Odčitatelná položka z titulu výzkumu a vývoje

S účinností od zdaňovacího období, které začalo v roce 2005, byla zákonem č. 669/2004 Sb. zakotvena do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), daňová podpora výzkumu a vývoje. Cílem bylo podpořit objem finančních prostředků směřujících ze soukromých zdrojů na financování těchto činností. Nástrojem této nepřímé podpory se stalo ustanovení § 34 odst. 4 až 8 zákona o daních z příjmů.

Daňová podpora výzkumu a vývoje byla včleněna do § 34 zákona o daních z příjmů, což znamená, že poplatníci tuto podporu uplatňují formou odčitatelné položky od základu daně. Poplatníci daně z příjmů (jak právnické, tak i fyzické osoby) tak mají od 1.1.2005 (resp. od zdaňovacího období započatého v roce 2005) na základě ustanovení § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů možnost uplatnit odpočet ve výši 100% nákladů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje od základu daně. Dle tohoto ustanovení může mít projekt výzkumu a vývoje podobu:

Podléhá-li výsledek výzkumu a vývoje - ať už ve formě nové technologie, výrobku či jiného majetku - certifikačnímu řízení, jsou náklady na pořízení této certifikace taktéž ve 100% výši odčitatelné od základu daně.

Odpočet na výzkum a vývoj lze uplatnit jak v daňovém přiznání za klasické zdaňovací období, ať už za kalendářní či za hospodářský rok, tak i za období, za které se podává daňové přiznání (např. podle § 38m odst. 3 zákona o daních z příjmů).

Atraktivitu tohoto odpočtu pro poplatníky daně z příjmů lze demonstrovat na jednoduchém příkladu.

Z uvedeného příkladu je zřejmé, že odčitatelná položka z titulu výzkumu a vývoje je pro poplatníky daně z příjmů velmi lukrativní záležitostí, jelikož každá koruna vynaložena na výzkum a vývoj se v základu daně pro výpočet samotné daně z příjmů uplatní dvakrát.

Z důvodu atraktivnosti této odčitatelné položky a z možné motivace jejího zneužití je do zákona o daních z příjmů zakotvena celá řada podmínek, které jsou poplatníci uplatňující odčitatelnou položku od základu daně z titulu provádění výzkumu a vývoje povinni splnit.

Především je nutné, aby aktivity poplatníka odpovídaly skutečně definici výzkumu a vývoje a odpočet nebyl uplatňován z nákladů vynaložených na činnosti, které jsou výzkumu a vývoji pouze podobné, např. činnosti inovativního charakteru. Zákon o daních z příjmů přímo odkazuje na definici výzkumu a vývoje uvedenou v § 2 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o podpoře výzkumu“). Tento zákon rozlišuje dva typy výzkumu, a sice:

Experimentální vývoj je potom tímto zákonem chápán jako získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb.

Zákon o podpoře výzkumu definuje i pojem inovace. I když s ohledem na skutečnost, že výdaje na inovaci není možné uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně, tak definice pojmu inovace je důležitá právě z toho důvodu, abychom správně rozlišovali mezi výzkumem a vývojem na jedné straně a inovací na straně druhé. Inovace je tedy definována jako zavedení nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb do praxe, s tím, že se rozlišují:

S ohledem na tyto definice lze za základní kritérium pro odlišení výzkumu a vývoje od inovací považovat přítomnost ocenitelného prvku novosti a vyjasnění vědecké nebo technické nejistoty. Důležitým argumentem je možnost výsledek výzkumu a vývoje reprodukovat.

Problematika přesného vymezení výzkumu a vývoje, resp. určení, zda činnost prováděná poplatníkem je skutečně tou činností, která odpovídá definici výzkumu a vývoje, je velmi složitá a v každodenní praxi pro laika těžce rozpoznatelná. S ohledem na skutečnost, že dle ustanovení § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, je daňový subjekt povinen prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném (příp. dodatečném) daňovém tvrzení, lze poplatníkům jedině doporučit, aby si nechali na svůj projekt výzkumu a vývoje provést výzkumným ústavem nebo vysokou školou oponentní posudek. Poplatník tak předejde nejistotě, zda odpočet z titulu provádění výzkumu a vývoje uplatňuje skutečně v souladu se zákonem a zároveň bude mít v podobě pozitivního oponentního posudku odůvodnění svého postupu při případných pochybnostech správce daně.

V souvislosti s touto odčitatelnou položkou vydalo Ministerstvo financí ve spolupráci s Radou pro výzkum a vývoj pokyn D-288, který by měl zajistit jednotný postup poplatníků při uplatňování odpočtu 100% nákladů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Zde jsou v 3. bodě vyjmenovány činnosti, které pro účely odpočtu od základu daně lze zahrnout mezi činnosti výzkumu a vývoje. Ovšem jednotlivé druhy činností jsou zde definovány pouze velmi obecně. Pro poplatníky bude možná daleko užitečnější bod 4. pokynu D-288. Zde jsou uvedeny ty druhy činností, které nelze zahrnout mezi výzkum a vývoj. Pokud tedy poplatník provádí některou z v tomto bodě uvedených činností, tak se v jeho případě nikdy nebude jednat o výzkum nebo vývoj a tento poplatník proto nebude moci náklady vynaložené v souvislosti s těmito činnostmi uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně.

Pomocnou ruku v této oblasti poplatníkům taktéž podala Komora daňových poradců, která ve spolupráci s Radou pro výzkum a vývoj zorganizovala certifikační kurz, jehož účastníci z řad daňových poradců, zástupců podnikatelské sféry a státní správy by měli být poplatníkům schopni pomoci s rozpoznáním činností výzkumných a vývojových od činností jiných. Seznam těchto certifikovaných osob je umístěn na internetových stránkách Komory daňových poradců.

Rozpoznání, zda práce prováděné poplatníkem mají skutečně charakter výzkumu nebo vývoje, je tedy klíčovou podmínkou pro správné uplatňování této odčitatelné položky. Z mnoha případů z praxe vyplývá, že ne vždy má správce daně na charakter prováděných prací stejný názor jako poplatník uplatňující tuto odčitatelnou položku ve svém daňovém přiznání. Aby nedocházelo k těmto kolizním situacím, umožňuje zákon o daních z příjmů v § 34a požádat správce daně o závazné posouzení, zda poplatníkem byly výdaje (náklady) vynaložené v daném zdaňovacím období vynaloženy při realizaci projektů výzkumu a vývoje, tzn. zda činnost, kterou podle projektu výzkumu a vývoje provádí, má skutečně charakter výzkumu a vývoje. V závazném posouzení poplatník uvede jednotlivé výdaje, u nichž má pochybnosti, zda se jedná o výdaje vynaložené v souvislosti s realizací projektu výzkumu a vývoje, ke kterým se poté správce daně vyjádří v rozhodnutí. Konkrétní náležitosti, které musí žádost obsahovat, jsou vyjmenovány v § 34a odst. 2 ZDP. Žádost přitom podléhá poplatkové povinnosti, jejíž výše je 10 000 Kč.

Základním dokumentem, kterým poplatník správci daně prokazuje nárok na uplatnění odpočtu z titulu provádění výzkumu nebo vývoje, je projekt výzkumu a vývoje. Náležitosti projektu výzkumu a vývoje jsou definovány v § 34 odst. 5 ZDP. Důležitá je zejména ta skutečnost, že se musí jednat o písemný dokument vypracovaný ještě před zahájením řešení projektu výzkumu a vývoje, ve kterém musí být vymezena činnost poplatníka ve výzkumu a vývoji, a který dále musí obsahovat identifikační údaje poplatníka, dobu řešení projektu, cíle projektu dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení, předpokládané celkové náklady (členěné na jednotlivé roky) a identifikaci osob, které budou řešení projektu odborně zajišťovat s uvedením jejich kvalifikace a formy pracovněprávního vztahu k poplatníkovi. Dále musí tento písemný dokument obsahovat, jakým způsobem bude kontrolován a hodnocen postup řešení projektu a dosažené výsledky a identifikace oprávněné osoby, přičemž oprávněnou osobou se podle zákona rozumí buď poplatník, jedná-li se o osobu fyzickou, nebo osoba vykonávající funkci statutárního orgánu (nebo jeho člen) v případě právnické osoby.

Výchozím předpokladem pro uplatnění odčitatelné položky z titulu výzkumu a vývoje je tedy existence písemného projektu zpracovaného před zahájením výzkumných či vývojových prací. Z praxe již jsou známy důvody, kdy správce daně nemusel ani zkoumat charakter provedených prací, když poplatník nebyl schopen předložit veškeré formální náležitosti týkající se projektu výzkumu a vývoje, a tudíž mu bylo správcem daně uplatnění této položky odmítnuto.

Výše odčitatelné položky je určena výší nákladů, které poplatník uplatnil jako náklady na dosažení, zajištění a udržení svých zdanitelných příjmů v souvislosti s prováděním výzkumu a vývoje v tom zdaňovacím období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém se odečet uplatňuje. Pokud tedy určitý konkrétní náklad má zároveň sloužit jako položka odčitatelná od základu daně, je bezpodmínečně nutné, aby splňoval podmínky uvedené v § 24 zákona o daních z příjmů, tudíž aby byl daňově uznatelným nákladem. V případě nákladů, o kterých se účtuje v jiném zdaňovacím období, než ve kterém se stávají daňově uznatelnými (např. pojistné), je možné pro účely odpočtu tyto náklady zohlednit až v tom zdaňovacím období (období, za které se podává daňové přiznání), ve kterém se skutečně stávají daňově uznatelnými.

Odčitatelná položka z titulu výzkumu a vývoje se uplatňuje v tom zdaňovacím období, kdy nárok na odpočet vznikl. Pouze v případech, kdy poplatník vykáže v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikne nárok na uplatnění odčitatelné položky, daňovou ztrátu nebo základ daně nižší než odčitatelnou položku, může tento odečet nebo jeho zbývající část uplatnit v nejbližším zdaňovacím období. Odečet lze však uplatnit nejvýše ve třech zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odečet vznikl.

Dojde-li k souběhu možnosti uplatnění odčitatelných položek podle § 34 zákona o daních z příjmů, je na rozhodnutí poplatníka, zda dá přednost uplatnění odečtu daňové ztráty podle § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů anebo odpočtu z titulu provádění projektu výzkumu a vývoje.

Odčitatelná položka z titulu provádění výzkumu a vývoje se v daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob uplatňuje na řádku 242. Zároveň je nutné vyplnit i tabulku Fb) Přílohy č. 1 daňového přiznání, kde se uvede historie výše nákladů vynaložených při realizaci projektu výzkumu a vývoje a konkrétní výše uplatněné odčitatelné položky za tři roky zpětně. Poplatník daně z příjmů fyzických osob uplatní tuto odčitatelnou položku na řádku č. 52 daňového přiznání.

V 5. části pokynu D-288 najdou poplatníci vyjmenované druhy nákladů, které lze považovat za náklady vynaložené v souvislosti s realizací projektů výzkumu a vývoje. V prvé řadě to jsou samozřejmě osobní náklady na pracovníky, kteří se na výzkumu a vývoji přímo podílejí. Mezi takovéto pracovníky lze zařadit zejména výzkumné a vývojové zaměstnance, akademické pracovníky, techniky, špičkové kmenové zaměstnance společnosti, ale i zaměstnance vykonávající administrativní nebo pomocnou manuální činnost související s řešením projektu výzkumu a vývoje. Za osobní výdaje se konkrétně považují:

Mezi náklady aplikovatelné pro odčitatelnou položku lze zařadit odpisy hmotného movitého majetku a odpisy nehmotného majetku používaného v přímé souvislosti s řešením projektu, přičemž záleží na poplatníkovi, jaký způsob odpisování si zvolí (standardní, zrychlený, navýšený v prvním roce odpisování). Mezi odčitatelnou položku nelze zahrnout odpisy nemovitostí. Neuplatní-li poplatník za některé zdaňovací období daňové odpisy z důvodu přerušení odpisování, nelze potom logicky hodnotu těchto neuplatněných odpisů za dané zdaňovací období do odčitatelné položky zahrnout.

Taktéž další provozní náklady vzniklé v přímé souvislosti s řešením projektu výzkumu a vývoje, jako jsou např. materiál, zásoby, drobný hmotný i nehmotný majetek, náklady na elektrickou energii, teplo, plyn, telekomunikační poplatky a vodné a stočné se považují za náklady vhodné pro odčitatelnou položku. Pokud některý ze zaměstnanců podílející se na výzkumu a vývoji uskuteční pracovní cestu v přímé souvislosti s projektem (např. nákup specializovaného přístroje pro řešení projektu), lze cestovní náhrady spojené s touto pracovní cestou rovněž zahrnout mezi tyto náklady.

Zákon o daních z příjmů umožňuje jako odčitatelnou položku uplatnit skutečně jen ty náklady, které s řešením projektu bezprostředně souvisejí a pokud některé náklady souvisejí s realizací projektu výzkumu a vývoje pouze zčásti, je možné od základu daně odečíst pouze tuto jejich část. Může se jednat o případ pracovníka, který určitou část fondu pracovní doby bude věnovat řešení projektu výzkumu a vývoje a zbytek pracovní doby bude provádět běžnou pracovní činnost nebo pokud nějaký přístroj bude jen zčásti využit pro výzkum a vývoj a po zbytek času bude používán pro běžnou výrobní činnost poplatníka. V těchto případech tak lze pro odčitatelnou položku použít pouze část mzdy (platu) pracovníka a část odpisu přístroje. Záleží jen na poplatníkovi, jaká kritéria si pro zjištění poměru využitelnosti pro výzkum a vývoj pro jednotlivé druhy nákladů zvolí, ovšem následně je bezpodmínečně nutné, aby byl schopen zvolené kritérium odůvodnit, a výši nákladů, které nárokuje jako odčitatelnou položku, prokázat. Kritéria pro zjištění poměru je nutno definovat již v samotném projektu výzkumu a vývoje.

Veškeré náklady související s řešením projektu výzkumu a vývoje je poplatník povinen evidovat samostatně a to v členění na jednotlivé projekty (pokud poplatník v jednom období řeší více výzkumných a vývojových projektů) a zároveň je nutno tyto náklady členit na jednotlivé účetní případy. Tato evidence by měla být přehledná z důvodu bezproblémové orientace jak poplatníka, tak případně správce daně a musí z ní být lehce a prokazatelně dohledatelné v jaké výši byly tyto náklady použity jako odčitatelná položka podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů.

Zákon nikde nenařizuje, že všechny náklady, které vstoupí do projektu výzkumu a vývoje, musí být použity zároveň jako odčitatelná položka od základu daně. Poplatníci často jako odčitatelnou položku uplatňují pouze osobní náklady zaměstnanců podílejících se na řešení projektu, případně odpisy majetku používaného v přímé souvislosti s řešením tohoto projektu. Je to z důvodu snadné evidence a relativně bezproblémového prokazování výše těchto nákladů. Ostatní náklady typu materiálu, zásob, drobného hmotného i nehmotného majetku, nákladů na elektrickou energii, teplo, plyn, telekomunikační poplatky apod. s ohledem na administrativní náročnost přesného sledování těchto nákladů jako odčitatelné položky z důvodu opatrnosti nevyužívají.

Specifická situace nastává u poplatníků, kteří uplatňují slevu na dani z titulu investičních pobídek a zároveň provádějí výzkum a vývoj. Tito poplatníci jsou povinni uplatnit všechny odčitatelné položky v nejvyšší možné míře. To znamená, že uplatnění odčitatelné položky z titulu provádění výzkumu a vývoje se pro tyto poplatníky stává povinností a tuto odčitatelnou položku musí uplatnit ze všech nákladů, které v daném zdaňovacím období vstoupily do výzkumu a vývoje a byly v tomto zdaňovacím období daňově uznatelné.

Jelikož jednou z podmínek uplatňování úlev z veřejných rozpočtů je zákaz kombinace přímé podpory (formou poskytnutí peněžních prostředků z veřejných zdrojů) a nepřímé podpory (prostřednictvím odčitatelné položky od základu daně), je v ustanovení § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů zakotven zákaz uplatnit odpočet na ty náklady, na které již byla i jen zčásti poskytnuta podpora z veřejných zdrojů. Za veřejné zdroje se dle § 29 odst. 1 zákona o daních z příjmů považují poskytnuté a prostředky ze státního rozpočtu, z rozpočtů obcí a krajů, státních fondů, regionální rady regionu soudržnosti a dále prostředky (granty) přidělené podle zákona o podpoře výzkumu a vývoje, granty Evropských společenství, , příspěvky a podpory z veřejných rozpočtů a jiných peněžních fondů cizích států.

Samotná podpora z veřejných zdrojů může mít dvě podoby:

V prvním případě, kdy je podpořen celý projekt výzkumu a vývoje, se má za to, že z této veřejné podpory je částečně podpořen každý jednotlivý náklad související s projektem výzkumu a vývoje. Z toho důvodu nebude moci poplatník na takto podpořený projekt výzkumu a vývoje uplatnit odčitatelnou položku a to ani v případě, kdy by nepokryla všechny náklady vynaložené na výzkum a vývoj. Tento případ nastává téměř vždy, kdy poplatník obdrží podporu z veřejných zdrojů podle zákona o podpoře výzkumu. V drtivé většině je totiž podpora podle tohoto zákona směřována na celý projekt.

Stejná pravidla platí i pro spoluřešitele projektu. Pokud hlavní řešitel projektu výzkumu a vývoje obdržel na tento projekt podporu podle zákona o podpoře výzkumu a rozhodl se některé části projektu smluvně přenechat jiným subjektům - spoluřešitelům, stávají se tito spoluřešitelé podle zákona automaticky spolupříjemci této podpory, se všemi důsledky z toho jim plynoucími, tzn. ztráta možnosti uplatnit si na svoji část projektu odčitatelnou položku.

Je-li veřejná podpora směřována na konkrétní náklad související s projektem výzkumu a vývoje, nelze takto podpořený náklad uplatnit jako odčitatelnou položku, byť by tato cílená podpora pokryla samotný náklad jen zčásti. Například z veřejných zdrojů je dotováno pracovní místo pracovníka, který se podílí na řešení projektu výzkumu a vývoje. V případě, kdyby nepokryla všechny osobní náklady spojené s tímto pracovníkem a poplatník by zbytek těchto osobních nákladů hradil z vlastních zdrojů, nebudou moci být uplatnitelné jako odčitatelná položka podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů žádné osobní náklady na tohoto pracovníka. Ostatní nepodpořené náklady související s projektem výzkumu a vývoje potom jako odčitatelnou položku uplatnit lze.

Zákon o daních z příjmů neumožňuje uplatnit odečet na služby a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje pořízené od jiných osob. Výjimku tvoří náklady na certifikaci výsledků výzkumu a vývoje, které jsou jako odčitatelná položka zmíněny v úvodu ustanovení § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Důvodem pro toto vymezení byla samotná podstata začlenění této odčitatelné položky do zákona o daních z příjmů, a sice podpořit výzkum a vývoj prováděný přímo poplatníkem. Dle tohoto ustanovení tedy nelze uplatnit odečet od základu daně na náklady, které poplatník uhradí za výsledky výzkumu a vývoje, který provádí jiná osoba. Například pokud si poplatník (výrobní podnik) u externí osoby (právnické či fyzické) objedná vývojové nebo výzkumné práce směřující k podstatnému vylepšení nebo ke změně technologie jeho vlastní výroby (za podmínky, že nebudou pouze aplikovány již známé postupy), nemohou být náklady hrazené této třetí osobě v souvislosti s tímto projektem považovány u poplatníka za náklady odčitatelné od základu daně podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů, jelikož výzkum a vývoj provádí pouze tato třetí osoba. Paradoxem je, že tato třetí osoba, byť má celý projekt výzkumu a vývoje hrazený jinou osobou, bude moci na tento projekt výzkumu a vývoje odčitatelnou položku uplatnit.

Omezení uplatnění odpočtu na služby dále rozvíjí již zmíněný pokyn Ministerstva financí D-288, když v části 7. přímo vyjmenovává, na které externí služby, tj. výkony od jiných osob nelze uplatnit odečet. Paušálně je zde uvedeno veškeré nájemné, dále náklady na reprezentaci, konzultace, poradenství a informační servis, externí vzdělávání, účast na konferencích a s tím spojené cestovné apod. Dle pokynu taktéž nelze uplatnit odpočet z nákladů na administrativní a ostatní podpůrné činnosti, např. finanční, personální, IT, manažerské, na výdaje na opravy, přepravné, ostrahu objektu a to nejen pořizované jako externí službu od jiných osob, ale i prováděné vlastními pracovníky, jelikož se striktně nejedná o samotný výzkum a vývoj.

České účetní standardy nemají (na rozdíl od mezinárodních - IAS 38) samostatný standard, který by řešil účtování o výzkumu a vývoji. V podmínkách našeho účetnictví jsou prakticky možné pouze tři varianty účtování o výzkumu a vývoji: ňúčtování v běžném období, přičemž je nutno vést přesnou analytiku pro výzkum a vývoj:

Pokud poplatník zvolí variantu účtování nákladů v běžném období, tak v průběhu účetního období účtuje o nákladech na výzkum a vývoj přímo na vrub nákladových účtů a jsou-li tyto náklady zároveň daňově uznatelné a mají přímou souvislost s prováděním výzkumu a vývoje (tzn. nejedná se o externí služby), potom představují hodnotu odčitatelné položky od základu daně podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů.

Při zvolení druhé varianty, kdy poplatník náklady na výzkum a vývoj časově rozlišuje formou komplexních nákladů příštích období, představuje hodnotu odčitatelné položky ta část nákladů na výzkum a vývoj, která je v průběhu účetního období zaktivována ve prospěch účtu 382-Komplexní náklady příštích období. Samozřejmě i zde platí podmínka prvotní daňové uznatelnosti těchto nákladů podle § 24 zákona o daních z příjmů a jejich vynakládání v přímé souvislosti s prováděním výzkumu a vývoje.

Účtuje-li poplatník o výzkumu a vývoji jako o nehmotném aktivu na účet 041-Pořízení dlouhodobého nehmotného majetku, hodnotu odčitatelné položky představuje prvotní zaúčtování těchto nákladů (za splnění podmínek daňové uznatelnosti a přímé souvislosti s prováděním výzkumu a vývoje) na vrub nákladových účtů ještě před jejich aktivací na účet 041.

Jako nejvhodnější variantu účtování o výzkumu a vývoji lze doporučit tu první, kdy účetní jednotka účtuje o nákladech na výzkum a vývoj v běžném období, a to s ohledem na jednu podstatnou vlastnost, kterou v sobě výzkum a vývoj obsahuje a to nejistota jeho výsledku. Má-li účetní jednotka striktně ctít ustanovení § 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), a sice zásadu o věrném a poctivém obrazu předmětu účetnictví, nemůže předem predikovat, že výsledkem výzkumu a vývoje bude nějaký nehmotný majetek, jelikož tuto skutečnost na začátku výzkumu a vývoje nemůže stoprocentně zaručit.

Uvedené doporučení taktéž podporují mezinárodní účetní standardy, konkrétně již zmíněný IAS 38. Zde je určeno pravidlo, že výdaje vynaložené podnikem na výzkum, musí být vykázány jako náklady ovlivňující výsledek hospodaření v období jejich vynaložení a podnik nesmí jakékoliv náklady vynaložené na výzkum aktivovat do podoby nehmotného aktiva. V případě vývoje je dle IAS 38 obecným pravidlem vykazovat všechny vynaložené výdaje na vývoj jako náklady ovlivňující výsledek hospodaření v období jejich vynaložení. Aktivovat výdaje na vývoj (pozor, pouze výdaje na vývoj, výdaje na výzkum nelze aktivovat nikdy) jako nehmotné aktivum může podnik výhradně při splnění všech těchto přísných podmínek:

V souvislosti s účtováním o výzkumu a vývoji je nutné taktéž zmínit tu skutečnost, že dle § 21 zákona o účetnictví je účetní jednotka, která je povinna vyhotovit výroční zprávu, povinna do této zprávy zahrnout i informace ohledně vlastní aktivity v oblasti výzkumu a vývoje.