Daňová řízení či prověřování daňových povinností neprobíhají vždy rychle. Přestože se prekluzivní lhůty zdají být na první pohled dostatečně dlouhé, není vždy otázka jejich dodržení problémem okrajovým a sporů z této oblasti přibývá. V dnešním výběru judikatury se věnujeme zajímavým soudním rozhodnutím z této oblasti.
Prekluze práva vyměřit daň – judikatura správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
K předchozí judikatuře
V našem časopise jsme se těmito otázkami již zabývali v č. 6+1/2021 v článku
„Prekluzivní lhůta při kontrolních činnostech správce daně – výběr z judikatury“
a v č. 5/2022 v článku
„Prekluzivní lhůty –
. V úvodu tohoto příspěvku tedy tradičně nejprve shrneme judikaturu z předchozích příspěvků a poté se budeme věnovat novějším rozsudkům. Nejvyšší správní soud dne 15. 12. 2017 pod čj. 8 Afs 151/2016-54 konstatoval, že i v případě, že postup k odstranění pochybností trval neúměrně dlouho, jeho překlopení do daňové kontroly i tak startuje novou tříletou prekluzivní lhůtu pro vyměření daně.judikatura
správních soudů“Z rozsudku NSS ze dne 25. 7. 2019, čj. 10 Afs 182/2018-42, plyne, že
jak zahájení kontroly před vyměřením daně, tak zahájení po jejím vyměření v obou případech startuje novou tříletou prekluzivní lhůtu
. (Ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla pod čj. I. ÚS 3252/19 ze dne 17. 12. 2019 odmítnuta.)Dne 14. 6. 2007 pod čj. 5 Afs 104/2006-73 NSS posuzoval kauzu, kdy žalobce namítal, že kontrola byla nezákonně zahájena s daňovým poradcem, kterému zrušil plnou moc a odvozoval z toho uplynutí prekluzivní lhůty. Nejvyšší správní soud však nepovažoval plnou moc za zrušenou a kasační stížnosti nevyhověl. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, čj. 10 Afs 268/2019-53, zveřejněný ve Sbírce rozhodnutí NSS 5/2020 pod č. 4005/2020, obsahoval právní větu:
„Zahájení daňové kontroly přerušuje prekluzivní lhůtu pro stanovení daně (§ 148 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), byť správce daně před zahájením této kontroly nevyzval daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení (§ 145 odst. 2 daňového řádu), ač pro to podle zákona byly podmínky. Takovéto opomenutí správce daně sice je nezákonné, avšak nejde o takovou vadu, která by měla vztah k výši následně doměřené daně.“
I rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, čj. 2 Afs 22/2016-43, byl zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí NSS 7-8/2016 pod č. 3417/2016 s právními větami:
„I. Účinky výzvy správce daně podle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, na běh lhůty pro stanovení daně nejsou vyloučeny tím, že výše doměřené daně je odlišná od daně plynoucí z dodatečného daňového tvrzení podaného na základě uvedené výzvy.
II. Lhůta pro stanovení daně může být z důvodů uvedených v § 148 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, prodloužena opakovaně.
III. Po podání dodatečného daňového tvrzení na základě výzvy správce daně lze použít postupu k odstranění pochybností (§ 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), aniž to má vliv na účinky výzvy na lhůtu pro stanovení daně.“
Také další rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2015, čj. 2 Afs 1/2015-49, se objevil v jeho „Sbírce“ č. 7-8/2015 pod č. 3245/2015 s právní větou:
„Lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se prodlužuje o jeden rok pouze tehdy, pokud výzva k podání dodatečného daňového přiznání byla skutečně tím úkonem, na základě kterého došlo k doměření daně. Byla-li daň doměřena až na základě následně vedené daňové kontroly, není naplněna hypotéza uvedené právní normy a k prodloužení lhůty k stanovení daně nedochází.“
Nejvyšší správní soud dne 14. 6. 2017 pod čj. 1 Afs 362/2016-36 došel k následujícím závěrům:a)
nebyla akceptována námitka žalobce, že se nevyhýbal projednání zprávy o kontrole, a tudíž nemohla být odstartována nová
prekluzivní lhůta
v důsledku vydání platebních výměrů bez projednání zprávy o kontrole. (Přístup daňového subjektu při domlouvání termínů projednání zprávy o kontrole nebyl ideální a postup správce daně nemohl být v důsledku toho vyhodnocen jako účelová snaha o nastartování nové prekluzivní lhůty) (Pozn.: v současné době se již zpráva o kontrole na finančním úřadě osobně neprojednává.),b)
formulace plné moci pro daňového poradce byla nejasná a nesprávné doručení platebních výměrů mohlo mít vliv na prekluzi. Daňový poradce platební výměry klientovi prokazatelně předal (čímž by nesprávné doručení zhojil), ze spisu však nebylo jasné, kdy k tomu došlo, proto NSS vrátil věc k prověření této otázky.
c)
Nejvyšší správní soud nesouhlasil s tím, že by v dané věci nebylo vhodné mezinárodní dožádání (které přerušuje běh prekluzivní lhůty), v daném případě smysl mělo.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2022, čj. 3 Afs 319/2020-34, plyne, že
výzva k podání dodatečného daňového přiznání neprodlužuje lhůtu pro vyměření daně, pokud daňový subjekt odmítá dodatečné daňové přiznání předložit
. Daňovou kontrolu tudíž v takovém případě může správce daně zahájit pouze v původní lhůtě pro stanovení daně, jinak může dojít k prekluzi.Nejvyšší správní soud dne 6. 5. 2021 pod čj. 7 Afs 380/2020-30 řešil situaci, kdy byl daňový subjekt vyzván správcem daně k podání daňového přiznání, neboť jeho původní podání vyhodnotil finanční úřad jako neúčinné. Tato výzva byla později soudem označena jako nezákonná, stejně tak jako první rozhodnutí o odvolání. Nejvyšší správní soud však konstatoval, že
i nezákonná (nikoli nicotná) rozhodnutí mohou mít vliv na spuštění či prodloužení prekluzivní lhůty pro vyměření daně, pokud ovšem nejde o vyloženě formální úkony učiněné právě pouze za účelem prodloužení této lhůty.