Vyrozumění o výši nedoplatků před nařízením daňové exekuce - 3. část

Poznámka: Text vyjadřuje názory autora a nepopisuje právní názory, postoje či stanoviska Finanční správy České republiky.

Ve správní praxi se lze setkat se situacemi, kdy daňové subjekty namítají pochybení správce daně, jelikož tento nařídil daňovou exekuci, aniž by tyto nejdříve vyrozuměl o výši nedoplatků a následcích spojených s jejich neuhrazením. Ojediněle se lze setkat i s tím, že se daňové subjekty domáhají i nápravy dle § 181 odst. 2 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a požadují v této souvislosti nejen zastavení daňové , nýbrž i zrušení předpisu všech exekučních nákladů, neboť mají za to, že pro nařízení daňové nebyly splněny zákonné podmínky. K tomu autor v prvé řadě uvádí, že tyto situace jsou zatím velmi ojedinělé, tudíž v současné době ještě nelze hovořit o celorepublikově ustálené správní praxi.

V dané věci je třeba si nejdříve vyjasnit otázku, zda daňová nařízená bez předchozího vyrozumění daňového subjektu o výši nedoplatků může být vůbec nezákonná. Právní názory odborné veřejnosti i správců daně na řešení této otázky lze rozdělit do dvou skupin.

První skupina usuzuje, že opomenutí vyrozumění o výši nedoplatků nemůže za žádných okolností vyvolat jakoukoli nezákonnost daňové , resp. nemůže mít za následek zastavení daňové dle § 181 odst. 2 daňového řádu. Argumenty pro tento právní názor jsou různé. Část odborné veřejnosti usuzuje, že vyrozumění o výši nedoplatků je fakultativním instrumentem správce daně, tudíž nevystavení tohoto vyrozumění o výši nedoplatků nemůže vyvolat žádné právní následky.¹⁾ Tato právní argumentace však nemá podporu nejen značné části odborné veřejnosti, nýbrž ani judikatury Nejvyššího správního soudu²⁾. Lze se setkat i s právní argumentací, dle které lze daňovou exekuci nařídit za splnění zákonem stanovených podmínek, mezi které náleží existence exekučního titulu, dále vykonatelnost exekučního titulu, poté zachování prekluzivní lhůty pro vymáhání, postižitelnost předmětu a nakonec také dodržení pravidel směřujících k ochraně dlužníka dle § 263 a 264 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „občanský soudní řád“), ve spojení s § 177 odst. 1 občanského soudního řádu. Předchozí vyrozumění o výši nedoplatků však dle tohoto právního názoru nepatří mezi zákonem stanovené podmínky pro nařízení daňové , poněvadž tato skutečnost ze zákona explicitně nevyplývá.³⁾

Odborná veřejnost zastoupená ve druhé skupině naproti tomu zastává právní názor, dle něhož je správce daně za určitých podmínek povinen vystavit vyrozumění o výši nedoplatků před zahájením daňové . Pokud by správce daně tuto povinnost spočívající ve vystavení vyrozumění o výši nedoplatků porušil a tato by dosáhla značné intenzity, byla by daňová nařízená bez předchozího vyrozumění o výši nedoplatků nezákonná.⁴⁾ Správce daně by byl povinen tuto daňovou exekuci zastavit dle