Vůz pro soukromé účely a dohoda o provedení práce

Poskytnutí vozidla zaměstnanci pro služební i soukromé účely upravuje ZDP v souvislosti s oceněním nepeněžního příjmu zaměstnance. Příjmem, který podléhá zdanění, je i nepeněžní příjem, který zaměstnanci vzniká z toho důvodu, že mu zaměstnavatel poskytl bezplatně k používání motorové vozidlo pro soukromé i služební účely. Základní pravidlo pro způsob ocenění tohoto příjmu je uvedeno v § 6 odst. 6 ZDP. Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla. Jde-li o najaté vozidlo, vychází se ze vstupní ceny vozidla u původního vlastníka. Pokud není ve vstupní ceně zahrnula daň z přidané hodnoty, pro účely tohoto ustanovení se vstupní cena vozidla o tuto daň zvýší. Je-li částka, která se posuzuje jako příjem zaměstnance za každý i započatý kalendářní měsíc, nižší než částka 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 000 Kč.

Zákon používá obecný pojem „zaměstnanec“. Ve smyslu § 6 odst. 2 ZDP je jako „zaměstnanec“ označena osoba, která má příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků, plátce příjmu se označuje jako „zaměstnavatel“. Příjmem ze závislé činnosti jsou podle § 6 odst. 1 písm. a) mimo jiné příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního poměru. Pracovněprávním poměrem se pro účely zákona rozumí základní pracovněprávní vztah, v němž zaměstnanec koná závislou práci. Základními pracovněprávními vztahy jsou podle § 3 zákoníku práce pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Z uvedených ustanovení vyplývá, že zaměstnavatel může poskytnout zaměstnanci bezplatně vozidlo k používání pro služební i soukromé účely jak v případě, kdy byl uzavřen pracovní poměr, tak i v případě uzavření dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

S výjimkou výše uvedeného ustanovení nejsou žádná další konkrétní pravidla užívání služebního vozidla pro služební a soukromé účely právním předpisem upravena. Jsou buď věcí dohody zaměstnance a zaměstnavatele nebo jsou upravena vnitřními pravidly zaměstnavatele, na která zaměstnanec buď přistoupí, nebo ne. Je tedy individuální otázkou, zda zaměstnavatel hradí pohonné hmoty a na základě jaké ceny a spotřeby či nikoliv. Pokud by ovšem zaměstnavatel hradil veškeré pohonné hmoty, tedy i při použití vozidla pro soukromé účely, zaměstnanci by vznikl další zdanitelný nepeněžní příjem. Rovněž je věcí dohody, zda může vozidlo při použití pro soukromé účely řídit i jiná osoba, jak budou hrazeny případné škody apod.

V uvedeném případě není problémem skutečnost, že je uzavřena dohoda o provedení práce, ale to, zda zaměstnanec - lékař koná pracovní cesty, při nichž používá automobil zaměstnavatele. Aby mohlo být použito ocenění podle § 6 odst. 6 ZDP, musí zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout vozidlo jak pro soukromé, tak i pro služební účely. Další podmínkou je, že se musí jednat o poskytnutí bezplatné. Nestačí však poskytnout vozidlo bezplatně jen pro soukromé účely a ani nelze poskytnout vozidlo za (byť i jen částečnou) úplatu. V takových případech by nebylo možné použít ustanovení § 6 odst. 6 ZDP.

Dotaz neuvádí konkrétní údaje, z nichž by bylo možné posoudit, zda zaměstnanec - lékař koná pracovní cesty. Mohu proto poskytnout jen obecné informace. Podle § 155 odst. 1 zákoníku práce je cestovní náhrady možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance. V odstavci 2 je obsažena ještě jedna úprava, která se týká pouze dohody o provedení práce. Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytování sjednáno, i když není sjednáno pravidelné pracoviště. Pro oba případy platí, že v dohodě o provedení práce musí být poskytování cestovních náhrad sjednáno. Nemusí být sice sjednáno pravidelné pracoviště, pak však má zaměstnanec právo na cestovní náhrady jen tehdy, pokud bude konat pracovní úkol mimo obec bydliště - v daném případě by ordinace, kde lékař provádí vyšetření, musela být mimo obec jeho bydliště. Pokud bude sjednáno pravidelné pracoviště a lékař bude provádět vyšetření mimo toto pravidelné pracoviště, bude se jednat o použití vozidla pro služební účely s poskytnutím cestovních náhrad. Jestliže by nebylo pravidelné pracoviště sjednáno, šlo by o použití vozidla pro služební účely jen v případě cest mimo obec bydliště. Poskytnutí vozidla zaměstnanci bezplatně pro služební i soukromé účely a postup podle § 6 odst. 6 ZDP tedy závisí na tom, zda lékař koná na základě dohody o provedení práce pracovní cesty. Poskytování náhrad musí být v dohodě sjednáno.

Částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla (popřípadě zvýšená o daň z přidané hodnoty, pokud není zahrnuta ve vstupní ceně) se připočítá k odměně lékaře a spolu s ní se zdaní. Upozorňuji v této souvislosti na problematiku zdravotního a sociálního pojištění. V této oblasti došlo od 1. 1. 2012 k zásadním změnám u dohod o provedení práce, a to novelizací zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a jeho doplněním o § 7a. Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění v kalendářních měsících, po dobu trvání této dohody, v nichž jim byl zúčtován započitatelný příjem z dohody o provedení práce ve výši přesahující částku 10 000 Kč. Pokud odměna spolu s částkou ve výši 1 % vstupní ceny vozidla přesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč, bude zaměstnanec v tomto kalendářním měsíci účasten nemocenského pojištění. Zaměstnavatel bude povinen (za sebe a za zaměstnance) odvést pojistné na zdravotní a sociální pojištění. Současně bude povinen ve lhůtě 8 kalendářních dnů po uplynutí příslušného kalendářního měsíce oznámit příslušné zdravotní pojišťovně a příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nástup zaměstnance do zaměstnání. Upozorňuji ještě na povinnost zaměstnance, který používá vozidlo pro služební i soukromé účely, vést přesnou evidenci jízd vzhledem k nutnosti sledování spotřeby pohonných hmot.

Jestliže by chtěl zaměstnavatel umožnit zaměstnanci, aby používal jeho vozidlo pouze pro soukromé účely (zaměstnanec nekoná žádné pracovní cesty, při nichž by vozidlo zaměstnavatele používal), bylo by nutné zvolit jiný postup. Zaměstnavatel může poskytnout svému zaměstnanci služební vozidlo jen pro soukromé účely za úplatu - nájemné. V tomto případě by bylo nutné zjistit obvyklou cenu tohoto pronájmu (zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku). Tuto cenu je nejvhodnější stanovit podle obdobných cen platných v místě a cen účtovaných místními autopůjčovnami. Placené nájemné nesmí být nižší než cena obvyklá. V opačném případě by se jednalo opět o příjem (nepeněžní) zaměstnance, který by podléhal zdanění a připočítal by se k odměně z dohody pro účely zjištění, zda příjem z dohody zakládá účast na nemocenském pojištění a zda vzniká povinnost odvádět pojistné na zdravotní a sociální pojištění. Při uzavření nájemní smlouvy by se postupovalo podle občanského zákoníku.