Vzory průmyslové

Česká firma, plátce DPH (registraci k DPH v jiném státě EU nemá), nakupuje od britské firmy službu. Ta spočívá v účasti na testování chemických vzorků, kterého se ve stejný čas účastní přihlášené laboratoře z celého světa. Britský dodavatel dodá zákazníkovi (obvykle laboratoř) chemický vzorek, zákazník jej zanalyzuje a zjištěné výsledky zašle britské firmě. Vzorek je po analýze českou firmou zlikvidován. Britská firma pak potvrdí a vydá zprávu o kvalitě analýzy vzorku. Příslušný materiální vzorek je dovážen z Velké Británie do Německa, kde je ukončen dovoz. Celní formality jsou vyřizovány s německou dceřinnou společností britského dodavatele, německá dcera však nic nefakturuje. Česká firma do celního řízení nijak nevstupuje. Zboží je dále přepraveno do ČR konečnému zákazníkovi, kde ho převezme. Celou přepravu zajišťuje britská strana s dodací podmínkou CPT (přeprava placena až na konkrétní místo v ČR). Britský dodavatel fakturuje přímo české firmě za účast v analýze. Britský dodavatel není samostatně registrován k DPH v žádné zemi EU. Podstata platby spočívá v poskytnutí služby, je však spojena s dodáním potřebného materiálu, bez kterého služba nemůže proběhnout, cena vzorku coby materiálu je zanedbatelná a není samostatně vyčíslena v rámci dané služby. Z pohledu DPH, má český odběratel coby plátce DPH nějakým způsobem samostatně vykazovat v DPH pořízení zboží či přemístění majetku z Německa, resp. může české firmě vzniknout povinnost registrace k DPH v Německu v tomto případě? Nebo postačí v DPH vykázat na řádku 12 přiznání poskytnutí služby osobou povinnou k dani ze třetí země?

Článek navazuje na příspěvek zveřejněný v předchozím čísle časopisu, který byl zaměřený na průmyslová práva z pohledu právních předpisů. Tento se ve své první části věnuje vykazování, oceňování, inventarizaci, odpisování a zveřejnění průmyslových práv pohledem českých účetních předpisů vč. příkladů souvisejících účetních operací. Dále je zmíněna novela zákona o daních z příjmů v oblasti dlouhodobých nehmotných aktiv účinná od 1. 1. 2021.

Článek ve svém úvodu vymezuje práva duševního vlastnictví a jeho dvě hlavní složky, jimiž jsou autorská práva a průmyslová práva, včetně jejich vzájemného porovnání. V další části je stručně popsáno řízení o udělení právní ochrany. Stěžejní část článku tvoří rozbor vybraných druhů průmyslových práv, který je na závěr shrnut do přehledové tabulky.