Účetní výkaznictví představuje důležitý zdroj informací o účetní jednotce, které poptávají nejrůznější uživatelé. Můžeme říct, že reporting je prostředkem komunikace firmy především s externími, ale také interními uživateli. V současné době je velmi živou a diskutovanou oblastí, a to především z důvodu, že se v posledních leatech významně zvyšuje poptávka po informacích. Na tuto skutečnost reaguje i nově připravovaný zákon o účetnictví 1) , ve kterém je cíl účetnictví zdůrazněn jako poskytování informací uživatelům pro jejich ekonomická rozhodování. Zatímco stávající zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví “) klade důraz na vedení účetnictví a správné zaúčtování, nový návrh zákona klade důraz na poskytování informací o účetní jednotce, které uživatelé z účetnictví získávají. Jelikož tito uživatelé mají omezený přístup k informacím o účetní jednotce, musejí se spoléhat na data, která účetní jednotka zveřejňuje a zpřístupňuje. Kdo tedy využívá informací poskytovaných nejen účetnictvím?
Reporting a jeho ukotvení v české účetní legislativě
Vydáno:
29 minut čtení
Reporting a jeho ukotvení v české účetní legislativě
Ing.
Václav
Tittelbach,
Ing.
Hana
Kubcová
Podle nově navrhovaného zákona o účetnictví je externí uživatel definován jako takový uživatel účetních informací, který se nepodílí na jejich tvorbě. Za externí uživatele jsou považováni zejména:
–
vlastníci/zakladatelé firmy,
–
věřitelé,
–
současní a potenciální investoři,
–
dodavatelé a odběratelé,
–
státní orgány,
–
zaměstnanci a v neposlední řadě
–
veřejnost.
Každý z výše uvedených uživatelů má odlišné informační potřeby a bude upřednostňovat jiný druh informací. Externí uživatelé však nejsou jedinými, kdo finančních a nefinančních informací využívá. Znalost a správná analýza jak finančních, tak i nefinančních informací je důležitá pro správné řízení firmy, a proto znalost těchto informací je důležitá i pro její management.
Transparentní informování veřejnosti je jedním z klíčových prvků moderního podnikatelského prostředí. V době, kdy jsou společnosti čím dál více propojeny s globálním trhem a stále více závislé na důvěře svých stakeholderů, je transparentnost nezbytná pro udržení dlouhodobé profitability a udržitelnosti podniků. Možnost výhodnějšího získávání kapitálu na kapitálových trzích pro provoz a rozvoj podniku však není jediným důvodem pro transparentní reporting finančních či nefinančních informací.
Dalším důvodem i přesto, že to může znít i trochu naivně, je důvěra a reputace podniku. Transparentnost je základem důvěry. Pokud jsou finanční a nefinanční informace otevřeně prezentovány a zpřístupněny široké veřejnosti, posiluje to důvěru vedení, zaměstnanců, investorů, zákazníků a dalších. Podnik, který je vnímán jako důvěryhodný a etický, má větší šanci na udržení dobré pověsti a získání loajálních zákazníků a partnerů.
Transparentní reporting umožňuje podnikům prezentovat své zodpovědné chování a dopad jejich činností na společnost, životní prostředí a ekonomiku. Podniky jsou stále více pod tlakem, aby přijímaly udržitelné postupy a dbaly na sociální a environmentální otázky. Díky transparentnímu reportingu mají uživatelé možnost posoudit, zda podniky skutečně jednají v souladu se svými závazky a hodnotami. Investoři zase mohou daleko lépe posoudit hodnotu podniku.
Transparentnost je klíčová i pro dosažení udržitelného rozvoje. Podniky, které pravidelně poskytují informace o svých environmentálních a sociálních dopadech, mohou lépe identifikovat oblasti vyžadující zlepšení a zaměřit své úsilí na dosažení dlouhodobě udržitelných výsledků.
Z výše uvedeného nového přístupu k reportingu mohou vyplynout také určitá negativa s reportingem spojená.
Za jedno ze základních rizik může být považováno
informační zahlcení
(information overload). Jde o generování nadbytečných a nerelevantních informací, které vede k situaci, kdy externí uživatelé nejsou schopni zpracovávat velké množství poskytovaných informací. V důsledku toho pak nejsou schopni činit rychlá a racionální rozhodnutí. Mezi další negativní jevy může být zařazen
„greenwashing“ a „cherry picking“
. Tato rizika se zmiňují především v souvislosti s udržitelným reportingem, kdy jsou gener