Odpočet na podporu výzkumu a vývoje je pro poplatníky daně z příjmů právnických i fyzických osob možností (nikoliv povinností), jak využít daňové zvýhodnění v případech, kdy se tyto subjekty zabývají činnostmi výzkumu a vývoje. Podmínky pro uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje (dále jen „odpočet“) jsou stanoveny v § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “), a dále pak v ustanoveních § 34a až 34d ZDP .
Oddělená evidence výdajů (nákladů), které lze zahrnout do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje
Ing.
Ludmila
Dvořáčková
Oddělená evidence výdajů (nákladů), které lze zahrnout do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje
Jednou z podmínek pro uplatnění odpočtu je podmínka stanovená v § 34b odst. 1 písm. c) ZDP. Podle tohoto ustanovení platí, že výdaji vynaloženými na výzkum a vývoj zahrnovanými do odpočtu se rozumějí výdaje, které jsou evidovány odděleně od ostatních výdajů (nákladů). ZDP nestanovuje konkrétní způsob, jakým má být oddělená evidence výdajů vedena, nicméně z pokynu Ministerstva financí č. MF-17 k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 80/2019 Sb., a pozdějších předpisů (dále jen „Pokyn MF-17“) i z ustálené judikatury lze dovodit, jaké jsou pro poplatníky možnosti.
Smysl vedení oddělené evidence
Smysl oddělené evidence výdajů komplexně zhodnotil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 9 Afs 144/2016-51