Zákony

Dne 29. 4. 2021 byl Senátem schválen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb. , o volbách do Parlamentu České republiky (dále jen „volební zákon “). Zákonodárci museli upravit volební zákon , jelikož část ustanovení byla v únoru tohoto roku zrušena Ústavním soudem poté, co skupina senátoru navrhla jejich zrušení.

Již delší dobu se v účetní a daňové profesi hovoří o potřebě nového, moderního zákona o účetnictví. Ustavující schůze pracovní skupiny ke koncepci nové účetní legislativy se konala už 25. 1. 2017. V říjnu 2020 potom padl další zásadní milník – vláda schválila návrh věcného záměru nového zákona o účetnictví. Ačkoliv nový zákon o účetnictví je stále ještě dost vzdálený, je vhodné (možná až nezbytné) sledovat a postupně se seznamovat se změnami a novinkami, které lze očekávat. Zákon o účetnictví (ač se to totiž na první zdání třeba tak jevit nemusí) je jeden ze zásadních zákonů, neboť ovlivňuje podnikatele, neziskový sektor ale i veřejnou správu, výběr daní apod. V tomto článku jsou shrnuty zásadní změny a novinky, které lze v novém zákonu o účetnictví očekávat a též možné (přetrvávající) nedostatky připravovaného nového zákona o účetnictví. I s ohledem na skutečnost, že ještě není k dispozici paragrafové znění nového zákona a řada témat ještě nemá své definitivní řešení, je text článku psán s mírným nadhledem. 1) Obsah článku by proto neměl být vnímán jako čistá interpretace faktů, ale spíše jako podnět k diskusi v odborné veřejnosti a shrnutí současného stavu očekávané nové účetní legislativy.

Nejvyšší správní soud připouští, že v kontextu citované části důvodové zprávy se může jeho výklad jevit jako nekonzistentní, když nejprve určí, že se v dané situaci použije § 5b odst. 2 ZDPH , a naopak je vyloučena aplikace § 5c odst. 3 ZDPH , a následně cituje autora zmíněné novely, který výslovně připustil, že je vztah mezi těmito ustanoveními nejasný. K tomu však je třeba uvést, že soudu nezbývá než vyložit právo účinné v rozhodné době způsobem, který nejlépe odpovídá vůli racionálního zákonodárce, přestože skutečný autor zákona takový výklad nemusel zamýšlet. Zde je vhodné připomenout tezi jednoho z nejvýznamnějších právníků 20. století Gustava Radbrucha (Dreier, S. Paulson, Heidelberg 1999, s. 107): „Vůle zákonodárce není metodou výkladu, nýbrž cílem výkladu a výsledkem výkladu, výrazem pro apriorní nezbytnost systémově-nerozporného výkladu celého právního řádu. Je proto možné konstatovat jako vůli zákonodárce to, co nikdy jako vědomá vůle autora zákona nebylo přítomno. Interpret může rozumět zákonu lépe, než mu rozuměl jeho tvůrce, zákon může být moudřejší než jeho autor.“