Příjmy nepodléhající zdravotnímu pojištění

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP , mimo právní úpravou stanovených výjimek.

Institut minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (i OSVČ) byl do právní úpravy začleněn již od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tedy od 1. 1. 1993, a to s tím záměrem, aby (velmi) nízké příjmy neměly ve svém důsledku negativní dopad na naplňování příjmové stránky systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. 1. 2022 na částku 16 200 Kč.

Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění k datu 1. 1. 1993 zaujímala specifickou roli problematika placení pojistného zaměstnavatelem v souvislosti s poskytnutím pracovního volna bez náhrady příjmu (neplaceného volna) nebo při vykázané neomluvené absenci zaměstnance. Do konce roku 2014 platilo, že v případě poskytnutí neplaceného volna se pojistné na zdravotní pojištění odvádělo (navyšoval se vyměřovací základ zaměstnance podle počtu kalendářních dnů trvání neplaceného volna), výjimky byly taxativně vyjmenovány v tehdy platném ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) – c) zákona č. 592/1992 Sb. , o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 592/1992 Sb. ). Při neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci byl zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli celou částku odpovídající pojistnému, které zaměstnavatel za zaměstnance za tuto dobu uhradil neboli pojistné z důvodu neomluvené absence platil prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši absentující zaměstnanec, a to vždy, bez výjimky.

Jednou z pravidelných povinností OSVČ je každoroční podávání daňového přiznání finančnímu úřadu a návazně pak předkládání Přehledu té zdravotní pojišťovně, u které byla OSVČ pojištěna v kalendářním roce, za který tento Přehled podává. Pokud by OSVČ změnila v průběhu roku zdravotní pojišťovnu (k 1. 7. 2019), bylo by její povinností podat Přehled oběma zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto roce pojištěna. Příjmy a výdaje by byly rozděleny na polovinu, případně i s ohledem na minimum platné pro OSVČ. V případě dodatečné změny údajů o příjmech a výdajích, rozhodných pro placení daně a pojistného na zdravotní pojištění, je povinností OSVČ předložit opravné hlášení jak finančnímu úřadu, tak zdravotní pojišťovně. Protože se podání řádného i opravného Přehledu odvíjí ve zdravotním pojištění od podání řádného, resp. opravného či dodatečného daňového přiznání, proberme si nejprve ve zkratce jednotlivé druhy daňových přiznání.

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění se zaměstnavatel někdy může dostat „do křížku“ se zdravotní pojišťovnou. Pokud zaměstnavatel nesouhlasí s postupem zdravotní pojišťovny, uplatněným ve správním řízení například formou uložené pokuty, může se proti němu odvolat. Vyměří-li zdravotní pojišťovna zaměstnavateli penále, lze požádat o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti. V následujícím se textu budeme zabývat problematikou odvolání podaného zaměstnavatelem proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny, a také možností podání žádosti o prominutí penále. V dané souvislosti lze konstatovat, že postup zaměstnavatele v těchto situacích má v podstatě obecnou platnost i pro další skupiny plátců neboli pro samoplátce, kterými jsou ve zdravotním pojištění osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

Jednou z důležitých povinností zaměstnavatelů ve zdravotním pojištění je řádné odhlašování zaměstnanců při ukončení zaměstnání v zákonem stanovené osmidenní lhůtě, anebo také v situaci, kdy osoba přestane být při trvajícím pracovněprávním vztahu z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem, k čemuž typicky dochází u některé z dohod. Zaměstnavatelé by neměli tuto povinnost podceňovat, neboť kromě možného uložení pokuty ze strany zdravotní pojišťovny až do výše 200 000 Kč může zaměstnavatel tímto postupem způsobit potíže i zaměstnanci (pojištěnci), jak bude dále rozvedeno konkrétně dále.

Pokud se pojištěnec (což může být mimo jiné i osoba, která nemá na území České republiky trvalý pobyt) rozhodne podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, platí pro ni ve zdravotním pojištění mnohé povinnosti, které musí respektovat. V opačném případě se vystavuje nebezpečí, že zdravotní pojišťovna bude po nezodpovědném podnikateli uplatňovat dlužné pojistné (zálohy na pojistné) včetně penále, případně může provinilci uložit pokutu za porušení některých ustanovení zákona. Z hlediska placení pojistného je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že OSVČ – jako jediná ze skupin plátců – hradí pojistné formou záloh a (případného) doplatku pojistného.