Pro dodatečné přiznání na nižší daň neplatí subjektivní měsíční lhůta - prověřeno soudem

Dobrých zpráv není nikdy dost a tento článek je poslem dobrých zpráv: Konečně vyšla najevo skutečná pravda a změna výkladu je jasně ve prospěch daňových subjektů! A možná to pomůže i poplatníkům/plátcům, kteří se kvůli dosavadnímu – chybnému – právnímu výkladu soudů nedostali ke svému majetku, penězům nadarmo zaplaceným v nesprávně vyšších daních. Zřejmě se jednalo o chybný úřední postup, za které by je proto mělo dozorující ministerstvo spravedlnosti odškodnit... A provinilí soudci se nemusejí bát, že přijdou o talár a odškodnění půjde z jejich kapsy, jejich nezávislost totiž prakticky znamená, že mají pravdu, i když ji nemají.

Ovšem nejen soudci chybují. Daně jsou u nás velmi složité a nebývají jednoznačné. A tak i když si poplatník a plátce, resp. jejich účetní a daňaři, dají hodně práce s přípravou daňového přiznání, přeci jen mohou až po delším čase zjistit, že se spletli, něco důležitého přehlédli, na nějakou významnou položku zapomněli atp. Zpravidla je nutno chybu řešit podáním dalšího – již správného – daňového přiznání. V souladu s očekáváním je povinností daňového subjektu podat správné – druhé, případně další – daňové přiznání pouze v případě, že je to v jeho neprospěch – na vyšší daň nebo na nižší ztrátu. Naopak podání dalšího, byť správného, přiznání (tvrzení) ve prospěch daňového subjektu – na nižší daň nebo vyšší ztrátu – logicky povinné není, a navíc je umožněno jen při splnění určitých podmínek. V dnešní soudničce se dozvíme, že u dodatečných přiznání je sice nutno rozlišovat subjektivní a objektivní lhůtu, ale dodatečné přiznání na nižší daň reálně omezuje pouze objektivní tříletá lhůta.

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „“), rozlišuje čtyři druhy daňových přiznání, pro které si kvůli zjednodušení vyjadřování zavedeme úspornou zkratku „“: