Ještě pár poznámek k postavení insolvenčního správce nejen v daňovém řízení

Vydáno: 25 minut čtení

V tomto příspěvku je stručně pojednáno o pozici insolvenčního správce i jeho odpovědnosti za výkon funkce. Nedílnou součástí tohoto článku je i rozbor problematiky odpovědnosti insolvenčního správce za zajištění plnění povinností dle daňových předpisů v případě dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem. Autor si klade nejen otázku, zda a do jaké míry je insolvenční správce odpovědný za tuto oblast, ale taktéž co může být podstatným limitem pro (bez)vadný výkon funkce insolvenčního správce v návaznosti na plnění výše uvedených povinností.

 

Ještě pár poznámek k postavení insolvenčního správce nejen v daňovém řízení
Mgr.
Petr
Taranda
 
1. Úvodem
K sepsání tohoto článku mě do určité míry inspirovaly závěry obsažené v příspěvku „Vybrané otázky vztahu insolvenčního řízení a správního soudnictví“ z pera autorů Michaela Feldeka a Kláry Koukalové z 12. 6. 2019.1) V tomto článku se kromě jiného též pojednává o postavení dlužníka a insolvenčního správce v daňovém a soudním řízení správním v návaznosti na některé výkladové problémy, které s sebou přinesla praxe.
Zmíněný článek reagoval na skutečnost, že na základě rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 149/2017
vymezil tento soud zásadním způsobem vztah insolvenčního a sousedního řízení správního
. Zvláštní pozornost v návaznosti na zmíněný rozsudek byla věnována konkursu jako jednomu ze způsobu řešení úpadku, mezi jehož účinky patří zejména
přechod práv a povinností z dlužníka na insolvenčního správce
. Ve výše uvedeném rozsudku pak Nejvyšší správní soud nově formuloval právní názor, že:
„Skutečnost, že je vedeno insolvenční řízení s účastníkem řízení ve věcech správního soudnictví jako dlužníkem, nemá vliv na soudní řízení ve správním soudnictví – ustanovení § 140a (přerušení řízení), § 140b (zákaz vydání rozhodnutí) a § 140c (nově zahájená řízení) insolvenčního zákona se na správní soudnictví nevztahují.“
Oproti původně zastávanému stanovisku z usnesení sp. zn. 4 As 6/2015 Nejvyšší správní soud tento svůj nově zastávaný postoj odůvodnil tím, že pokud po dobu účinnosti rozhodnutí o úpadku nejsou orgány veřejné moci omezeny v tom uplatňovat svou pravomoc [§ 140d zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“)], musí být tomuto jednání orgánů veřejné správy poskytnuta
účinná soudní kontrola, která má napomoci i náhradě majetkové újm