Zasilatelství

Firma má předmět podnikání mezinárodní zasilatelství. Nevlastní nákladní automobil a pouze obchoduje na portálech s přepravou. V praxi to funguje tak, že nějaká firma požaduje přepravu z místa X do bodu Y a dá poptávku firmě, která s ní spolupracuje a je spediční firma, ta tuto poptávku posune do poptávkového portálu přeprav, kterých je celoevropsky několik a může na to zareagovat nejen přepravce, ale i tento obchodník s dopravou. Nákup a prodej přepravy je uskutečňován s marží se subjekty z EU+GB. Na nákladové straně má firma kromě faktur přijatých za přepravu od přepravních společností (nebo spedičních firem) i provizní faktury od nerezidentů ČR (právnické osoby), které fakturují za zprostředkování obchodu (hledání zákazníka nebo dopravce z jejich země) a jsou nezbytným dodavatelem, aby mohla firma propojovat např. zákazníky firmy z (ESP, FR, DE, GB) a dopravce z východní Evropy. Kromě toho občas využije při této příležitosti právní kancelář z tamního státu v případě sporu. Otázkou je, zda je u dodavatelů-nerezidentů ČR (tj. dodavatel přepravních služeb, poskytovatel provizních služeb při zprostředkování obchodu, nebo právní kancelář řešení sporu) nevzniká povinnost pro naši firmu dle § 22 ZDP a souvisejících – sražení či zajištění daně při platbě do zahraničí? Uvažujeme, že povinnost žádných srážek či zajištění daně u těchto plnění není, protože dodavatelé nepůsobí fyzicky na území ČR (přepravy jsou zpravidla mimo ČR, zprostředkovatel (právnická osoba) shánějící dopravce nepůsobí na území ČR, ale na území svého tamního státu a komunikuje online, právní kancelář je dle místa sporu – často dle působnosti portálu s přepravou nebo přepravce, pokud se řeší nějaký spor).

Problematikou závazků ze smluv příkazního typu se zabývá zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v dílu 5, hlavy II, části čtvrté, konkrétně v § 2430 až 2520, které dále rozděluje do oddílů zabývajících se příkazem, zprostředkováním, komisí, zasílatelstvím a obchodním zastoupením. V příspěvku pro srovnání nechybí ani některá související ustanovení dřívější právní úpravy, která byla vymezena v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), a zákoně č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník “). Oba tyto zákony byly zrušeny občanským zákoníkem.

Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu. Je-li ujednáno, že zasílatel obstará pro příkazce od příjemce zásilky přijetí peněžních prostředků nebo že uskuteční jiný inkasní úkon dříve, než příjemci vydá zásilku nebo doklad umožňující se zásilkou nakládat, použijí se přiměřeně i ustanovení o dokumentárním inkasu. V následujícím příspěvku se opět zaměříme na právní úpravu smluv, které jsou v novém občanském zákoníku v rámci ustanovení nadepsaných Závazky ze smluv příkazního typu.