Dnem 1. 1. 2011 nabyl účinnosti nový daňový řád (dále jen „DŘ“), který byl publikován ve Sbírce zákonů již v r. 2009 pod číslem zákona 280/2009 Sb. , a který zcela nahrazuje stávající zákon o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb. ). Zákonem č. 30/2011 Sb. došlo k novele daňového řádu s účinností od 1. 3. 2011.
Od 1. 1. 2011 platí nový daňový řád
Ing.
Ivan
Macháček
Podle znění přechodného ustanovení § 264 DŘ řízení a postupy, které byly zahájeny podle zákona o správě daní a poplatků, se ode dne nabytí účinnosti DŘ dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení DŘ, která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší. Právní úkony, zejména rozhodnutí vydaná správcem daně, a jejich účinky ve správě daní, které nastaly do dne nabytí účinnosti DŘ, zůstávají zachovány i po 1. 1. 2011; to platí i pro plné moci uplatněné přede dnem nabytí účinnosti DŘ s tím, že jejich účinky se posuzují podle tohoto zákona.
Vymezení poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání (neziskové subjekty), nalezneme pro účely daně z příjmů v § 18 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Pro uplatnění daně z příjmů u těchto organizací se postupuje podle znění § 18 odst. 3 až odst. 7 ZDP s tím, že na tyto poplatníky se vztahuje možnost snížení základu daně až o 30 % maximálně o 1 mil. Kč ve smyslu § 20 odst. 7 ZDP. DŘ, obdobně jako zrušený zákon o správě daní a poplatků, se vztahuje na všechny daňové subjekty, tedy i na neziskové organizace. Ukážeme si dále některé podstatné změny dotýkající se daňových subjektů a jejich vztahu ke správci daně.
1 Vyměřovací řízení a daňová podání
Daňové řízení vymezené v § 134 DŘ se skládá z dílčích řízení, ve kterých jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí. Dílčím řízením se pro účely zákona rozumí:
a)
řízení nalézací
- do této fáze daňového řízení spadá vyměřovací řízení (účelem je stanovení daně), doměřovací řízení (účelem je stanovení změny poslední známé daně) a řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému ve fázi vyměřovací a doměřovací (odvolání proti rozhodnutí), b)
řízení při placení daní
- do této fáze daňového řízení spadá řízení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky, řízení o zajištění daně, řízení exekuční a řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v řízení výše uvedených, c)
řízení o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích
proti jednotlivým rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení.V rámci nalézacího řízení rozlišuje DŘ tři druhy podání daňového subjektu o dani:
a)
ve fázi vyměřovacího řízení je to
řádné daňové tvrzení
- daňové přiznání, hlášení a vyúčtování, b)
ve fázi vyměřovacího řízení je to dále
opravné daňové přiznání
a opravné vyúčtování, c)
ve fázi doměřovacího řízení je to
dodatečné daňové tvrzení
- dodatečné daňové přiznání, následné hlášení a dodatečné vyúčtování.1.1 Řádné daňové tvrzení
Řádné daňové tvrzení
je povinen podle § 135 DŘ podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá, nebo daňový subjekt, který je k tomu správcem daně vyzván. Daňový subjekt je povinen v řádném daňovém tvrzení sám vyčíslit daň
a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně. Daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení.
Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává podle § 136 DŘ nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.
Jde-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím této tříměsíční lhůty. Pokud v šestiměsíční lhůtě tento poradce zemře nebo zanikne, zůstává tato lhůta zachována. Poradcem se rozumí ve smyslu DŘ jak daňový poradce, tak advokát.
Daňové přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí 12 měsíců (daň z nemovitostí), se podává nejpozději do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období. Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok (daň z přidané hodnoty), podává se daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období. Tuto lhůtu nelze prodloužit.
Upozornění
Nevznikla-li daňovému subjektu ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani, ke které je registrován, sdělí tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání.
V souladu se zněním § 36 odst. 4 DŘ
správce daně může na žádost daňového subjektu nebo z vlastního podnětu prodloužit až o 3 měsíce lhůtu pro podání řádného daňového tvrzení.
Pokud předmět daně tvoří i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Proti rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty nelze uplatnit opravné prostředky. Ve smyslu znění § 33 DŘ lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den. Z výše uvedeného znění zákona vyplývá, že
poslední možnost k včasnému podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob i splatnost daně se posouvají o jeden den z 31. 3. 2011 na 1. 4. 2011
a v případě, že daňové přiznání zpracovává poradce nebo jde o subjekt, jehož účetní závěrku je nutno ze zákona ověřit auditorem, půjde o termín 1. 7. 2011.1.2 Opravné daňové tvrzení
Před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání
nebo vyúčtování může daňový subjekt
v souladu s § 138 DŘ nahradit daňové přiznání nebo vyúčtování, které již podal, opravným daňovým přiznáním
nebo opravným vyúčtováním. Ve vyměřovacím řízení se dále postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání nebo opravného vyúčtování a k předchozímu daňovému přiznání nebo vyúčtování se nepřihlíží. Takto lze nahradit i dodatečná daňová přiznání nebo dodatečná vyúčtování nebo již podaná opravná přiznání nebo opravná vyúčtování.1.3 Vyměření daně
Podle výsledků vyměřovacího řízení správce daně vyměří daň, kterou předepíše do evidence daní. Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým subjektem,
je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně podle znění § 140 DŘ nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem;
to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu. Za den doručení platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně. Daňový subjekt je oprávněn vyžádat si od správce daně stejnopis platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost; je-li žádost podána před okamžikem vydání platebního výměru, běží tato lhůta ode dne jeho vydání.
1.4 Dodatečné daňové tvrzení
Součástí doměřovacího řízení je dodatečné daňové tvrzení, za které se považuje dodatečné daňové přiznání, následné hlášení, a dodatečné vyúčtování.
Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podle § 141 odst. 1 DŘ podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Pod pojmem poslední známá daň se rozumí výsledná daň ve výši, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.Daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň,
a to do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Toto dodatečné daňové přiznání
nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší,
než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.
Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování není přípustné:
*
k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly,
*
je-li předmětem výzvy podle § 87 odst. 2 DŘ k zahájení daňové kontroly, která byla oznámena daňovému subjektu,
*
je-li o této dani zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku, dozorčím prostředku nebo řízení o žalobě podané proti rozhodnutí správce daně.
Podle výsledků doměřovacího řízení doměří správce daně daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné
a tento doměřený rozdíl na dani současně předepíše do evidence daní. Neodchyluje-li se doměřovaná daň od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí podle § 144 odst. 1 DŘ daňovému subjektu výsledek doměření oznamovat dodatečným platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Dodatečný platební výměr správce daně založí do spisu. Za den doručení dodatečného platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, a bylo-li dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně.Daňový subjekt je oprávněn vyžádat si od správce daně stejnopis dodatečného platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost; je-li žádost podána před okamžikem vydání dodatečného platebního výměru, běží tato lhůta ode dne jeho vydání.
2 Odůvodnění rozhodnutí o stanovení daně
Správce daně stanoví daňovému subjektu daň rozhodnutím,
které se označuje jako platební výměr, dodatečný platební výměr nebo hromadný předpisný seznam. Výše uvedená rozhodnutí se neodůvodňují. Pokud se však stanovená daň odchyluje od daně tvrzené daňovým subjektem, musí být
podle § 147 odst. 2 DŘ rozdíl v rozhodnutí o stanovení daně odůvodněn. Dojde-li ke stanovení daně z moci úřední, musí být rozhodnutí o stanovení daně odůvodněno.
Dojde-li ke stanovení daně výlučně na základě výsledku daňové kontroly, popřípadě výsledku postupu k odstranění pochybností,
považuje se za odůvodnění zpráva o daňové kontrole,
popřípadě protokol o projednání výsledku postupu k odstranění pochybností. 3 Lhůta pro stanovení daně
Lhůta pro stanovení daně počne dle § 148 odst. 1 DŘ běžet:
*
dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo
*
dnem, v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.
Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky.
Tato lhůta se prodlužuje o 1 rok,
pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k:*
podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,
*
oznámení rozhodnutí o stanovení daně,
*
zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,
*
oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo
*
oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.
Úkony přerušující lhůtu pro stanovení daně podle znění § 148 odst. 3 DŘ:
*
zahájení daňové kontroly,
*
podání řádného daňového tvrzení,
*
oznámení výzvy k podání řádného daňového tvrzení.
V těchto případech běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn.
Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku.
DŘ v ustanovení § 148 obsahuje dva případy, kdy lze
stanovit daň bez ohledu na skutečnost, že došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně:
*
v důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu, lze daň stanovit do konce druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně,
*
pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení a současně tvrzenou daň včetně jejího příslušenství uhradí, je-li toho třeba pro zánik trestnosti daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti, lze daň stanovit bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.
4 Daňová kontrola u daňového subjektu
Předmětem daňové kontroly
jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení (tedy daňová kontrola týkající se jedné daně, jednoho zdaňovacího období). Daňovou kontrolu lze provádět společně pro více daňových řízení týkajících se jednoho daňového subjektu, tedy pro více zdaňovacích období. Správce daně může daňovou kontrolu zahájit i pro další daňová řízení rozšířením daňové kontroly probíhající k jinému daňovému řízení. Správce daně předmět daňové kontroly prověřuje ve vymezeném rozsahu. Rozsah daňové kontroly lze v jejím průběhu upřesnit postupem pro její zahájení.Daňovou kontrolu provádí u daňového subjektu místně příslušný správce daně, přičemž
místní příslušnost správce daně se dle § 13 odst. 1 DŘ řídí u právnické osoby
jejím sídlem.4.1 Zahájení daňové kontroly
Daňový subjekt je povinen umožnit správci daně zahájení a provedení daňové kontroly.
Daňová kontrola je dle § 87 odst. 1 DŘ zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. Dojde-li v průběhu daňové kontroly ke změně místní příslušnosti, může daňovou kontrolu dokončit správce daně, který ji zahájil.DŘ v žádném svém ustanovení týkající se daňové kontroly neuvádí nutnost existence důvodů pro zahájení daňové kontroly správcem daně,
ačkoliv se k věcné problematice zahájení daňové kontroly u daňového subjektu správcem daně vyjádřil již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07 ze dne 18. 11. 2008. Podle názoru Ústavního soudu nemůže být v případě daňové kontroly důvodem pouze obecně formulovaný zájem státu na výběru daní, ale musí zde existovat konkrétními skutečnostmi podložené podezření, že konkrétní daňový subjekt, u něhož je daňová kontrola zahajována, zřejmě svoji daňovou povinnost nesplnil nebo ji splnil v míře menší, než měl.Daňová kontrola se provádí u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější.
O vhodnosti místa provádění daňové kontroly rozhoduje úřední osoba,
kterou je pracovník správce daně.Vlastním zahájením daňové kontroly ještě není oznámení správce daně o provedení daňové kontroly u daňového subjektu
a toto oznámení nemá žádný vliv na úkony, které může daňový subjekt činit v rámci daňového řízení (možnost podání dodatečného daňového přiznání). O zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly sepíše správce daně
podle § 88 odst. 1 DŘ zprávu o daňové kontrole,
která obsahuje výsledek kontrolního zjištění, včetně hodnocení důkazů zjištěných v průběhu daňové kontroly, a odkaz na protokoly nebo úřední záznamy:*
o zahájení daňové kontroly podepsaný úřední osobou a daňovým subjektem,
*
o jednáních vedených v průběhu daňové kontroly,
*
o skutečnostech zjištěných správcem daně mimo jednání,
*
o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění,
*
o vyjádření daňového subjektu obsahující tvrzení, návrhy nebo výhrady daňového subjektu k výsledku kontrolního zjištění,
*
o stanovisku správce daně k jednotlivým tvrzením, návrhům nebo výhradám daňového subjektu.
4.2 Výzva k zahájení daňové kontroly
Neumožní-li daňový subjekt správci daně zahájit daňovou kontrolu, může k tomu být dle § 87 odst. 2 DŘ správcem daně vyzván.
V této výzvě stanoví správce daně základní předpoklady pro uskutečnění zahájení daňové kontroly: *
místo zahájení daňové kontroly,
*
předmět daňové kontroly a
*
lhůtu, jejíž běh počíná dnem doručení, ve které je daňový subjekt povinen správci daně sdělit den a hodinu v rámci úředních hodin správce daně, kdy je připraven k zahájení daňové kontroly, přičemž tuto lhůtu nelze prodloužit; tento den, který je daňový subjekt povinen sdělit, musí nastat nejpozději patnáctý den ode dne uplynutí lhůty uvedené ve výzvě a musí být sdělen správci daně nejméně 3 pracovní dny před navrhovaným termínem zahájení daňové kontroly.
Pokud daňový subjekt nevyhoví výzvě správce daně ve stanovené lhůtě, aniž by sdělil správci daně závažné důvody, pro které nemůže výzvě vyhovět, nebo neumožníli ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, může správce daně stanovit daň podle pomůcek, nebo daň sjednat za podmínek uvedených v § 98 odst. 4 DŘ. Marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě nastávají účinky podle § 148 odst. 3 DŘ.
4.3 Možnost opakování daňové kontroly
Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, je
možné opakovat podle znění § 85 odst. 5 DŘ
pouze tehdy, pokud a)
správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole, a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo
b)
daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového subjektu.
Správce daně seznámí daňový subjekt s důvody pro opakování daňové kontroly při jejím zahájení.
4.4 Dokazování v průběhu daňové kontroly
Správce daně provádí v průběhu daňové kontroly dokazování ve smyslu § 92 DŘ. Přitom správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.
Důkazní břemeno nese ale
daňový subjekt,
který podle § 92 odst. 3 DŘ prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.
Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence. Správce daně po provedeném dokazování určí, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv a na základě kterých důkazních prostředků.
O hodnocení důkazů sepíše úřední záznam, pokud se toto hodnocení neuvádí v jiné písemnosti založené ve spise. V souladu se zněním § 86 odst. 4 DŘ má správce daně při provádění daňové kontroly
rovněž pravomoci podle § 80 až § 84 DŘ, tj. pravomoce specifikované pro provádění místního šetření.
Správce daně tak může podle § 83 DŘ zajistit věci, které mohou sloužit jako důkazní prostředek, je-li důvodná obava, že by později nebylo možné příslušný důkazní prostředek provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.4.5 Práva daňového subjektu při daňové kontrole
Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má podle § 86 odst. 2 DŘ následující práva:
*
být přítomen jednání se svými zaměstnanci nebo dalšími osobami, které vykonávají jeho činnosti,
*
předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky nebo navrhovat provedení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici,
*
vyvracet pochybnosti vyjádřené správcem daně.
Z dalších ustanovení DŘ vyplývají další práva daňového subjektu v souvislosti s daňovou kontrolou:
*
právo podat správci daně stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu tohoto správce daně dle § 261 DŘ,
*
právo kontrolovaného subjektu být přítomen výslechu znalce a klást znalci otázky týkající se podávaného znaleckého posudku ve smyslu § 95 odst. 4 DŘ, přičemž o tom, že bude prováděn výslech znalce, správce daně daňový subjekt včas vyrozumí,
*
právo kontrolovaného subjektu být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky v rámci dokazovaní svých práv a povinností ve smyslu § 96 odst. 5 DŘ, přičemž o provádění svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li nebezpečí z prodlení,
*
právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění ve smyslu § 88 odst. 3 DŘ.
4.6 Povinnosti daňového subjektu při daňové kontrole
Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, plní povinnosti jednak podle § 86 odst. 3 DŘ a jednak plní povinnosti podle § 82 DŘ.
Povinnosti podle znění § 86 odst. 3 DŘ:
*
zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,
*
poskytnout nezbytné informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oprávněních jednotlivých zaměstnanců nebo jiných osob zajišťujících jeho činnost a o uložení účetních záznamů a jiných informací; to neplatí pro nepodnikající fyzické osoby,
*
předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení,
*
umožnit jednání s kterýmkoliv svým zaměstnancem nebo jinou osobou, která vykonává jeho činnosti,
*
nezatajovat důkazní prostředky, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí.
Povinnosti podle znění § 82 DŘ:
V rámci daňové kontroly se vztahují na daňový subjekt nejen povinnosti specifikované v rámci § 86 odst. 3 DŘ, ale i povinnosti daňového subjektu, které má při provádění místního šetření podle § 82 DŘ. Jedná se o následující povinnosti:
*
poskytnout úřední osobě, která provádí místní šetření, všechny přiměřené prostředky a potřebnou součinnost k účinnému provedení místního šetření,
*
zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a další věci nezbytné pro správu daní i mimo své prostory.
Převzaté doklady a další věci nebo odebrané vzorky vrátí správce daně nejpozději do 30 dnů od jejich převzetí nebo odebrání. Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a další věci nebo odebrané vzorky podrobit vnější expertize, může tuto lhůtu prodloužit nejblíže nadřízený správce daně; pokud důvody pro zapůjčení trvají, může být tato lhůta z důležitých důvodů prodlužována opakovaně.
4.7 Ukončení daňové kontroly
Podpisem zprávy o daňové kontrole je ukončeno její projednání, zpráva o daňové kontrole se považuje za oznámenou a současně je ukončena daňová kontrola.
Správce daně dle § 88 odst. 2 DŘ seznámí daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej k vyjádření. Na žádost daňového subjektu stanoví správce daně přiměřenou lhůtu, ve které se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku kontrolního zjištění a navrhnout jeho doplnění. Nedojde-li na základě tohoto vyjádření ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění.
Zprávu o daňové kontrole podepisuje kontrolovaný daňový subjekt a úřední osoba
(správce daně). Správce daně po podpisu předá stejnopis zprávy o daňové kontrole kontrolovanému daňovému subjektu. Odmítneli se kontrolovaný daňový subjekt seznámit se zprávou o daňové kontrole nebo ji projednat anebo se jejímu projednání vyhýbá, doručí mu ji správce daně do vlastních rukou. Přitom den doručení zprávy o daňové kontrole se pokládá za den jejího projednání a ukončení daňové kontroly.Odepření podpisu zprávy o daňové kontrole kontrolovaným daňovým subjektem bez dostatečného důvodu nemá vliv na použitelnost zprávy o daňové kontrole jako důkazního prostředku.
O tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt prokazatelně poučen. Okamžikem bezdůvodného odepření podpisu nastávají též účinky projednání, oznámení zprávy o daňové kontrole a ukončení kontroly.4.8 Doměření daně po daňové kontrole
V § 143 odst. 1 DŘ se uvádí, že
daň lze doměřit na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, nebo z moci úřední. Podle výsledků doměřovacího řízení doměří správce daně daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné
a tento doměřený rozdíl na dani současně předepíše do evidence daní; doměřením daně se rozumí i dodatečné stanovení daně plátci daně k přímé úhradě.V souladu se zněním § 143 odst. 3 DŘ
k doměření z moci úřední může dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly.
Je-li doměřená daň vyšší než daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň doměřená z moci úřední.5 Stanovení daně podle pomůcek
Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností, a v důsledku toho nelze daň stanovit na základě dokazování,
správce daně stanoví daň v souladu s § 98 DŘ podle pomůcek,
které má k dispozici nebo které si obstará, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Uplatnění tohoto postupu při stanovení daně se uvede ve výroku rozhodnutí.Pomůckami jsou zejména:
*
důkazní prostředky, které nebyly správcem daně zpochybněny,
*
podaná vysvětlení,
*
porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností,
*
vlastní poznatky správce daně získané při správě daní.
Stanoví-li správce daně daň podle pomůcek, přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly uplatněny.
6 Sjednání daně
Neprokázal-li daňový subjekt svá tvrzení vztahující se k jeho daňové povinnosti, a daň nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, které má správce daně k dispozici, bude správce daně postupovat podle znění § 98 odst. 4 DŘ. V tomto případě
správce daně s daňovým subjektem daň sjedná.
Sjednání daně se zaprotokoluje a výše sjednané daně se uvede v rozhodnutí, které má náležitosti rozhodnutí o stanovení daně a které je součástí tohoto protokolu; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky. 7 Sankce v daňovém řízení
DŘ obsahuje následující sankce pro případy porušení povinností při správě daní:
*
Porušení povinnosti mlčenlivosti (§ 246 DŘ)
- fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti se dopustí přestupku tím, že tuto povinnost poruší, přičemž za přestupek lze uložit pokutu do výše 500 000 Kč.
*
Pořádková pokuta (§ 247 až § 249 DŘ)
- pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč může správce daně
uložit tomu, kdo při jednání vedeném správcem daně závažně ztěžuje průběh řízení a dále tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně.*
Pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250 DŘ)
- daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu,
nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši: -
0,05 % stanovené daně nebo stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše 5 % stanovené daně, resp. stanoveného daňového odpočtu,
-
0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.
Dále vzniká plátci daně povinnost uhradit pokutu, nepodáli hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné hlášení, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.
Výše pokuty za opožděné tvrzení činí nejméně 500 Kč, nejvýše 300 000 Kč.
*
Penále (§ 251 DŘ)
- daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále
z částky doměřené daně správcem daně ve výši 20 %, je-li daň zvyšována a je-li snižován daňový odpočet a ve výši 1% je-li snižována daňová ztráta. V případě, že v rámci jednoho doměřovacího řízení dojde ke změně poslední známé daně tím způsobem, že namísto daňové ztráty je výsledkem doměření daň, pak se uplatní penále v součtu 20 % z doměřené daně a 1 % ze snížení daňové ztráty. Pokud je doměřována daň na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, povinnost úhrady penále z částky, která je v něm uvedena, nevzniká. *
- daňovému subjektu
vzniká povinnost uhradit
úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje 5. pracovním dnem následujícím po dni splatnosti daně až do dne platby včetně, přičemž výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši reposazby stanovené ČNB zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč. Úrok z prodlení rovněž nevzniká u nedoplatků zůstavitele ode dne jeho úmrtí do konce běhu lhůty pro podání řádného daňového tvrzení dědicem.*
Úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 DŘ)
- úrok ve výši reposazby zvýšené o 14 % náleží daňovému subjektu v případě, že dojde ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně. *
Sankce při posečkání daně (§ 157 DŘ)
- za dobu posečkání daně vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z posečkané částky,
který odpovídá ročně výši reposazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok se nepředepíše, nepřesahujeli 100 Kč. Správce daně může upustit od předepsání úroku z posečkání,
pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku. Daňovému subjektu nevzniká po dobu posečkání povinnost uhradit úrok z prodlení.8 Prominutí daně
K prominutí daně i příslušenství daně dle § 259 DŘ může dojít na základě žádosti daňového subjektu nebo z moci úřední
pouze tehdy, pokud zákon stanoví orgánu veřejné moci pravomoc zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně. V současnosti je toto oprávnění k prominutí obsahem např. § 25 zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, § 44a zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech. a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 260 DŘ je dále oprávněn ministr financí z moci úřední prominout daň nebo příslušenství daně
z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů (např. v případech retroaktivity, nebo-li zpětné účinnosti zákona v neprospěch daňového subjektu) nebo při mimořádných, zejména živelných událostech. DŘ ruší dosud platnou vyhlášku č. 299/1993 Sb. ve znění vyhlášky č. 209/2003 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně.
9 Opravné a dozorčí prostředky
DŘ stanoví v § 108 až § 123 možnosti
přezkoumání rozhodnutí vydaného při správě daní na základě řádného opravného prostředku
(odvolání nebo rozklad), na základě mimořádného opravného prostředku
(návrh na povolení obnovy řízení) anebo na základě dozorčího prostředku
(nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí). *
Odvolání (§ 109 až § 116 DŘ)
- odvolání lze podat nejpozději do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí, podané odvolání nemá odkladný účinek. *
Rozklad (§ 108 odst. 2 DŘ)
- rozklad lze podat pouze proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní orgán nebo osoba stojící v jeho čele; o rozkladu rozhoduje úřední osoba stojící v čele ústředního správního orgánu na základě návrhu jí ustanovené komise.*
Řízení o povolení nebo nařízení obnovy řízení (§ 117 až § 120 DŘ)
- v zákonem stanovených případech se řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně obnoví na návrh příjemce rozhodnutí nebo z moci úřední. *
Nařízení přezkoumání rozhodnutí (§ 121 až § 123 DŘ)
- správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem. Přezkoumání rozhodnutí nařídí správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni, přezkumné řízení pak provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Zatímco obnova řízení je určena k odstranění případných věcných nesrovnalostí (např. objevení se nových skutečností nebo důkazů, nepravdivé nebo padělané údaje), je přezkumné řízení určeno pro případy odstraňování vad rozhodnutí v důsledku zjištění nezákonnosti rozhodnutí. K další možné ochraně daňových subjektů patří:
*
Stížnost na postup plátce daně (§ 237 DŘ)
- v případě, že poplatník má pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně plátcem, může nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, požádat plátce daně o vysvětlení. Pokud poplatník s vysvětlením plátce daně nesouhlasí, může podat stížnost na postup plátce daně správci daně.*
Námitka proti úkonu správce daně při placení daní (§ 159 DŘ)
- námitku proti úkonu správce daně při placení daní lze uplatnit ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy se osoba zúčastněná na správě daní o úkonu dozvěděla.*
Opravy zřejmých nesprávností rozhodnutí (§ 104 DŘ)
- správce daně opraví zřejmé chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí opravným rozhodnutím. *
Uspokojení navrhovatele ve správním soudnictví (§ 124 DŘ)
- správce daně může z moci úřední zahájit přezkumné řízení a uspokojit navrhovatele změnou nebo zrušením rozhodnutí, pokud se navrhovatel domáhá žalobou ve správním soudnictví zrušení rozhodnutí vydaného správcem daně.