Zaměstnanci zpravidla nemusejí podávat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“), protože veškeré daňové záležitosti za ně komfortně obstará jejich zaměstnavatel. Nicméně existuje celá řada docela běžných situací, kdy ani zaměstnanec před přiznáním neuteče a zaměstnavatel mu proto nemůže provést roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění. Nejčastějšími třemi důvody jsou, že vedle zaměstnání také podniká jako OSVČ nebo má příjmy z nájmu, případně souběh více zaměstnavatelů. S tím poplatníci počítají, a tak v praxi spíše zapomenou podat přiznání v záludnějších případech, kdy mají pouze jednoho zaměstnavatele a neprovozují jinou výdělečnou činnost. Na vině může být mylná představa, že jejich příležitostné příjmy např. z prodeje auta, bytu či akcií jsou osvobozeny od daně, nebo porušení podmínek uplatněného odpočtu za penzijní produkty, případně zdánlivá formalita, jako je opožděné podepsání prohlášení k dani při nástupu do zaměstnání. Speciální daňová pravidla platí pro příjmy ze zahraničí, ať už plynou ze zaměstnání nebo z jiných zdrojů.
Kdy musí zaměstnanec podat daňové přiznání
Ing.
Martin
Děrgel
Kdo musí podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob
Podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), je řádné daňové tvrzení – „tvrzení“ zahrnuje nejen daňové přiznání, ale také hlášení a vyúčtování – povinen podat každý daňový subjekt (kam spadá rovněž poplatník DPFO, kterým jsou obecně všechny fyzické osoby):
-
kterému to zákon ukládá nebo
-
který je k tomu správcem daně vyzván.
Na což ohledně přiznání k DPFO – a to za zdaňovací období, kterým je kalendářní rok – navazuje § 38g odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Podle kterého obecně platí, že přiznání k DPFO je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem DPFO:
-
přesáhly 15 000 Kč
(rozumí se hrubé příjmy nesnížené o výdaje), pokud se nejedná o příjmy: -
od daně osvobozené, nebo
-
z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně dle § 36 ZDP (tzv. srážková daň);
Aby zaměstnanci v běžných situacích – např. mají-li celý rok jednoho zaměstnavatele – nemuseli houfně podávat přiznání, stanoví druhý odstavec § 38g ZDP výjimky, kdy jej podávat nemusejí, jak si dále upřesníme.
PŘÍKLAD 1: Zaměstnanec starobní důchodce versus daňové přiznání
Pan Novák měl v roce 2018 kromě starobního důchodu 12 x 15 000 Kč, což je příjem osvobozený od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP (v roce 2018 až do úhrnné výše 439 200 Kč ročně, tedy 36 600 Kč měsíčně) ještě příjmy z příležitostného zaměstnání. Tyto „brigády“ měly právní formu dohod o provedení práce a odměny nepřesahovaly 10 000 Kč za kalendářní měsíc, v úhrnu si tak za kalendářní rok 2018 vydělal 60 000 Kč. Protože u žádného ze svých zaměstnavatelů nepodepsal tzv. prohlášení k dani, byly tyto jeho příjmy zdaněné v souladu s § 6 odst. 4 ZDP daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou daně neboli „srážkovou daní“ ve výši 15 %. Kromě toho měl ještě jednorázový příjem 15 000 Kč z pronájmu vlastní chaty od zprostředkovatelské agentury.
Poplatník sice dosáhl příjmů 255 000 Kč, ale po vyloučení těch osvobozených a zdaněných srážkovou daní zbývá už jen 15 000 Kč z pronájmu chaty. Takže pan Novák nemusí podávat daňové přiznání za rok 2018.
Existuje však ještě druhá možnost, která je pro pana Nováka daňově výhodnější. Může totiž dobrovolně podat daňové přiznání, do něhož zahrne kromě nájemného za chatu také příjmy – ze všech! – dohod o provedení práce. A to přesto, že byly zdaněny „konečnou“ srážkovou daní, pro tyto účely si od jednotlivých zaměstnavatelů ale musí vyžádat příslušná potvrzení o sražené dani, která budou přílohou daňového přiznání. Jelikož i starobní důchodci mají nárok na základní „osobní“ slevu na dani 24 840 Kč ročně – představující prakticky nezdanitelný příjem 165 600 Kč, z něhož 15 % sazba daně odpovídá výši slevy – bude konečná daňová povinnost dotyčného poplatníka za rok 2018 nulová. Tím to ale neskončí, sražená „srážková daň“ 15 % ze 60 000 Kč je přeplatkem na dani, o jehož vrácení může požádat finanční úřad; jinak by si jí započetl na úhradu vypočtené daně z příjmů.
Zaměstnanci obvykle přiznání podávat nemusí, ale…
Obecné pravidlo povinného podáni přiznání k DPFO (dále také jen „DAP“) – zdanitelné příjmy nad 15 000 Kč nebo daňová ztráta – u zaměstnanců zmírňuje avizovaná výjimka podle § 38g odst. 2 ZDP.
Daňové přiznání k DPFO není povinen podat poplatník
, který měl ve zdaňovacím období příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP
:-
pouze od jednoho plátce daně
(tzv. hlavního zaměstnavatele), nebo-
postupně od více plátců daně (když nedošlo k souběhu plátců daně),
-
případně ještě doplatky mezd od těchto plátců daně (tj. zúčtované až po skončení zaměstnání).
Podmínkou přitom je, že poplatník:
-
u všech těchto plátců daně (zaměstnavatelů) měl na příslušné zdaňovací období
podepsáno (učiněno) prohlášení k dani
podle § 38k odst. 4 ZDP, přičemž u toho posledního v daném roce jej mohl případně podepsat dodatečně v souladu s § 38k odst. 7 ZDP při žádosti o roční zúčtování záloh za minulý rok, a-
kromě těchto příjmů
neměl jiné zdanitelné příjmy
– opět se nezapočítávají příjmy osvobozené od daně ani zdaněné tzv. srážkovou daní podle § 36 ZDP – podle § 7 až 10 ZDP v úhrnu vyšší než 6 000 Kč
(z podnikání alias
samostatné činnosti, z kapitálového majetku, z nájmu nebo tzv. ostatní příjmy).PŘÍKLAD 2: Zaměstnanec s jediným zaměstnavatelem versus DAP
Paní Lenka byla až do října roku 2018 evidovaná na úřadu práce, od něhož dostávala podporu v nezaměstnanosti, což je příjem osvobozený od daně. Od listopadu nastoupila do zaměstnání za sjednanou mzdu 20 000 Kč měsíčně. Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP u tohoto zaměstnavatele ovšem nepodepsala.
Zaměstnankyně sice v roce 2018 měla příjem ze závislé činnosti zdaněný zálohou na daň pouze od jednoho zaměstnavatele, ovšem protože u něj neměla podepsáno prohlášení k dani, má povinnost podat DAP.
Jestliže ale paní Lenka u zaměstnavatele do 15. 2. 2019 požádá o roční zúčtování záloh za rok 2018 a dodatečně u něj podepíše prohlášení k dani za listopad a prosinec 2018, tak přiznání k dani podávat nemusí.
V obou případech se může těšit na vrácení přeplatku, protože i když měla zdanitelné příjmy jen po část roku, může uplatnit celou základní „osobní“ slevu na dani 24 840 Kč, což bohatě převyšuje její vypočtenou daň.
PŘÍKLAD 3: Problém s postupnými zaměstnavateli
Slečna Sandra pracovala až do června roku 2018 u zaměstnavatele A, u něhož ale zapomněla podepsat prohlášení k dani na rok 2018 včas (do 15. 2. 2018) a podepsala jej až 3. 3. 2019. Proto jí byla ze zúčtované mzdy za kalendářní měsíce leden až březen ve výši 30 000 Kč měsíčně vypočtena a sražena záloha na daň bez uplatnění základní „osobní“ slevy na dani. Podle § 38k odst. 7 ZDP totiž k dodatečně podepsanému prohlášení k dani plátce daně (zaměstnavatel) přihlédne až počínaje měsícem následujícím po oznámení.
Od července roku 2018 začala slečna Sandra pracovat u svého nového zaměstnavatele B, kde ihned při nástupu podepsala prohlášení k dani. Poplatnice tedy měla v roce 2018 dva postupné zaměstnavatele, kteří se ani po část roku vzájemně nepřekrývali, přesto za tento rok musí podat DAP a nelze jí provést roční zúčtování.
Problémem jsou měsíce leden až březen 2018, kdy u zaměstnavatele A neměla podepsáno prohlášení k dani. Ustanovení § 38k odst. 7 ZDP přitom bohužel omezuje možnost dodatečného podepsání prohlášení k dani za dřívější část roku jen na případ, že současně tento zaměstnavatel bude provádět roční zúčtování záloh daného roku. Což zde nepřichází do úvahy, jelikož lze požádat o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, a tedy i dodatečně podepsat prohlášení k dani zpětně jen u posledního zaměstnavatele v daném roce 2018, tedy toliko u zaměstnavatele B. Sandra tak nemůže požádat o roční zúčtování záloh svého prvního zaměstnavatele A (protože nebyl posledním plátcem daně v roce 2018), ani svého posledního (druhého) zaměstnavatele B, protože musí podat DAP. Do přiznání uvede příjmy ze závislé činnosti od obou zaměstnavatelů – A i B – a doloží potvrzeními.
Díky další příznivé výjimce týkající se zaměstnanců uvedené v § 38g odst. 2 ZDP není povinen podat DAP ani poplatník (daňový rezident ČR), kterému ve zdaňovacím období plynuly pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které se vyjímají ze zdanění v ČR podle § 38f ZDP. K tomu je třeba dodat nenápadné ustanovení § 38f odst. 4 ZDP, na jejímž základě se příjmy ze závislé činnosti vykonávané v tzv. smluvních státech automaticky vyjímají ze zdanění v ČR bez ohledu na znění mezinárodní daňové smlouvy (které kromě metody vynětí zahraničního příjmu stanovují případně také metodu tzv. prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí na českou daň), ledaže by pro poplatníka byl výhodnější postup podle mezinárodní daňové smlouvy.
Zde občas poplatníci zapomínají na to, že pokud vedle takovýchto příjmů mají i jiné v ČR zdanitelné příjmy – zejména ze závislé činnosti od českého zaměstnavatele (i když u něj mají podepsáno prohlášení k dani) nebo z pronájmu bytu apod. – pak musejí podat DAP v ČR, do kterého zahrnou veškeré své (celosvětové) zdanitelné příjmy. Druhým omylem pak bývá přehlédnutí, že toto automatické vyjmutí ze zdanění v České republice se týká pouze příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí, a nikoli tedy např. příjmů z podnikání prostřednictví stálé provozovny nebo z podílů na zisku ze smluvního státu. A samozřejmě se toto zjednodušení netýká příjmů ze zaměstnání v nesmluvních státech, s nimiž ČR nemá smlouvu o zamezení dvojího zdanění.
PŘÍKLAD 4: Příjmy ze zaměstnání na Slovensku
Pan Jan je daňovým rezidentem ČR, který měl v roce 2018 příjmy jen ze zaměstnání na Slovensku pro tamního podnikatele. Podle smlouvy uzavřené mezi ČR a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku – sdělení č. 100/2003 Sb. m. s. – je pro vyloučení dvojího zdanění v ČR u příjmů českého rezidenta stanovena metoda prostého zápočtu slovenské daně na českou daň.
To znamená, že tyto příjmy v ČR nejsou vyňaty ze zdanění podle mezinárodní daňové smlouvy, ovšem za podmínek § 38f odst. 4 ZDP se přesto vyjímají ze zdanění v ČR. Těmito podmínkami jsou:
-
Jde o příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž má ČR smlouvu o zamezení dvojího zdanění.
-
Příjem plyne od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem státu výkonu této činnosti, nebo jdou příjmy k tíži stálé provozovny umístěné ve státě, s nímž má ČR smlouvu o zamezení dvojího zdanění.
-
Tyto příjmy byly ve státě zdroje zdaněny. K této podmínce upřesňuje metodický pokyn GFŘ-D-22, že je dostačující, pokud předmětný příjem prošel systémem zdanění ve státě zdroje, a to i přes skutečnost, že výsledná daň může být nulová (například díky tamním odpočtům od základu daně nebo slevám na dani atp.).
Protože příjmy pana Jana ze zaměstnání na Slovensku všechny tyto podmínky splňují, tak jsou vyňaty ze zdanění v ČR. A jelikož poplatník nemá jiné v ČR zdanitelné příjmy – vyjma příjmů osvobozených a zdaněných srážkovou daní podle § 36 ZDP – nemusí u nás podávat daňové přiznání. Problémem by nebyl ani případný další příjem ze zaměstnání např. v Rakousku, za obdobných podmínek by totiž opět byl vyňat ze zdanění v tuzemsku.
Jestliže by ovšem pan Jan měl vedle těchto příjmů ze zaměstnání v zahraničí také například ještě příjem ze zaměstnání v ČR – byť pouze u jednoho zdejšího zaměstnavatele, u něhož podepsal prohlášení k dani – tak by nesplnil podmínku, že má pouze (!) příjmy ze zaměstnání v zahraničí vyňaté ze zdanění v ČR, a musel by zde podat DAP. V důsledku by ale přesto díky vynětí ze zdanění v tuzemsku rovněž nezdanil příjmy ze zahraničí.
Méně časté důvody daňového přiznání
Kromě zmíněných běžnějších případů stanoví § 38g odst. 2 a 4 ZDP ještě
několik spíše výjimečných situací
, kdy poplatník – ať už zaměstnanec nebo ne – musí podat přiznání k DPFO
za minulý kalendářní rok:-
Daňový nerezident ČR
(např. zahraniční zaměstnanec), pokud v ČR uplatňuje: -
méně běžné „osobní“ slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) a g) ZDP (na manželku, invalidní důchod, průkaz ZTP/P a za umístění dítěte), nebo daňové zvýhodnění na děti dle § 35c ZDP; přiznání ale není třeba kvůli základní slevě na dani a slevě z titulu studia poplatníka – zohlední je zaměstnavatel,
-
jakoukoli nezdanitelnou část základu daně podle § 15 ZDP (např. za dary či úroky z úvěrů na bydlení).
-
Zaměstnanec, kterému byly vyplaceny
nebo který jiným způsobem obdržel ve zdaňovacím období příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta
, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 ZDP za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány zaměstnavatelem v jeho prospěch. -
Jedná se o situaci, kdy předmětné příjmy ze závislé činnosti sice zaměstnavatel zúčtoval do některého z dřívějších zdaňovacích období (např. jako mzdu za prosinec 2017), ovšem kvůli nedostatku peněz nebyla tato mzda vyplacena ani do konce měsíce ledna následujícího roku (tj. do 31. 1. 2018). Tyto příjmy pak nejsou u poplatníka považovány za příjmy roku 2017, ale až roku, kdy budou vyplaceny.
-
Poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který
uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění – v praxi zejména peněžitých darů – poskytnutého do zahraničí
za podmínek § 15 odst. 1 ZDP; naproti tomu kvůli tuzemským „darům“ není zapotřebí podávat přiznání, uplatní se zaměstnavatelem v rámci ročního zúčtování záloh.-
Pokud se u něj
daň zvyšuje o tzv. solidární zvýšení daně
podle § 16a ZDP. Což nastává v případě, když součet příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP a dílčího základu daně ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP přesáhl 48násobek průměrné mzdy (pro rok 2018 jde o částku 1 438 992 Kč). Nadlimitní část podléhá solidárnímu zvýšení daně 7 %. -
Dodejme, že ale není nutno podávat přiznání pouze kvůli solidárnímu zvýšení daně u jedné nebo několika (měsíčních) záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti podle § 38ha ZDP, pokud poplatník nepodléhá solidárnímu zvýšení (roční) daně podle § 16a ZDP. Upřesněme, že solidárnímu zvýšení daně záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti podléhá, pokud tento příjem v daném měsíci přesáhl „měsíční“ limit 119 916 Kč (platil pro rok 2018).
-
Jestliže podle § 38i odst. 5 písm. b) ZDP dlužná částka na dani nebo
neoprávněně vyplacená částka na daňovém bonusu vznikla zaviněním poplatníka (zaměstnance), který se nedohodl se zaměstnavatelem na úhradě tohoto daňového nedoplatku srážkou ze mzdy
. Například když zaměstnanec „zapomněl“ svému zaměstnavateli oznámit, že jeho vyživované dítě předčasně ukončilo studium, nebo že jej začala daňově uplatňovat matka, s níž se rozvedl apod. -
Současně musí zaměstnavatel „udat“ dotyčného provinilce (zaměstnance) formou oznámení tohoto daňového dlužníka správci daně a předat mu doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu, o čemž poinformuje i poplatníka.
-
Pokud došlo k
porušení podmínek, za kterých byly příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění poplatníka (zaměstnance) osvobozeny od daně
v souladu s § 6 odst. 9 písm. p) bodu 3 ZDP, čímž se z nich staly jednorázově zdanitelné příjmy ze závislé činnosti. Tímto porušením podmínek je: i) výplata pojistného plnění dříve než po 60 měsících, resp. před rokem šedesátin poplatníka, ii) výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, iii) předčasné ukončení pojistné smlouvy. Takto si poplatník v přiznání zpětně „dodaní“ příspěvky od zaměstnavatele na jeho soukromé životní pojištění zaměstnance ale nejvýše za 10 uplynulých let. V souladu s přechodným ustanovením novely, která tento daňový postih zavedla – zákon č. 267/2014 Sb. – se toto „dodanění“ původně od daně osvobozených příspěvků zaměstnavatele týká až jeho příspěvků počínaje rokem 2015
. -
Dodejme, že v těchto případech obvykle provinilci, který porušil stanovené daňové podmínky, ještě navíc vznikne
povinnost „dodanit“ v minulých 10 letech uplatněné odpočty, resp. nezdanitelné částky
z titulu pojistného na soukromé životní pojištění, které hradil ze svých zdaněných prostředků např. formou srážky ze mzdy. Stanoví tak § 15 odst. 6 ZDP, přičemž tyto fiktivní, ale zdanitelné příjmy spadají do kategorie ostatních příjmů podle § 10 ZDP a do základu daně je poplatník zahrne jednorázově v roce porušení daňových podmínek, není proto třeba podávat jednotlivá dodatečná daňová přiznání za uplynulých 10 let (tím pádem odpadají i sankční úroky z prodlení).-
Obdobně vzniká zdanitelný „ostatní“ příjem dle § 10 ZDP
také při porušení daňových podmínek stanovených pro nezdanitelné částky z titulu příspěvků poplatníka na jeho penzijní produkty
podle § 15 odst. 5 ZDP – tj. na penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, případně na tzv. penzijní pojištění. Důvody tohoto „dodanění“ daňových odpočtů uplatněných v minulých 10 letech je předčasný zánik příslušného penzijního produktu bez nároku na penzi, jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění a současně bylo vyplaceno odbytné nebo jiné plnění související se zánikem penzijního pojištění. Na rozdíl od výše uvedeného soukromého životního pojištění se ale v těchto případech „nedodaňují“ příspěvky zaměstnavatele osvobozené od daně.PŘÍKLAD 5: Předčasný zánik soukromého životního pojištění
Slečna Hana uzavřela již v roce 2012 smlouvu o soukromém životním pojištění pro případ smrti nebo dožití za podmínek ZDP. V jednotlivých letech 2012 až 2017 zaplatila roční pojistné vždy á 12 000 Kč, přitom si v těchto letech uplatnila dle § 15 odst. 6 ZDP jako nezdanitelnou část základu daně vždy odpočet ve výši 12 000 Kč. V roce 2018 se slečna Hana rozhodla z důvodu náhlé potřeby finančních prostředků pojistnou smlouvu vypovědět.
Protože došlo k porušení podmínek stanovených pro uplatnění daňového odpočtu, musí poplatnice v roce 2018 – kdy k porušení došlo – podat daňové přiznání k DPFO, kde „dodaní“ v minulých (až) 10 letech uplatněné odpočty na toto pojištění. Půjde o částku, o níž si v šesti letech 2012 až 2017 snižovala základ daně, tedy 6 x 12 000 Kč = 72 000 Kč, kterou vykáže jako tzv. ostatní zdanitelný příjem podle § 10 ZDP. Není přitom podstatné, že jinak po celý rok 2018 měla jen zdanitelný příjem od svého jediného zaměstnavatele, u něhož měla učiněno prohlášení k dani; o roční zúčtování záloh za rok 2018 jej požádat nemůže, jelikož musí podat své DAP.
V případě, že by soukromé životní pojištění slečny Hany finančně podporoval její zaměstnavatel, tak by jeho příspěvky v letech 2012 až 2018 byly osvobozeny od daně (do ročního úhrnu 30 000 Kč, od roku 2017 až do 50 000 Kč). Ovšem kvůli porušení stanovených daňových podmínek předčasným ukončením pojistné smlouvy v roce 2018 by se tyto příspěvky – od roku 2015, tedy pouze za roky 2015 až 2018 – staly zpětně zdanitelným příjmem slečny Hany. Přičemž by se jednalo sice o její příjem ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, nicméně jejich zdanění by bylo úkolem dotyčné poplatnice, která by je musela zahrnout do daňového přiznání za rok 2018.
Jaký „papír“ a do kdy poslat finančnímu úřadu
Přiznání k DPFO za zdaňovací období kalendářního roku 2018 je nutno podat nejpozději v
pondělí 1. 4. 2019
. Notorické opozdilce můžeme potěšit tím, že jim sankce nehrozí, když jej podají až další pondělí 8. 4. 2019. Ve stejné lhůtě je splatná i příslušná daň, resp. doplatek
přesahující již zaplacené zálohy na daň.Pokud poplatníkovi zpracovává a
podává daňové přiznání poradce
– legislativní zkratka zahrnující nejen daňové poradce zapsané u jejich Komory, ale i advokáty – prodlužuje se lhůta pro podání do pondělí 1. 7. 2019
, to ovšem za podmínky, že příslušná plná moc je uplatněna u správce daně do 1. 4. Pozor na to, že tento pozdější termín neplatí pro poplatníky, kteří s poradcem pouze konzultovali dílčí otázky nebo si od něj nechali prověřit sestavené přiznání – aby ušetřili, nebo proto, že mu nechtějí sdělovat svá osobní citlivá data.Kromě toho může poplatník i jeho zástupce
požádat správce daně o prodloužení lhůty pro přiznání za rok 2018
, čemuž ale nemusí být vyhověno a žádost podléhá správnímu poplatku 300 Kč
. Toto správcovské prodloužení lhůty pro řádné přiznání může činit až tři měsíce
. Výjimkou je případ, kdy předmět daně tvoří rovněž příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí
, tehdy může být lhůta prodloužena až do 1. 11. 2019
.Zákonný nebo správcovský odklad termínu podání přiznání automaticky oddálí také splatnost daně.
Aby se daňové přiznání od poplatníka dostalo platně a účinně do sféry poznání správce daně, nemůže zůstat ležet na jeho stole nebo v počítači. Je třeba jej tzv. podáním přesunout na stůl, resp. do počítače správce daně. Tatam je již svoboda volby, zda podání učiní písemně či elektronicky (datovou zprávou).
Jestliže má totiž poplatník nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku
nebo zákonnou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen učinit podání pouze
datovou zprávou odeslanou jedním z těchto tří způsobů:1.
E-mail odeslaný na adresu elektronické podatelny podepsaný zaručeným elektronickým podpisem,
2.
Datová zpráva odeslaná prostřednictvím datové schránky poplatníka, případně jeho zmocněnce,
3.
Datová zpráva s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se přihlašuje do datové schránky.
Vadným podáním je nejen přiznání v listinné formě, ale také tzv. kombinované, kdy je nejprve podáno jako datová zpráva bez zaručeného podpisu a do pěti dnů potvrzeno písemně, do protokolu nebo způsoby ad 1 až 3. Při pouze této chybě je sice podání právně účinné, ale následuje výchovný trest – paušální pokuta 2 000 Kč.
Pokud se poplatník nechce trápit vyplňováním papírového tiskopisu (nebo jej musí podat elektronickou formou), pak lze doporučit uživatelsky přívětivý „Daňový portál finanční správy“ –
www.daneelektronicky.cz
. Nabízí „Průvodce krok po kroku“, automatické dílčí výpočty, údaje průběžně prověřuje a upozorňuje na možné chyby. Rozpracované přiznání si lze uložit, vyplněný formulář ve formátu PDF si lze vytisknout i přímo podat.Tiskopis přiznání k DPFO má označení 25 5405 MFin 5405
(4 strany) a pro každý kalendářní rok je vydáván nový vzor. Pro zdaňovací období kalendářního roku 2018 se jedná o vzor č. 25
. Podpůrným tiskopisem, který je dobré mít po ruce, jsou Pokyny k vyplnění, 25 5405/1 MFin 5405/1 – vzor č. 26 (4 strany). Další tři oficiální přílohy vyplňují pouze poplatníci mající pro ně věcnou náplň: 1. Výpočet dílčího základu daně ze samostatné (podnikatelské) činnosti, 2. Výpočet dílčího základu daně z nájmu a z ostatních příjmů, 3. Výpočet daně z příjmů ze zahraničí metodou prostého zápočtu daně (je nutno vyplnit pro každý zahraniční stát zvlášť).Novinkou zavedenou od roku 2016 je
zjednodušený typ tiskopisu „Přiznání k DPFO pro poplatníky mající pouze příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky“
. Nese označení 25 5405/D MFin 5405/D
– vzor č. 2 (2 strany), a Pokyny k jeho vyplnění 25 5405/D/1 MFin 5405/D/1 – vzor č. 3 (3 strany). Prakticky jde o klasický tiskopis ad výše, z něhož byly vypuštěny položky netýkající se zaměstnanců.