Zdanění autorských příjmů po (staro)novu

Zákon č. 585/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“) v § 7 obsahuje dva odkazy na autorské právo. V § 7 odst. 2 písm. a) zákona je „příjmem ze samostatné činnosti též příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem“. V § 7 odst. 6 téhož zákona je speciální zdanění týkající se pouze příjmu autora.

V několika článcích jsem viděl používaný termín „autorské honoráře“ ve spojení s § 7 odst. 6, ale to může evokovat, že se jedná o všechny honoráře dle autorského zákona. Což není správné, protože autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů [autorský zákon], ve znění pozdějších předpisů) jasně odděluje práva autorů od práv souvisejících s právem autorským, pod něž spadají práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů, výrobců zvukově obrazového záznamu, rozhlasové nebo televizní vysílatele, zveřejnitelů, nakladatelů a pořizovatelů databáze (u každého se jedná o práva k jemu odpovídajícímu výkonu, záznamu, dílu, či rozmnoženině díla, blíže viz autorský zákon). Pokud se tedy zákon zmiňuje o autorech, je třeba se omezit pouze na první skupinu.

V roce 2014 bylo dobře vidět v praxi, jak veřejnost zaměňuje jednotlivé skupiny. Když novela zákona o daních z příjmů k 1.1.2014 zavedla široké zdaňování všech příjmů autorů za autorská díla do 10 000 Kč srážkovou daní u zdroje, první reakce byla, že divadla začala takto zdaňovat umělce. To ale odporovalo znění zákona, neboť výkonní umělci nejsou autoři. Ještě dnes je možno najít na internetu návody na zdanění autorských honorářů srážkovou daní, do kterých dotyčný zahrnuje i odměny výkonných umělců (herce, hudebníky). Proto se v případě § 7 odst. 6 držme legislativního spojení „příjem autora“, nikoliv zavádějícího „autorský honorář“. Naopak rozsah v odst. 2 písm. a) je široký a nezahrnuje pouze příjmy z autorských a jemu příbuzných práv, ale i práv z průmyslového vlastnictví a z vydávání, rozmnožování a rozšiřování děl vlastním nákladem.

Autor je definován v § 5 autorského zákona. Je jím fyzická osoba, která vytvořila dílo dle autorského zákona. Autorem díla souborného jako celku je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala. Takové dílo je předmětem ochrany autorského práva. Říkejme mu autorské dílo. Jeho definice je obsažena v § 2 autorského zákona. Posouzení, co je a co není autorské dílo, je meritum problému.

Dílo je výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Jedná se zejména o díla literární, umělecká či vědecká, dále s určitými zvláštnostmi počítačové programy a databáze. Podstatné je, že právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, ale na rozdíl od patentů či ochranných známek neexistuje žádná evidence autorských děl! Právo autorské se dokonce vztahuje nejen na dílo dokončené, ale také na jeho jednotlivé vývojové fáze a části. Nezřídka se stane, že původce díla ani neví, že vytvořil autorské dílo, nebo naopak si myslí, že vytvořil autorské dílo, ale není to tak. Nemálo produktů je na hranici mezi autorským dílem a jiným dílem, technickým či obchodním, které může požívat ochrany jiným právem, např. patentovým, užitně vzorovým, právem obchodního tajemství nebo právem proti nekalé soutěži.

Situace se jeví jasná, pokud účastníci poskytují právo dílo užít na základě smlouvy a jejím předmětem je nesporné dílo: kniha, hudba, obraz, výtvarný návrh loga, nebo počítačový program. Naopak situace je nejasná, pokud osoba poskytuje nejen výsledek své duševní tvůrčí činnosti, ale rovnou hotový výrobek jako produkt fyzické činnosti. Nejčastěji se to týká služeb, jež jsou poskytovány v rámci živnosti nebo v souvislosti s ní. Jako příklad: Oděvní návrhář navrhne a ušije šaty - je příjmem autora jenom návrh, nebo i finální výrobek? Umělecký kovář vyrobí mříž -vykoval ji podle vlastního návrhu, podle doneseného návrhu nebo dle historických pramenů? Lidový hrnčíř vyrábí a prodává vlastní malované hrníčky na trh - nakolik je jeho dílo jedinečný výsledek jeho vlastní tvůrčí činnosti, nezávisle neopakovatelný a odlišitelný? Grafik v reklamním studiu tvoří pozvánky a plakáty -vždy je tvoří na základě podkladů, proto musíme řešit, jaký je poměr mezi předurčenými věcnými prvky díla a volnými tvůrčími prvky uměleckými.

Smluvní strany autorskou ochranu často vůbec neřeší. Ale autorská práva bohužel vznikají automaticky ze zákona po splnění podmínek, nezanikají ani zničením věci, lze se jich tím pádem dovolat i bez smlouvy a dodatečně. Spory ohledně autorských práv řeší soudy na základě mnoha pojmových znaků, včetně subjektivních (estetické hodnocení díla průměrným vnímatelem nebo vědcem, tj. spočinutí díla ve vědeckosti, kupř. ve věcnosti (vědeckém poznatku), srozumitelnosti výrazu, odůvodněnosti vč. přesvědčivosti, přezkoumatelnosti, metodičnosti a systémovosti vč. zatříděnosti, úměrnosti, přehlednosti, opakovatelnosti výsledku, formální bezvadnosti, jasnosti úsudku aj., jakož i míra této hodnoty¹⁾ ).

Paragraf 7 odst. 6 zákona o daních z příjmů obsahuje speciální zdanění v samostatném základu daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně (tzv. srážková daň, odváděná plátcem příjmu, tj. u zdroje; dále také „srážková daň“). Zatímco v roce 2013 se vztahoval pouze na příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky, ve znění platném pro rok 2014 se zákonodárce z neznámého důvodu pokusil takto zdanit všechny příjmy autorů. Podmínky pro zdanění srážkovou daní jsou dvě - jednou je hranice úhrnného příjmu 10 000 Kč (do konce roku 2013 to bylo 7 000 Kč, ovšem z úzkého základu) od jednoho plátce v jednom kalendářním měsíci. Druhou podmínkou je, že se musí jednat o příjem dle § 7 odst. 2 písm. a). Nejde tedy o jakýkoliv příjem autora, ale právě o příjem z užití nebo poskytnutí autorských práv, včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování děl vlastním nákladem. Práva příbuzná právu autorskému nekorespondují s pojmem autor, taktéž práva z průmyslového vlastnictví. Např. zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, nebo zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, používají termín „původce“ (vynálezu, užitného vzoru). Ve starších mezinárodních smlouvách se lze setkat s pojmem „autor“ i v případě průmyslových práv, ale to nepovažuji za důvod zahrnovat pod příjmy autorů také příjmy z práv průmyslového vlastnictví.

Vzhledem k výše uvedeným problémům s určením, co je a co není autorské dílo, potažmo zda se jedná o příjem autora, nebo ne, je jasné, že to byl pokus zákonodárcem značně nedomyšlený. Největší úskalí je v tom, že zákon tímto vyžadoval, aby otázku autorského díla řešil plátce již při převzetí, resp. úhradě za dílo, místo toho, aby nesl plnou zodpovědnost tvůrce (případný autor) sám v rámci svého daňového přiznání. A to v případech, kdy úplata nepřesahuje 10 000 Kč za měsíc, tj. jedná se o malé podnikání a obchod, ve kterém se skoro neuzavírají písemné smlouvy. O právním povědomí účastníků nemluvě. V mnoha případech by se tak nové povinnosti přenesly na obyčejné občany. Představte si manželku úředníka finančního úřadu, která u stánku koupí obrázek Karlova mostu, a poté, co se ujistí (jsouce poučena), zda obrázek maloval sám prodávající (tj. vyplácí odměnu přímo autorovi a ne prostředníkovi), zaplatí mu jenom 85% z ceny a cestou domů se staví na místně příslušném územním pracovišti finančního úřadu, aby se zaregistrovala ke srážkové dani a v pokladně zaplatila zbylých 15%. Do 10 dnů od žádosti pošle malíři doklad o vyplacených příjmech a sražené dani, a po skončení kalendářního roku sedne k počítači a na finanční úřad pošle svůj (doufaje) poslední dokument v životě, tj. Vyúčtování srážkové daně. To by bylo ještě dobré, sice je to postup složitý a v praxi nereálný, ale práva a povinnosti jsou v daném okamžiku jasně dány. Co ale v případě, kdy o autorství a charakteru díla rozhodne až následně soud? V takovém případě se zpětně mění nejen způsob zdanění, ale také osoba plátce daně.

Na dané téma jsme s kolegy z Komory daňových poradců ČR zpracovali příspěvek pro Koordinační výbor KDP ČR, GFŘ a MF ČR (dále též „KOOV“), č. 422/23.04.2014 „Příjmy autorů dle § 7 odst. 6 zákona 586/1992 Sb. o dani z příjmů“²⁾. V něm jsme se mimo výše uvedené a víceméně z pohledu správy daní neřešitelné problémy věnovali též praktickým postupům, tj. vztah zmíněné novely k výkonným umělcům (dané speciální zdanění se na ně nevztahuje, neb nejsou autory ve smyslu autorského zákona), ke kolektivním správcům autorských práv, problémům autorství a výběru srážkové daně u softwaru. Na závěr se řešilo též zdanění daní z přidané hodnoty v kontextu § 5 zákona o DPH (viz dále v článku). Téma jsme pojednali celkem obsáhle, jak to v daných podmínkách bylo ještě únosné, a příspěvek poskytuje pěkné návody, jak problematiku zdanění autorských honorářů v roce 2014 řešit, případně jak ji neřešit.

Příspěvek KOOV a také četné dotazy na metodické oddělení finanční správy měli jeden kladný výsledek - zákonodárce vrátil úpravu takřka zpět do podoby, v jaké byla do 31.12.2013. Od 1.1.2015 opět zdaňujeme srážkovou daní pouze příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize ze zdrojů na území České republiky za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v odstavci 2 písm. a). Z roku 2014 zůstal tedy vyšší limit 10 000 Kč za měsíc od téhož plátce daně.

Při zdaňování příjmů z poskytování nebo užití autorských a jemu příbuzných práv (tj. v širokém významu) je nutno se nevěnovat pouze specifickému ustanovení § 7 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Rozdělení příjmů ze samostatné činnosti v § 7 v odstavcích 1 a 2 má vliv na použití paušálních výdajů v § 7 odst. 7. Narážím na další velmi diskutovanou otázku ohledně posuzování, co je živností a co není.

V § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“) je definováno, co je živnost. V § 3 je naopak výčet toho, co živností není. V § 3 odst. 1 písm. b) je výjimkou ze živností též „využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory,“ s odkazem na zákony, které se týkají práv z průmyslového vlastnictví a užitných vzorů (viz termín „původci“), a také autorský zákon (viz termín „autoři“). Díky tomu je nutno pečlivě posuzovat, zda výsledek činnosti (a to i podle přiděleného živnostenského oprávnění) není současně předmětem ochrany autorským právem jako výsledek duševní tvůrčí činnosti (podobně u průmyslových práv). Stěžejní podmínky lze hledat v pojmech „tvůrčí činnost“ a „využití autorem“.

Takových živností na hraně je vícero - např. živnost „fotografické služby“ je dle popisu v Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, v mnoha ohledech v rozporu s § 3 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, když si uvědomíme, že fotografická díla jsou chráněna autorským zákonem ještě více, než jiná autorská díla, neboť postačuje, že jsou původní (tj. jsou autorovým vlastním duševním výtvorem) -nemusejí být jedinečná. Potom musíme z živnosti „fotografické služby“ vyjmout většinu služeb pořizování fotografií, snad kromě pořizování fotografií do cestovních a občanských dokladů apod. K neprospěchu právní jistoty poplatníků je definování hranice mezi autorským a neautorským dílem (či autorským nedílem, používané v některé literatuře) předmětem mnohé judikatury, včetně judikatury Evropského soudního dvora. Jak se v tom má vyznat poplatník, který si chce pouze vydělávat na živobytí podnikáním?

V prvé řadě je třeba upozornit, že nelze správně posoudit zdanění, dokud není vyřešena právní otázka, zda se jedná o autorské dílo, kdo je autorem a čí je příjem (což například ve sdružení autorů, nově společnosti, nebo v případě využití kolektivní správy autorských práv, není snadné). Toto by měl řešit právník s odborností na autorské právo.

Autorské příjmy mohou být předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů. Například pokud přednášející uzavře dohodu o provedení práce na konkrétní přednášku, autoři software programují v pracovněprávním poměru pro zaměstnavatele. V takovém případě je zdanění i odvod pojistného závislý na podepsaném typu smlouvy/dohody, podepsání Prohlášení poplatníka daně apod. V případě dohody o provedení práce a nepodepsaném prohlášení je příjem do 10 000 Kč za měsíc zdaněn srážkovou daní a bez odvodu pojistného. V ostatních případech je příjem zdaněn zálohovou daní.

Jestliže se nejedná o příjem ze závislé činnosti, jedná se o příjem dle § 7. V odstavci 2 písm. a) jsou zmíněné autorské příjmy, přičemž vyňaté jsou pouze příjmy dle § 6 (viz „(odst. 2) Příjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6, je dále...“). Autorský příjem není předmětem zdanění dle § 10 ani tehdy, jestliže se jedná o příležitostnou činnost. Důvodem je také to, že autorský zákon na rozdíl od živnostenského nepožaduje soustavnost činnosti. Výjimkou jsou příjmy ze zděděných práv z průmyslového a jiného duševního vlastnictví, včetně práv autorských a práv příbuzných právu autorskému, které jsou součástí dílčího základu daně dle § 10 odst. 1 písm. d).

Zdanění v dílčím základu daně dle § 7 má několik variant.

V roce 2014 se na základě § 7 odst. 6 zdaňovaly veškeré příjmy autorů podle odst. 2 písm. a) ze zdrojů na území ČR do limitu 10 000 Kč v úhrnu za kalendářní měsíc od jednoho plátce v samostatném základu daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (srážkovou daní) u zdroje. Tj. plátce srazil autorovi z odměny před výplatou 15% srážkovou daň a tuto odvedl na účet finančního úřadu do konce měsíce následujícího. Na žádost poplatníka (autora) byl (a stále je) povinen vystavit do 10 dnů doklad o vyplacených příjmech a sražené dani, na jehož základě si může poplatník dle ustanovení § 36 odst. 7 zákona o daních z příjmů (ve znění platném pro rok 2014) dobrovolně zahrnout příjem do daňového přiznání a sraženou daň započíst na svoji daň.

V roce 2015 se znění § 7 odst. 6 vrátilo ke stavu platnému do 31.12.2013, kromě hranice příjmů a mírně jinému znění (příjmy autorů vs. příjem autora, apod.). Srážkové dani podléhá tedy pouze příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky, pokud jde o příjem dle odstavce 2 písm. a). Tudíž příspěvek do novin, který nemá charakter autorského díla, by neměl ani podléhat zdanění srážkovou daní dle § 7 odst. 6. Přikláním se k teorii, že aby se jednalo o příjem autora za příspěvek, musí autor i poskytnuté dílo splňovat definici dle autorského zákona. Veřejnost si asi bude vykládat pojem „autor“ jako jakýkoliv „původce“. Do 31.12.2013 byla hranice 7 000 Kč za kalendářní měsíc od téhož plátce, k 1.1.2015 je hranice 10 000 Kč v úhrnu za kalendářní měsíc od téhož plátce. Od roku 2015 už opět není možno zahrnout příjmy autorů zdaněné dle § 7 odst. 6 srážkovou daní do daňového přiznání (tj. příjmy za rok 2015 a následující), ale zdanění je konečné.

Další povinnosti platí pro všechna zmiňovaná zdaňovací období. Plátce je povinen po skončení kalendářního roku podat místně příslušnému správci daně Vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby. Pokud plátce zapomněl provést srážku daně, popřípadě provedl-li ji v nesprávné výši nebo sraženou daň včas neodvedl, bude na něm vymáhána jako jeho dluh. Pokud povinnost srazit daň není splněna, a to ani dodatečně, je základem daně částka, z níž by po sražení zbyla částka, která byla plátcem daně poplatníkovi skutečně vyplacená, tj. použije se tzv. brutace, podle § 38s zákona o daních z příjmů.

Pro účely zdravotního pojištění, se dle § 3a zákona č. 592/1992, o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se nepovažují příjmy, které jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně, a odměny náležející podle autorského zákona z titulu jiných majetkových práv (§ 24 a § 25 autorského zákona). Pro účely sociálního pojištění se dle § 5b zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, do daňového základu (ze kterého se počítá vyměřovací základ) nezahrnují příjmy, které jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně. V případě sociálního pojištění tedy nejsou vyňaty odměny z titulu jiných majetkových práv. Příjmy autorů zdaněné srážkovou daní se tedy nezahrnují do základu pro odvod zdravotního, ani sociálního pojištění.

Pokud ale poplatník využije možnost zahrnout příjem autora zdaněný srážkovou daní (v roce 2014) do daňoveho přiznání, potom musí patřičně upravit též základy pro zdravotní a sociální pojištění. Tím se celá výhodnost postupu dle § 36 odst. 7 komplikuje, bude záležet na odpovídajících výdajích. Jelikož pro příjmy v roce 2015 už tato volba není možná, nebudu jí dále rozebírat.

Pokud se na příjmy v kalendářním měsíci neuplatní zdanění srážkovou daní, ať už se jedná o příjem v úhrnu vyšší než 10 000 Kč od jednoho plátce za měsíc, nebo se nejedná o příjmy vyjmenované v § 7 odst. 6, pak je třeba je zdanit jako příjem ze samostatné činnosti v daňovém přiznání, a stejně tak zahrnout do přehledů pro výpočet zdravotního a sociálního pojištění. Výjimku tvoří odměny náležející podle autorského zákona z titulu jiných majetkových práv v případě zdravotního pojištění, jak bylo popsáno dříve.

Poplatník volí způsob uplatnění výdajů, a to buď skutečné výdaje dle § 24 zákona o daních z příjmů, nebo výdaje procentní sazbou. V druhém případě se jedná o sazbu 40% dle § 7 odst. 7 písm. d).

Pokud jde o poskytnutí práva, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o DPH) ho považuje v souladu s § 14 za službu. Osobou povinnou k dani je osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Ekonomickou činností se rozumí mj. soustavná činnost osob poskytujících služby, včetně soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární či umělecké (srovnej s definicí díla v autorském zákoně), jakož i další (např. architekti také vytvářejí autorská díla, pokud jejich návrh není jen technického rázu, ale také uměleckého). Za ekonomickou činnost se také považuje využití nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Pod samostatně uskutečňovanou ekonomickou činnost nespadá činnost osob v pracovněprávním vztahu, resp. činnosti zdaňované jako příjmy ze závislé činnosti.

Do konce roku 2014 zákon o DPH ještě obsahoval jako výjimku z ekonomické činnosti příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu. Tedy příjmy autorů do 10 000 Kč zdaněné srážkovou daní nepodléhaly dle českého zákona dani z přidané hodnoty.

Pokud jde o rozpor terminologie „autorské příspěvky“ v zákoně o DPH vs. „příjmy autorů“ v zákoně o daních z příjmů ve znění roku 2014, na základě historického srovnání zákona o DPH z různých období a účelového výkladu jsme v příspěvku na koordinační výbor³⁾ dovodili, že účelem této výjimky bylo vynětí příjmů zdaněných zvláštní sazbou daně dle § 36 odst. 2 písm. t) zákona o daních z příjmů, nikoliv vynětí pouze některých úzce vymezených příjmů autorů (např. příspěvků do novin, časopisů a televize). Tento výklad potvrdilo i generální finanční ředitelství (dále jen GFŘ).

Současně však je tato úprava v příkrém rozporu s čl. 9 Směrnice Rady č. 2006/112/ES a s principem rovného zacházení. Podle těchto principů není důvod vyjímat z ekonomické činnosti, a tím pádem nezdaňovat daní z přidané hodnoty příjmy pouze z důvodu, že byly zdaněny srážkovou daní, zatímco stejné příjmy, ale zdaňované v daňovém přiznání, ekonomickou činností jsou. Rozdíl by byl pouze dán výší příjmu v kalendářním měsíci. Tento výklad GFŘ v příspěvku KOOV taktéž odsouhlasilo.

Z toho vyplývá, že v roce 2014 bylo možno zvolit, zda příjem autora, který byl zdaněn srážkovou daní, podrobit též DPH, nebo ne. Jednu volbu mu zaručoval český zákon o DPH, druhou volbu přímý účinek Směrnice EU. Současně volbu autoraplátce DPH by finanční úřad neměl zpochybňovat ani v případě odpočtu daně na vstupu u příjemce plnění. Samozřejmě posouzení příjmu jako příjmu z ekonomické činnosti má vliv už na sledování obratu (což je paradoxní, jelikož dokud není příjem zdaněn DPH z důvodu nepřekročení obratu, nemáme deklaraci, jaký přístup vlastně osoba povinná zvolila, a tedy jestli ho měla nebo neměla zahrnout do obratu).

Pokud poplatník zahrnul svůj příjem autora zdaněný srážkovou daní do přiznání, nemá to už zpětný vliv na odvod DPH. V opačném případě by plátci DPH na vstupu i na výstupu byli ve velké právní nejistotě, a museli by podávat dodatečná daňová přiznání k DPH. Viz též příspěvek KOOV⁴⁾.

K 1.1.2015 vešla v platnost novela zákona o DPH (zákonem č. 360/2014 Sb.), která v § 5 odst. 2 slova „nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu“ zrušuje. V roce 2015 tedy jsou ekonomickou činností a podléhají zdanění DPH i příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize do 10 000 Kč, které byly zdaněny srážkovou daní.

Pro zdanění DPH je nutno ještě posuzovat, zda je činnost vykonávána soustavně a samostatně. To se týká všech příjmů dle § 7 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů. Zatímco v zákoně o daních z příjmů není soustavnost vyžadována (nejedná se o příjem z živnostenského podnikání, které je z principu soustavné, ale o příjem z jiné samostatné činnosti dle autorského zákona, který sám o sobě žádnou soustavnost neobsahuje), v zákoně o DPH je naopak podmínkou ekonomické činnosti.

Při poskytnutí služby (tj. poskytnutí oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít, nebo provedení uměleckého výkonu, apod.) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem poskytnutí této služby nebo dnem vystavení daňového dokladu (kromě splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu), a to tím dnem, který nastane dříve. Pokud je právo poskytnuto smlouvou, potom je plnění uskutečněno dnem poskytnutí uvedeným ve smlouvě (s výhradou viz dále). V případě, že je znám způsob stanovení úplaty, ale není známa její výše (např. závisí na počtu prodaných výtisků, vstupenek), plnění se považuje za uskutečněné až ke dni přijetí úplaty (viz § 21 odst. 4 zákona o DPH).

Zákon o DPH od 1.1.2014 používá v § 21 odst. 4 písm. b) spojení „dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k pozbytí nehmotné věci nebo přenechání zboží k užití jinému“ - jedná se o reakci na nový občanský zákoník, který za nehmotné věci považuje práva, jejichž povaha to připouští. Problém je, že autorské právo se nepozbývá, ale poskytuje se právo dílo užít (majetkové právo). Osobnostní právo je nepřevoditelné úplně. Paragraf 12 autorského zákona vysloveně stanoví „Poskytnutím oprávnění podle odstavce 1 právo autorovi nezaniká; autorovi vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy“. Současně nelze autorské právo považovat ani za zboží. Aktuální znění tohoto ustanovení je tedy ve vztahu k autorským právům nešťastné, a lze pochybovat, zda se na ně vůbec vztahuje (v tom případě by bylo vždy DUZP dáno dnem poskytnutí práva nebo vystavením daňového dokladu). Ovšem znění stejného ustanovení v roce 2013 bylo k autorským právům příznivější: „dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; ...“. Dle důvodové zprávy⁵⁾ je změna provedena z důvodu rekodifikace soukromého práva a nevyznívá z ní, že by bylo cílem změnit význam ustanovení. Podle mého měl zákonodárce volit spíše spojení „přenechání věci k užití jinému“, tak, jak to píše i v důvodové zprávě v bodu 71. k § 14 odst. 1 zákona o DPH „Do písmena b) je promítnut obecný pojem přenechání věci k užití jinému, který využívá nový občanský zákoník“. Pak by se bez pochybností vztahoval i na nehmotné věci, tj. práva.

Zde je vhodné zmínit především jeden obvyklý problém. Pokud si strany neujednají, že sjednaná cena je cenou bez DPH, pak je cena konečná, tj. včetně DPH⁶⁾. Příjemce (pokud je povinen odvést DPH) bude muset vypočítat DPH „shora“ a jeho čistá odměna bude o to nižší.

Na toto téma bylo v roce 2014 napsáno několik článků⁷⁾,⁸⁾ a také hodně podrobný příspěvek na Koordinační výbor KDP ČR, GFŘ a MF⁹⁾, které mohou vhodně doplnit informace v tomto článku uvedené. V článku kolegy Ing. Burdy¹⁰⁾ z března 2014 je podrobněji popsáno sociální a zdravotní pojištění v souvislosti s autorskými příjmy, stejně tak postupy při dodatečném zahrnutí příjmů zdaněných srážkovou daní do přiznání. Je to pohled roku 2014, ještě před vydáním Koordinačního výboru č. 422, tudíž nemohl postihnout změny v něm projednané. V článku kolegy MVDr. Vodičky 11 je zase (podobně jako v příspěvku KOOV, jehož jsme byli spoluautory) podrobněji rozepsáno zdanění autorských příjmů v případě software. Já jsem se soustředil spíše na problémy, které mě zajímaly při tvorbě příspěvku na KOOV a které jsou stále platné, a samozřejmě na změny pro rok 2015.

Pokud by si čtenář chtěl udělat bližší náhled do problematiky autorského práva a určování autorských děl, doporučuji čtivou knihu JUDr. Ivo Telece, CSc. Pojmové znaky duševního vlastnictví 12.