Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové tvrzení, které může být řádným daňovým tvrzením nebo dodatečným daňovým tvrzením. Zatímco řádným daňovým tvrzením se rozumí řádné (případně opravné) daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování podané daňovým subjektem, dodatečným daňovým tvrzením se rozumí dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování podané daňovým subjektem (za daňový subjekt se považuje osoba, kterou tak označuje zákon, a také osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo plátce daně). Podáním opravného nebo dodatečného daňového tvrzení daňový subjekt sám napravuje zjištěné chyby a nedostatky již podaného daňového tvrzení.
Podávání opravných nebo dodatečných daňových přiznání a opravných nebo následných hlášení
Ing.
Jiří
Vychopeň
Podávání opravných nebo dodatečných daňových přiznání a opravných nebo následných hlášení včetně stanovení lhůt pro jejich předkládání je obecně upraveno v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).
Podávání opravných daňových přiznání podle daňového řádu
Podle § 138 odst. 1 daňového řádu může daňový subjekt
před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání
nahradit daňové přiznání, které již podal, opravným daňovým přiznáním. Daňový subjekt tak může učinit i opakovaně, tj. opravným daňovým přiznáním lze nahradit i již podané opravné daňové přiznání. Pro vyměřovací řízení se pak použije poslední podané opravné daňové přiznání a ke všem předchozím podaným daňovým přiznáním se nepřihlíží. Příklad 1
Řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 podal poplatník dne 29. 2. 2016. Daň podle tohoto přiznání činila 28 000 Kč a poplatník ji zaplatil v den podání řádného daňového přiznání. V měsíci březnu 2016 poplatník zjistil, že při zpracování řádného daňového přiznání nepostupoval správně a výsledná daň měla být správně o 10 000 Kč vyšší. Nejpozději do stanovené lhůty pro podání daňového přiznání, tj. do 1. 4. 2016, mohl poplatník tuto chybu napravit podáním opravného daňového přiznání a doplacením zjištěného rozdílu daně. Pokud tak poplatník ještě v uvedené lhůtě učinil, správce daně ve vyměřovacím řízení postupoval podle podaného opravného daňového přiznání a k předchozímu řádnému daňovému přiznání nepřihlížel. Poplatníkovi v tomto případě z doplaceného rozdílu daně nevzniklo penále ani úrok z prodlení.
Příklad 2
Společnost s ručením omezeným podala dne 16. 3. 2016 řádné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015, podle kterého činila daň z příjmů za toto zdaňovací období 500 000 Kč. Dne 30. 3. 2016 podala společnost s ručením omezeným opravné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2015, podle kterého daňová povinnost k dani z příjmů právnických osob za uvedené zdaňovací období činila nově 350 000 Kč. Dne 1. 4. 2016 podala společnost s ručením omezeným další opravné daňové přiznání, podle kterého daňová povinnost k dani z příjmů právnických osob za rok 2015 nakonec činila jen 250 000 Kč. Daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 byla společnosti s ručením omezeným vyměřena podle tohoto posledního opravného daňového přiznání, tj. ve výši 250 000 Kč.
V opravném daňovém přiznání může daňový subjekt opravit jakoukoliv chybu v již podaném daňovém přiznání, případně upřesnit, doplnit nebo vypustit kterýkoliv údaj, přičemž touto opravou nemusí ani dojít ke změně původního základu daně a původní výše daně.
Opravné daňové přiznání se podává na stejném tiskopise jako předchozí daňové přiznání, avšak před podáním je nutno jej v záhlaví označit jako „opravné“.
Opravným daňovým přiznáním lze nahradit i podané dodatečné daňové přiznání, nejpozději však před uplynutím stanovené lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání (tj. nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly daňovým subjektem zjištěny důvody pro podání dodatečného daňového přiznání).
Příklad 3
Poplatník daně z příjmů fyzických osob podal dne 23. 10. 2016 dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů za rok 2014, ve kterém uvedl zjištěný rozdíl oproti poslední známé dani uvedené v řádném daňovém přiznání za uvedené zdaňovací období, přičemž jako den zjištění rozdílu oproti poslední známé dani uvedl datum 1. 10. 2016. Po podání dodatečného daňového přiznání poplatník zjistil, že v dodatečném daňovém přiznání uplatnil nesprávně daňovou ztrátu z předchozích zdaňovacích období a z toho důvodu je nutné dodatečně přiznanou daň z příjmů za rok 2014 ještě o 30 000 Kč zvýšit. Podáním opravného daňového přiznání může poplatník uvedenou chybu napravit nejpozději do konce měsíce listopadu 2016 (tímto opravným daňovým přiznáním bude podané dodatečné daňové přiznání za rok 2014 nahrazeno a při doměřovacím řízení se k němu nebude přihlížet). Pokud to poplatník v uvedené lhůtě nestihne, bude muset chybu v podaném dodatečném daňovém přiznání napravit podáním dalšího dodatečného daňového přiznání.
Podávání dodatečných daňových přiznání podle daňového řádu
Chyby a nedostatky zjištěné
po uplynutí stanovené lhůty pro podání daňového přiznání
může daňový subjekt sám napravit podáním dodatečného daňového přiznání, pokud ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu.Zjistí-li daňový subjekt po uplynutí stanovené lhůty pro podání řádného daňového přiznání, že
daň má být vyšší
než poslední známá daň,
je podle § 141 odst. 1 daňového řádu povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. V tomto případě nemusí daňový subjekt v dodatečném daňovém přiznání uvádět důvody pro jeho podání. Poslední známou daní se podle § 141 odst. 1 daňového řádu rozumí výsledná daň (může se jednat i o daňovou ztrátu nebo daňový odpočet), jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.
Dodatečné daňové přiznání na
daň
nižší,
než je poslední známá daň,
je podle § 141 odst. 2 daňového řádu daňový subjekt oprávněn podat ve lhůtě podle odstavce 1 (tj. do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistil důvody pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň), jestliže byla daň stanovena v nesprávné výši. Podle § 141 odst. 4 daňového řádu je daňový subjekt též oprávněn ve lhůtách podle odstavce 1 podat dodatečné daňové přiznání, kterým se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené
. V dodatečném daňovém přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a v dodatečném daňovém přiznání, kterým se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené, musí daňový subjekt uvést důvody pro jeho podání.
Podle § 141 odst. 5 daňového řádu musí být v dodatečném daňovém přiznání vždy uveden rozdíl oproti poslední známé dani (tj. zvýšení nebo snížení daňové povinnosti, případně zvýšení nebo snížení daňové ztráty či daňového odpočtu) a den jeho zjištění (od tohoto dne se odvíjí lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání a pro zaplacení přiznané dodatečné daně).
Podle § 141 odst. 3 a 6 daňového řádu není dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.
Podle § 141 odst. 6 daňového řádu není dodatečné daňové přiznání přípustné k dani:
-
která je předmětem daňové kontroly,
-
která je předmětem výzvy podle § 87 odst. 2 daňového řádu oznámené daňovému subjektu (jedná se o případ, kdy byl daňový subjekt správcem daně vyzván k tomu, aby umožnil zahájení daňové kontroly),
-
které bylo zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku nebo dozorčím prostředku,
-
které bylo zahájeno řízení o žalobě podané proti rozhodnutí správce daně.
Uvedené skutečnosti přerušují běh lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání podle § 141 odst. 1 první věty daňového řádu s tím, že nová lhůta počne běžet:
-
od ukončení daňové kontroly, podle jejíhož výsledku se poslední známá daň nemění, nebo
-
od právní moci dodatečného platebního výměru, byl-li na základě daňové kontroly vydán, nebo
-
od právní moci rozhodnutí, kterým je ukončeno řízení o mimořádném opravném prostředku nebo dozorčím prostředku, anebo
-
od právní moci rozhodnutí, kterým je ukončeno řízení o žalobě podané proti rozhodnutí správce daně.
V § 141 odst. 7 daňového řádu je stanoven postup správce daně v případě, že bylo daňovým subjektem podáno dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování v době, kdy ještě daň nebyla vyměřena nebo ještě nedošlo k jejímu doměření. V takovém případě se příslušné řízení zastaví a správce daně využije údaje uvedené v podaném dodatečném daňovém přiznání při vyměření nebo doměření příslušné daně.
Pokud je doměřována daň podle dodatečného daňového přiznání, nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit penále z částky doměřované daně. Poplatníkovi ale vedle povinnosti zaplatit doměřenou daň vzniká i povinnost uhradit úrok z prodlení dle § 252 daňového řádu, a to za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni splatnosti daně.
Příklad 4
Dne 24. 10. 2016 podal plátce daně z přidané hodnoty (DPH) ve stanovené lhůtě dodatečné daňové přiznání k DPH za 1. čtvrtletí 2016, podle kterého se mu původní daňová povinnost za uvedené zdaňovací období zvýšila o 60 000 Kč. Z této doměřené daně nebude plátce povinen platit žádné penále, ale za dobu od 2. 5. 2016 do dne uhrazení doměřené daně bude povinen zaplatit úrok z prodlení podle § 252 daňového řádu.
Pokud by plátce v daném případě dodatečné přiznání nepodal a rozdíl v daňové povinnosti by zjistil správce daně až při daňové kontrole, zaplatil by plátce kromě příslušného úroku z prodlení ještě penále podle § 251 daňového řádu.
Podle § 145 odst. 2 daňového řádu platí, že
jestliže lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu.
Výzvu k podání dodatečného daňového přiznání musí správce daně řádně odůvodnit, tj. musí v ní uvést skutečnosti, které ho k vydání takové výzvy vedly. Některé hmotněprávní daňové předpisy obsahují speciální ustanovení týkající se dodatečných daňových přiznání nebo opravných a následných hlášení.
Dodatečné daňové přiznání u daní z příjmů
Od roku 2014 platí podle § 38u zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), že pokud je podáváno dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší z důvodu odvolání daru pro nouzi, podává se toto dodatečné daňové přiznání do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl dar vydán zpět, nebo byla zaplacena jeho obvyklá cena. V tomto případě lze daň stanovit do konce roku následujícího po roce, ve kterém bylo dodatečné daňové přiznání podáno, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně (lhůta pro stanovení daně je upravena v § 148 daňového řádu).
Možnost odvolání daru pro nouzi je upravena v § 2068 až 2071 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Podle uvedených ustanovení může dárce v případě, že upadne po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, odvolat dar a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Dárce však nemůže odvolat dar pro nouzi tehdy, jestliže si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
Příklad 5
V měsíci září 2014 obdržel poplatník daně z příjmů fyzických osob od jiné fyzické osoby peněžní dar na podporu podnikání ve výši 100 000 Kč a v řádném daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2014 tuto částku správně zahrnul do příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů. Na konci roku 2018 dárce v souladu se zákonem svůj dar odvolá pro nouzi a na jeho vyžádání mu poplatník dne 2. 1. 2019 celou darovanou částku vydá zpět. Z uvedeného důvodu bude podle § 38u zákona o daních z příjmů poplatník oprávněn podat do konce měsíce února 2019 dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 (v tomto dodatečném daňovém přiznání budou původní příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů sníženy o částku 100 000 Kč), ačkoliv v té době již uplynula lhůta pro stanovení daně.
Možnost podat dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů i po uplynutí lhůty pro stanovení daně se nevztahuje na odvolání daru pro nevděk, které je upraveno v § 2072 až 2075 občanského zákoníku (v tomto případě lze dodatečné daňové přiznání podat jen ve lhůtě pro stanovení daně).
Podání dodatečného přiznání k dani z příjmů má v některých případech dopad na placení záloh na daň z příjmů. To vyplývá z § 38a odst. 1 zákona o daních z příjmů, podle kterého se za poslední známou daňovou povinnost pro stanovení periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje rovněž částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání a v případě opožděného podání daňového (dodatečného) přiznání od následujícího dne po dni jeho podání. Podle § 38a odst. 7 zákona o daních z příjmů platí, že při změně poslední známé daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období se zálohy do té doby splatné nemění.
Příklad 6
Poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob vznikla podle poslední známé daňové povinnosti uvedené v řádném daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015, která činila 240 000 Kč, povinnost platit v zálohovém období od 2. 4. 2016 do 3. 4. 2017 čtvrtletní zálohy ve výši 60 000 Kč (tj. 25 % z částky 240 000 Kč). První zálohu ve výši 60 000 Kč zaplatil dne 13. 6. 2016 a druhou zálohu ve výši 60 000 Kč zaplatil dne 12. 9. 2016. Dne 26. 10. 2016 poplatník podal ve stanovené lhůtě dodatečné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015, ve kterém byla původní daňová povinnost za uvedené zdaňovací období zvýšena na 400 000 Kč. Z uvedeného důvodu musí poplatník zaplatit další zálohu splatnou do 15. 12. 2016 již ve zvýšené výši 100 000 Kč (tj. 25 % z částky 400 000 Kč) a ve stejné výši zaplatí i zálohu splatnou do 15. 3. 2017, popřípadě i zálohu splatnou do 15. 6. 2017 (pokud bude za něj podávat daňové přiznání za rok 2016 daňový poradce na základě plné moci).
I v případě podání dodatečného daňového přiznání vyloučí poplatník daně z příjmů fyzických osob při výpočtu poslední známé daňové povinnosti pro účely stanovení periodicity a výše záloh příjmy a výdaje podle § 10 zákona o daních z příjmů.
U poplatníků daně z příjmů fyzických osob, kteří provozují samostatnou výdělečnou činnost, může podání opravného nebo dodatečného daňového přiznání ovlivnit i výši jejich pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění za příslušný rok. Pokud dojde v důsledku podání opravného nebo dodatečného daňového přiznání ke zvýšení původního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) pro uvedené pojistné, je tato osoba povinna ve stanovené lhůtě podat opravný přehled příjmů a výdajů příslušné správě sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovně a doplatit ve stanovené lhůtě dlužné pojistné za dané období.
Dodatečné daňové přiznání u daně z nemovitých věcí
V § 15a zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“), je pro účely tohoto zákona stanoveno, že
má-li poplatník povinnost podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a podá-li jej po lhůtě pro jeho podání, aniž by byl správcem daně k tomu vyzván, nevzniká poplatníkovi povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně.
Podle § 14 odst. 2 zákona o dani z nemovitých věcí je poplatník, který uplatňoval nárok na osvobození od daně z nemovitých věcí ve zvýhodněné průmyslové zóně podle § 4 odst. 1 písm. x) a § 9 odst. 1 písm. w) zákona o dani z nemovitých věcí, povinen v případě, že mu nárok na toto osvobození zanikl z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 zákona o dani z nemovitých věcí, podat dodatečná daňová přiznání na všechna zdaňovací období, ve kterých uplatnil nárok na toto osvobození.
Dodatečné daňové přiznání u daně z nabytí nemovitých věcí
Podle § 52 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, je
poplatník daně z nabytí nemovitých věcí povinen podat dodatečné daňové přiznání, pokud zjistí, že
a)
část daně odpovídající stanovené záloze má být vyšší než poslední známá daň nebo
b)
uvedl nesprávné údaje o nemovité věci nutné k určení směrné hodnoty.
Od 1. 11. 2016 se toto ustanovení týká jen nabyvatele, jelikož od uvedeného data je poplatníkem daně z nabytí nemovité věci nově vždy jen nabyvatel.
Dodatečné daňové přiznání u spotřebních daní
Podle § 18 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), může plátce uplatnit dodatečné daňové přiznání na snížení daně nebo na zvýšení uplatněného nároku na vrácení daně nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká, nebo ode dne, kdy nárok na vrácení daně mohl být naposledy uplatněn, pokud tento zákon nestanoví jinak (v § 88 odst. 4 a 5 je upraveno podávání dodatečných daňových přiznání k dani z piva pro malé nezávislé pivovary).
Podle § 18 odst. 3 zákona o spotřebních daních nelze dodatečné daňové přiznání uplatnit u dovážených vybraných výrobků. Vybranými výrobky se podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních rozumí minerální oleje, líh, pivo, víno a meziprodukty a tabákové výrobky.
Dodatečné daňové přiznání u tzv. „ekologických“ daní
Podle § 26 odst. 2 ve 45. části, § 25 odst. 2 ve 46. části a § 26 odst. 2 ve 47. části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, mohou plátci daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, plátci daně z pevných paliv a plátci daně z elektřiny uplatnit dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká.
Pro dodatečná přiznání ke spotřebním i tzv. „ekologickým“ daním shodně platí, že lhůtu stanovenou pro jejich uplatnění nelze prodloužit a ani nelze povolit její navrácení v předešlý stav.
Opravná a následná hlášení u daně z přidané hodnoty
Podle § 102 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), jsou plátci ve stanovených případech povinni podat souhrnné hlášení a v § 102 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty je obdobná povinnost stanovena pro identifikované osoby. Pokud plátce nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že v podaném souhrnném hlášení uvedli chybné údaje, jsou podle § 102 odst. 8 zákona o dani z přidané hodnoty povinni
do 15 dnů ode dne zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení.
V případě nepodání nebo při opožděném podání následného souhrnného hlášení hrozí plátci nebo identifikované osobě sankce podle daňového řádu.Od 1. 1. 2016 je podle § 101c zákona o dani z přidané hodnoty plátce povinen podat ve stanovené lhůtě kontrolní hlášení, pokud:
a)
uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění,
b)
přijal zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo poskytl úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění,
c)
ve zvláštním režimu pro investiční zlato:
1.
přijal zprostředkovatelskou službu, u které byla uplatněna daň podle § 92 odst. 5,
2.
uskutečnil dodání investičního zlata osvobozené od daně, u kterého má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6. písm. b) a c), nebo
3.
investiční zlato vyrobil nebo zlato přeměnil na investiční zlato podle § 92 odst. 7.
Kontrolní hlášení je speciálním daňovým tvrzením, které vyplňuje plátce, pokud mu vznikne povinnost jej podat podle § 101c zákona o dani z přidané hodnoty, jak je uvedeno výše.
Podle § 101f odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty platí, že Pokud plátce podá opravné kontrolní hlášení, k předchozímu kontrolnímu hlášení se nebude přihlížet.
před uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení může plátce nahradit kontrolní hlášení, které již podal, opravným kontrolním hlášením.
V opravném kontrolním hlášení plátce uvede znovu všechny údaje za předmětné období s promítnutím oprav.Příklad 7
Dne 21. 10. 2016 podal plátce řádné kontrolní hlášení za měsíc září 2016. Dne 24. 10. 2016 plátce zjistil, že v kontrolním hlášení nedopatřením neuvedl daňový doklad o přijatém zdanitelném plnění, u kterého v daňovém přiznání za zdaňovací období měsíce září 2016 uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu. Zjištěnou chybu mohl plátce napravit opravným kontrolním hlášením, které však musel podat nejpozději do 25. 10. 2016. V opravném kontrolním hlášení plátce znovu uvedl všechny údaje z řádného kontrolního hlášení a doplnil i údaje o opomenutém přijatém zdanitelném plnění.
V § 101f odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty je stanoveno, že pokud plátce po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení zjistí, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat následné kontrolní hlášení, ve kterém tyto nedostatky napraví.
Podle § 101f odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty se pro následné kontrolní hlášení použijí obdobně ustanovení o kontrolním hlášení, nestanoví-li zákon jinak. V následném kontrolním hlášení plátce uvádí datum zjištění důvodů pro jeho podání.
Příklad 8
Dne 21. 10. 2016 podal plátce řádné kontrolní hlášení za třetí čtvrtletí 2016. Dne 27. 10. 2016 plátce zjistil, že v řádném kontrolním hlášení uvedl nepřesný údaj o DIČ poskytovatele služby. Zjištěnou chybu plátce v tomto případě napraví podáním následného kontrolního hlášení, ve kterém uvede všechny údaje z řádného kontrolního hlášení s promítnutím opravy chybně uvedeného DIČ poskytovatele služby. Následné kontrolní hlášení plátce podá do pěti pracovních dnů po zjištění uvedené chyby v řádném kontrolním hlášení (tj. pokud bude v následném kontrolním hlášení označen jako den zjištění důvodů pro jeho podání datum 27. 10. 2016, je plátce povinen podat toto následné kontrolní hlášení nejpozději do 4. 11. 2016).
V § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty je stanoveno, že správce daně údaje uvedené v kontrolním hlášení posoudí, popřípadě prověří, a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve plátce, aby údaje změnil nebo doplnil, popřípadě původní údaje potvrdil
.
Výzva ke změně nebo doplnění kontrolního hlášení se plátci doručuje prostřednictvím datové schránky a u plátců, kteří nemají zpřístupněnou datovou schránku, prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu plátcem za tím účelem uvedenou. Výzva, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se podle § 101g odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně.Podle § 101g odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty je plátce povinen do 5 pracovních dnů od oznámení výzvy podle odstavce 2 nesprávné nebo neúplné údaje v kontrolním hlášení změnit nebo doplnit, popřípadě původní údaje potvrdit, a to prostřednictvím
následného kontrolního hlášení.
Při vyplňování a podávání následných kontrolních hlášení je třeba se řídit Pokyny k vyplnění kontrolního hlášení DPH zveřejněnými na internetových stránkách finanční správy. V uvedených Pokynech je mimo jiné uvedeno, že následné kontrolní hlášení se nepodává pouze jako rozdíl proti dříve podanému kontrolnímu hlášení, ale znovu – tedy jako úplné se všemi údaji za předmětné období s promítnutím oprav.
Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení nebo následné kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vznikne mu podle § 101h odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty povinnost uhradit pokutu ve výši:
a)
1 000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,
b)
10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván,
c)
30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo
d)
50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě.
Od 29. 7. 2016 platí podle § 101j zákona o dani z přidané hodnoty, že povinnost uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty nevzniká, pokud v daném kalendářním roce nedošlo u plátce k jinému prodlení při podání kontrolního hlášení nebo následného kontrolního hlášení, a dále byla v novém § 101k zákona o dani z přidané hodnoty přijata právní úprava týkající se individuálního prominutí pokuty vzniklé podle § 101h odst. 1 písm. b) až d) zákona o dani z přidané hodnoty. Při rozhodování o prominutí pokuty vzniklé podle § 101h odst. 1 písm. b) až d) zákona o dani z přidané hodnoty postupují orgány Finanční správy České republiky podle § 101k a v návaznosti na příslušná ustanovení daňového řádu také podle pokynu Generálního finančního ředitelství D-29.
Podle § 101h odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty správce daně uloží pokutu do výše až 50 000 Kč plátci, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení.
Podle § 101h odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty správce daně uloží kromě pokuty podle odstavce 1 nebo 2 tomu, kdo nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daní, pokutu do 500 000 Kč.
Pokuta podle daňového řádu v případě nepodání nebo opožděného podání dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení
Jestliže poplatník nepodá dodatečné daňové přiznání, ačkoli k tomu je povinen, nebo dodatečné daňové přiznání podá až po stanovené lhůtě, a toto zpoždění bude delší než 5 pracovních dnů, vznikne mu podle § 250 odst. 1 daňového řádu povinnost uhradit
pokutu za opožděné tvrzení daně,
která činí:-
0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovenédaně,
-
0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo
-
0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.
Plátci daně, který nepodá následné hlášení, ačkoli měl tuto povinnost, nebo tak učiní až po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, vznikne podle § 250 odst. 2 daňového řádu povinnost uhradit
pokutu za opožděné tvrzení daně
, která činí 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení uvést. U plátců DPH se však v případě nepodání nebo opožděného podání následného kontrolního hlášení neuplatňuje pokuta podle daňového řádu, ale uplatňuje se speciální pokuta podle § 101h zákona o dani z přidané hodnoty, jak bylo uvedeno výše.Podle § 250 odst. 3 daňového řádu platí, že pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání daňového přiznání se nepředepíše a daňovému subjektu nevznikne povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše vypočtená podle odstavce 1 částku menší než 200 Kč. Pokud ale daňový subjekt nepodá dodatečné daňové přiznání, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato daňová přiznání trvá, pak se podle § 250 odst. 4 daňového řádu použije při výpočtu pokuty za opožděné tvrzení daně podle odstavce 1 stanovená horní hranice; přitom výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč.
Podle § 250 odst. 5 daňového řádu nesmí být maximální výše částky vypočtené podle odstavce 1 nebo 2 vyšší než 300 000 Kč.
Od roku 2014 platí podle § 250 odst. 7 daňového řádu, že výše pokuty za opožděné podání dodatečného daňového přiznání je poloviční, pokud:
a)
daňový subjekt podá dodatečné daňové přiznání do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a
b)
v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení.
Pokud daňový subjekt ve stanovené lhůtě nevyhoví výzvě správce daně k podání dodatečného daňového přiznání podle § 145 odst. 2 daňového řádu (jak bylo již dříve uvedeno, musí být z výzvy zřejmé, proč je daňový subjekt vyzván k podání dodatečného daňového přiznání), může mu podle uvedeného ustanovení správce daně doměřit daň podle pomůcek.