Vyrozumění o výši nedoplatků před nařízením daňové exekuce - 2. část

Poznámka: Text vyjadřuje názory autora a nepopisuje právní názory, postoje či stanoviska Finanční správy České republiky.

V předchozím díle článek uvedl, že vyrozumění o výši nedoplatků není rozhodnutím ve smyslu § 101 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). To však neznamená, že na jeho náležitosti nejsou kladeny žádné nároky, neboť za určitých podmínek je správce daně povinen toto vyrozumění o výši nedoplatků vystavit. Samotný daňový řád explicitně neuvádí, jaké náležitosti by vyrozumění o výši nedoplatků mělo obsahovat, nicméně z charakteru institutu vyrozumění o výši nedoplatků lze tyto náležitosti dovodit.

Z povahy věci toto vyrozumění musí obsahovat minimálně jednotlivé částky nedoplatků, které je daňový subjekt povinen uhradit. V případě nedoplatku na jistině je otázkou, zda by ve vyrozumění měly být obsaženy nedoplatky na jistině, u které uplynula toliko původní lhůta splatnosti a nikoli náhradní lhůta splatnosti. Autor je toho názoru, že vyrozumění o výši nedoplatků plní funkci varovnou, neboť daňový subjekt upozorňuje na riziko nařízení daňové . Z tohoto důvodu autor dospívá k závěru, že ve vyrozumění o výši nedoplatků mohou být obsaženy pouze nedoplatky vykonatelné, tj. nedoplatky, u kterých přichází v úvahu nařízení daňové .

V samotném vyrozumění o výši nedoplatků jsou zpravidla slovně označeny jednotlivé osobní daňové účty, u kterých je uvedena konečná částka evidovaná na jednotlivých osobních daňových účtech. Daňové subjekty se často obracejí na správce daně s požadavkem na detailní rozpis jednotlivých částek, neboť si chtějí podrobněji prověřit, z jakého titulu vznikly příslušné nedoplatky. Často za tímto účelem podávají i námitky dle § 159 daňového řádu, kde namítají, že vyrozumění o výši nedoplatků ve smyslu § 153 odst. 3 daňového řádu musí obsahovat rozpis jednotlivých částek s rozlišením na konkrétní nedoplatky ve vztahu k jistině a příslušenství daně, případně v těchto námitkách uvádějí, že částka uvedená ve vyrozumění nesouhlasí se skutečnou výši nedoplatků. Podle autorova názoru však detailní rozpis druhů osobních daňových účtů s podrobným rozvedením částek na příslušné nedoplatky však ve vyrozumění o výši nedoplatků zpravidla až na výjimky není nutný, poněvadž správce daně použije příslušné platby adresované na příslušný osobní daňový účet vždy v souladu s pořadím úhrady nedoplatků ve smyslu § 152 daňového řádu. Daňový subjekt tak nemůže ovlivnit, na který konkrétní nedoplatek evidovaný na jednom osobním daňovém účtu bude příslušná platba zapravena. Nadto k prověření stavu osobních daňových účtů není určen institut vyrozumění o výši nedoplatků dle § 153 odst. 3 daňového řádu, neboť tento institut má daňový subjekt toliko upozornit na riziko zahájení daňové , pokud nedoplatky uvedené ve vyrozumění nebudou uhrazeny. K podrobnějšímu prověření skutečností obsažených na osobním daňovém účtu navíc slouží jiné instituty. Vraťme se však k námitkám dle § 159 daňového řádu, ve kterých daňové subjekty namítají, že vyrozumění o výši nedoplatků ve smyslu § 153 odst. 3 daňového řádu musí obsahovat rozpis jednotlivých částek s rozlišením na konkrétní nedoplatky ve vztahu k jistině a příslušenství daně. Tyto námitky mohou správci daně vyřídit tak, že tyto budou zamítat a nad rámec daňovému subjektu budou poskytovat podrobný rozpis jednotlivých nedoplatků s rozlišením na jistinu a příslušenství daně, aby tak naplnili zásadu vstřícnosti zakotvenou v § 6 odst. 4 daňového řádu.

Samotné částky nedoplatků evidované na osobních daňových účtech by měly být uvedeny včetně veškerého příslušenství daně. Problém však nastane v případě úroku z prodlení, neboť tento úrok v souladu s § 251a odst. 1 daňového řádu vzniká za každý jednotlivý den prodlení, kdy jsou splněny podmínky pro jeho vznik. Řešení lze spatřovat v tom, že tyto částky budou uvedeny buď ke dni vystavení vyrozumění o výši nedoplatků, k libovolnému dni uvedenému v tomto vyrozumění nebo ke dni, kdy byl naposledy předepsán úrok z prodlení ve smyslu § 251a odst. 2 a 3 daňového řádu. K tomu je třeba uvést, že uvedení úroku ke dni vystavení vyrozumění se nejeví vhodným, poněvadž tento den se nemusí krýt s datem odeslání či podpisu uvedenému v samotném vyrozumění. Z tohoto důvodu tento den nemusí být daňovému subjektu známý. Dle autorova názoru se nejeví vhodným ani druhý z uvedených způsobů, a to s přihlédnutím k § 251a odst. 3 daňového řádu, podle něhož správce daně vyrozumí daňový subjekt způsobem podle § 153 odst. 3 o předpisu úroku, je-li úrok předepsán do evidence daní z důvodu, že pominuly podmínky pro jeho další vznik. Při aplikaci tohoto druhého způsobu by totiž daňový subjekt mohl být vyrozumíván o povinnosti hradit úrok z prodlení, který ještě není předepsán na jeho osobním daňovém účtu, což je nejen v rozporu s § 251a odst. 3 daňového řádu, ale také je to zmatečné pro daňový subjekt, který si může ověřovat informace o daňových nedoplatcích ze své daňové informační schránky. Autor se tak přiklání ke třetímu z uvedených způsobů, kdy ve vyrozumění o výši nedoplatků bude uveden jen již předepsaný úrok z prodlení. Z tohoto důvodu by vyrozumění o výši nedoplatků mělo obsahovat datum, k němuž je úrok z prodlení předepsán na osobní daňový účet. Autorovi je známo, že takový postup je zpravidla využíván i správci daně.

Ve správní praxi často dochází k tomu, že daňový subjekt uhradí částky uvedené ve vyrozumění o výši nedoplatků a má za to, že tímto veškeré své povinnosti splnil. V některých případech se však stává, že mezi úhradou daně a dnem, k němuž je předepsán úrok z prodlení, uplyne delší časový úsek. Z těchto důvodů tak může dojít k situaci, kdy v tomto mezidobí do úhrady daně dojde ke zvýšení částky úroku z prodlení, kterou je daňový subjekt povinen uhradit. Je tomu tak proto, že dle § 251a odst. 1 daňového řádu úrok z prodlení vzniká za každý jednotlivý den prodlení až do samotného dne úhrady jistiny. V dané věci je otázkou, zda je správce daně povinen vyrozumět daňový subjekt o předpisu zbývajícího úroku z prodlení. Důvodová zpráva k zákonu č.