práva týkající se vydání bezdůvodného obohacení musí být vykládána v tom smyslu, že osobě povinné k dani přiznávají nárok na vrácení částky daně z přidané hodnoty vybrané v členském státě v rozporu s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 za podmínky, že toto vrácení nevede k bezdůvodnému obohacení této osoby povinné k dani. 4) Článek 108 odst. 3 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je osvobození některých subjektů od daně z přidané hodnoty (DPH) protiprávní státní podporou, nemůže osoba povinná k dani, na kterou se takové osvobození nevztahuje, obdržet ve formě náhrady škody částku odpovídající DPH, kterou uhradila.

1) Článek 135 odst. 1 písm. i) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení se zásadou daňové neutrality musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí rozdílné zacházení mezi nákupem losů a účastí na jiných hazardních hrách nabízených off-line na jedné straně a účastí na jiných hazardních hrách než loteriích nabízených on-line na straně druhé, tím, že posledně uvedenou kategorii her vylučuje z osvobození od daně z přidané hodnoty uplatňovaného na prvně uvedenou kategorii her, pokud objektivní rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi hazardních her mohou podstatným způsobem ovlivnit rozhodnutí průměrného spotřebitele zvolit si jednu z těchto kategorií her. 2) Zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU a zásada přednosti unijního práva ukládají vnitrostátnímu soudu, aby upustil od použití vnitrostátních ustanovení, o kterých bylo rozhodnuto, že jsou neslučitelná s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 ve spojení se zásadou daňové neutrality, aniž má v tomto ohledu vliv existence rozsudku vnitrostátního ústavního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zachování účinků těchto vnitrostátních ustanovení. 3) Pravidla unijního práva týkající se vydání bezdůvodného obohacení musí být vykládána v tom smyslu, že osobě povinné k dani přiznávají nárok na vrácení částky daně z přidané hodnoty vybrané v členském státě v rozporu s čl. 135 odst. 1 písm. i) směrnice 2006/112 za podmínky, že toto vrácení nevede k bezdůvodnému obohacení této osoby povinné k dani.il možnosti, kterou mu přiznává článek 267 SFEU , ukládá povinnost nepoužít právní posouzení vnitrostátního soudu vyššího stupně, pokud má s ohledem na výklad ustanovení unijního práva podaný Soudním dvorem ve formě rozsudku nebo usnesení s odůvodněním ve smyslu článku 99 jeho jednacího řádu za to, že uvedená posouzení nejsou s tímto právem v souladu. Tato zásada však nebrání vnitrostátní právní úpravě, která se omezuje na to, že vnitrostátním soudům nižšího stupně ukládá povinnost odůvodnit jakoukoli odchylku od těchto posouzení.

Článek si klade za cíl nabídnout pohled z perspektivy správce daně na problematiku (nejen) podvodů na DPH, na aktuální související judikaturu a její uchopení, přičemž nabízí i přímou reakci na příspěvek Ondřeje Lichnovského s názvem Podvody na DPH a jejich prokazování III, který uvedeným článkem vybízel k doktrinální diskusi. Účelem tohoto příspěvku není rozporovat rozsudky soudů či oponovat odborné veřejnosti nebo daňovým subjektům, potažmo jejich zástupcům, avšak je vhodné korigovat některé, ve výše uvedeném článku prezentované, názory neoprávněně kladené na vrub správce daně (nejen v oblasti daňových podvodů) a rovněž nabídnout i reálný pohled na možnosti Finanční správy. 1)