Pokrok nelze zastavit, a to se týká i oblastí účetnictví a daní. Elektronizace a digitalizace se nezadržitelně vtírají i do těchto oblastí podnikatelské činnosti. České firmy si sice na jednu stranu stěžují na administrativní zátěž a byrokracii, ale na druhou prozatím nevyužívají mnohdy možností moderních technologií, které by jim od administrativy mohly ulehčit tak, jak by bylo možné, anebo je používají ne zcela efektivním a správným způsobem.
Elektronizace a digitalizace v účetnictví
Ing.
Petr
Koubovský,
daňový poradce, č. osv. 3891 – Rödl & Partner Tax, k. s.
Dle vyjádření Ministerstva financí, potažmo Generálního finančního ředitelství, i finanční správa jednoznačně deklaruje, že digitalizace a elektronizace je cesta budoucnosti, tj. např. i uznávání e-faktur jako dokladů rovnocenných tradičním papírovým fakturám nestojí v cestě žádné legislativní ani faktické omezení z daňového nebo účetního pohledu. Ostatně již několik posledních let je vidět jasný směr elektronické komunikace se státními úřady, finanční úřady nevyjímaje. Důkazem budiž podávání daňových přiznání a jiných tvrzení v elektronické formě ve formátu XML, resp. jejich zasílání prostřednictvím datových schránek daňových subjektů.
Digitalizace a elektronizace ve světě
Celý svět se žene neúprosnými kroky kupředu a lokální regulace účetnictví na národní úrovni není již mnohdy postačující. Obchodní transakce se internacionalizují, a protože je i pro odborníka velmi náročné získávat informace z jiných zemí, je stále kladen velký důraz na harmonizaci účetních pravidel a účetních výkazů tak, aby byly alespoň do jisté míry srozumitelné pro všechny jejich uživatele.
Na základě celosvětového průzkumu společnosti Billentis z roku 2014 (v rámci invoicing report) bylo zjištěno, které státy – tzv. „vůdci“ využívají nejvíce (na obrázku barva bordo) či tzv. „opozdilci“ nejméně (na obrázku barva bílo-žlutá) možnosti elektronické fakturace mezi jednotlivými státy světa.
Právní předpoklady digitalizace a elektronizace v Evropské unii
V rámci zemí EU se harmonizace uskutečňuje prostřednictvím norem – direktiv, které jsou začleňovány do národních úprav členských zemí EU. Tyto direktivy však obsahují v mnoha případech právo volby, což umožňuje jednotlivým zemím uplatňovat vlastní zvláštnosti a výjimky.
Směrnice Rady 2006/112/ES
Směrnice Rady 2006/112/ES je jedním ze základních pilířů evropské legislativy, která upravuje (mimo jiné) daňové doklady, konkrétněji fakturaci. Jako faktury tato směrnice v článku definuje veškeré doklady nebo veškerá sdělení (nebo doklady a sdělení měnící původní faktury a výslovně na ně odkazující) v papírové nebo elektronické podobě, jež jsou vystaveny za podmínek uvedených v čl. 220–225 a obsahují tyto náležitosti:
–
datum vystavení,
–
pořadové číslo založené na jedné nebo více sériích, které jednoznačně určují fakturu,
–
identifikační číslo pro DPH uvedené v článku 214, pod nímž osoba povinná k dani dodala zboží nebo poskytla službu,
–
identifikační číslo pro DPH pořizovatele nebo příjemce uvedené v článku 214, pod kterým obdržel dodání zboží nebo poskytnutí služby, pro které je osobou povinnou odvést daň, anebo dodání zboží podle čl. 138 stejné směrnice,
–
množství a druh dodaného zboží nebo rozsah a druh poskytnuté služby,
–
den, kdy bylo uskutečněno nebo dokončeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, nebo den, kdy byla provedena platba uvedená v čl. 220 bodech 4 a 5, pokud jej lze určit a liší se ode dne vystavení faktury,
–
základ daně pro každou sazbu nebo osvobození od daně, jednotkovou cenu bez DPH a veškeré slevy nebo rabaty, pokud nejsou obsaženy v jednotkové ceně,
–
uplatněnou sazbu daně,
–
výši daně, jež má být odvedena, není-li uplatněn zvláštní režim, pro který tato směrnice tento údaj nepřipouští,
–
v případě osvobození od daně, je-li pořizovatel nebo příjemce osobou povinnou odvést daň, odkaz na použitelné ustanovení této směrnice nebo na odpovídající vnitrostátní ustanovení, anebo jakýkoli jiný odkaz uvádějící, že dodání zboží či poskytnutí služby je osvobozeno od daně nebo je předmětem postupu přenesení daňové povinnosti,
–
v případě dodání nových dopravních prostředků uskutečněného za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a 2 písm. a) údaje uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b), je-li uplatněn zvláštní režim pro cestovní kanceláře, odkaz na článek 306 nebo na odpovídající vnitrostátní ustanovení, anebo jakýkoli jiný odkaz uvádějící, že byl tento režim uplatněn,
–
je-li uplatněn jeden ze zvláštních režimů pro použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti, odkaz na článek 313, 326 nebo 333 nebo na odpovídající vnitrostátní ustanovení, anebo jakýkoli jiný odkaz uvádějící, že byl uplatněn jeden z těchto režimů,
–
je-li osobou povinnou odvést daň daňový zástupce ve smyslu článku 204, identifikační číslo pro DPH tohoto daňového zástupce uvedené v článku 214 a jeho plné jméno a adresu.
Jednotlivé členské státy však nemusí vyžadovat veškeré povinné údaje, pokud je zboží dodáno nebo služba poskytnuta na jejich území, stejně tak jako členské státy nemusí vyžadovat, aby faktury byly podepsány.
Faktury dle této směrnice lze předávat i v listinné podobě a zpřístupňovat elektronickými prostředky, ovšem za předpokladu, že s tím jejich příjemce souhlasí. U takových faktur však musí zůstat