Daňové aspekty volby prezidenta republiky

Novela čl. 58 Ústavy stanoví, že . Tímto zákonem je zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o volbě prezidenta republiky"), který nabyl platnosti dne 18. července 2012.

Zákon o volbě prezidenta republiky upravuje podmínky výkonu volebního práva při volbě prezidenta republiky, podmínky navrhovaní kandidátů na funkci prezidenta republiky, možnosti financování kampaně, průběh voleb a jejich soudní přezkum.

Zákon nabyl účinnosti 1. října 2012, přičemž první volby se podle něj uskuteční v termínu 11. a 12. ledna 2013.

Cílem článku je identifikovat a popsat hlavní dopady, které má přijetí zákona o volbě prezidenta republiky, v daňové oblasti. Záměrem je poukázat na nedostatky tohoto zákona a jejich vliv v daňovém právu. Těmito nedostatky jsou například absence vymezení pojmu kandidát a okamžiku, kdy se jím osoba stává, legislativní provedení novely zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a problematické přechodné ustanovení k této novele. Závěr bude věnován pohledu .

Pro oblast financování volební kampaně a posouzení daňových aspektů volby prezidenta republiky je stěžejní vymezení pojmu a okamžiku, kdy se jím fyzická osoba stává.

Ani jednu z těchto skutečností Ústava (u které se však vzhledem k její povaze není čemu divit) ani zákon o volbě prezidenta republiky výslovně nedefinuje.

Ústava obsahuje pojem kandidát v ustanoveních, která upravují, kdo je oprávněn navrhovat kandidáty (čl. 56 odst. 5) a jaké parametry musí kandidát naplnit, aby byl ve volbě úspěšný (čl. 56 odst. 2 až 4).

V samotném prováděcím zákoně je pojem kandidát poprvé¹ obsažen v Hlavě III s názvem Kandidátní listina. Konkrétně v § 21, který upravuje pravidla pro podání kandidátní listiny, ať již ze strany poslanců, senátorů nebo občanů, je v druhém odstavci stanoveno, že kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.

Jako záchytný bod by mohlo sloužit ustanovení § 21 odst. 3, které stanoví, že: . V okamžiku, kdy je vytvořena kandidátní listina a je podána Ministerstvu vnitra, které s ní dále nakládá níže popsaným postupem, je možné hovořit o konečné kandidátní listině. Je možné dovodit, že od tohoto okamžiku se dá hovořit též o kandidátovi.

Oficiální procedurou, při které je každá kandidátní listina přezkoumána, je její projednání a registrace, resp. odmítnutí, Ministerstvem vnitra. To podle § 26 zákona o volbě prezidenta republiky zkoumá, zda je kandidátní listina podána v souladu se zákonem a zda má zákonem předepsané náležitosti. Pokud tyto podmínky splňuje, ministerstvo rozhodne o její registraci ve lhůtě 49 dnů přede dnem volby prezidenta, pakliže nikoli, kandidátní listinu odmítne. Registrace je podmínkou pro vytištění hlasovacích lístků (§ 26 odst. 8). Je nepochybné, že od okamžiku registrace je možné hovořit o kandidátovi.²

Například podle § 24 odst. 1 je každý kandidát povinen zřídit si nejpozději ke dni podání kandidátní listiny volební účet, resp. účet určený pro financování volební kampaně. A i z výše uvedeného ustanovení, jež vylučuje možnost, aby byl kandidát uveden na dvou kandidátních listinách, vyplývá, že zákon hovoří o kandidátovi již v okamžiku uvedení jeho jména na kandidátní listině.

Ze zákona tak není zřejmé, kterým okamžikem kandidatura vzniká. V úvahu přicházejí tři možnosti. Jednak se tak může stát již samotným pojetím úmyslu kandidovat na prezidentský , resp. okamžikem, kdy k tomu osoba začne činit potřebné úkony (pořídí si reklamní předměty, setkává se s voliči, zřídí účet určený pro financování volební kampaně, zřídí volební výbor apod.), avšak dosud nepodá kandidátní listinu, ani mu není kandidátní listina zaregistrována. Druhý výklad svědčí pro okamžik podání kandidátní listiny. Ten se nabízí jednak z toho důvodu, že podání kandidátní listiny zahajuje řízení o její registraci, tak z důvodu systematiky zákona, kdy ustanovení o podání kandidátní listiny v zákoně uvozují práva a povinnosti kandidáta, jeho zmocněnce nebo volebního výboru, který zřídil (například povinnost zřídit volební výbor či volební účet je kandidát povinen splnit nejpozději do dne podání kandidátní listiny). A konečně třetím výkladem by bylo možné dojít k závěru, že kandidatura vzniká až registrací kandidátní listiny, tedy rozhodnutím vydaným Ministerstvem vnitra nejpozději 49 dní přede dnem voleb. V této chvíli se zcela jistě již jedná o registrovaného kandidáta, nicméně vzhledem k tomu, že zákon používá tohoto označení již v dřívějších fázích volební kampaně, je zřejmé, že osoba se kandidátem stane dříve.

Naproti tomu zánik kandidatury zákon výslovně, avšak ne zcela dokonale, upravuje. Zánik kandidatury může nastat ze dvou důvodů. Jednak jde o situaci, kdy se samotný kandidát vzdá kandidatury, což může učinit do 24 hodin před zahájením volby (§ 27 odst. 1), nebo o situaci, kdy kandidát ztratí volitelnost a zmocněnec, navrhující poslanci, senátoři nebo občan o tom informují Ministerstvo vnitra (§ 27 odst. 2).

Zákon se nezmiňuje o zániku kandidatury uskutečněním prvního či druhého kola voleb, případně vyhlášením jejich úplných výsledků. Kdy je ukončena kandidatura kandidátů, kteří se voleb platně zúčastnili, tak ze zákona přímo nevyplývá.

Zákon také neobsahuje zvláštní ustanovení, která by upravovala důsledky zániku kandidatury. Není zřejmé, zda se osoby, jejichž postavení kandidáta zaniklo v důsledku vzdání se kandidatury nebo ztráty volitelnosti, dále řídí obecnými ustanoveními zákona. Nejasnosti mohou vznikat při správě účtu k financování volební kampaně nebo nakládání s finančními prostředky po skončení voleb (§ 24 odst. 5 až 8 nebo § 38). Například ustanovení § 24 odst. 7 předpokládá ke splnění povinnosti, kterou ukládá, úkon kandidáta, apod.

Financování volební kampaně zahrnuje veškeré příjmy a výdaje na volební kampaň. O financování kampaně se vede účetnictví v plném rozsahu podle zákona upravujícího účetnictví (§ 36 odst. 1 a 2). Výdaje na volební kampaň nesmí přesáhnout částku 40 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty u kandidátů, kteří se účastní jen prvního kola voleb, 50 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty u kandidátů postoupivších do kola druhého. Přičemž výdaji se podle zákona o volbě prezidenta republiky rozumí součet všech finančních prostředků nebo jiných plnění ocenitelných v penězích, které kandidát na funkci prezidenta republiky vynaloží na úhradu nákladů volební kampaně, a to i přede dnem podání kandidátní listiny.

Toto ustanovení má význam nejen pro nastavení pravidel financování volební kampaně, ale je možné jej použít i pro vymezení pojmu kandidát. Zákonodárce v ustanovení § 37 zdůrazňuje, že součástí výdajů jsou i finanční prostředky a jiná penězi ocenitelná plnění vynaložená kandidátem i před podáním kandidátní listiny. Účel takového zdůraznění může být dvojí. Buď se jedná o potvrzení skutečnosti, že volební kampaň je zahájena a kandidátem je osoba i před podáním kandidátní listiny, nebo jde naopak o rozšíření obecného pojetí pojmu kandidát o období před podáním kandidátní listiny.

Ustanovení § 24 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky stanoví, že každý kandidát na funkci prezidenta republiky je povinen si zřídit účet určený pro financování volební kampaně.

Nejzazším termínem, do kdy je tak povinen učinit, je den podání kandidátní listiny. Tak zvaný volební účet slouží k uskutečňování veškerých finančních operací týkajících se volební kampaně. Toky finančních prostředků, ať už jde o příjmy nebo výdaje, musí probíhat prostřednictvím tohoto účtu.

Zákon dále stanoví, že na volební účet musí být převedeny veškeré finanční prostředky vybrané ke dni podání kandidátní listiny (§ 24 odst. 4). To znamená, že se na volebním účtu nepromítnou finanční prostředky do tohoto dne již vynaložené. Ačkoli celkové výdaje na financování volební kampaně nesmí překročit zákonem stanovený limit, před založením volebního účtu bude velmi obtížné zkontrolovat, zda byl limit ve vztahu k finančním prostředkům vynaloženým přede dnem založení účtu dodržen.3

Zákon upravuje účelovou vázanost finančních prostředků na volebním účtu během volební kampaně i po jejím skončení. Prostředky na volebním účtu nemohou být použity k jinému účelu než k financování volební kampaně (viz § 24 odst. 3 druhá věta). Finanční prostředky na volebním účtu nevyužité na volební kampaň, musí být převedeny na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel (srovnej § 24 odst. 7). V tomto případě se zákonodárce patrně inspiroval zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 1. ledna 2012.

Je možné na základě výše uvedeného učinit závěr, že volební kampaň začíná zřízením účtu určeného pro financování volební kampaně, potažmo dnem podáním kandidátní listiny, ke kterému je tak nutno učinit? Patrně nikoli. Již prvním úskalím tohoto výkladu je totiž nejasnost, jakým datem se osoba stává kandidátem, v případě kdy je volební účet založen dřív než je podána kandidátní listina, což zákon nevylučuje (srovnej § 24 odst. 1).

Ačkoli z důvodové zprávy ani z jiných dostupných zdrojů není zcela zřejmé, jaký byl úmysl zákonodárce, je možné se domnívat, že pojem kandidát má zahrnout co nejširší množinu osob, které se účastní nebo v budoucnu budou účastnit kandidatury na prezidentskou funkci a těmto osobám dát příslušná práva a uložit patřičné povinnosti. Ačkoli kandidátní listiny je možno podávat nejpozději dva měsíce přede dnem konání voleb a k procesu registrace kandidátních listin bude docházet až po tomto datu, volební kampaň bude zpravidla delší, kandidáti budou zřizovat volební výbory, volební účty na financování kampaně, a především přijímat dary a dále s nimi nakládat. Zákon umožňuje osobě, která ještě nepodala kandidátní listinu, například proto, že ještě nemá padesátitisícovou podporu občanů, avšak chce zahájit transparentní volební kampaň, zřídit si volební účet dlouho přede dnem podání kandidátní listiny. Takový cíl není nerozumný, avšak , například „budoucí kandidát" pro osobu před podáním kandidátní listiny, „přihlášený kandidát" pro osobu po podání kandidátní listiny, která nebyla zaregistrována a „registrovaný kandidát" pro osobu se zaregistrovanou kandidátní listinou, pro obecné označení pak použít pojem „kandidát".

Spolu s přijetím zákona o volbě prezidenta republiky došlo též k novelizaci zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o trojdani" nebo „zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí"). Do § 6 odst. 4 tohoto zákona upravujícího předmět daně darovací, resp. co není jejím předmětem, bylo přidáno nové písmeno g), podle kterého je z předmětu daně darovací vyloučeno bezúplatné nabytí majetku určeného na financování volební kampaně kandidáta na funkci prezidenta republiky podle zákona upravujícího volbu prezidenta republiky. Novelizační bod doplňuje přechodné ustanovení, které stanoví, že došlo-li v období od 8. února 2012 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy do 1. října 2012) k bezúplatnému nabytí majetku, který je určen na financování volební kampaně kandidáta na funkci prezidenta republiky, postupuje se podle § 6 odst. 4 písm. g) zákona č. 357/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Na ustanovení § 6 odst. 4 písm. g) zákona o trojdani má významný vliv absence definice kandidáta na funkci prezidenta republiky v zákoně 0 volbě prezidenta republiky, jak je pospáno výše. Za předpokladu, že přijmeme výklad, že kandidátem na funkci prezidenta republiky je 1 osoba, která dosud nepodala kandidátní listinu, resp. která ji nemá registrovánu, pak nejsou předmětem daně darovací příjmy těch osob, které se jako kandidát chovají, vedou volební kampaň, ale samotné volby se nezúčastní. Popsaná situace může nastat například z toho důvodu, že osoby vedoucí volební kampaň nezískají potřebnou podporu mezi občany a v důsledku nedostatečného počtu podpisů na petici nepodají kandidátní listinu. Nebo kandidátní listinu podají, ale ta jim bude z důvodu nesplnění zákonných podmínek (jako třeba absence volitelnosti, zmíněné nedostatky petice, apod.) odmítnuta. Kandidáti se také mohou své kandidatury před konáním voleb vzdát.

Všechny tyto případy jistě mohou a budou v praxi nastávat. Tyto osoby budou poměrně dlouhý čas před samotnou prezidentskou volbou kandidáty a majetek určený k financování volební kampaně, který bezúplatně obdrží, nebude předmětem daně darovací (dovedeno by kandidátem mohly být celé čtyři roky, pokud by to od vyhlášení výsledků posledních voleb o sobě prohlašovaly a činily patřičné úkony).

Takový výklad je každopádně nutné akceptovat pro účely § 6 odst. 4 písm. g) zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Odpovídá tomu zásada (neboli či ), která v daňovém právu platí, což dokládá také rozhodovací praxe správních soudů. Například podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. července 2005, sp. zn. 2 Afs 24/2005, je .

V předmětném případě to znamená, že na funkci prezidenta republiky a okamžik, kdy se jím osoba stává, . Pro účely zákona o trojdani tak bude okamžik, kdy se osoba stává kandidátem, patrně odpovídat faktickému stavu započetí úkonů, z jejichž účelu vyplývá úmysl vést volební kampaň.

V souladu s výše uvedenou zásadou a vzhledem k absenci speciálního ustanovení, které by upravilo daňové povinnosti osoby, která ztratila postavení kandidáta na funkci prezidenta republiky, je možné se domnívat, že bezúplatně nabytý majetek, který jako kandidát obdržela k financování volební kampaně, nebude předmětem daně darovací ani po té, co se osoba kandidatury vzdá nebo ztratí volitelnost.

Pravidlo vyjímající ze zdanění daní darovací bezúplatně nabytý majetek kandidáta na funkci prezidenta republiky je v systematice zákona o trojdani zařazeno do ustanovení upravujícího předmět daně, resp. co není jejím předmětem. by však v ustanovení § 20 odst. 4, obdobně jako je v ustanovení § 20 odst. 4 písm. c) osvobozeno bezúplatné nabytí majetku politickou stranou nebo hnutím. Zároveň by bylo vhodné, aby i pro kandidáty na prezidenta republiky platilo pravidlo upravené v závěrečné části ustanovení § 20 odst. 4, tedy že nárok na osvobození zanikne, pokud bude bezúplatně nabytý majetek použit nebo poskytnut na jiné účely, resp. na jiný účel než je financování volební kampaně. Taková úprava však chybí.

Novela zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí zavedla do právního řádu nerovnováhu mezi zdaněním, resp. nezdaněním, bezúplatně nabytého majetku určeného na financování volební kampaně kandidáta na funkci prezidenta republiky a zdaněním bezúplatně nabytého majetku určeného k financování obdobných aktivit. Určitou podobnost je možné spatřovat ve zdanění bezúplatně nabytých příjmů nezávislých kandidátů na funkci senátora. Takový majetek nebude od daně darovací osvobozen, protože

Důsledky zmíněné nerovnováhy je možné spatřovat i v zákoně o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ustanovení § 15 odst. 1 upravující nezdanitelné části základu daně nepočítá s tím, že by bylo možné od základu daně odečíst hodnotu daru poskytnutého kandidátu na funkci prezidenta republiky. Naproti tomu hodnotu daru poskytnutého politické straně nebo politickému hnutí odečíst lze.

Dalším zajímavým aspektem novely zákona o trojdani je přechodné ustanovení, které doplňuje změnu provedenou v § 6 odst. 4 zákona. Jak vyplývá z jeho dikce, použije se ustanovení § 6 odst. 4 ve znění po novele, to znamená ve znění obsahující písmeno g), na základě kterého předmětem daně darovací není bezúplatně poskytnutý majetek určený k financování volební kampaně, i na období přede dnem nabytí účinnosti zákona o volbě prezidenta republiky, a tedy i přede dnem účinnosti této novely, a to zpětně až k datu 8. února 2012. Toto datum se shoduje s datem platnosti ústavního zákona č. 71/2012 Sb., kterým se do Ústavy zavádí přímá volba prezidenta.

Přechodné ustanovení stanoví, že nové znění zákona o trojdani se použije zpětně i na právní vztahy vzniklé v době před účinností novely.

Právní teorie rozlišuje dva druhy zpětné působnosti právních norem - retroaktivitu pravou a nepravou.

Pravá znamená, že podle současné právní normy se posoudí právní vztahy nebo právní skutečnosti vzniklé před tím, než tato norma nabyla účinnosti. Nová právní norma mění právní následky, které vznikly před tím, než vznikla ona sama.4

Nepravá je charakterizována tak, že právní norma na právní vztahy nebo právní skutečnosti již vzniklé, od své účinnosti do budoucna aplikuje nově účinný právní předpis. Vznik a trvání právních vztahů, jakož i jejich následky, vzniklé do účinnosti nového právního předpisu, se posoudí podle původního právního předpisu, právní následky vzniklé po datu účinnosti podle nového.

Je otázkou, zda se v případě výše uvedeného přechodného ustanovení jedná o zpětnou působnost pravou či nepravou. Zjednodušeně řečeno podle přechodného ustanovení není předmětem daně darovací majetek určený na financování volební kampaně kandidáta na funkci prezidenta republiky, který byl bezúplatně nabyt od 8. února 2012. Je zde zaváděna , že na majetek, který by jinak nebyl předmětem daně darovací až ode dne účinnosti novely (do budoucna), se hledí jako na majetek, který nebyl předmětem daně už v období mezi účinností zákona, tj. 1. říjnem 2012 a 8. únorem 2012 (do minulosti). V daném případě se nejedná o aplikaci nové právní normy na právní vztahy vzniklé podle dřívější právní normy (nepravá ), ale o vytvoření , na jejímž základě se na právní vztahy, které vznikly v určitém období, použije právní úprava účinná až po uplynutí tohoto období (aplikace právní normy účinné od 1. října na právní vztahy vzniklé od 8. února). Z těchto důvodů se jedná o retroaktivitu pravou.

Pravá je v zásadě nepřípustná. Nabourává základní principy právního státu -princip právní jistoty a důvěry občanů v právo (srovnej čl. 1 Ústavy), teorii tzv. nabytým práv a zasahuje do samotné podstaty právní normy (protože definičním znakem právních norem je působení do budoucna a ovlivnění lidského chování).⁵

Výjimky z nepřípustnosti retroaktivity se vyskytují v trestním právu, kde se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější (§ 2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů).

Zcela jistě se dostává do rozporu s principem právní jistoty, když narušuje právní stav existující po osm kalendářních měsíců a po této době jej modifikuje. Tím též narušuje oprávněnou důvěru občana v právo, což je ostatně vlastnost pravě retroaktivních právních předpisů. Podle právní teorie je nepřípustné, aby pozdějším zákonem byla dodatečně odňata nebo jiným způsobem narušena jednou nabytá práva (tzv. teorie nabytých práv). Právní postavení subjektu by se nemělo v důsledku nového právního předpisu zpětně zhoršit.

V daném případě na jednu stranu nedochází ke zhoršení právního postavení adresáta právní normy ani k dodatečnému odnětí jednou nabytých práv - daňový subjekt je v důsledku zpětně účinné právní normy zvýhodněn, když jeho příjmy určené k financování volební kampaně jsou vyjmuty ze zdanění zpětně až k datu 8. února a doba, kdy dané příjmy nepodléhají zdanění, se tak o osm měsíců prodlužuje. Na druhou stranu je možné uvažovat o zásahu do jednou nabytých práv na straně jiného adresáta právní normy - státu jako příjemce výnosu daně darovací, i když stát reprezentovaný zákonodárcem zpětně připravil 0 výnos z daní sám sebe.

Pomocí historického výkladu je možné dojít k závěru, že , do kterého se dostal s přijetím zákona o volbě prezidenta republiky. Zákonodárce si byl zřejmě v průběhu legislativního procesu vědom, že zákon nabude platnosti a účinnosti později než započne volební kampaň jednotlivých kandidátů, resp. získávání peněžních prostředků na její financování. Ačkoli pravidlo, které stanoví, že předmětem daně darovací není bezúplatně nabytý majetek určený na financování kampaně, se nepodařilo prosadit v termínu, který by odpovídal zahájení předvolebních kampaní, zákonodárce trval na tom, že musí platit od původně předpokládaného termínu. Jediným prostředkem, jak bylo možné tohoto cíle dosáhnout, bylo vytvoření přechodného ustanovení stanovícího, že pravidlo zavedené novelou zákona o trojdani působí zpětně. Což se také stalo.

Jako limit, který zpětné působení právní normy ohraničí, bylo zvoleno datum 8. února 2012. Není zřejmě náhodou, že se toto datum shoduje se dnem platnosti ústavního zákona č. 71/2012 Sb., kterým se provádí novela Ústavy v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta.

Obdobně jako u norem trestního práva lze 1 v případě této novely spatřovat příznivost jejího zpětného působení pro určitou skupinu adresátů (daňové subjekty). Nelze však bez dalšího uzavřít, že příznivost právní normy pro adresáta znamená automaticky přípustnost pravé retroaktivity. Zákonodárce není obecně schopen rozlišit, kdy je právní norma pro jejího adresáta příznivá a kdy ne.

Vzhledem k tomu, že přechodné ustanovení v této podobě nabourává základní principy právního státu, kterými jsou právní jistota a důvěra občanů v právo, měla by odpověď na tuto otázku znít ne.

S ohledem na absenci vymezení pojmu kandidát v zákoně o volbě prezidenta republiky se nabízí otázka, zda v daňových předpisech neukotvit bezúplatně nabytého majetku poskytnutého k financování volební kampaně od daně darovací , čímž by se předešlo výkladovým nejasnostem. Kdyby byla v zákoně vymezena časová hranice, kterou musí jednotliví kandidáti na prezidentskou funkci překročit, bylo by zcela zřejmé, kdy je možné bezúplatná plnění poskytnutá jim k financování volební kampaně, od daně osvobodit. Jako časový test by mohla posloužit například účast v prvním kole prezidentských voleb.

Záměrem vlády je (zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V souvislosti s touto změnou je možné uvažovat i o změně právní úpravy zdanění, resp. nezdanění, bezúplatného plnění nabytého kandidátem na prezidenta republiky určeného k financování volební kampaně.

Majetek bezúplatně nabytý kandidátem na funkci prezidenta republiky by byl jeho příjmem, a to příjmem podle § 10 zákona o daních z příjmů. Obdobně jako v platné a účinné právní úpravě by byl tento příjem od daně z příjmů osvobozen. Nicméně jak bylo naznačeno výše, je možné uvažovat o zavedení časového testu, jehož dosažení by bylo nutnou podmínkou pro osvobození. Veškeré příjmy kandidáta na funkci prezidenta republiky musejí být evidovány na volebním účtu (§ 24 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky), a to i ty, které byly obdrženy před tím, než byl tento účet zřízen (§ 24 odst. 4 zákona). Pokud by osoba přestala být z nějakého důvodu kandidátem před uplynutím zákonem stanovené doby a bylo by nutné příjmy, které bezúplatně získala na financování volební kampaně, zdanit, nebylo by pro něj, a případně ani pro správce daně, složité zjistit, jaké příjmy na financování volební kampaně obdržel.

Ústavní zákon č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, spolu se zákonem č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů, zavádí do právního řádu tolik diskutovanou přímou volbu prezidenta republiky. Tato významná změna vyvolává otázky nejen v oblastech jako je ústavní právo či politologie, dotýká se též práva daňového.

Součástí zákona o volbě prezidenta republiky je novela zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Na jejím základě není předmětem daně darovací bezúplatně nabytý majetek kandidáta na funkci prezidenta republiky určený k financování volební kampaně. Toto ustanovení je ve spojení s absencí definice pojmu „kandidát" v právním řádu a nemožností stanovit okamžik, kdy se jím osoba stává, problematické. V souladu se zásadou , která se v daňovém právu uplatní, se totiž množina daňově zvýhodněných kandidátů, nemusí shodovat s množinou kandidátů účastnících se alespoň prvního kola prezidentských voleb. Navíc na základě přechodného ustanovení působí toto pravidlo zpětně. Z předmětu daně darovací je vyjmut majetek nabytý bezúplatně od 8. února 2012, ačkoli účinnost novely nastala až 1. října 2012. Jde o nepřípustnou pravou retroaktivitu.

Na závěr je nutné konstatovat, že dané téma není apolitické (jinak by se snad zákonodárce neuchýlil k pravé retroaktivitě). V této souvislosti se nabízí otázka, jestli je vůbec možné uvažovat o změně (například v podobě zavedení časového testu) nebo je reálnější očekávat vývoj jiným směrem (například ve formě novely ustanovení § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů -zavedení možnosti odečíst od základu daně hodnotu daru poskytnutého kandidátu na funkci prezidenta republiky).