Jaké prostředky může využít daňový subjekt podle daňového řádu?

Správce daně ukládá povinnosti nebo přiznává práva anebo prohlašuje práva a povinnosti stanovené zákonem rozhodnutím (§ 101 odst. 1 daňového řádu). Daňový řád předpokládá, že ne každé rozhodnutí vydané správcem daně je správné a zákonné, a proto upravuje opravné a dozorčí prostředky, na základě kterých lze rozhodnutí přezkoumat a tím napravit jeho případné vady.

Podle důvodové zprávy k návrhu daňového řádu (dostupná na www.psp.cz) daňový řád . Daňový subjekt se proto může bránit proti rozhodnutí správce daně cestou využití opravných prostředků. Dozorčími prostředky realizuje nápravu vad rozhodnutí sám správce daně.

 +--------------------------------------------+---------------------------------+ |              Opravné a dozorčí prostředky podle daňového řádu                | +--------------------------------------------+---------------------------------+ |           opravné prostředky               |       dozorčí prostředky        | +--------------------------------------------+                                 | |   řádné  |            mimořádné            |                                 | +----------+---------------------------------+---------------------------------+ | odvolání |                                 | nařízení obnovy řízení          | +----------+                                 +---------------------------------+ | rozklad  | návrh na povolení obnovy řízení | nařízení přezkoumání rozhodnutí | +----------+---------------------------------+---------------------------------+

Opravné prostředky, které může uplatnit proti rozhodnutí správce daně sám daňový subjekt, se dělí na řádné a mimořádné (§ 108 odst. 1 daňového řádu). Toto dělení opravných prostředků na řádné a mimořádné souvisí s právní mocí rozhodnutí. Rozhodnutí je v právní moci, pokud je účinné a nelze se proti němu odvolat (§ 103 odst. 1 . Řádný opravný prostředek proto lze podat proti nepravomocnému rozhodnutí, kdežto mimořádný opravný prostředek lze uplatnit proti pravomocnému rozhodnutí.

Řádným opravným prostředkem je odvolání nebo rozklad [§ 108 odst. 1 písm. a) daňového řádu]. je specifický řádný opravný prostředek, který lze podat pouze proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní orgán nebo úřední osoba stojící v jeho čele (§ 108 odst. 2 daňového řádu). Proti rozhodnutí vydaném správcem daně, který není ústředním správním orgánem, se uplatňuje odvolání.

je klasický řádný opravný prostředek, který může podat daňový subjekt proti jakémukoliv nepravomocnému rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví, že odvolání podat nelze (§ 109 odst. 1 a 2 daňového řádu). Jedná se o podání, které je úkonem daňového subjektu (§ 70 odst. 1 daňového řádu). K tomu, aby daňový subjekt byl schopen uplatnit své právo podat odvolání, měl by být schopen odpovědět si alespoň na následující otázky - kdo může podat odvolání, zda není podání odvolání vyloučeno zákonem, u koho se odvolání podává a v jaké lhůtě, zda podání odvolání má odkladný účinek, jaké náležitosti musí mít odvolání. Neméně důležité je také vědět, zda a jak je možné s odvoláním disponovat.

Mimořádným opravným prostředkem, který může uplatnit daňový subjekt, je [§ 108 odst. 1 písm. b) daňového řádu]. Je to jediný mimořádný opravný prostředek, který může uplatnit daňový subjekt proti již pravomocnému rozhodnutí správce daně, a to na základě zákonem stanovených důvodů a za splnění zákonem stanovených podmínek (§ 117 a 118 daňového řádu). Přednost před tímto mimořádným opravným prostředkem má v nalézacím řízení podání dodatečného daňového přiznání nebo podání dodatečného vyúčtování (§ 117 odst. 2, § 141 daňového řádu).

K tomu, aby byl tento mimořádný opravný prostředek uplatněn oprávněně a v souladu se zákonem, je třeba dodržet následující :

Jak už bylo uvedeno, tak opravné prostředky uplatňuje daňový subjekt, kdežto dozorčí prostředky uplatňuje správce daně z úřední moci. Mezi dozorčí prostředky patří nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí [§ 108 odst. 1 písm. c) daňového řádu]. Kterákoli osoba zúčastněná na správě daní (tj. daňový subjekt nebo třetí osoba) je oprávněna podat k přezkoumání rozhodnutí (§ 121 odst. 4 daňového řádu). Osoba, která podala tento podnět, může požádat správce daně o sdělení, zda byl podnět shledán důvodným či nikoliv. Podáním podnětu k přezkoumání ale nedochází k zahájení řízení, což znamená, že pokud podnět nebude shledán důvodným, tak nebude vydáváno rozhodnutí o zamítnutí podnětu.

Opravnými a dozorčími prostředky jsou napravovány vady rozhodnutí spočívající v jeho nesprávnosti nebo nezákonnosti. K nápravě zřejmých chyb a nesprávností rozhodnutí slouží jiný prostředek, a to (§ 104 daňového řádu). Daňový subjekt, pokud je příjemcem rozhodnutí a zjistí, že rozhodnutí obsahuje zřejmé chyby v psaní, počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti, tak může dát správci daně , aby tyto zřejmé chyby nebo nesprávnosti opravil. Správce daně opraví zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí opravným rozhodnutím, a učiní tak i z úřední moci. Opravu zřejmých nesprávností lze provést před uplynutím lhůty pro stanovení daně, pokud se jedná o rozhodnutí o stanovení daně, nebo před uplynutím lhůty pro placení daně, pokud se jedná o rozhodnutí vydané při placení daně. U ostatních rozhodnutí se lhůta posuzuje podle daňové povinnosti, se kterou opravované rozhodnutí souvisí.

Daňový řád počítá rovněž s tím, že rozhodnutí může být nicotné (§ 105 daňového řádu). Podle důvodové zprávy k návrhu daňového řádu (dostupná na www.psp.cz) . zjišťuje a prohlašuje z moci úřední správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který rozhodnutí vydal (§ 105 odst. 1 daňového řádu). Důvodem nicotnosti rozhodnutí je věcná nepříslušnost správce daně, nebo jeho zjevně vnitřní rozpornost nebo právní či faktická neuskutečnitelnost, anebo jeho vydání na základě jiného nicotného rozhodnutí (§ 105 odst. 2 daňového řádu). Rozhodnutí o prohlášení nicotnosti se doručuje všem příjemcům rozhodnutí, jehož nicotnost se prohlašuje, a nelze se proti němu odvolat (§ 105 odst. 3 daňového řádu). Nicotnost může namítat také příjemce rozhodnutí, a pokud jeho neshledá správce daně oprávněným, tak jej odloží a do 30 dnů o tom podatele vyrozumí (§ 105 odst. 5 daňového řádu).

Daňový subjekt je oprávněn využívat další prostředky, které mu umožňují bránit svoje práva před správcem daně (námitka, stížnost), případně upozorňovat správce daně na případné nedostatky formou podnětu.

Daňový subjekt je oprávněn namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví (§ 77 odst. 2 daňového řádu). Úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona (§ 12 odst. 2 daňového řádu). Podjatá může být úřední osoba a nikoliv správce daně. Splnění podmínek pro podjatost úřední osoby nastává, jestliže je předmětem řízení nebo jiného postupu právo nebo povinnost úřední osoby nebo osoby jí blízké, nebo jestliže se úřední osoba v téže věci na řízení nebo jiném postupu podílela na jiném stupni, nebo jestliže poměr úřední osoby k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně vzbuzuje jiné pochybnosti o její nepodjatosti (§ 77 odst. 1 daňového řádu). Námitku může uplatnit daňový subjekt jak pro případ podjatosti úřední osoby v řízení, tak pro případ její podjatosti v jiném postupu, např. při místním šetření nebo při daňové kontrole. Obdobně lze namítat podjatost znalce a tlumočníka (§ 77 odst. 8 daňového řádu). O tom, zda je úřední osoba vyloučena, rozhodne úřední osoba stojící v čele správce daně, přičemž rozhodnutí se doručuje dotčené úřední osobě a daňovému subjektu a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky (§ 77 odst. 4 a 7 daňového řádu).

Námitka proti úkonu správce daně při placení daní je jedním z prostředků ochrany daňového subjektu nebo třetí osoby (§ 159 daňového řádu). Placení daní je upraveno v části třetí, hlava V daňového řádu a zahrnuje zejména evidenci daní, vybírání daní, zajištění daní a vymáhání daní. Námitku lze uplatnit, pokud nejde o rozhodnutí, u kterého zákon připouští odvolání. Námitku lze uplatnit do 30 dnů ode dne, kdy se osoba zúčastněná na správě daní dozvěděla o úkonu správce daně a podává se u správce daně, který úkon provedl. Proti rozhodnutí o námitce nelze uplatnit opravné prostředky.

Námitku podle ustanovení § 159 daňového řádu může uplatnit daňový subjekt také proti postupu správce daně při výpočtu úroku z neoprávněného jednání správce daně a při vracení vratitelného přeplatku bez žádosti; proti rozhodnutí o této námitce se lze odvolat (§ 254 odst. 5 daňového řádu). Příjemce výnosu daní může uplatnit námitku podle § 159 daňového řádu proti rozhodnutí správce daně ve věci převodu výnosu daní. Není-li námitce vyhověno, lze se proti rozhodnutí odvolat (§ 257 odst. 3 daňového řádu).

Stížnost na postup plátce daně je prostředkem na ochranu poplatníka proti postupu plátce daně a souvisí s daní vybíranou srážkou (§ 237 daňového řádu). Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně, může nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, požádat svého plátce daně o vysvětlení, které je plátce daně povinen podat poplatníkovi do 30 dnů od obdržení žádosti. Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost správci daně, který je tomuto plátci daně místně příslušný. Poplatník může stížnost podat do 30 dnů ode dne, kdy obdržel od plátce daně vysvětlení. V případě, že plátce daně nepodá poplatníkovi vysvětlení, je poplatník oprávněn podat stížnost do 60 dnů ode dne, kdy měl plátce daně podat vysvětlení. O stížnosti rozhodne správce daně a rozhodnutí doručí poplatníkovi a plátci daně.

Jedná se o obecný prostředek ochrany osob zúčastněných na správě daní, pokud se setkají v úředním styku s nevhodným postupem správce daně nebo nevhodným chováním jeho zaměstnanců, tj. úředních osob (§ 261 daňového řádu). Jedná se o podobný prostředek ochrany jako je ustanovení § 175 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Podmínkou pro využití stížnosti je nutnost vyčerpání všech prostředků ochrany, které daňový zákon umožňuje, což jsou zejména opravné prostředky (§ 108 a násl. daňového řádu), možnost domáhat se ochrany před nečinností (§ 38 daňového řádu) a možnost uplatnění námitky proti úkonu správce daně při placení daní (§ 159 daňového řádu). Pro vyřízení stížnosti stanoví daňový řád lhůtu 60 dnů. Pokud stížnost směřuje proti nevhodnému chování úředních osob nebo postupu správce daně při daňové kontrole, musí být stížnost vyřízena nejpozději do ukončení daňové kontroly, tj. do podepsání zprávy o daňové kontrole. Stěžovatel bude vyrozuměn o výsledku vyřízení stížnosti. V případě, že stěžovatel nebude s vyřízením stížnosti spokojen, může požádat nejblíže nadřízeného správce daně o prošetření způsobu vyřízení stížnosti.

Daňový subjekt je oprávněn svým podnětem upozornit nejblíže nadřízeného správce daně, že správce daně nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů (§ 38 odst. 1 a 2 daňového řádu). To, že správce daně je povinen postupovat bez zbytečných průtahů, vyplývá z jedné ze základních zásad správy daní (§ 7 odst. 1 daňového řádu). V podnětu by měl daňový subjekt uvést konkrétní důvod nečinnosti správce daně - buď marně uplynula zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce daně provést úkon, nebo správce daně neprovedl úkon v obvyklé lhůtě, nebo správce daně nevydal rozhodnutí bezodkladně poté, co došlo k shromáždění podkladů k jeho vydání. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, tak lze podnět dát, jestliže správce daně nevydal rozhodnutí, ačkoliv uplynuly 3 měsíce ode dne učinění posledního úkonu v řízení. Podnět by měl daňový subjekt podat nadřízenému správci daně, který je oprávněn podnět prověřit, a pokud by podnět byl důvodný, tak nadřízený správce daně je oprávněn přikázat správci daně, který porušil zásadu postupovat v řízení bez zbytečných průtahů, aby zjištěné porušení odstranil. Nedojde-li k nápravě správcem daně, který tuto zásadu porušil, do 30 dnů od doručení podnětu daňového subjektu, zjedná nadřízený správce daně nápravu ve své působnosti, popřípadě ve věci rozhodne sám, nebo pověří jiného věcně příslušného správce daně ve svém územním obvodu tak, aby náprava byla provedena bezodkladně. O provedených opatřeních bude daňový subjekt vyrozuměn. Neshledá-li nejblíže nadřízený správce daně podnět oprávněným, tento podnět odloží a daňový subjekt o tom vyrozumí s uvedením důvodů.

Daňový řád umožňuje daňovému subjektu kromě podání opravných prostředků, námitek, stížností a podnětů také podávat žádosti, na základě kterých může například dosáhnout prodloužení lhůty pro podání daňového tvrzení nebo posečkání úhrady daně. S podáním některých žádostí v daňovém řízení je spojena povinnost zaplatit správní poplatek podle Položky 1 Sazebníku správních poplatků, který je součástí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

 +----------------------------------------------------------+ |        Vybrané správní poplatky za přijetí žádosti       | |           nebo vydání potvrzení v daňovém řízení         | +-------------------------------------------------+--------+ |                                                 |        | | žádost o navrácení lhůty v předešlý stav        |        | | (§ 37 daňového řádu)                                    | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o vyslovení neúčinnosti doručení         |        | | (§ 48 daňového řádu)                            | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o prodloužení lhůty pro podání           |        | | daňového přiznání (§ 36 odst. 4 daňového řádu)  | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o povolení posečkání daně, zálohy na daň |        | | anebo o povolení jejich placení ve splátkách    |        | | (§ 156 daňového řádu)                           | 400 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o delegování místní příslušnosti         |        | | na jiného správce daně (§ 18 daňového řádu)     | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o vydání potvrzení o bezdlužnosti nebo   |        | | o stavu osobního daňového účtu (§ 67 odst. 3,   |        | | § 151 daňového řádu)                            | 100 Kč | +-------------------------------------------------+--------+

Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo z vlastního podnětu prodloužit až o 3 měsíce lhůtu pro podání řádného daňového přiznání (§ 36 odst. 4 daňového řádu). Pokud předmět daně tvoří i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

Nelze ale prodloužit lhůtu pro podání přiznání k těm daním, které mají kratší zdaňovací období než jeden rok a u nichž se podává daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období (viz § 136 odst. 4 daňového řádu). Lhůtu pro podání daňového přiznání nelze dále prodloužit, pokud tak výslovně stanoví daňový řád nebo jiný zákon (např. § 240 odst. 5 a § 244 odst. 1 daňového řádu). Poplatník by měl podat žádost před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání a měl by uvést důvody. Žádost podléhá správnímu poplatku (viz tabulka).

Neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, nemusí správce daně oznamovat daňovému subjektu výsledek vyměření platebním výměrem. Za den doručení platebního výměru se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování (§ 140 odst. 1 a 2 daňového řádu). Daňový subjekt je oprávněn vyžádat si kdykoliv od správce daně stejnopis platebního výměru (§ 140 odst. 3 daňového řádu). Žádost nepodléhá správnímu poplatku. Správce daně zašle stejnopis rozhodnutí daňovému subjektu do 30 dnů od jeho žádosti.

Předmětem evidence příjmů, kterou vede správce daně, je zaznamenávání vzniku, stanovení, splnění, popřípadě jiného zániku daňových povinností, a z toho vyplývajících přeplatků, nedoplatků a případných převodů. Tyto údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech. Osobní daňový účet je veden pro daňový subjekt odděleně za každý druh daně (§ 149 daňového řádu). Daňový subjekt může požádat svého správce daně o vystavení potvrzení stavu jeho osobního daňového účtu (§ 151 odst. 1 daňového řádu). V potvrzení o stavu osobního daňového účtu musí být patrný původní den splatnosti, popřípadě náhradní den splatnosti jednotlivých daní. Od žádosti o potvrzení o stavu osobního daňového účtu, která se podává podle § 151 odst. 1 daňového řádu, je třeba odlišovat žádost o pořízení potvrzení o „bezdlužnosti“ v rámci nahlížení do spisu (§ 67 odst. 3 ve spojení s § 66 odst. 1 daňového řádu). Žádost podléhá správnímu poplatku (viz tabulka).

Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o posečkání úhrady daně nebo rozložení úhrady daně na splátky (§ 156 odst. 1 daňového řádu). Žádost by měl daňový subjekt podat před uplynutím lhůty pro zaplacení daně a měl by v ní uvést alespoň jeden z důvodů, pro který správce daně může posečkání daně povolit. Daňový řád stanoví, že správce daně může povolit posečkání, pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, nebo pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, nebo není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň. K žádosti je vhodné připojit i důkazní prostředky prokazující pravdivost uvedených argumentů. V žádosti by měl být také uveden návrh, do jakého termínu bude poplatník schopen daň zaplatit a v případě žádosti o zaplacení daně ve splátkách by měl být uveden návrh splátek daně s konkrétními dny jejich splatnosti. Žádost podléhá správnímu poplatku (viz tabulka). Důsledkem vyhovění žádosti ze strany správce daně je, že po dobu povoleného posečkání daně nevzniká úrok z prodlení, ale úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 157 daňového řádu). Správce daně může upustit od předepsání úroku z posečkání, pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku (§ 157 odst. 7 daňového řádu). Posečkání úhrady daně nebo zaplacení daně ve splátkách nesmí být povoleno na dobu delší než je lhůta pro placení daně (§ 160 daňového řádu). Povolení posečkání může být kromě stanovené doby posečkání vázáno i na další podmínky (např. použití vzniklého přeplatku na jiné dani na úhradu posečkané daně, resp. splátky). V případě vyhovění žádosti je třeba dbát zvýšené pozornosti na uhrazení posečkané daně ve stanovené lhůtě a správné výši. Není-li totiž dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti dnem jejího nedodržení.

Povinnost platit zálohy na daň z příjmů vyplývá poplatníkům daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob z ustanovení § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V případě, že poplatník má zákonnou povinnost platit zálohy na daň z příjmů, může požádat podle § 174 daňového řádu svého správce daně o stanovení záloh nižších, popřípadě o povolení výjimky z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Žádost by měla obsahovat konkrétní a kvalifikované důvody, případně doklady prokazující tvrzení daňového subjektu, a měla by být podána dříve, než bude splatná záloha, kterou požaduje daňový subjekt snížit, případně zrušit. Žádost nepodléhá správnímu poplatku.

Prominutí daně je specifický prostředek, který je v daňovém řádu obsažen v části páté ve dvou ustanoveních, a to v § 259 a v § 260. Podle důvodové zprávy k návrhu daňového řádu .

je upraveno v daňovém řadu dvojím způsobem:

Opravné prostředky a další prostředky, které může podat daňový subjekt správci daně, jsou obsaženy v různých částech daňového řádu a tento článek by měl přispět k tomu, aby se v nich daňový subjekt lépe orientoval a uměl je používat.