Změny zákona o DPH v daňovém balíčku

Od 1. 4. 2019 nabyla z převážné části účinnosti novela zákona o DPH provedená zákonem č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony (dále jen „novela“). Jedná se o tzv. daňový balíček, který v červnu 2018 schválila vláda České republiky a který měl původně navrhovanou účinnost od 1. 1. 2019. Poslanecká sněmovna jej však ve třetím čtení schválila až v prosinci 2018, a proto se původně navrhovaná účinnost nestihla. Koncem ledna 2019 projednal daňový balíček Senát a vrátil ho Poslanecké sněmovně s řadou pozměňovacích návrhů. Poslanecká sněmovna daňový balíček znovu projednala a schválila v březnu 2019. Ve Sbírce zákonů byl daňový balíček vyhlášen 27. 3. 2019 a novela zákona o DPH je zařazena jako jeho třetí část. Většina změn zákona o DPH, které jsou součástí daňového balíčku, nabyla účinnosti od 1. 4. 2019, jako prvního dne kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení. Některé schválené změny mají posunutou účinnost od 1. 1. 2020, či dokonce od 1. 1. 2021. V následujícím článku jsou vysvětleny ve srovnání s dosavadním právním stavem nejvýznamnější věcné změny, které vyplývají z novelizace zákona o DPH, která je součástí daňového balíčku.

Novelou zákona nabyly od 1. 4. 2019 účinnosti změny ve vymezení některých základních pojmů v úvodních ustanoveních zákona o DPH.

se podle novelizovaného znění § 4 odst. 1 písm. a) zákona o DPH rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v přímé souvislosti s plněním a nově také k ceně, která je dosud samostatně definována v § 4 odst. 1 písm. k) zákona o DPH. Dotací k ceně se nadále rozumí přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či podle programů obdobných, pokud je příjemci stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění. Za dotaci k ceně se nebude považovat zejména k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku. Definice pojmu „dotace k ceně“ se podle vládního návrhu měla změnit od 1. 1. 2021. Tato změna však byla na základě pozměňovacího návrhu vypuštěna.

se podle nového § 4 odst. 1 písm. n) zákona o DPH rozumí dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková. Uskutečněným plněním budou prakticky zdanitelná plnění, osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně i s nárokem na odpočet daně a plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Pojem uskutečněné plnění se promítá do § 75 novelizovaného znění zákona, v němž jsou od 1. 4. 2019 stanovena pravidla pro uplatňování odpočtu daně v poměrné výši.

se podle § 4 odst. 4 písm. g) zákona o DPH rozumí jak pronájem, tak i podnájem, pacht a podpacht. Od 1. 4. 2019 se nájmem rozumí také zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene zřízeného k nemovité věci, pokud jsou naplněny znaky nájmu. Na zřízení věcného břemene se tedy podle výše uvedeného ustanovení nově vztahuje za splnění stanovených podmínek osvobození od daně podle § 56a zákona o DPH stejně jako na nájem nemovité věci.

se podle § 4a zákona o DPH rozumí souhrn úplat bez daně, které osobě povinné k dani náleží za vymezená uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku. Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. Novelou se doplňuje, že úplata z prodeje dlouhodobého majetku se nezahrnuje do obratu, není-li toto uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné k dani.

se podle novelizovaného znění § 5 odst. 1 zákona o DPH rozumí osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti nebo skupina. Osobou povinnou k dani je nadále i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Podle doplněného § 5 odst. 2 zákona o DPH osobou povinnou k dani není člen skupiny, zaměstnanec nebo jiná osoba při uskutečňování ekonomické činnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu, služebního poměru nebo jiného obdobného vztahu. Doplněno při projednávání bylo, že osobou povinnou k dani nejsou ani ostatní osoby, jejichž činnosti jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, tj. např. činnosti jednatelů nebo statutárních orgánů obchodních společností.

určuje v souladu se Směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) a s navazujícím nařízením Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen „provádění nařízení ke směrnici o DPH“) prakticky „místo zdanění“, tj. stát, v němž má být přiznána daň či přiznáno uskutečnění plnění, a to podle předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Podle směrnice o DPH a návazně zákona o DPH pro stanovení místa plnění u služeb platí zásada, že pokud se na danou službu nevztahuje některé ze specifických pravidel uvedených v § 9a až § 10i zákona o DPH, postupuje se při stanovení místa plnění podle základního pravidla, které vyplývá z § 9 zákona o DPH.

Z § 10i zákona o DPH vyplývá od 1. 1. 2015 místo plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby, jsou-li poskytovány osobě nepovinné k dani. Podle § 10i odst. 1 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí uvedených služeb osobě nepovinné k dani místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Do konce roku 2018 se výše uvedená pravidla aplikovala okamžitě při poskytnutí první digitální služby, a to bez ohledu na její hodnotu. Na základě změny směrnice o DPH se od 1. 1. 2019 tento přístup změnil. Do zákona o DPH se tato změna promítne později až od účinnosti příslušných změn zákona o DPH, které jsou součástí daňového balíčku, ale na základě přímého účinku směrnice o DPH mohou postupovat plátci podle novelizovaných pravidel již od 1. 1. 2019. Od tohoto data se postup vyplývající z § 10i odst. 1 zákona o DPH nepoužije na poskytnutí služby osobou, která má sídlo v jednom členském státě a nemá provozovnu v ostatních členských státech, nebo má sídlo mimo území Evropské unie a provozovnu pouze v jednom členském státě, pokud:

Do nepřekročení tohoto limitu se stanoví místa plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 2 zákona o DPH, tj. podle sídla či umístění provozovny poskytovatele služby. Plátce jako poskytovatel služby se přitom může rozhodnout, že nebude postupovat podle tohoto základního pravidla, i když uvedený hodnotový limit nepřekračuje a určit místo plnění podle § 10i odst. 1 zákona o DPH, tj. podle místa příjemce služby. V takovém případě je plátce povinen takto postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodl. Důvodem pro takové rozhodnutí plátce může být např. nižší sazba daně pro příslušnou službu v zemi příjemce služby, než sazba daně platná v České republice.

Novelou zákona o DPH se v souvislosti s novelizací směrnice o DPH, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2019, doplňují nové § 15 až § 15b zákona o DPH a novelizují některá navazující ustanovení. se podle nového § 15 zákona o DPH rozumí listina, se kterou je spojena povinnost ji přijmout jako úplatu nebo část úplaty za dodání zboží nebo poskytnutí služby a na níž nebo v jejíž související dokumentaci jsou uvedeny předepsané údaje, tj. zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta, nebo osoba, která má uskutečnit dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby. Při uplatňování DPH u poukazů je třeba rozlišovat, zda se jedná o . se rozumí poukaz, u kterého jsou v okamžiku jeho vydání o dodání zboží nebo poskytnutí služby, na které se vztahuje, známy předepsané údaje, tj. sazba daně v případě zdanitelného plnění nebo skutečnost, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a místo plnění. se rozumí poukaz jiný než jednoúčelový poukaz, tj. v okamžiku jeho vydání není konkrétně známo, k jakému zboží či službě se vztahuje. Podle § 15 odst. 4 zákona o DPH je poukaz vydán okamžikem, kdy se převede na prvého nabyvatele.

se pro účely DPH podle nového § 15a zákona o DPH považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje, uskutečněné osobou povinnou k dani, jejímž jménem je převod proveden. Pravidla pro uplatňování daně při tzv. čerpání jednoúčelového poukazu vyplývají z § 15a odst. 2 zákona o DPH. Při aplikaci tohoto odstavce je třeba rozlišovat, zda osoba, která jednoúčelový poukaz přijme jako úplatu, tj. konečný dodavatel zboží nebo poskytovatel služby, vydala jednoúčelový poukaz vlastním jménem či nikoliv. Předá-li při čerpání jednoúčelového poukazu konečný dodavatel zboží nebo poskytovatel služby zboží nebo poskytne službu spotřebiteli výměnou za jednoúčelový poukaz, který sám vlastním jménem vydal a získal tím příslušnou úplatu při převodu poukazu prvnímu distributorovi, případně přímo konečnému spotřebiteli, čerpání jednoúčelového poukazu není předmětem daně, tj. skutečné dodání zboží či poskytnutí služby proti poukazu se nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby.

V návaznosti na § 15a zákona o DPH se doplňuje do § 21 odst. 4 zákona o DPH nové písmeno j), podle něhož se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem převodu jednoúčelového poukazu. Novelou se upravuje § 21 odst. 8 zákona o DPH, podle něhož je-li poskytováno zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku po dobu delší než 12 měsíců, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato. Doplňuje se, že toto pravidlo neplatí v případě služby, která je poskytována na základě zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci třetí osobě, pokud úplatu za poskytnutí této služby hradí stát.

se pro účely DPH podle nového § 15b zákona o DPH nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje. Až skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě víceúčelového poukazu se považuje podle § 15b odst. 2 zákona o DPH za dodání zboží či poskytnutí služby uskutečněné osobou povinnou k dani, která tento poukaz přijme jako úplatu nebo část úplaty, za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje. Prakticky to tedy znamená na rozdíl od pravidel, která platí pro jednoúčelové poukazy, že převody víceúčelových poukazů se nepovažují za uskutečněná plnění.

Pravidla pro vystavování daňových dokladů jsou v souladu se směrnicí o DPH stanovena v § 26 až § 35a zákona o DPH. V některých z těchto ustanovení jsou novelou zákona provedeny dílčí změny. Do § 27 zákona o DPH, z něhož vyplývá určení pravidel pro vystavování daňových dokladů je doplněn v návaznosti na úpravu pravidel pro digitální služby nový odstavec, podle něhož vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa (MOSS).

V § 28 zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku. Novelou zákona se na konec § 28 doplňuje nový odstavec, podle něhož je plátce povinen ve lhůtě pro vystavení daňového dokladu vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění. Správce daně může po plátci požadovat prokázání skutečnosti, že tuto povinnost splnil.

Podle § 31b zákona o DPH je možno nadále vystavit souhrnný daňový doklad za více samostatných zdanitelných plnění, která plátce uskutečňuje pro stejnou osobu v rámci kalendářního měsíce. Nově je možno vystavit souhrnný daňový doklad také na jedno samostatné zdanitelné plnění a jednu nebo více úplat (záloh), ze kterých vznikla povinnost přiznat daň, přijatých v rámci kalendářního měsíce, v němž došlo k uskutečnění tohoto plnění.

je podle § 36 odst. 1 zákona o DPH nadále obecně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo případně od třetí osoby. Novelou zákona se do § 36 zákona o DPH doplňuje v souladu se směrnicí o DPH definice obvyklé ceny, která bude základem daně v případě nepeněžitého plnění a při úhradě virtuální měnou a také při stanovení základu daně podle § 36a zákona DPH.

je upraven v novém znění § 37 zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení je možno počítat daň z částky bez daně (základu daně), tak i z částky včetně daně (celkové úplaty). Novelou zákona se ruší členění § 37 na odstavce a člení se pouze na písmena. V písm. a) je stanoven algoritmus výpočtu daně ze základu daně, tj. z částky bez daně a v písm. b) novelizovaného znění je uveden algoritmus výpočtu daně z částky včetně daně. Novelou zákona se pro nadbytečnost vypouští dosavadní pravidla pro zaokrouhlování vypočtené daně na celé koruny. Podle důvodové zprávy lze v bezhotovostním styku zaokrouhlovat matematicky na dvě desetinná místa, a to podle § 13 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení je peněžní jednotkou v České republice koruna česká, která se dělí na sto haléřů, tedy na setiny.

Podle písmene a) se stejně jako dříve podle § 37 odst. 1 zákona o DPH daň vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se již nezaokrouhluje na celé koruny, ale uvede se na dvě desetinná místa.

Podle písmene b) se podle nového algoritmu vypočte daň z částky včetně daně. Hlavním důvodem novelizované úpravy je snaha napravit nepřesnost výpočtu daně při výpočtu daně z částky včetně daně a dosáhnout stejné částky daně při výpočtu zdola i shora. Podle novelizované úpravy se daň z částky včetně daně vypočte jako rozdíl mezi touto částkou, a to bez zahrnutí částky vzniklé zaokrouhlením celkové úplaty při platbě v hotovosti, a částkou, která se vypočte jako podíl stejné částky (úplaty včetně daně) a koeficientu. Tento koeficient činí 1,21 v případě základní sazby daně, 1,15 v případě první snížené sazby daně nebo 1,10 v případě druhé snížené sazby daně. Vypočtená daň se již také nezaokrouhluje na celé koruny, ale uvede se na dvě desetinná místa. Podle navazujícího přechodného ustanovení mohou plátci v období 6 měsíců po účinnosti novely zákona o DPH, tj. prakticky do 30. 9. 2019 postupovat při výpočtu daně podle dosavadních pravidel.

Pravidla pro opravu základu daně vyplývají z novelizovaného znění § 42 zákona o DPH. Podle § 42 odst. 1 zákona o DPH plátce opraví základ daně, nastanou-li vyjmenované skutečnosti, a to zejména při zrušení nebo vrácení zdanitelného plnění nebo jeho části, dále nastanou-li další skutečnosti, na jejichž základě dojde ke změně výše základu daně podle § 36 a § 36a zákona o DPH po dni uskutečnění zdanitelného plnění.

Z novelizovaného znění § 42 odst. 3 zákona o DPH nadále vyplývá, že se oprava základu daně považuje za samostatné zdanitelné plnění, které se nově považuje za uskutečněné dnem, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně. Tento den je plátce povinen nově uvádět na opravném daňovém dokladu, jak vyplývá z novelizovaného znění § 45 odst. 1 zákona o DPH. Z § 42 odst. 4 zákona o DPH nadále vyplývá povinnost vystavit opravný daňový doklad v případě, že plátce měl povinnost vystavit daňový doklad. Navíc je stanovena povinnost vystavit opravný daňový doklad i v případě, že plátce vystavil daňový doklad, i když neměl povinnost vystavit daňový doklad, a přitom je osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, plátci dostatečně známa. V ostatních případech zůstává zachována povinnost provést opravu základu daně v evidenci pro účely DPH.

Podle § 42 odst. 5 zákona o DPH je plátce povinen vystavit opravný daňový doklad do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění, jak je vymezen v novelizovaném znění § 42 odst. 3 zákona o DPH. Plátce je povinen ve stejné lhůtě (15 dnů) vynaložit úsilí, které lze po něm rozumně požadovat, k tomu, aby se opravný daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění. Tato úprava prakticky koresponduje s novelizovaným zněním § 28 odst. 8 zákona o DPH, v němž je zakotvena obdobná úprava pro doručování daňových dokladů. Plátce bude muset přitom v případě potřeby správci daně prokázat, že dostatečné úsilí k doručení daňového dokladu či opravného daňového dokladu skutečně vynaložil, tj. již se neprokazuje doručení opravného daňového dokladu.

Novelou zákona se zrušuje dosavadní § 44 zákona o DPH, podle něhož se prováděla oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení a navazující § 46 zákona o DPH. Tyto paragrafy jsou nahrazeny novými § 46 až § 46g zákona o DPH, které upravují . V základním § 46 zákona o DPH je vymezeno, ve kterých případech je oprava možná a v dalších § 46a až § 46g jsou vymezeny podmínky a procesní postupy, za nichž se oprava provádí.

Plátce je podle § 72 zákona o DPH nadále oprávněn uplatnit odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely, tj. zejména pro uskutečňování svých zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, pro plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku a pro další vyjmenované účely.

Podle novelizovaného § 74 odst. 1 zákona o DPH se postupuje v případě, kdy má oprava základu daně a výše daně podle § 42 zákona o DPH za následek snížení uplatněného odpočtu daně. V tomto případě je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně, s výjimkou případů uvedených v § 74 odst. 2 a 3 zákona o DPH. Z § 74 odst. 2 zákona o DPH vyplývá nadále povinnost provést opravu odpočtu daně uplatněného z titulu poskytnuté zálohy před uskutečněním zdanitelného plnění na zdanitelné plnění, které se neuskutečnilo a tato úplata nebyla vrácena ani použita na úhradu jiného plnění a z nového § 74 odst. 3 zákona o DPH vyplývá obdobný postup pro situaci, kdy plátce jednoúčelový poukaz, z něhož si plátce uplatnil odpočet daně, nepoužije jako úplatu za skutečné předání zboží nebo poskytnutí služby, ani jej nepřevede. Opravu odpočtu daně, kterou plátce podle § 42 odst. 1 až 3 zákona o DPH snižuje původně uplatněný odpočet, je plátce povinen provést za zdaňovací období, ve kterém se prokazatelně dozvěděl, že se zdanitelné plnění neuskuteční a že poskytnutá úplata nebude vrácena ani použita na úhradu jiného plnění, nebo kdy se tyto skutečnosti dozvědět měl a mohl.

Za § 74 zákona o DPH je novelou zákona doplněn nový § 74a, podle něhož je dlužník povinen snížit uplatněný odpočet daně, pokud nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky podle nových § 46 až § 46g zákona o DPH. Tuto povinnost má dlužník také v případě změny výše opravy základu daně určené kvalifikovaným odhadem nebo dodatečné opravy základu daně, které mají za následek snížení uplatněného odpočtu daně, a to za zdaňovací období, ve kterém se o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

V § 75 zákona o DPH jsou novelou zákona upřesněna pravidla pro uplatňování odpočtu daně v poměrné výši, pokud plátce přijaté zdanitelné plnění použije jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely. Novelou se upřesňují také pravidla pro uplatňování nároku na odpočet daně krácené výši podle § 76 zákona o DPH. Pokud plátce provede podle § 76 odst. 9 zákona o DPH opravu vypořádání za předchozí kalendářní rok, dojde nově ke změně zálohového koeficientu, a to od zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, v němž platební výměr, kterým se vyměřuje daň za poslední zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku, nabyl právní moci.

Úprava odpočtu daně byla podle dosavadního znění zákona o DPH korekčním mechanismem, který se vztahoval k původnímu odpočtu daně uplatněnému u dlouhodobého majetku, a to v případě jeho změny v rozsahu či způsobu jeho využití a také v případě jeho prodeje. V § 78d zákona o DPH je nadále vymezen postup při provedení úpravy odpočtu při prodeji dlouhodobého majetku. Za § 78d je doplněn novelou nový § 78da zákona o DPH, podle něhož se bude provádět úprava odpočtu daně v souvislosti s dodáním nemovité věci, na které byla provedena tzv. významná oprava. Dojde-li podle § 78da odst. 1 zákona o DPH ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k dodání nemovité věci, na které byla provedena významná oprava, podléhá tato oprava úpravě odpočtu daně. Úprava odpočtu se tedy neprovádí oproti dlouhodobému majetku v souvislosti s případnou změnou účelu použití opravené nemovité věci. Lhůta pro opravu odpočtu u opravy nemovité věci činí stejně jako u jejího technického zhodnocení 10 let. Tato lhůta začíná běžet kalendářním rokem, kdy byla oprava provedena. Při úpravě odpočtu u významné opravy se postupuje obdobně podle § 78d zákona o DPH, tj. jako při úpravě odpočtu daně při dodání dlouhodobého majetku. Významnou opravou se přitom podle § 78da odst. 4 rozumí oprava podle účetních právních předpisů, pokud hodnota veškerých přijatých zdanitelných plnění vztahující se k této opravě v úrovni bez daně je vyšší než 200 000 Kč.

Dílčí změny jsou novelou zákona provedeny také v pravidlech pro uplatňování nároku na odpočet daně při registraci osoby povinné k dani jako plátce daně v § 79 zákona o DPH a při snížení nároku na odpočet daně podle § 79a zákona o DPH při zrušení registrace plátce.

V oblasti správy DPH v tuzemsku jsou novelou zákona o DPH provedeny pouze dílčí změny v některých ustanoveních této části zákona o DPH. Do § 98 zákona o DPH, podle něhož může daňová správa zveřejňovat vymezené údaje z registru plátců a identifikovaných osob, je novelou zákona doplněno, že bude zveřejňována také skutečnost, že se jedná o plátce, který nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.

Novelizován je § 104 zákona o DPH, z něhož vyplývá postup v případě nesprávného uvedení daně za jiné zdaňovací období. Doplněno je pravidlo, které dosud v tomto ustanovení chybělo a bylo dovozováno výkladově, ale někteří správci daně ho odmítali aplikovat. Jedná se o pravidlo, podle něhož přizná-li plátce daň z přijatého zdanitelného plnění nebo úplaty poskytnuté před uskutečněním zdanitelného plnění v jiném zdaňovacím období, než do kterého náležely, a současně uplatní plný nárok na odpočet daně z tohoto plnění nebo z této úplaty, nevzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení.

Pravidla pro podávání kontrolních hlášení a vykazované údaje v nich se od 1. 4. 2019 prakticky nemění. Předmětem kritiky je změna § 101h odst. 3 zákona o DPH, podle níž bude moci správce daně uložit plátci pokutu do 500 000 Kč, pokud nebude záměrně a opakovaně uvádět v kontrolním hlášení všechny požadované údaje nebo bude uvádět pouze údaje odhadované, a nikoliv údaje faktické a správce daně mu nebude moci uložit některou z pokut podle § 101h odst. 1 nebo 2 zákona o DPH. Do § 101i zákona o DPH je doplněn nový odstavec, podle něhož povinnost uhradit pokutu za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením zaniká, pokud nebyl platební výměr, kterým je rozhodnuto o této povinnosti, vydán správcem daně do 6 měsíců ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.