Zamezení dvojího zdanění - aplikace metody prostého zápočtu

Vydáno: 22 minut čtení

Tento příspěvek se zabývá vybranými otázkami spojenými s aplikací metody prostého zápočtu 1) . Příspěvek je zpracován podle stavu k 1. 11. 2021, není-li uvedeno nebo nevyplývá-li z kontextu příspěvku jinak.

Zamezení dvojího zdanění – aplikace metody prostého zápočtu
doc. Mgr. Ing.
Karel
Brychta,
Ph.D.,
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, Ústav financí
 
Úvod
Stejně jako u metody vynětí, i u metody zápočtu rozlišujeme dvě kategorie:
metodu úplného zápočtu
a
metodu prostého zápočtu
2). Smlouvy o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“), v nichž je ČR smluvní stranou, zakotvuje v případě zápočtu druhou z uvedených metod. Ta je metodou, která je z pohledu mezinárodního zdaňování příjmů a veřejných financí vnímána jako férovější. Z pohledu koncepce zakotvení metod zamezení dvojího zdanění lze uzavřít, že existence metody prostého zápočtu jako jediné metody zamezení dvojího zdanění pro všechny typy příjmů daňového rezidenta je převažujícím modelem u novějších SZDZ3). U SZDZ, v nichž je zakotvena i metoda vynětí s výhradou progrese (viz předchozí článek autora zveřejněný v č. 1-2 a 3/2022), představuje metoda prostého zápočtu výjimku ustanovenou pro vybrané kategorie příjmů4).
Základním rozdílem kategorie metod zápočtu oproti metodám vynětí je, že příjem ze zdrojů v zahraničí5) je součástí základu daně a zároveň je
fakticky podroben dani
6). U metody zápočtu úplného je následně od vypočtené daňové povinnosti odečtena celá daň zaplacená v zahraničí s tím, že z titulu zápočtu daně nemůže vzniknout přeplatek. U metody prostého zápočtu ještě nastupuje další omezení, kterým je, že započtená daň nemůže přesáhnout podíl daně připadající na příjem zdrojů ze zahraničí.
 
Východiska aplikace metody prostého zápočtu
Podmínky aplikace metod zamezení dvojího zdanění, stejně tak jako její způsob, upravuje § 38f (
Vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí
) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), na který autor z důvodu stručnosti odkazuje. Následující text příspěvku cílí na určitá specifika a atributy, které jsou s aplikací metody prostého zápočtu spojeny.
Vyjdeme-li analogicky z pravidla potvrzeného např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 1 Afs 292/2017, pak z hlediska posuzování konkrétní situace je třeba dbát na konkrétní znění obsažené v příslušné SZDZ7). V tomto ohledu tak autor považuje za důležité upozornit, že níže uvedený seznam představuje určité zobecnění a je zapotřebí ho takto i vnímat – tj. v konkrétním případě je třeba reflektovat normy obsažené v konkrétní SZDZ.
Z hlediska aplikace metody prostého zápočtu je nutné:
a)
Identifikovat a ve spojení s nesením důkazníh