Cílem následujícího příspěvku je vysvětlit právní úpravu věcných břemen a nastínit postup jejich účtování.
Věcné břemeno, jeho právní úprava a účtování
Ing.
Zdeněk
Morávek
Právní úprava
Nejdříve tedy něco k právní úpravě. Věcná břemena jsou upravena v § 1257 až 1308 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Občanský zákoník pracuje s pojmem „věcná břemena“ jakožto společným a nadřazeným pojmem pro služebnosti a reálná břemena. Pojem věcných břemen není v občanském zákoníku nikterak blíže charakterizován. Podle základní úpravy, která je obsažena v § 1257 odst. 1 občanského zákoníku platí, že věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. Obecně tedy platí, že služebnost spočívá v povinnosti nekonání povinného a reálné břemeno naproti tomu v povinnosti konání povinného.
Velmi důležité je, že předmětem služebnosti nemusí být jen nemovitá věc, může jí být i věc movitá.
Z pohledu obecné úpravy služebnosti i reálná břemena jsou věcnými právy k věci cizí, obecnou charakteristikou služebností, která je nakonec výslovně vyjádřena i v samotném textu zákona, je povinnost z nich plynoucí. Ta spočívá ve zdržení se nebo strpění, služebnost nespočívá v konání.
Struktura úpravy služebností v občanském zákoníku sleduje jejich tradiční rozdělení na pozemkové a osobní, nicméně zákon neobsahuje výslovnou obecnou definici pozemkové ani osobní služebnosti.
Rozdíl služebností osobních a pozemkových pak může být v případě evidovaných nemovitostí patrný z katastru nemovitostí.
Služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. Ve smyslu § 1260 odst. 1 občanského zákoníku může být rozsah a obsah určen skutečností, která vede ke vzniku služebnosti (smlouva, rozhodnutí soudu, pořízení pro případ smrti, vydržení). V praxi nastanou případy, kdy ani shora popsané vymezení rozsahu zde nebude vůbec nebo nebude dostatečné. V takovém případě zákon stanoví jako další kritérium míru místní zvyklosti. V případě, že rozsah nebo obsah služebnosti není určen ani jedním z předešlých způsobů, nastupuje vyvratitelná domněnka ohledně obsahu a rozsahu služebnosti, kdy se obě charakteristiky předpokládají spíše menší než větší.
Služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržení