Správce

Následující příspěvek se zabývá jednou z nejdiskutovanějších částí velké novely daňového řádu 2021, kterou je oblast zahájení daňové kontroly. Od 1. 1. 2021 bude daňová kontrola zahájena doručením „oznámení o zahájení daňové kontroly“. Jedná se v praxi ale skutečně o tak zásadní změnu? 1) Dne 1. 1. 2021 vstoupí v účinnost největší změna zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, od jeho schválení v roce 2009. Zákonodárce tak „uctí“ 10leté výročí účinnosti tohoto právního předpisu (původní znění vešlo v účinnost dne 1. 1. 2011).

V § 170 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,DŘ “ anebo ,,zákon“) je upraven institut zástavního práva správce daně. Vychází se obecně z toho, že k zajištění neuhrazené daně je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu anebo k majetku vlastníka, který je odlišný od daňového subjektu. Nutno dodat, že oproti obecné úpravě zástavního práva v občanském zákoníku, obsahuje DŘ speciální úpravu tohoto institutu v již zmíněném ustanovení § 170.Dle tohoto ustanovení zákona je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu.

Plátce daně z přidané hodnoty má řadu povinností, z nichž tou hlavní je přiznání DPH z jeho prodejů (až na výjimky) a její odvedení správci daně. Naopak jeho prakticky jedinou, ale významnou výhodou je možnost odpočtu – zjednodušeně řečeno „vrácení“ – DPH z jeho nákupů od jiných plátců. Odpočet daně je zcela zásadní podmínkou neutrality DPH pro plátce, kteří jsou fakticky v roli výběrčích daní zaplacených zákazníky. Cesta plátce za odpočtem daně se však podobá legendární plavbě Odyssea mezi Charybdou a Skyllou. A úskalím nejsou jen překážky v podobě mnoha podmínek stanovených zákonem o DPH , ale také úřední postupy a procesy zdlouhavého prověřování oprávněnosti odpočtu. Naštěstí ale nyní rázně „bouchl do stolu“ Ústavní soud a zastal se plátců, když uvedl, že „donekonečna“ mohou správci daně prověřovat – a tedy nevracet – pouze případnou spornou část odpočtu DPH, a nikoli paušálně celý (nadměrný) odpočet daně za prověřované zdaňovací období.

Zavedení institutu nespolehlivého plátce či nespolehlivé osoby bylo slibováno jako jedno z důležitých opatření k zamezení daňových podvodů u DPH. Veřejně přístupná databáze nespolehlivých plátců by měla přispívat k větší informovanosti daňových subjektů a k jejich větší obezřetnosti při navazování obchodních styků s osobami, které byly označeny jako nespolehlivé. Zároveň však podnikatelé čekali, že pokud si svého obchodního partnera v této databázi prověří, budou mít významný podklad pro prokázání, že nepostupovali lehkomyslně, když uskutečnili obchod se subjektem, který v této databázi uveden není. V praxi je však tento důkaz příslušnými orgány obvykle chápán pouze jednostranně, tedy jako přitěžující okolnost v případě, že je uzavřen obchod s nespolehlivým plátcem či nespolehlivou osobou. Pokud však dotčený subjekt nespolehlivým plátcem není, nebývá to vnímáno jako nějaká zásadní informace svědčící o potřebné obezřetnosti daňového subjektu. Přesto je tento institut státními orgány využíván a dle zveřejněných údajů ke konci třetího čtvrtletí 2019 činil 6 415 nespolehlivých plátců a 12 952 nespolehlivých osob. Zařazení mezi nespolehlivé plátce může velmi významně negativně ovlivnit podnikatelskou budoucnost daňového subjektu. V důsledku toho také vznikají i soudní spory např. o oprávněnost finančních orgánů zařadit dotčený subjekt mezi nespolehlivé plátce či o rychlost s jakou má být subjekt z registru vymazán, pokud pominou podmínky jeho nespolehlivosti. Výběru z judikatury správních soudů v této oblasti je věnován dnešní příspěvek.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 7 Afs 321/2018 , www.nssoud.cz

Ve vztahu mezi správcem daně a daňovým subjektem došlo od 1. ledna 2011 k významným změnám v souvislosti s novou právní úpravou správy daní podle zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění zákona č. 30/2011 Sb. (dále jen „daňový řád“), kterým byl současně zrušen zákon č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“). V tomto článku se zaměříme na písemnosti, které může obdržet daňový subjekt od správce daně podle daňového řádu.