Vyrozumění o výši nedoplatků před nařízením daňové exekuce – 1. část
Poznámka: Text vyjadřuje názory autora a nepopisuje právní názory, postoje či stanoviska Finanční správy České republiky. |
Historicky první porevoluční právní úprava vyrozumívání dlužníka o daňových nedoplatcích byla obsažena v
§ 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „
zákon o správě daní a poplatků“). Pokud daňový dlužník nezaplatil splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě, byl povinen jej správce daně podle
§ 73 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků vyzvat, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní nejméně osmidenní lhůtě, a dále byl povinen upozornit daňový subjekt, že přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku, nebude-li tento nedoplatek zaplacen v náhradní lhůtě. Proti této výzvě bylo přípustné podání odvolání v patnáctidenní lhůtě, které nemělo odkladný účinek. Podle
§ 73 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků bylo možné zahájit vymáhání i bez výzvy, pokud hrozilo nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že v
zákoně o správě daní a poplatků byla stanovena jednoznačná povinnost správce daně, na základě které byl tento vždy povinen před zahájením
exekuce
vyzvat dlužníka k uhrazení splatného nedoplatku. Za tímto účelem byl správce daně povinen stanovit nejméně osmidenní lhůtu, ve které měl daňový subjekt možnost nedoplatek dobrovolně uhradit. Ve výzvě pak musel být daňový subjekt výslovně poučen, že po uplynutí stanovené lhůty správce daně přistoupí k vymáhání nedoplatku. Výzvu pak bylo nutno vydat před zahájením
exekuce
vždy s tím, že jedinou výjimku představovala existence nebezpečí zmaření účelu vymáhání. Výzva byla vydávána ve formě rozhodnutí, proti němuž bylo přípustné odvolání, které nemělo odkladný účinek.
2)Tato právní úprava zcela nepochybně byla ku prospěchu daňových subjektů, neboť jim poskytovala jistotu, že budou ve většině případů upozorněny na daňové nedoplatky a na skutečnost, že jim hrozí daňová
exekuce
. K tomu je třeba uvést, že postupem času se z této výzvy stal pouze formální úkon správce daně, neboť daňové subjekty často prokazatelně věděly o nedoplatcích, a přesto byl správce daně povinen je vždy vyzývat k úhradě nedoplatků a upozornit je, že v opačném případě bude přikročeno k vymáhání těchto nedoplatků. Jedinou výjimkou, kdy správce daně nebyl povinen daňového dlužníka vyzývat k úhradě nedoplatků, byla situace, kdy účel vymáhání mohl být zmařen.
Z výše uvedených důvodů zákonodárce liberalizoval právní úpravu a přijetím
§ 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2020, stanovil, že správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením.
Citovaným ustanovením tak byla formální výzva k zaplacení daňového nedoplatku vydávaná ve formě rozhodnutí nahrazena méně formálním vyrozuměním, kterým byl daňový subjekt vyrozuměn o výši jeho nedoplatků a dále byl tímto upozorněn na následky spojené s jejich neuhrazením. Kromě tohoto právní úprava nic dalšího stran tohoto vyrozumění nestanovila. Správní praxe správců daně však dospívala k závěru, že takto stručné liberalizované ustanovení není dostačující a postupně rozvíjela různé bližší okolnosti ohledně vyrozumívání daňových subjektů o výši jejich nedoplatků. Zákonodárce tyto zkušenosti ze správní praxe správců daně částečně reflektoval a zákonem č.
283/2020 Sb., kterým se mění zákon č.
280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, znovelizoval
§ 153 odst. 3 daňového řádu tak, že do tohoto ustanovení přidal povinnost správce daně vyrozumět daňový subjekt vždy, jedná-li se o nedoplatek, který má být poprvé vymáhán, a to s výjimkou situace, pokud byl daňový subjekt o nedoplatku již dříve vyrozuměn, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by vyrozumění bylo zjevně neúčelné.
Podoba a způsob vyrozumění o výši nedoplatků v režimu
daňového řáduPodle
§ 153 odst. 3 daňového řádu:
„Správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Správce daně tak učiní vždy, jedná-li se o nedoplatek, který má být poprvé vymáhán; to neplatí, byl-li daňový subjekt o nedoplatku již dříve vyrozuměn, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by vyrozumění bylo zjevně neúčelné.“
Výše citované ustanovení uvádí, že správce daně může daňový subjekt vyrozumět o výši jeho nedoplatků. Z citovaného ustanovení lze dovodit, že daňový subjekt by měl být vyrozuměn o výši nedoplatků v případě, že by mohly nastat důsledky spojené s jejich neuhrazením. Nejvýznamnější důsledek spojený s opomenutím úhrady nedoplatků je uveden ve druhé větě ust.
