Opravné prostředky mimořádné

Jednou z pravidelných povinností OSVČ je každoroční podávání daňového přiznání finančnímu úřadu a návazně pak předkládání Přehledu té zdravotní pojišťovně, u které byla OSVČ pojištěna v kalendářním roce, za který tento Přehled podává. Pokud by OSVČ změnila v průběhu roku zdravotní pojišťovnu (k 1. 7. 2019), bylo by její povinností podat Přehled oběma zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto roce pojištěna. Příjmy a výdaje by byly rozděleny na polovinu, případně i s ohledem na minimum platné pro OSVČ. V případě dodatečné změny údajů o příjmech a výdajích, rozhodných pro placení daně a pojistného na zdravotní pojištění, je povinností OSVČ předložit opravné hlášení jak finančnímu úřadu, tak zdravotní pojišťovně. Protože se podání řádného i opravného Přehledu odvíjí ve zdravotním pojištění od podání řádného, resp. opravného či dodatečného daňového přiznání, proberme si nejprve ve zkratce jednotlivé druhy daňových přiznání.

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění se zaměstnavatel někdy může dostat „do křížku“ se zdravotní pojišťovnou. Pokud zaměstnavatel nesouhlasí s postupem zdravotní pojišťovny, uplatněným ve správním řízení například formou uložené pokuty, může se proti němu odvolat. Vyměří-li zdravotní pojišťovna zaměstnavateli penále, lze požádat o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti. V následujícím se textu budeme zabývat problematikou odvolání podaného zaměstnavatelem proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny, a také možností podání žádosti o prominutí penále. V dané souvislosti lze konstatovat, že postup zaměstnavatele v těchto situacích má v podstatě obecnou platnost i pro další skupiny plátců neboli pro samoplátce, kterými jsou ve zdravotním pojištění osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

Soud uzavírá, že „stanovená daň“ je pravomocně stanovenou daní dle § 147 daňového řádu . Pokuta za opožděné tvrzení daně dle § 250 daňového řádu je příslušenstvím daně a sleduje její osud. Dojde-li ke změně výše „stanovené daně“, změní se i výše uložené pokuty. Výše uložených a ukládaných pokut musí vždy vycházet z konečné výše stanovené daně Soudu nepřísluší předjímat řešení situací v řízeních, ve kterých dojde ke změně základu pro výpočet pokuty dle § 250 daňového řádu , avšak lhůta k podání odvolání již dávno uplynula. Zvolí-li správce daně cestu mimořádných opravných nebo dozorčích prostředků, vydá-li rozhodnutí o příslušenství daně vždy spolu s vydáním rozhodnutí o nově stanovené dani či bude postupovat jinak. Tato otázka není předmětem projednávané věci.

Tento článek si klade za cíl provést základní rozbor daného právního institutu – stížnosti, a to zejména se zaměřením na zodpovězení otázky, za jakých podmínek dojde k úspěšnému uplatnění stížnosti, tj. za jakých podmínek jde o stížnost přípustnou. Závěry tohoto článku se opírají jak o znění účinné právní úpravy a rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu týkající se dané problematiky, tak částečně i o zkušenosti jeho autorky získané několikaletým působením ve Finanční správě.