Změny zákona o DPH pro rok 2013

Jedná se o dva zákony, a to o:

Historii projednávání a schvalování obou návrhů je možné sledovat podle čísla sněmovního tisku na adrese www.psp.cz.

V dalším textu uvádím, jaký je hlavní obsah těchto novel, a nejdůležitější změny.

Návrh obsahuje především návrh na zvýšení obou sazeb DPH o 1 procentní bod, tedy snížené sazby ze 14 % na 15 %, základní sazby z 20 % na 21 %, a to na přechodnou dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2015.

Protože je obecně známo, že v roce 2011 byl schválen zákon č. 370/2011 Sb., který obsahuje změnu sazeb DPH od 1. 1. 2013, a to tak, že místo dvou sazeb by platila pouze jedna sazba, a to ve výši 17,5 %, a současně se tímto zákonem ruší nebo mění všechna ustanovení, která se vztahují k systému dvou sazeb DPH nebo se konkrétně týkají uplatnění snížené sazba daně, např. u staveb pro bydlení včetně sociálního bydlení, a ruší i přílohy č. 1 a 2, které obsahují zboží a služby ve snížené sazbě daně, je na místě otázka, jak na tyto změny sazeb, které jsou již platné, ale dosud nikoliv účinné, reaguje návrh zákona (tisk 801).

Novela DPH (tisk 801) řeší jednotnou sazbu DPH a související změny zákona o DPH tak, že obsahuje v části sedmé změny zákona č. 370/2011 Sb., které „odsouvají“ účinnost jednotné sazby DPH a souvisejících změn z 1. 1. 2013 na 1. 1. 2016. Tyto změny zachovávají v případě schválení celého návrhu zákona (tisku 801) systém dvou sazeb, přílohy č. 1 a 2 (až na dvě významné změny v dosavadním znění) a ty paragrafy, které řeší uplatnění snížené sazby, např. u staveb pro bydlení, i pro období od 1. 1. 2013.

Jak jsem již uvedl, pokud jde o rozsah zboží a služeb, na které se bude nadále uplatňovat snížená sazba daně, nedojde podle návrhu zákona k výraznější změně v rozsahu zboží a služeb plnění spadajících do jednotlivých sazeb s výjimkou přeřazení dvou skupin zboží ze snížené do základní sazby DPH.

Tyto přesuny se týkají dětských plen, které budou přeřazeny po dlouhých letech sporu s Evropskou komisí ze snížené do základní sazby DPH, a to proto, že u těchto výrobků nesmí být snížená sazba vůbec uplatňována.

Dále se přesun ze snížené do základní sazby týká části zdravotnických prostředků, u tohoto zboží se jedná o to, že podle názoru Evropské komise Česká republika vymezila zdravotnické prostředky ve snížené sazbě příliš široce a je nutné je přeřadit do základní sazby DPH. U zdravotnických prostředků může být snížená sazba daně uplatněna pouze u toho zboží, které je určené pro osoby se zdravotním postižením ke zmírnění nebo léčení jejich potíží, pro jejich výlučnou osobní potřebu (snížená sazba nesmí být aplikována např. u přístrojů a zařízení, která sice slouží k vyšetření a léčení pacientů, ale nikoliv výlučně pro osobní potřebu osob).

Zrušuje se položka „4818, 6111, 6209 - Dětské pleny“.

V příloze č. 1 se položka nahrazuje položkami

V příloze č. 1 v položce 48, 64, 66, 84, 85, 87, 90, 91 se slova „- Bílé hole pro nevidomé a částečně vidící osoby“ a slova „- Manipulační stroje a zařízení pro přepravu těžce zdravotně postižených osob upoutaných na vozíku“ zrušují.

Změny v příloze č. 1 znamenají, že snížená sazba daně se v případě schválení od 1. 1. 2013 bude uplatňovat pouze u těch zdravotních prostředků, které budou uvedeny v textu přílohy č. 1. U těchto výrobků bude platit snížená sazba při jejich dodání v celém cyklu od výrobce nebo dovozce, popř. pořizovatele z Evropské unie (dále jen „EU“) až po dodání zdravotnickému zařízení nebo pacientovi.

Další změny se týkají způsobu výpočtu částky daně a zaokrouhlení vypočtené daně, jde však spíše o formulační změny, nikoliv o věcné změny. Pokud jde např. o zaokrouhlení částky daně, to se zásadně nemění, vypočtená daň se ponechá buď bez zaokrouhlení, nebo se může zaokrouhlit na celé koruny tak, že částka 0,50 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 Kč se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Pro potřeby DPH se celková cena včetně daně vypočte jako součet základu daně (v úrovni bez daně) a vypočtené daně (ať už zaokrouhlené nebo nezaokrouhlené).

K důležité změně dojde v § 37, kde se nejprve ruší odstavec 3, který v současném znění zákona o DPH řeší, a to ne komplexně, způsob stanovení základu daně a výpočtu částky daně v případě, kdy vznikla povinnost přiznat daň z přijaté úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění. Místo tohoto odstavce bude do zákona doplněn nový § 37a, který bude nově, a to podrobněji a uceleně řešit stanovení základu daně a výše daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případech, kdy vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění, a to včetně řešení daně v případě převýšení přijatých záloh nad sjednanou cenou nebo naopak, tj. nedoplatek nebo přeplatek na zálohách oproti sjednané ceně. Toto řešení zahrnuje i použití konkrétní sazby daně, vznikne-li k datu uskutečnění zdanitelného plnění nedoplatek nebo přeplatek na úplatách přijatých před datem uskutečnění zdanitelného plnění (zálohách) oproti sjednané ceně.

Podle nového § 37a základem daně ve výše uvedeném případě bude rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 (sjednanou cenou za zdanitelné plnění) a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 (částek přijatých úplat, ze kterých byla daň přiznána před uskutečněním zdanitelného plnění).

V případě vzniku rozdílu (nedoplatku nebo přeplatku) na přijatých úplatách, zálohách, se bude při vypořádání daně z tohoto rozdílu postupovat obdobně jako u oprav základu a výše daně podle § 42 zákona o DPH, a to včetně oprav již uplatněného odpočtu daně. Tato změna bude novelou provedena v § 74 odst. 3.

Z přechodných ustanovení uvádím především ty body, které se týkají opět změn sazeb DPH, a to v souvislosti s použitím sazeb při vyúčtování spotřeby zejména těch položek, u kterých často zúčtovací období zahrnuje jak část roku končícího, tak část roku nového.

V bodě 2 přechodných ustanovení k DPH je stanoveno, že při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod, a při dodání tepla nebo chladu je plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti novely, tedy od 1. 1. 2013, oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí účinnosti zákona, tj. do 31. 12. 2012 a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2013, a to na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti zákona (tj. k 31. 12. 2012), nebo na základě propočtu, pokud by byl odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni (1. 1. 2013 a později). Toto přechodné opatření pak znamená, že plátce u spotřeby za období do 31. 12. 2012 uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období (tj. 14 %) a u spotřeby za období ode dne 1. 1. 2013 sníženou sazbu daně platnou od tohoto dne (tj. 15 %).

U dodání vody, poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a dodání tepla nebo chladu vztahující se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti zákona, novely (tj. do 31. 12. 2012), uplatní plátce sníženou sazbu daně platnou v tomto období (tj. 14 %), a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti zákona, novely (tj. od 1. 1. 2013).

Pro případ přijetí úplaty přede dnem nabytí účinnosti zákona, novely, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní sazby daně ze základu daně stanoveného pro každé období (do 31. 12. 2012 a od 1. 1. 2013) již podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona, novely (viz komentář k § 37a).

V bodě 3 přechodných ustanovení je stanoveno, že při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti zákona (novely), tj. od 1. 1. 2013, je oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí účinnosti zákona, tj. do 31. 12. 2012, a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2013, na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti zákona, tj. ke dni 31. 12. 2012, nebo na základě propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni (tedy ke dni 1. 1. 2013 a později). V těchto případech pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti zákona, tj. do 31. 12. 2012, plátce uplatní základní sazbu daně platnou v tomto období (20 %) a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2013, základní sazbu daně platnou od tohoto dne (21 %). Plátce při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny vztahující se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti zákona, tj. do 31. 12. 2012, uplatní základní sazbu daně platnou v tomto období (20 %), a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2013.

Pro případ přijetí úplaty přede dnem nabytí účinnosti zákona, novely, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní sazby daně ze základu daně stanoveného pro každé období (do 31. 12. 2012 a od 1. 1. 2013) již podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona, novely (viz komentář k § 37a).

Tento vládní návrh novely zákona o DPH obsahuje celou řadu významných změn, dále uvádím ty nejobsáhlejší a nejdůležitější změny.

Novela obsahuje celkem 8 částí:

- novela zákona o DPH (vlastní novela zákona), návrh účinnosti od 1. 1. 2013.

- změna zákona o správních poplatcích (sjednocení výše poplatku k žádosti o závazném posouzení), návrh účinnosti od 1. 1. 2013. V souvislosti se zpoplatněním nově navrženého závazného posouzení v § 92f a 92g zákona o dani z přidané hodnoty se navrhuje sjednocení výše poplatku pro všechny závazná posouzení, tj. nejen pro zákon o DPH, ale také pro všechna závazná posouzení podle zákona o daních z příjmů. Nově tak bude zpoplatnění podléhat i přijetí žádosti o vydání závazného posouzení, zda lze daňovou ztrátu uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně (§ 38na zákona o daních z příjmů).

– změna zákona č. 370/2011 Sb., zrušení některých bodů zákona, změna odkazů na § 37 odst. 3 (nový odkaz na § 37a), tyto změny jsou obsaženy i v části první, kam byly doplněny pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně, návrh účinnosti od 1. 1. 2013.

– změna zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů z důvodu zrušení části sedmé zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Návrh účinnosti od 1. 1. 2013. Jedná se v podstatě pouze o technickou změnu, věcně se nic nemění, již schválené změny zákona o DPH (zejména snížení obratu) se pouze přesouvají do jiné novely zákona o DPH. Zákonem č. 458/2011 Sb. byla mimo jiné schválena změna, snížení výše obratu pro povinnost stát se plátcem DPH z dosavadního 1 000 000 Kč na 750 000 Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to s účinností od 1. 1. 2015.

Vzhledem ke změnám v oblasti vymezení plátců a jejich registrace se částka obratu objevuje i v jiných ustanoveních než v § 6 odst. 1, jako je tomu v zákoně č. 458/2011 Sb. Není možné, aby úprava všech těchto ustanovení byla rozdílná, je nutné ji jednotně upravit. Proto se v čtvrté části novely, tisku 733, navrhuje zrušení části sedmé zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů a přesun těchto bodů do části sedmé.

Na tuto čtvrtou část pak navazuje část sedmá, ve které je uvedena změna zákona č. 235/2004 Sb., o změně zákona o dani z přidané hodnoty, z důvodu snížení obratu z 1 000 000 Kč na 750 000 Kč (změna byla již schválena s účinností od 1. 1. 2015 zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů). Účinnost této změny je stejná jako zákona č. 458/2011 Sb., tj. od 1. 1. 2015.

– změny v uplatnění nároku na vrácení daně turistům ze třetích zemí při vývozu zboží (změny u tiskopisu, potvrzení o nákupu zboží).

Nově se stanovuje povinnost vystavovat prodávajícímu doklad o prodeji zboží ve dvou shodných vyhotoveních s tím, že na prvním z dokladů bude uveden údaj „VAT REFUND“ a na druhém dokladu uvede prodávající údaj „COPY“. Tyto údaje je nutné uvést na dokladu z toho důvodu, aby nedocházelo k duplicitnímu žádání zahraniční fyzické osoby o vrácení daně u prodejce.

Nárok na vrácení daně je nově podmíněn předložením dokladu o prodeji zboží, který musí být prodejcem označen jako „VAT REFUND“ a zároveň musí být tento doklad potvrzen celním úřadem při vývozu zboží. Doposud je nárok na vrácení daně mimo jiné podmíněn potvrzeným dokladem o prodeji zboží, a předepsaným tiskopisem, který musí být zároveň potvrzen celním úřadem.

Celní úřad na základě novely bude potvrzovat nárok na vrácení daně pouze na prvním dokladu, tj. na dokladu označeném „VAT REFUND“. Doposud je Celní úřad povinen potvrdit jak doklad o prodeji zboží tak i předepsaný tiskopis.

Část pátá, která zahrnuje novelu ustanovení § 84 o vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží, má navrženu účinnost od 1. 4. 2013. K posunutí účinnosti dochází z důvodu získání času potřebného pro nastavení technických parametrů u plátců.

– povinnost týkající se podání vůči správci daně elektronickou formou.

V této části jsou uvedeny změny, které znamenají stanovení povinnosti činit formalizované podání (daňová přiznání, přílohy k nim, přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů atd.) vůči správci daně elektronickou formou. Povinnost podávat předmětná podání elektronicky se nevztahuje na fyzické osoby, které nepřekročí obrat 6 000 000 Kč za předcházejících 12 kalendářních měsíců nebo které nemají povinnost činit podání elektronicky na základě jiného zákona.

Elektronicky se budou podávat také veškerá hlášení, která se podle zákona o dani z přidané hodnoty podávají. O novinku se nejedná v případě souhrnného hlášení, ale hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu nebo hlášení o pořízení nového dopravního prostředku bude nutné podávat také elektronicky. Tato povinnost se nevztahuje na identifikované osoby.

Samostatně je stanovena povinnost elektronicky podávat přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů. Tato povinnost je stanovena obecně, neboť přihlášku k registraci v některých případech podávají osoby povinné k dani, které se teprve plátci stanou (např. z důvodu překročení obratu). Ani povinnosti podávat elektronicky přihlášku k registraci nebo oznámení o změně údajů uvedených v přihlášce k registraci neplatí pro identifikované osoby.

V případě, že fyzická osoba překročí stanovený obrat, vzniká jí povinnost činit podání, s výjimkou přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů, která vzniká bez ohledu na zdaňovací období, elektronicky. Povinnost podávat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a další vzniká až za následující zdaňovací období. V případě měsíčního zdaňovacího období, kdy dojde k překročení obratu v průběhu ledna, vzniká povinnost činit podání vůči správci daně elektronicky za únor, tedy například povinnost podat daňové přiznání elektronicky do 25. 3. Aby fyzické osoby, kterým vznikne povinnost činit podání elektronicky, nemusely v případě, kdy obrat kolísá kolem stanovené výše, měnit každé zdaňovací období formu podání, je stanovena lhůta 6 měsíců, během níž po překročení obratu musí činit podání v elektronické podobě.

Pro část pátou je navržena účinnost dnem 1. 1. 2014. Časový posun je navržen s ohledem na fyzické osoby, kterým vznikne povinnost činit podání pouze elektronicky.

– účinnosti jednotlivých částí zákona.

Mezi tyto hlavní změny zákona o DPH, patří zejména:

Zásadní změny v pravidlech fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, nové definování věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, při povinném zajištění těchto vlastností po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě. Tyto změny vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.

Celková změna části zákona o DPH, díl 5 - Daňové doklady, je provedena s cílem implementovat změny v oblasti pravidel fakturace a se záměrem širšího využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů a snížení nadměrné administrativní zátěže jak pro podnikatele, tak pro správce daně.

Hlavní ustanovení nové části zákona o DPH týkající se daňových dokladů jsou tato (podle čísel nově navržených paragrafů):

V je nově v souladu s § 64 odst. 2 daňového řádu uvedena definice daňového dokladu jako písemnosti, která splňuje podmínky stanovené v zákoně o DPH. Daňový doklad je přitom posuzován naprosto shodně, ať už je v listinné i elektronické podobě. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, přitom návrh nijak neomezuje způsob udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě, volba způsobu udělení souhlasu je plně na účastnících transakce. Odpovědnost za správnost údajů na daňovém dokladu, i za jeho vystavení ve stanovené lhůtě má i nadále osoba, která plnění uskutečňuje.

V jsou zcela nově upravena pravidla pro vystavování daňových dokladů. Jedná se o to jednoznačně určit pravidla, kterého členského státu se použijí při vystavování daňových dokladů. Pravidla se týkají především obsahu daňových dokladů a typu daňových dokladů. Zákon o DPH nebude po novele již obsahovat náležitosti dokladů u všech v úvahu přicházejících plnění, např. při pořízení zboží z jiného členského státu, protože tyto doklady budou vystaveny podle pravidel členského státu, kde je usazen dodavatel zboží.

Základním pravidlem je, že zásady pro vystavování daňových dokladů platí podle toho členského státu, ve kterém je místo plnění. Kromě tohoto základního pravidla existují výjimky, podle kterých pravidla pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém má osoba, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu. Tyto výjimky se vztahují na poskytnutí plnění s místem plnění v jiném členském státu, pokud osoba poskytující plnění nemá v tomto jiném členském státu sídlo ani provozovnu a zároveň je povinen přiznat daň zákazník (výjimkou je případ, kdy je příjemce plnění zmocněn k vystavení daňového dokladu), a dále na poskytnutí plnění s místem plnění ve třetí zemi.

V je uveden výčet konkrétních plnění, u kterých je daňový doklad povinen vystavit plátce, a kdy osoba povinná k dani. Zůstává zachována lhůta pro vystavení daňového dokladu, tj. do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, v některých konkrétně uvedených v zákoně do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se toto konkrétní plnění uskutečnilo.

Tento paragraf obsahuje nadále možnost zmocnit k vystavení daňového dokladu svým jménem příjemce plnění nebo třetí osobu, a to písemně. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.

V jsou uvedeny základní náležitosti pro daňové doklady, v dalších ustanoveních jsou uvedeny již jen výjimky nebo odchylky od základních náležitostí u jednotlivých specifických daňových dokladů (např. u zjednodušeného daňového dokladu). Nově se v zákoně o DPH zavádí pojem „označení“, kterým se pro účely daňových dokladů rozumí obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a sídlo.

V tomto paragrafu je také uvedeno, že daňový doklad musí obsahovat také tyto údaje:

Naopak nemusí daňový doklad obsahovat tyto údaje:

V jsou uvedeny podmínky, za jakých je možné vystavit zjednodušený daňový doklad s tím, že výše částky za plnění uvedené na daňovém dokladu zůstává 10 000 Kč (včetně daně). Nově bude možné použít zjednodušený daňový doklad při jakémkoliv způsobu úplaty, tedy i při bezhotovostní úhradě, nově je zjednodušený daňový doklad možné vystavit jen na základě rozhodnutí osoby poskytující plnění. Nově bude možné vystavit zjednodušený daňový doklad i v případech splátkového kalendáře, platebního kalendáře, souhrnného daňového dokladu a dokladu o použití.

V jsou uvedeny náležitosti, které zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat. Pokud jde o údaj o výši daně, platí, že pokud zjednodušený daňový doklad nebude obsahovat tento údaj, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem (v úrovni včetně daně).

V a 32 jsou definovány splátkový kalendář, platební kalendář, souhrnný daňový doklad a doklad o použití.

Ustanovení umožňuje vystavit souhrnný daňový doklad před uskutečněním plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, také v případě, že bylo přijato více úplat na více plnění. Je však vyloučeno vystavit souhrnný daňový doklad při přijetí více úplat na jedno plnění.

V jsou definovány daňové doklady u dovozu a vývozu zboží.

V je nově v souladu se směrnicí 2010/45/EU stanoveno, že u všech daňových dokladů, tzn. v listinné i elektronické podobě, musí být po celou dobu jejich „životního“ cyklu (od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání) zajištěna věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. Za věrohodnost původu daňového dokladu, tedy za zaručení totožnosti osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, odpovídá především osoba, která plnění uskutečňuje. Čitelnost je zajištěna v případě, že je pro člověka možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení, a to tak, aby veškerý obsah daňového dokladu týkající se povinných náležitostí byl jasně čitelný a srozumitelný, například na papíře nebo na obrazovce, bez nutnosti dalšího výkladu či zpracování.

Dále je stanovena možnost zajistit věrohodnost původu daňového dokladu a neporušenost jeho obsahu jakýmikoli kontrolními mechanismy daňového subjektu, které vytvářejí spolehlivou a jasnou vazbu mezi daňovým dokladem a souvisejícím plněním. Vlastní způsob zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu je plně ponechán na volbě daňového subjektu. Konkrétní způsoby a příklady možností zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu budou upraveny v metodickém materiálu Generálního finančního ředitelství.

Jako příklady technologií, kterými lze vedle kontrolních mechanismů procesů také zajistit věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu, jsou uvedeny uznávaný elektronický podpis, uznávaná elektronická značka a elektronická výměna informací (EDI).

V jsou uvedeny podmínky pro uchovávání daňových dokladů. Doba uchovávání daňových dokladů zůstává zachována, tj. 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo, stejně tak zůstává povinnost uchovávat daňové doklady v tuzemsku s výjimkou, pokud plátce je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. Uchovatel má povinnost předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku. Zůstává zachována i povinnost uchovatele zajistit na žádost správce daně český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.

V je samostatně upraveno elektronické uchovávání daňových dokladů. Možnost převodu daňového dokladu z listinné podoby do elektronické je nově rozšířena i o opačnou možnost převodu daňového dokladu z elektronické podoby do listinné. Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím všech elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat. Nově je zavedena povinnost uchovatele při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků uchovávat také elektronicky i data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu. Uchovatel má nadále povinnost zajistit bezodkladně přístup pro správce daně k daňovým dokladům, pokud jsou tyto daňové doklady uchovávány prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům.

Novela obsahuje poměrně podstatné změny při definování plátců, součástí těchto změn je i zavedení nového institutu identifikovaných osob (tato nová kategorie zahrne i dosavadní osoby identifikované k dani a nově i další osoby). Na tyto změny v definici plátců a identifikovaných osob navazují změny v registraci a zrušení registrace plátců a identifikovaných osob (včetně zrušení výpočtu daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti podle § 98).

Zásadní změnu v novele na rozdíl od dnešního stavu představuje to, že nově je rozhodující, podstatné, splnění podmínek, za kterých se osoba povinná k dani stává plátcem. Registrace je nově chápána na rozdíl od dosavadního stavu jako nezbytný administrativní úkon. Podle daňového řádu je nyní registrace otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností plátce.

Nově bude platit, že pokud tedy osoba povinná k dani překročí stanovený obrat, ale přitom nesplní svou registrační povinnost (nepředloží ve stanoveném termínu přihlášku k registraci), bude zaregistrována zpětně. Za pozdní podání daňového přiznání a úhradu daně vzniknou plátci sankce podle daňového řádu. Proto bude novelou zrušen § 98 - Stanovení daně při nesplnění registrační povinnosti.

V případě, že osoba povinná k dani překročí stanovený obrat, bude povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat. Plátcem pak bude (na rozdíl od dosud platné právní úpravy, kdy se osoba povinná k dani stává plátcem prvním dnem třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl překročen obrat), nestane-li se podle zákona plátcem dříve. Situace, kdy plátce překročí obrat a stane se plátcem daně dříve než prvním dnem druhého měsíce následujícího ..., může v praxi nastat např. uzavřením smlouvy o sdružení s plátcem nebo tím, že některý z účastníků smlouvy o sdružení se stane jako první plátcem, v důsledku přeměny společnosti, nabytím majetku vkladem atd.

Další změnou v oblasti daňových subjektů je zavedení nového institutu, a to identifikovaných osob. Těmito osobami budou od účinnosti novely jak dosavadní osoby identifikované k dani (pro účely uplatnění daně při pořízení zboží z jiného členského státu), tak osoby povinné k dani, které se nestanou plátci z důvodu překročení obratu, ale identifikovanými osobami budou kvůli překročení limitu pro pořízení zboží z jiného členského státu (326 000 Kč) nebo pořízením zboží podléhajícího spotřební dani, přijetím služby od osoby neusazené v tuzemsku (nově touto osobou bude už nikoliv jen osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, ale stačí, aby byla osobou povinnou k dani) nebo od zahraniční osoby.

Identifikovaná osoba tedy bude mít ve srovnání s plátcem pouze určité (omezené) povinnosti. V případě tuzemských plnění budou osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které budou identifikovanou osobou, nadále vystupovat v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně, nebudou mít tedy povinnost u tuzemských plnění uplatňovat daň na výstupu, ale tyto osoby nebudou mít ani nárok na odpočet daně.

V případě, že identifikovaná osoba bude poskytovat služby s místem plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH mimo tuzemsko, bude mít povinnost předkládat souhrnné hlášení.

Na vymezení těchto osob navazují změny související s jejich registrací, zrušením registrace a dalšími povinnostmi a právy.

Jedná se zejména o změny navržené především z důvodů boje s daňovými úniky u DPH.

Jedná se zejména o:

V § 56 zákona je prodloužena lhůta pro uplatnění daně na výstupu při převodu nemovitostí, a to z dosavadních 3 let na 5 let. Současně se zavádí možnost volby uplatnit daň po uplynutí lhůty, a to jak dosavadní 3leté, i nové 5leté. Tuto možnost budou mít plátci jak u majetku pořízeného před účinností novely, tak u majetku pořízeného po účinnosti novely.

Dále je v § 56 doplněno, že pokud plátce přijme úplatu na budoucí převod nemovitosti jako osvobozené plnění, daň z úplaty nepřizná, a pokud se po zákonem stanovené lhůtě rozhodne, že u tohoto převodu nemovitosti uplatní daň, stanoví se jako základ daně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění, bez daně za toto zdanitelné plnění.

V přechodných ustanoveních k této změně je stanoveno, že pokud plátce uskutečňuje převod staveb, bytů a nebytových prostor po dni nabytí účinnosti novely (po 1. 1. 2013) a jedná se o nemovitosti, které pořídil přede dnem nabytí účinnosti novely a u nichž ještě neuplynula tříletá lhůta, po které je tento převod osvobozen od daně, zůstává po dni účinnosti novely tříletá lhůta zachována. Tzn., že pokud dojde k převodu nemovitosti do 3 let po 1. 1. 2013, je plátce povinen uplatnit daň na výstupu, po uplynutí této (původní) lhůty má možnost si zdanění zvolit.

Ke změně pravidla pro stanovení místa plnění u nájmu dopravního prostředku dochází na základě článku 4 směrnice 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES s účinností od 1. 1. 2013.

Dosud platná úprava je taková, že na místo plnění u nájmu dopravního prostředku se vztahuje v případě krátkodobého nájmu dopravního prostředku specifické pravidlo podle § 10d a dále podle § 10j pravidlo skutečného užití v případě nájmu (jak krátkodobého, tak dlouhodobého) dopravního prostředku poskytovaného ze nebo do třetí země.

V novém textu § 10d jsou obsaženy všechny případy nájmu dopravních prostředků, tj. jak nájem krátkodobý, tak nájem jiný než krátkodobý a i případy nájmu dopravního prostředku poskytovaného z nebo do třetí země (s místem plnění podle skutečného užití).

Specifické pravidlo, podle kterého se určuje místo plnění u krátkodobého nájmu dopravního prostředku (včetně definice pojmu), se nemění. Krátkodobý nájem se bude i nadále zdaňovat v místě, kde je dopravní prostředek skutečně předán zákazníkovi, kde s ním může zákazník disponovat. Pokud jde o vymezení místa, kde je dopravní prostředek „skutečně zákazníkovi dán k dispozici“, se nově toto místo definuje jako místo, kde „osoba (,které je služba poskytována,) dopravní prostředek fyzicky přebírá“.

Nemění se ani pojem “krátkodobý nájem dopravního prostředku„, rozumí se jím nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu ne delší než 30 dní, u lodí je tato lhůta 90 dní.

K podstatné změně dochází u jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku (tedy dlouhodobého nájmu) poskytovaného osobě nepovinné k dani. Dosud se místo plnění u tohoto nájmu stanovilo podle základního pravidla pro určení místa plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani (viz § 9 odst. 2 zákona o DPH), tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím.

Podle nového specifického pravidla se místo plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu. Fakticky se tak sjednocují pravidla pro určení místa plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku pro osoby povinné k dani, i pro osoby nepovinné k dani, protože pro určení místa plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě povinné k dani se používá základní pravidlo stanovené v § 9 odst. 1, tj. místo plnění se rovněž určí podle sídla, místa podnikání nebo provozovny příjemce služby.

Určitou výjimku představuje pravidlo pro určení místa plnění u dlouhodobého nájmu rekreační lodi poskytnutého osobě nepovinné k dani. U tohoto nájmu je nutné nejprve zkoumat, zda poskytovatel služby (pronajímatel) má v místě, ve kterém je loď převzata, sídlo nebo provozovnu. Jestliže je tato podmínka splněna, je místem plnění místo fyzického převzetí lodi. Není-li tato podmínka splněna, místo plnění se stanoví stejně jako u ostatních dopravních prostředků podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu.

Novela zákona o DPH také reaguje na změny v rámci důchodové reformy, kdy vznikly nové typy fondů, které mají obdobný režim jako investiční a podílové fondy, proto bylo osvobození od daně u obhospodařování fondů rozšířeno na tyto nové typy fondů. Dále byly do ustanovení § 54 odst. 1 písmeno v) zákona o DPH doplněny i obdobné zahraniční fondy pro případy, kdy jsou tyto služby poskytovány z tuzemska zahraničnímu fondu a místo plnění je v tuzemsku.

V § 54a je nově uvedeno v návaznosti na důchodovou reformu osvobození nově vzniklých penzijních produktů (důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření) a do tohoto paragrafu bylo také přesunuto penzijní připojištění, které je dosud v dosavadním zákoně osvobozeno na základě § 55 (pojišťovací činnosti). Od daně je osvobozena také zprostředkovatelská činnost spojená s těmito produkty.

Změny v osvobození od daně při poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, jsou provedeny z důvodu lepšího vyjádření znění příslušného ustanovení směrnice o DPH [čl. 135 odst. 1 písm. a)] a judikatury Soudního dvora EU. Poskytováním pojištění se tak, v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, rozumí poskytování služeb takového charakteru, kdy se pojistitel na základě předchozí úhrady pojistného zavazuje zajistit pojištěnému v případě, že dojde k pokrytému riziku, plnění dohodnuté při uzavření smlouvy.

Novela obsahuje v § 92f a § 92g zavedení možnosti pro osoby povinné k dani požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5 (odpady, šrot), u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti (podle § 92a a § 92c). Také jsou stanoveny náležitosti žádosti o závazné posouzení.

Do dosavadní přílohy č. 5 se doplňují další položky, na které se režim přenesení daňové povinnosti vztahuje.

Jedná se o:

S cílem zvýšit určitou právní jistotu plátců je do § 92e doplněn text, který v případě, že plátce uskuteční zdanitelné plnění, u kterého není jistota, že se na toto plnění vztahuje režim přenesení daňové povinnosti u stavebních a montážních prací, a oba plátci postupují podle pravidel pro tento režim (tj. plátce, který plnění uskutečnil, vystaví daňový doklad bez daně, uvede toto plnění do evidence a příjemce plnění doplní v evidenci výši daně) znamená, že vznikne , že se režim přenesení daňové povinnosti na toto plnění vztahuje. Postup plátců pak nebude správcem zpochybňován.

Vzhledem k tomu, že novely DPH projednávané v Parlamentu ČR jsou značně významné a k jejich zveřejnění dojde po schválení ve velmi krátkém čase, je komentář omezen pouze na některé, nejvýznamnější změny. Bude se tedy nutné k těmto změnám vracet a reagovat i na zveřejňované informace a metodické výklady.