ESG Reporting: Nová výzva?

Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme se podívat do minulosti, do roku 2013, kdy byla přijata nová účetní směrnice, která mimo jiné obsahuje požadavky na zprávu vedení. Směrnice 2013/34/EU²⁾ nahradila do té doby existující Čtvrtou směrnici Rady upravující požadavky na účetní závěrku obchodních společností a Sedmou směrnici Rady týkající se konsolidované účetní závěrky. Účetní směrnice již od počátku požadovala zveřejnění ve zprávě vedení nefinančních klíčových ukazatelů výkonnosti, které se vztahují k podnikatelské činnosti. Nicméně co se za nefinanční klíčové ukazatele výkonnosti považuje a jak budou prezentovány, již směrnice nedefinovala. Na tuto směrnici navázala první z řady novel, konkrétně směrnice o nefinančním reportingu, známá pod názvem NFRD³⁾. Tato směrnice již daleko přesněji vymezuje, jaké nefinanční informace mají být poskytovány, kde budou umístěny a jak zveřejněny. Stanoví také působnost na jednotlivé subjekty.

V roce 2019 byla představena Zelená dohoda pro Evropu (tzv. Green Deal), kdy cílem je kromě dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, také přesměrování kapitálu směrem k udržitelným aktivitám. Na základě toho vznikl Akční plán Financování udržitelného rozvoje, který obsahuje klasifikační systém usnadňující orientaci investorů při financování a podpoře udržitelných aktivit. Stejně jako je důležité přesměrování kapitálových toků směrem k investicím zmírňujících dopady změn klimatu, je nezbytné i přesměrování kapitálových toků do takových sociálních oblastí, jejichž aktivity například respektují dodržování lidských práv, zlepšování pracovních podmínek apod. Z výše uvedeného vyplynulo nejprve přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 ze dne 27. 11. 2019 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví služeb. Následně bylo toto nařízení novelizováno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. 6. 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (dále jen „nařízení o taxonomii“). Nařízení o taxonomii stanoví, které ekonomické aktivity lze považovat za udržitelné. Na základě tohoto nařízení začínají především banky posuzovat jednotlivé podniky při žádosti o poskytnutí úvěru.

Vyšší úroveň standardizace poskytovaných informací je jedním z důvodů přijetí směrnice CSRD, která kromě rozšíření rozsahu působnosti oproti směrnici NFRD přináší i standardizaci vykazovaných informací a zároveň přísnější požadavky na jejich ověření. Zatímco směrnice NFRD požadovala pouze ověření faktu, že nefinanční informace byly uvedeny, směrnice CRSD požaduje ověření pravdivosti poskytovaných informací, a to i s ohledem na princip dvojí významnosti. Směrnice CSRD tak významně posiluje roli auditorů a regulačních orgánů v kontrolním procesu reportování ESG faktorů. Cílem je zajistit vyšší kvalitu a důvěryhodnost poskytovaných informací. Zároveň by nová úprava měla zabránit či alespoň minimalizovat riziko greenwashingu.

Zatím posledním z dílků celkové mozaiky týkající se poskytování udržitelných informací je návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937, označované jako směrnice CSDDD. Tato směrnice by měla doplnit požadavky na informace požadované směrnicí CSRD ohledně náležité péče, tzv. due dilligence.

Pro lepší orientaci, jak se postupně vyvíjela potřeba nefinančního, resp. udržitelného reportingu, uvádíme přehled základních právních předpisů EU v oblasti ESG:

Důvodem pro vydání směrnice NFRD byla potřeba zlepšit uvádění sociálních a environmentálních informací s cílem zjistit rizika udržitelnosti a zvýšit důvěru investorů a spotřebitelů. Podle Evropské komise je uvádění nefinančních informací zásadním krokem pro zvládnutí změny vedoucí k udržitelnému světovému hospodářství, které spojuje dlouhodobou ziskovost se sociální spravedlností a ochranou životního prostředí. Uvádění nefinančních informací tak umožňuje měřit, sledovat a řídit výkonnost podniků a jejich dopad na společnost. Přehled nefinančních informací měl podle Evropské komise obsahovat i informace o postupech náležité péče uplatňovaných podnikem, zejména s ohledem na jeho dodavatelské a subdodavatelské řetězce, s cílem odhalit existující a potenciální nepříznivé dopady, předcházet jim a zmírňovat je. Už z tohoto popisu je patrné, že požadavky, které přináší směrnice CSRD nejsou nové a že princip dvojí materiality, který směrnice CSRD zakotvila, se objevil již v této směrnici. To samé se týká i návrhu směrnice CSDDD.

Co tedy princip dvojí materiality znamená? Podniky by měly ve své zprávě vedení uvádět takové informace, které jsou potřebné nejen k pochopení dopadů podniku na otázky udržitelnosti, tj. jak činnost podniku ovlivňuje ESG faktory, ale zároveň jaký mají otázky udržitelnosti, resp. ESG faktory dopad na jeho výkonnost a postavení, tj. jak ovlivňují jeho činnost.

Zatímco směrnice NFRD pracovala s pojmem „nefinanční informace“, pracuje směrnice CSRD s pojmem „informace o udržitelnosti“. Jaký je důvod této změny? Důvodem je skutečnost, že pojem „nefinanční informace“ je nepřesný a zavádějící, neboť svádí k domněnce, že tyto informace nemají finanční význam. Opak je však pravdou, jak již bylo naznačeno výše.

Směrnice NFRD nestanovovala, v jakém detailu by nefinanční informace měly být uváděny a nebyly stanoveny ani závazné standardy. V současné době mohou podniky využívat různé standardy, návody a doporučení týkající se poskytování ESG informací. Při poskytování těchto informací se mohou použít jak vnitrostátní, tak unijní rámce, jako je systém pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) nebo mezinárodní rámce, mezi něž patří například:

Aby však byla zajištěna jak transparentnost poskytovaných informací, tak ale především jejich srovnatelnost, požaduje směrnice CSRD, aby zpráva o udržitelnosti byla vypracována v souladu s Evropskými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti ESRS⁴⁾. Tyto standardy budou vydávány Evropskou komisí formou nařízení v přenesené pravomoci. Jedná se tak o přímo použitelný právní předpis bez nutnosti transpozice do národní legislativy.

Směrnice CSRD pamatuje i na podniky ze zemí mimo Evropskou unii, a proto se snaží sladit požadavky standardů ESRS s mezinárodně uznávanými standardy udržitelného reportingu, zejména GRI a ISSR. Důvodem je zabránění double reportingu. Zároveň tato harmonizace standardů umožní investorům a ostatním stakeholderům snadněji porovnávat a hodnotit výkonnost podniků na základě udržitelnosti.

Směrnice CSRD také významně mění skupinu podniků, kterých se zveřejňování informací dotkne. Zatímco směrnice NFRD se týkala pouze největších a velmi významných podniků a skupin, požadavky na podávání udržitelných informací zasáhnou nejen všechny velké podniky a velké skupiny podniků, ale v budoucnosti také malé a střední kótované společnosti a v rámci hodnotového řetězce i další menší podniky.

I přesto, že směrnice NFRD a CSRD mají společné prvky, představuje směrnice CSRD významný posun a rozšíření působnosti povinností v oblasti udržitelného reportování, a to s cílem posílit udržitelnost a společenskou odpovědnost podniků v rámci Evropské unie. Povinná povaha rozšiřuje nejen působnost na více podniků, ale zahrnuje i nová kritéria a posiluje kvalitu a srovnatelnost udržitelného reportování. Díky tomu bude více podniků zapojeno do transparentního poskytování informací o udržitelnosti.

Následující tabulka ukazuje srovnání některých stávajících požadavků směrnice NFRD s požadavky podle směrnice CSRD

Oblast úpravy	Směrnice NFRD	Směrnice CSRD
Rozsah působnosti	Požadavky se vztahují na: - >velké podniky, které jsou subjektem veřejného zájmu s průměrným počtem zaměstnanců vyšším než 500; - mateřskou společnost velké skupiny, která je subjektem veřejného zájmu s průměrným počtem zaměstnanců vyšším než 500.	Požadavky se vztahují na: - všechny velké podniky; - všechny velké skupiny; - malé a střední podniky, jejichž CP jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu EU; - podniky ze třetích zemí, jejichž čistý obrat na trhu EU přesahuje 150 mil. EUR. Nepřímo požadavky dopadají i na další podniky spadající do hodnotového řetězce některého z výše uvedených podniků.
Obsah	Uvádí se informace v rozsahu potřebném k pochopení vývoje podniku, jeho výkonnosti, postavení a dopadů jeho činnosti, které se týkají a) životního prostředí, b) sociálních a zaměstnaneckých otázek, c) respektování lidských práv a d) boje proti korupci.	Do zprávy vedení se zahrnou informace potřebné k pochopení dopadů podniku na otázky udržitelnosti a informace, jak otázky udržitelnosti ovlivňují vývoj podniku, jeho výkonnost a postavení, které obsahují například: - >stručný popis obchodního modelu a strategie podniku; - popis časově ohraničených cílů souvisejících s otázkami udržitelnosti, které si podnik vytyčil, případně absolutních cílů snížení emisí skleníkových plynů alespoň pro roky 2030 a 2050, popis pokroku, jehož podnik při plnění těchto cílů dosáhl a prohlášení o tom, zda jsou cíle podniku týkající se environmentálních faktorů založeny na přesvědčivých vědeckých důkazech; - popis úlohy správních, řídicích a dozorčích orgánů s ohledem na otázky udržitelnosti, jakož i jejich odborných znalostí a dovedností ve vztahu k plnění této úlohy či přístupu těchto orgánů k těmto odborným znalostem a dovednostem; - popis politik podniku ve vztahu k otázkám udržitelnosti; - informace o existenci systémů pobídek spojených s otázkami udržitelnosti, které jsou nabízeny členům správních, řídicích a dozorčích orgánů; - popis postupů náležité péče ve vztahu k otázkám udržitelnosti, hlavních skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů spojených s vlastní provozní činností podniku a jeho hodnotovým řetězcem a popis opatření přijatých podnikem, která mají skutečným nebo potenciálním nepříznivým dopadům předcházet, zmírnit je, napravit je nebo je odstranit, a výsledků těchto opatření; - popis hlavních rizik pro podnik spojených s otázkami udržitelnosti, včetně popisu hlavních závislostí podniku na těchto otázkách a způsobu, jakým podnik tato rizika řídí, a - ukazatele relevantní pro uvádění informací uvedených v předešlých bodech.
Standardizace	Není Podniky mohou používat různé standardy, např. standardy GRI.	Evropské standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti ESRS
Umístění zprávy	2 možnosti - součást zprávy vedení; - samostatná zpráva.	Jasně identifikovatelná samostatná část zprávy vedení
Formát	Není uveden	Elektronický formát XBRL
Ověření	Auditor pouze ověří, že zpráva byla sestavena.	Auditor ověří pravdivost informací uvedených ve zprávě o udržitelnosti.

Jak je z tabulky patrné, největší změny nalezneme především v oblasti standardizace, formátu a ověření. Obsah vykazovaných informací zůstává v zásadě stejný a spíše se mění hloubka detailu, v jakém jsou informace poskytovány.

Podíváme-li se na rozdíly mezi směrnici NFRD a CSRD, můžeme konstatovat, že přestože ve své době směrnice NFRD měla své přínosy, lze z tabulky vyčíst některá omezení, která bránila v plném využití jejího potenciálu při reportování nefinančních informací a jejich harmonizaci na úrovni Evropské unie. Mezi taková omezení patří, zejména:

Řekli jsme si už, že ESG reporting neznamená pouze směrnici NFRD, resp. CSRD, ale že se jedná o ucelenou množinu předpisů týkajících se udržitelných financí. Proto se nyní podíváme stručně na obsah nařízení o taxonomii a návrh směrnice týkající se náležité péče.

Jak jsme již uvedli, nařízení o taxonomii je dalším z klíčových prvků „zelené legislativy“. Stanovuje společná technická kritéria pro identifikaci udržitelných aktivit, která přispívají k dosažení environmentálních cílů v rámci Evropské unie. Cílem je usnadnit a zlepšit hodnocení, která investice a finanční produkty jsou skutečně udržitelné, což by mělo ve výsledku znamenat přesměrování kapitálu směrem k udržitelným projektům a aktivitám.

Aby daný podnik zjistil, zda může být konkrétní hospodářská činnost klasifikována jako environmentálně udržitelná, je nejprve nutné zjistit, zda je daná činnost pro taxonomii způsobilá. To znamená, zda jsou pro danou hospodářskou činnost dostupná technická screeningová kritéria podle nařízení EU 2021/2139. Je proto nutné vypracovat analýzu na základě výše zmíněných technických screeningových kritérií. Na základě této analýzy pak lze následně určit, zda předmětná činnost splňuje či nesplňuje některý z environmentálních cílů, kterými jsou

Současně by v oblasti technických screeningových kritérií měla být analyzována také skutečnost, že zkoumaná hospodářská činnost významně nepoškozuje žádný z dalších environmentálních cílů stanovených v tomto nařízení. Záměrem je předejít tomu, že investice do hospodářských činností budou kvalifikovány jako environmentálně udržitelné i v případě, kdy tyto hospodářské činnosti způsobují škody na životním prostředí v rozsahu, které převažují nad jejich přínosem k environmentálnímu cíli.

Aby mohly být aktivity podniku kvalifikovány jako environmentálně udržitelné, je nutné, aby zároveň splňovaly podmínku, že jsou v souladu s tzv. minimálními zárukami. Hospodářská činnost splňuje podmínku souladu s minimálními zárukami v případě, že je prováděna zejména v souladu s

V současné době jsou analyzovány pouze první dva environmentální cíle. Zbylé čtyři cíle budou analyzovány až v souladu s novelou tohoto nařízení, které vstoupí v účinnost od 1. 1. 2024.

Zveřejňování informací je rozděleno do 2 fází, kdy

Výše uvedené informace má podnik povinnost zveřejnit v souladu s nařízením EU 2178/2021, které stanovuje metodiku pro reportování o souladu aktivit s taxonomií. Nefinanční podniky zveřejňují informace upřesněné v příloze I ve formě tabulky pomocí šablon, které jsou uvedeny v příloze II daného nařízení.

nařízení o taxonomii můžeme shrnout do následujících bodů:

Dalším předpisem vztahující se k udržitelnosti je návrh směrnice CSDDD. Na konci loňského roku bylo dosaženo na úrovni Rady EU Obecného přístupu. Kdy však bude směrnice CSDDD schválena není zřejmé. Dá se předpokládat, že by k tomu mělo dojít co nejdříve, neboť požadavky této směrnice jsou komplementární s požadavky směrnice CSRD.

Hlavním cílem směrnice CSDDD je zajistit, aby podniky převzaly odpovědnost za své dopady na životní prostředí, lidská práva a sociální aspekty, a to jak v rámci svých podnikatelských aktivit, tak i v globálním hodnotovém řetězci. Podniky budou mít povinnost v rámci procesu due dilligence systematicky identifikovat, předcházet a řešit rizika spojená se svými podnikatelskými aktivitami s ohledem na ESG faktory. Tlak na transparentnost zveřejňovaných informací by mělo pomoci snížit negativní dopady podniku na své okolí a společnost a přispět tak ke zlepšení životních podmínek jak zaměstnanců podniku, tak i obyvatel v oblastech, kde podnik, i prostřednictvím svého hodnotového řetězce, působí.

Přijetí směrnice bude pro podniky znamenat dopad na způsob, jakým podniky řídí své aktivity a jak přistupují k otázkám udržitelnosti a lidských práv ve svých globálních řetězcích.

Prostřednictvím reportingu obecně komunikuje firma se svým okolím, a to jak uvnitř firmy, tak především se svými externími uživateli informací. ESG reporting je jednou z jeho částí. Prostřednictvím ESG reportingu firma komunikuje o svých aktivitách, rizicích nebo přínosech a jejich dopadech na celkové postavení v oblasti udržitelnosti. Jak jsme zmínili výše, firmy již dnes poskytují nefinanční informace, přičemž tyto informace nejsou nijak standardizovány. V případě podávání zpráv o udržitelnosti se situace mění a firmy by pro podávání těchto zpráv měly postupovat v souladu se standardy ESRS. V současné době připravuje Evropská komise první sadu těchto standardů k vydání. Předpokládá se, že by na podzim mohly být standardy přijaty formou nařízení Komise v přenesené působnosti. Standardy ESRS jsou rozčleněny na dvě části, kterou tvoří

obsahují obecné principy a požadavky na poskytované informace, které by firmy měly dodržovat při zpracování zprávy o udržitelnosti a jsou tvořeny standardy

obsahují tři sady tematicky zaměřených standardů

Nyní se podíváme blíže na jednotlivé ESG faktory.

Environmentální faktor je nejvíce skloňovaným faktorem, pokud hovoříme o ESG reportingu. Tento faktor hraje klíčovou roli v udržitelném podnikání a podniky se stále více zaměřují na jejich řešení a zlepšování. Podniky, které aktivně pracují na snižování svého ekologického otisku, nejen pomáhají ochránit životní prostředí, ale také mohou získat konkurenční výhodu a přitáhnout tak nové zákazníky, kteří preferují, nejen ekologicky, odpovědné podnikání. Informace týkající se životního prostředí by měly zahrnovat všechny aktivity související se změnou klimatu a jejích důsledků. Nejde tedy jen o počítání uhlíkové stopy a dosahování uhlíkové neutrality, ale i o další oblasti životního prostředí. Environmentální faktory zahrnují širokou škálu aspektů týkajících se vlivu podnikání na životní prostředí a udržitelnost. Mezi environmentální oblasti, o kterých by měla firma podávat informace, zejména patří:

Sociální faktory zůstávají ve stínu environmentálních, nicméně nejsou o nic méně důležité. Sociální faktory se zaměřují na to, jak se podnik zapojuje a jak ovlivňuje prostředí, ve kterém působí. Jaký je jeho vztah k zaměstnancům, jaký vliv má jeho činnost na místní komunity, na zákazníky apod.

Mezi „S“ faktory patří například:

Faktor správy a řízení podniku se zaměřuje na to, jak je podnik řízen, jaké má správní postupy a hodnoty a jaká je transparentnost a odpovědnost vedení podniku. Mezi takové faktory lze zařadit

ESG reporting neznamená jen reportování informací, ale přináší podniku nové příležitosti i rizika, kterým podnik čelí nebo v budoucnu čelit bude. Povinnost reportovat ESG ukazatele ve větším detailu bude nutit podniky důsledněji zkoumat své udržitelné postupy a identifikovat oblasti, ze kterých plynou podniku rizika nebo naopak příležitosti.

Mezi výzvy a příležitosti, které z podávání udržitelných informací mohou vyplývat, patří například:

Zavádění nových opatření nepředstavuje jen pozitivní výzvy a příležitosti, ale určitě bude znamenat vystavení se rizikům, které s novými požadavky na chování a podnikání podniků souvisí. Uvedeme si proto některá rizika, kterým mohou být podniky vystaveny:

Jak jsme se dozvěděli, požadavky na poskytování informací tu byly vždy, a to jak na ty finanční, tak postupem času přibývaly i požadavky na informace nefinanční, resp. udržitelné. Vždy tu byl tlak zejména na velké firmy, aby poskytovaly transparentní informace o své činnosti. Postupem času se přidávaly požadavky, které se stávaly konkrétnějšími a harmonizovanějšími. S tím, jak přibývá informací, sílí i potřeba na jejich ověření. Nicméně v případě velkých firem můžeme konstatovat, že v případě reportingu docházelo k postupnému přizpůsobování se konkrétním požadavkům. Větší zátěž bude zavedení směrnice CSRD znamenat spíše pro malé a střední firmy, po kterých budou vybrané informace požadovány v rámci hodnotových řetězců. Na druhé straně harmonizace požadavků napomůže snížit náklady na ad hoc informace, které požadovaly zejména banky při posuzování podnikatelských aktivit jednotlivých podniků.

Propojení požadavků směrnice CSRD, nařízení o taxonomii a směrnice CSDDD vytváří komplexní regulační rámec, který podporuje udržitelnost, zodpovědnost a transparentní reportování informací. Tato legislativa přináší na jedné straně nové požadavky, na druhé straně otevírá široké možnosti v rámci investic do nových udržitelných projektů a inovativních technologií, což by mělo přispět k dlouhodobějšímu ekonomickému růstu nejen podniku samotného.

Celkově lze konstatovat, že směrnice CSRD nepředstavuje zcela novou povinnost v oblasti nefinančního reportingu. Ukázali jsme si, že existovala směrnice NFRD a dobrovolné standardy pro uvádění těchto informací vydávaných různými organizacemi jako například TFDC (Task Force on Climate – related Financial Disclosures), GRI nebo SASB (Sustainability Accounting Standard Board), které kladou požadavky na transparentní uvádění nefinančních informací a poskytují doplňkové návody pro společenskou odpovědnost podniků (ESG faktory). Díky těmto dobrovolným standardům bylo dosaženo prvních kroků k lepšímu pochopení a hodnocení společenské odpovědnosti podniků a jejich dopadu na životní prostředí, zaměstnance a společnost jako celek. Firmy, které se rozhodly řídit se těmito standardy, získaly konkurenční výhodu v očích investorů, zákazníků i veřejnosti, a prokázaly tak svůj závazek k udržitelnému a odpovědnému podnikání.

Tak jako se proměňují požadavky na informace, proměňují se i uživatelé, kteří informace poptávají. Vzhledem k tomu, že finanční informace a udržitelné informace se vzájemně prolínají a ovlivňují, začínají se o finanční informace zajímat i ti uživatelé, kteří se o ně původně nezajímali. Začíná se tak rozšiřovat skupina uživatelů poptávajících finanční informace. S tím souvisí další z iniciativ na úrovni EU, a to zřízení Jednotného evropského přístupového místa (ESAP)⁶⁾. Pokud skutečně dojde ke zřízení jednotného přístupového místa, rozšíří se i skupina zahraničních uživatelů, a to díky lepšímu a snazšímu přístupu k těmto datům. Reporting se stává kromě komunikačního zdroje, jakýmsi „marketingovým“ nástrojem, který může ovlivnit postavení podniku na trhu a tím zvýšit anebo naopak snížit jeho konkurenceschopnost. Podniky by proto na jedné straně neměly propadat panice ze zvýšení administrativní zátěže v důsledku reportování velkého množství dat, na straně druhé by však neměly podcenit sílu těchto informací.

Firmy čelí a budou čelit různým výzvám, včetně nákladů na implementaci a zajištění správnosti reportovaných dat. Klíčové proto bude přizpůsobit se novým požadavkům díky rozvoji interních kapacit pro efektivní a spolehlivé reportování. Podniky by neměly ani podcenit investice do proškolování svých zaměstnanců nebo do zavádění moderních IT systémů, které jim usnadní sběr, analýzu a prezentaci příslušných dat.

Jak jsme si však ukázali, ESG reporting není novou výzvou ve smyslu požadavku na další informace. Je spíše výzvou pro podniky samotné, jak se získanými daty naloží a zda je dokáží využít ve svůj prospěch v rámci risk & oportunity managementu. Implementace požadavků směrnice CSRD a z ní vycházejících standardů ESRS představuje krok směrem k udržitelnějšímu, odpovědnějšímu podnikání, což by mohlo mít pozitivní dopad na životní prostředí, zákazníky i celou společnost.