Právní novinky pro nevýdělečné organizace

Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl dne 10. 1. 2016 předložen vládní návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti a o změně souvisejících předpisů. Návrh zákona měl především zakotvit podrobné podmínky, za nichž má právnická osoba právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti, zejména ohledně jejího předmětu činnosti, obsahu jejího zakladatelského jednání a způsobu nakládání se ziskem. Současně měl stanovit povinnosti zaručující transparentnost hospodaření, jež musí právnická osoba se statusem veřejné prospěšnosti plnit, nemá-li jí být odňat. Návrh zákona upravoval i některé další otázky související se statusem veřejné prospěšnosti, zejména s jeho odnětím. Zakotvení možnosti získání statusu veřejné prospěšnosti nepředpokládal návaznost na žádný veřejnoprávní benefit.

Samotný předkladatel, ministr spravedlnosti, při projednávání přiznal, že na otázku, k čemu bude veřejné prospěšnosti někomu dobrý, nedával tento návrh žádnou odpověď proto, že to není v gesci Ministerstva spravedlnosti. Návrh se setkal s velkou kritikou ze strany subjektů spadajících do neziskového sektoru. Dle jejich názoru by zákon komplikoval neziskovým organizacím situaci, nemotivoval je k získání tohoto statusu a nepřinášel žádné výhody, návrh neupravoval záležitosti týkající se daňových a finančních bonifikací a celkově byl označován jako zcela zbytečný.

Při projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byl však přijat komplexní pozměňovací návrh jejího ústavně právního výboru, který byl promítnut jako zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti. Ve Sbírce zákonů byl vyhlášen jako zákon č. 303/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti, dne 19. 9. 2017 a účinnosti nabude dnem 1. 1. 2018. Tento zákon neruší v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a v navazujících předpisech veřejnou prospěšnost jako takovou, nýbrž zjednodušuje situaci takovým způsobem, že nebude nutné ji prokazovat, soudně potvrzovat a zapisovat do příslušného veřejného rejstříku. V § 146 obč. zák. nadále zůstávají zachovány znaky veřejné prospěšnosti. Ustanovení zákona týkající se zápisu a výmazu statusu soudem, stejně jako úprava možnosti uvedení veřejné prospěšnosti v názvu právnické osoby s tímto statusem, byla zrušena.

Nově tedy nebude nutné (ani možné), aby právnická osoba splňující podmínky veřejné prospěšnosti usilovala o získání formálního statusu, který bude zapsán do veřejného rejstříku. Označovat se veřejně prospěšnými tak budou moci všechny právnické osoby, které naplní znaky uvedené v § 146 obč. zák., tedy:

Naplnění všech znaků veřejné prospěšnosti může u neziskového sektoru znamenat vyšší míru důvěry ze strany jejich (potenciálních) partnerů, ovšem žádnou reálnou výhodu v právním řádu pro tyto subjekty naplnění uvedených znaků nepřináší.

Již před nabytím účinnosti zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o EET“), panovaly dohady a spory o tom, zda a v jakých případech se má povinnost evidovat přijaté tržby týkat i subjektů spadajících do neziskového sektoru. Nová metodika Generálního finančního ředitelství i série článků, tiskových zpráv a výkladových stanovisek Ministerstva financí České republiky přinesla jasnější pohled do problematiky výkonu výdělečných činností neziskových organizací.

Pro lepší orientaci v tématu je třeba si vymezit hlavní a vedlejší činnost nevýdělečných organizací.

Dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o EET se rozhodným příjmem rozumí u poplatníka daně z příjmů právnických osob příjem z činnosti, která je podnikáním, s výjimkou příjmu, který:

Jedná se o tzv. materiální znak evidované tržby. U subjektů spadajících do neziskového sektoru rozlišujeme hlavní a vedlejší činnost. Hlavní činností se rozumí soubor aktivit, jimiž právnická osoba směřuje k naplňování účelu, pro který byla založena. Účel existence tohoto subjektu a náplň jeho činnosti jsou zakotveny v zakladatelském právním jednání (například stanovy, zakládací listina apod.). Základním principem existence nevýdělečných organizací je, že nejsou založeny za účelem dosahování zisku, tj. hlavní činností nemůže být výdělečná činnost. Pakliže nevýdělečné organizace v rámci své hlavní činnosti vybírají příjmy (tržby) v hotovosti, tyto příjmy nepodléhají evidenci tržeb, neboť není naplněn materiální znak evidované tržby.

Do příjmů hlavní činnosti budou typicky spadat:

Nevýdělečné organizace (typicky spolky) mohou v rámci své hlavní činnosti vyvíjet i příležitostnou výdělečnou činnost. Takovou činnost nelze zaměňovat s vedlejší hospodářskou činností dle § 217 odst. 2 obč. zák.¹⁾ Půjde tedy o víceméně náhodné vybočení hlavní činnosti do činnosti výdělečné; dosažení zisku nemusí být primárním účelem této aktivity. Aby mohla být výdělečná činnost součástí hlavní činnosti, musí být kumulativně splněny dvě základní podmínky:

Metodický pokyn k aplikaci zákona o evidenci tržeb (verze 2.0) – dále jen „Metodický pokyn (2.0)“, který vydalo Generální finanční ředitelství dne 15. 5. 2017²⁾, přináší několik příkladů aktivit, které do oblasti příležitostné výdělečné činnosti spadají. Může jít o příležitostné (nikoli soustavné) pořádání společenských a reprezentačních akcí ve formě plesů, tanečních zábav a společných setkání, které mohou být spojeny s uskutečněním plateb například v souvislosti s prodejem vstupenek a občerstvení, a to i v případě, že výtěžek překročí náklady. Jako příklad lze uvést představení amatérského divadla, kroužku lidových tanců, letní tábor, hasičský nebo myslivecký bál, soutěže či závody pořádané spolkem v rámci jeho hlavní činnosti apod. Může se také jednat o prodej svými členy vyrobených výrobků, například na velikonočním či vánočním jarmarku.

Nevýdělečné organizace mohou vedle hlavní činnosti provozovat i vedlejší hospodářskou činnost. Může jít o podnikání či jinou výdělečnou činnost. Zisk plynoucí z této činnosti však může být použit pouze k zajištění dosažení účelu, pro který byl tento subjekt zřízen, tj. pro podporu hlavní činnosti. V případě příjmů z vedlejší hospodářské činnosti je materiální znak evidované tržby naplněn. Pro mnohé neziskové subjekty bude tedy klíčové posouzení, zda v rámci své činnosti provozují činnost, která je podnikáním.

Pro účely určení základních znaků podnikání je nutné vycházet z definice pojmu „podnikatel“ obsažené v § 420 obč. zák. Za podnikatele se považuje ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Aby se jednalo o podnikání, musí být splněny všechny výše uvedené podmínky. Nezáleží přitom na skutečnosti, zda dotyčný subjekt disponuje příslušným veřejnoprávním oprávněním či povolením (typicky živnostenské oprávnění).

Ministerstvo financí klade důraz na dva znaky, kterými jsou prvek soustavnosti a záměr vykonávat činnost za účelem dosažení zisku. Soustavnost nelze zaměňovat s činností nepřetržitou či trvalou. Podnikáním je i činnost provozovaná v určitých, byť nepravidelných, intervalech. Nemusí se jednat o každodenní činnost. Může se jednat o činnost sezónní, s určitými přestávkami. Soustavnost nebude naplněna, pokud se jedná o činnost ojedinělou, vykonávanou nahodile, výjimečně, příležitostně. V případě, že poplatník v rámci své hlavní činnosti vyvíjí mimo jiné tzv. příležitostnou výdělečnou činnost, pak se i přesto, že tak tento subjekt činí za účelem dosažení zisku, nejedná o podnikání, neboť není naplněn prvek soustavnosti.

Ministerstvo financí uvádí sérii příkladů, na kterých představuje, zda se jedná či nejedná o příležitostnou výdělečnou činnost realizovanou v rámci hlavní činnosti, či podnikatelskou činnost, a to právě s důrazem na existenci znaku soustavnosti:

Spolek myslivců prodává vstupenky na myslivecký bál pro veřejnost pořádaný 2x ročně (při zahájení a ukončení sezóny). Zisk z prodeje vstupenek a tomboly hodlá použít na opravu krmelců. Jedná se o příležitostnou výdělečnou činnost, která úzce souvisí s hlavní činností spolku – nejedná se o podnikání.

Spolek hasičů pořádá 1x ročně soutěž o nejlepšího hasiče, v rámci níž je vybíráno vstupné a je zajištěno občerstvení pro veřejnost formou stánků. Případný výtěžek z akce bude použit na rozvoj hlavní činnosti tohoto spolku. Jedná se o příležitostnou výdělečnou činnost, která úzce souvisí s hlavní činností spolku –

– nejedná se o podnikání.

Taneční spolek pořádá každý týden taneční hodiny pro veřejnost. Příjem z této činnosti využívá na pokrytí nákladů na zahraniční zájezdy a vystoupení. Nejedná se o příležitostnou výdělečnou činnost, ale o soustavnou činnost, jejímž účelem je dosažení zisku, který slouží k pokrytí nákladů na provozování hlavní činnosti spolku – jedná se o podnikání.

Fotbalový klub (spolek) zajišťuje při svých nedělních utkáních občerstvení pro fanoušky formou stánkového prodeje. Ze zisku z tohoto prodeje hradí klub část nákladů na údržbu hřiště. Nejedná se o příležitostnou výdělečnou činnost, ale o soustavnou činnost, jejímž účelem je dosažení zisku – jedná se o podnikání.

Dle stanoviska ministerstva financí³⁾:

Na konkrétních příkladech opět ministerstvo financí ukazuje, zda se jedná o podnikání, či nikoliv:

Spolek založený na podporu sportovních a jiných podobných aktivit svých členů (tělovýchovná jednota) poskytuje svým členům občerstvení. Ceny pro členy jsou nastaveny tak, že pokryjí náklady na pořízení zboží. V případě, že se akce tělovýchovné jednoty účastní veřejnost, je občerstvení poskytováno i jí, ovšem za ceny vyšší, tedy na komerční bázi (zisk z této činnosti je použit na podporu hlavní činnosti). Dané činnosti je třeba rozlišit. Provozování občerstvení pro členy, byť je činěno soustavně, není podnikáním. Provozování občerstvení pro nečleny je vykonáváno soustavně za účelem dosažení zisku – jedná se o podnikání.

Spolek založený na podporu sportovních a jiných podobných aktivit svých členů (tělovýchovná jednota) provozuje v domě jemu patřícím hospodu pouze pro občerstvení svých členů. Členem spolku se může stát každý, kdo o to požádá. Ceny jsou nastaveny tak, že spolek dosahuje zisk, tato činnost je provozována soustavně – jedná se o podnikání. Obecně u spolků tohoto typu je nutný velice obezřetný postup při ověřování činnosti spolku. Je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že se může jednat o skrytou formu podnikání, ne o provozování bohulibé činnosti ve smyslu § 146 a 217 OZ.

Veřejná vysoká škola provádí rozbory vzorků pro podnikatelské subjekty, přičemž z této činnosti je generován pravidelný zisk. Z tohoto zisku financuje nekomerční výzkum, který provádí v rámci své hlavní činnosti. Jedná se o činnost, která je vykonávána soustavně za účelem dosažení zisku – jedná se o podnikání.

Chráněná dílna má na tržišti stánek, ve kterém prodává hrnčířské výrobky lidí se zdravotním postižením. Z příjmů financuje např. údržbu hrnčířského kruhu, nákup materiálu pro výuku zdravotně postižených (nepodnikatelská činnost vykonávaná v rámci hlavní činnosti). V případě prodeje hrnčířských výrobků se jedná o činnost, která je vykonávána soustavně za účelem dosažení zisku – jedná se o podnikání.

Dle § 12 odst. 3 písm. h) zákona o EET evidovanou tržbou nejsou také tržby z: . Veřejně prospěšným poplatníkem se dle § 17a odst. 1 zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, rozumí: Potud je vše jasné. Ovšem definice „drobné vedlejší podnikatelské činnosti“ v zákoně chybí. Jedná se o neurčitý právní pojem, naplnění tohoto kritéria tak bude u poplatníka nutné posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu.

Podle Metodického pokynu (2.0):

Do limitu stanoveného pro vedlejší podnikatelskou činnost se nebudou započítávat příjmy z příležitostné výdělečné činnosti realizované v rámci hlavní činnosti.

Jednotlivé aktivity realizované nevýdělečnou organizací v rámci vedlejší hospodářské činnosti se budou pro účely evidování tržeb sčítat. Bude-li například spolek podnikat na základě živnostenského oprávnění (příjmy 130 000 Kč), pronajímat své prostory či movitý majetek (příjmy 150 000 Kč) a poskytovat reklamu (50 000 Kč), přičemž součet těchto jednotlivých činností přesáhne částku 300 000 Kč, nepůjde již o drobnou vedlejší podnikatelskou činnost, ale bude třeba, aby příjmy realizované v každé z těchto činností, přestože nedosáhla každá zvlášť stanoveného limitu, byly předmětem evidence tržeb. Každá činnost poplatníků (hlavní, vedlejší) se totiž posuzuje jako celek, nikoliv jako každá jednotlivá aktivita.

Budou-li příjmy spolku například za pronájem dosahovat částky více než 300 000 Kč za rok, ovšem platby od uživatelů bude tento spolek přijímat pouze bezhotovostně, nebude naplněn formální znak pro evidovanou tržbu ve smyslu § 5 zákona o EET a spolek nebude mít povinnost tržby z nájmu evidovat.

Dle § 6 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o EET nepodléhá evidenci tržeb (nenaplňuje materiální znak evidované tržby) příjem, který je z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý. Dle Metodického pokynu (2.0)

Ministerstvo financí uvádí sérii příkladů týkající se ojedinělého příjmu:

Nezisková organizace zabývající se podporou vzdělávání menšin prodá vyřazený majetek. Jedná se svou povahou o ojedinělý příjem z činnosti, která je pro danou organizaci zcela výjimečná (nejedná se o situaci, kdy by k prodeji vyřazeného majetku docházelo pravidelně, např. každý rok).

Spolek rybářů prodává 1x ročně vždy v sezóně před Vánoci kapry. Zisk z prodeje kaprů používá k zajištění chodu spolku. Jedná se o pravidelnou sezónní činnost a příjem z této činnosti nelze klasifikovat jako ojedinělý.

Nezisková organizace přijímá platby pouze přímým převodem z účtu na účet, na přijetí platby v hotovosti není vůbec připravena a nepočítá s ním. Přes tuto skutečnost obdrží např. splátku dluhu v hotovosti, ačkoliv měla být tato platba původně dlužníkem bezhotovostně zaslána na bankovní účet neziskové organizace. Takovýto příjem lze považovat z hlediska formální realizace platby za jednorázový a svou povahou zcela výjimečný – tedy za ojedinělý.

Na závěr přinášíme krátký souhrn závěrů týkající se evidence tržeb ve vztahu k nevýdělečným organizacím: