"Bolavá" místa pojištění zaměstnanců

Paní Lenka je v domácnosti s dvouletým dítětem, takže je z titulu pobírání rodičovského příspěvku „státním pojištěncem“ a zdravotní pojištění ji nemusí příliš zajímat, pojistné za ni hradí stát. Protože je ale činorodá a dítě je docela klidné, rozhodla se přivydělat si tzv. zkráceným pracovním úvazkem u zaměstnavatele formou dohody o pracovní činnosti („DPČ“). Odměna činí pouze 5 000 Kč měsíčně. Tento příjem z DPČ sice neuteče pojistnému na zdravotní pojištění, ale jelikož jde o „státního pojištěnce“ neuplatní se minimální vyměřovací základ pro toto pojištění, který jinak v případě zaměstnanců odpovídá minimální mzdě (8 000 Kč). Pojistné tak zaměstnavatel odvede pouze ze skutečně dosaženého příjmu paní Lenky 5 000 Kč měsíčně.

Paní Veronika je sousedka paní Lenky a také je tzv. v domácnosti s dítětem, kterému je ale již 8 let, takže nepobírá rodičovský příspěvek a nespadá mezi „státní pojištěnce“ ani z titulu celodenní péče o jedno dítě do 7 let nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. I paní Veronika pracuje na DPČ za měsíční odměnu 5 000 Kč.

Paní Veronika ale není v chráněné pozici „státního pojištěnce“, a proto musí její zaměstnavatel odvést pojistné na zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu odpovídajícího minimální mzdě (8 000 Kč). Dodejme, že do tzv. superhrubé mzdy pro účely výpočtu daně z příjmů ze závislé činnosti, resp. zálohy na tuto daň, se bude zahrnovat pouze povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem ze skutečně dosaženého příjmů (5 000 Kč), jak vyplývá z § 6 odst. 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů: „Základem daně jsou příjmy ... zvýšené o částku odpovídající pojistnému ... které je z těchto příjmů ... povinen platit zaměstnavatel.“

Jestliže by paní Veronika po celý kalendářní měsíc neměla ani tyto poměrně nízké příjmy ze zaměstnání (ani ze samostatné výdělečné činnosti), musela by si platit pojistné na zdravotní pojištění sama ze svého, a to z vyměřovacího základu odpovídajícího rovněž minimální mzdě. Prvně zmíněná paní Lenka takovouto „osobou bez zdanitelných příjmů“ nebude, ani když nebude mít příjem ze zaměstnání, jelikož je „státním pojištěncem“.

Zaměstnanci byl v červnu zúčtován hrubý příjem 10 000 Kč a současně mu bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmů v rozsahu 10 kalendářních dnů. Nejde přitom o tzv. důležité osobní překážky v práci a dotyčný zaměstnanec nepatří ani do kategorie osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ.

Celková výše pojistného na zdravotní pojištění za červen tak bude součtem dvou složek:

Pojistné na zdravotní pojištění za červen tak činí 13,5 % ze (10 000 Kč + 8 000 Kč / 30 x 10) = 0,135 x 12 666,6666 Kč (vyměřovací základ se nezaokrouhluje) = 1 710 Kč (zaokrouhluje se až pojistné), z čehož:

Jak bylo již řečeno, do tzv. superhrubé mzdy zahrnuje pouze povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem ze skutečných příjmů zaměstnance (ze zúčtované hrubé mzdy) a nikoli z „fiktivních příjmů“, z nichž se za dobu neplaceného volna platí pojistné. Takže základ pro výpočet zálohy na daň = hrubá mzda + povinné pojistné z hrubé mzdy = 10 000 Kč + + 25 % z 10 000 Kč + 9 % z 10 000 Kč. Není přitom podstatné, zda byla uzavřena dohoda o uhrazení 2/3 pojistného za dobu neplaceného pracovního volna zaměstnancem zaměstnavateli nebo ne.

Jednatel s. r. o. - pan Jiří - má podle smlouvy o výkonu funkce nárok na odměnu za jednatelství ve výši 300 000 Kč každého půl roku, splatnou 15. den po zahájení příslušného kalendářního pololetí. Žádnou jinou výdělečnou činnost Jiří nevykonává ani nepatří mezi „státní pojištěnce“, ani mezi jiné osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ. Jak bude řešeno placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění za druhý až šestý kalendářní měsíc každého pololetí? Je v těchto obdobích pan Jiří osobou bez zdanitelných příjmů?

Pan Jiří je trvale „zaměstnancem“ pro účely zdravotního pojištění po celý rok - od jmenování do funkce jednatele až do ukončení této funkce. Ve druhém až šestém měsíci každého pololetí, kdy má tento zaměstnanec nulový vyměřovací základ, musí prostřednictvím svého zaměstnavatele uhradit celé pojistné (13,5 % z minimální mzdy = 13,5 % z 8 000 Kč = = 1 080 Kč) ze svého. Takže tuto částku za něj bude jeho zdravotní pojišťovně posílat pravidelně (za druhý až šestý měsíc každého pololetí) zaměstnavatel (s. r. o.) s tím, že si ji posléze formou srážky ze mzdy vybere ze zúčtované pololetní odměny. Za první kalendářní měsíc každého pololetí pak bude pojistné běžně vypočteno ze skutečně dosaženého vyměřovacího základu, tedy ze zúčtované hrubé mzdy 300 000 Kč. Přičemž se na 13,5 % pojistného na zdravotní pojištění budou podílet ze 2/3 zaměstnavatel a z 1/3 zaměstnanec (pan Jiří). Protože je zaměstnancem, není „osobou bez zdanitelných příjmů“, takže nemůže platit pojistné přímo pojišťovně.

Pan Jan uzavřel krátkodobý pracovní poměr na dobu určitou od 10. do 20. června, za což byla sjednána mzda 10 000 Kč. Protože zaměstnání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 15 kalendářních dnů (pouze 11 dnů), nezaložilo účast na nemocenském pojištění. Výše příjmů již není podstatná. Pokud by ale mezi stejnými subjekty byl poté uzavřen obdobný krátkodobý pracovní poměr v době do 6 měsíců např. od 1. do 10. října téhož roku, tak by již toto druhé krátkodobé zaměstnání (s příjmem alespoň 2 000 Kč/měsíc) nemocenskému pojištění podléhalo.

Dodejme, že při posuzování účasti u opakovaného krátkodobého zaměstnání se nepřihlíží k dohodám o provedení práce (bez ohledu na výši příjmu), protože tyto nikdy nepodléhají nemocenskému pojištění. V této souvislosti stojí za zmínku, že v chystané novele zákona o nemocenském pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje, aby pojištění podléhaly i tyto dohody, přesáhne-li odměna z nich plynoucí 5 000 Kč měsíčně.

Paní Jana od 1. června uzavřela pracovní poměr na drobné úklidové práce kanceláře se sjednanou mzdou 1 500 Kč měsíčně. Protože se u pracovního poměru povinně testuje, zda sjednaný příjem činí alespoň rozhodný příjem (2 000 Kč za měsíc), což zde není splněno, jedná se o tzv. zaměstnání malého rozsahu. Při něm je zaměstnanec nemocensky pojištěn pouze v těch kalendářních měsících, kdy dosáhl aspoň rozhodného přijmu.

V srpnu téhož roku byla kancelář vymalována, s čímž byly spojeny zvýšené nároky na její úklid. Tuto zvýšenou pracnost zaměstnavatel ocenil mimořádnou odměnou paní Janě ve výši 1 000 Kč. Protože díky tomu započitatelný příjem zaměstnankyně za srpen (2 500 Kč) dosáhl, resp. přesáhl rozhodný příjem (2 000 Kč), byla v tomto měsíci účastna nemocenského pojištění. Zaměstnavatel, resp. jeho mzdová účetní tak musela tuto zaměstnankyni přihlásit k nemocenskému pojištění a odvést za ni odpovídající pojistné na nemocenské pojištění.

Poznamenejme, že zaměstnáním malého rozsahu je i situace, kdy je sjednána např. hodinová odměna z dohody o pracovní činnosti, není ale dohodnut rozsah práce, takže fakticky nebyl sjednán započitatelný příjem za kalendářní měsíc. Tato eventualita se netýká pracovních smluv, kde musí být vždy sjednán měsíční příjem.

Pozor, neplést s případem, kdy je sjednán příjem sice vyšší než 2 000 Kč měsíčně, ale skutečný příjem klesne pod tento limit (např. kvůli nemoci, dovolené nebo neplacenému volnu). Takové zaměstnání není malého rozsahu, a proto dotyčný zaměstnanec zůstává nemocensky pojištěn a pojistné se platí ze skutečného příjmu.

Z hlediska úspory osobních nákladů je zajímavá situace u sociálního pojištění společníků a jednatelů s. r. o. z titulu jejich obchodně-právních vztahů (viz § 66 obchodního zákoníku) mimo pracovně-právní vztah:

V praxi se v této souvislosti objevují dotazy, zda jsou tímto ze zákona úrazově pojištěny osoby pracující pouze na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti „krátkodobého nebo malého rozsahu“, tedy na dobu nepřevyšující 14 dnů a/nebo za odměnu nedosahující rozhodného příjmu 2 000 Kč měsíčně. Tato zaměstnání totiž nepodléhají nemocenskému ani důchodovému pojištění, a mají tak nulový vyměřovací základ pro výpočet pojistného na sociální pojištění, z něhož se rovněž počítá pojistné na zákonné pojištění.

Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu či nemoci z povolání se týká všech zaměstnanců činných pro zaměstnavatele na základě pracovněprávního vztahu. Ať už jde o pracovní poměr nebo o dohody mimo pracovní poměr. Přičemž není významné, jestli se za ně platí pojistné na sociální pojištění a návazně také na zákonné pojištění odpovědnosti anebo se tato pojištění neplatí.

Takže jde o situaci, která je jinak v pojistném světě krajně neobvyklá, a to že jsou pojištěny i osoby, za které se neplatí pojistné. ve smyslu zákoníku práce, bez ohledu na jejich účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění, a tedy .

Jak je tomu u společníků a jednatelů s. r. o. pracujících pro s. r. o. mimo pracovně-právní vztah? V těchto případech nejde o zaměstnance podle zákoníku práce, a tedy ani pro účely tohoto zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. , a to ani v případě, že kvůli odměně dosahující alespoň rozhodného příjmu jsou účastni důchodového pojištění (tj. 6 200 Kč měsíčně v podmínkách roku 2011). Současně ale v tomto případě ani . Na to musejí pamatovat mzdové účetní a ze základu pro výpočet pojistného na zákonné pojištění tyto druhy příjmů vyloučit.

Pan Lukáš ve svých 50 letech uzavřel v roce 2011 s pojišťovnou smlouvu o soukromém životním pojištění pro případ dožití se 60 let. Na toto pojištění přispívá ze svého - prostřednictvím zaměstnavatele A formou dohody o srážkách ze mzdy 500 Kč měsíčně. Dále mu na základě kolektivní smlouvy „hlavní“ zaměstnavatele A přispívá na toto soukromé životní pojištění částkou 3 000 Kč měsíčně. Rovněž „vedlejší“ zaměstnavatel B panu Lukášovi přispívá na jeho soukromé životní pojištění podle uzavřené písemné dohody (nemusí být součástí pracovní smlouvy) částkou 1 000 Kč měsíčně.

Daňově účinným výdajem zaměstnavatele A je celý roční úhrn příspěvků na soukromé životní pojištění ve výši 12 x x 3 000 Kč = 36 000 Kč, z čehož je u zaměstnance (pana Lukáše) od daně osvobozeno jen 24 000 Kč. Proto příspěvky zaměstnavatele A, které v průběhu kalendářního roku převýší uvedený limit - tj. od příspěvku za září - budou zahrnovány do zdanitelného základu pro výpočet záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti a tedy zdaněny.

Rovněž spadají do pojistných vyměřovacích základů, proto se z těchto nadlimitních částek odvede také pojistné na zdravotní a sociální pojištění zaměstnance a zaměstnavatele. A díky tzv. superhrubé konstrukci zdanění mezd se povinné pojistné zaměstnavatele promítne dále do zvýšení základu pro výpočet záloh na daň z příjmů.

Daňově účinným výdajem zaměstnavatele B je rovněž celý roční úhrn příspěvků na soukromé životní pojištění ve výši 12 x 1 000 Kč = 12 000 Kč. A protože limit pro osvobození od daně (24 000 Kč) platí pro každého jednotlivého zaměstnavatele dotyčného poplatníka (zaměstnance), bude celý tento příspěvek osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti pana Lukáše. A jak známo, z příjmů osvobozených od daně se neplatí ani pojistné odvody.

V rámci daňového přiznání může pan Lukáš uplatnit nezdanitelnou částku z titulu pojistného na soukromé životní pojištění, které zaplatil ze svých prostředků - nikoli tedy u příspěvků hrazených přímo jeho zaměstnavateli. A to v plné výši, kterou uhradil, tedy 12 x 500 Kč = 6 000 Kč, protože je pod limitem 12 000 Kč ročně.

Obdobně by mohl nezdanitelnou částku uplatnit také při ročním zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, což se jej ale v dané situaci netýká, jelikož má souběh dvou zaměstnavatelů (plátců daně), a tak musí podat daňové přiznání.

Zaměstnankyně (40 let) uzavřela v roce 2006 smlouvu o soukromém životním pojištění pro případ smrti nebo dožití za podmínek ZDP. V letech 2006 až 2010 zaplatila roční pojistné 20 000 Kč, pročež si uplatnila jako nezdanitelnou část základu daně vždy maximálně možných 12 000 Kč ročně. Dalších 10 000 Kč ročně jí přispěl zaměstnavatel. V roce 2011 se zaměstnankyně rozhodla z důvodu náhlé potřeby finančních prostředků pojistnou smlouvu předčasně vypovědět, případně byla tato její částka postižena exekucí apod.

Protože nebyla dodržena „objektivní“ podmínka pro uplatnění daňového odpočtu, musí poplatnice v roce 2011, kdy k porušení došlo, přiznat v daňovém přiznání částku, o kterou byl v předcházejících letech snížen základ daně v důsledku dotyčnou poplatnicí zaplaceného pojistného na její soukromé životní pojištění. Uvedenou částku, tedy 5 x x 12 000 Kč = 60 000 Kč vykáže jako tzv. ostatní příjem podle § 10 ZDP, a to nesnížený o žádné daňové výdaje.

Uveďme si příklad využívající v maximální míře ekonomické a daňové výhody penzijního připojištění.

Pan Novák si ze svých peněz (například formou srážky ze mzdy) přispívá na penzijní připojištění měsíčně:

Zaměstnavatel panu Novákovi na jeho penzijní připojištění přispívá:

U pana Nováka coby zaměstnance bude od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeno od zaměstnavatele nejvýše 24 000 Kč ročně [viz § 6 odst. 9 písm. p) ZDP]. Tato částka nepodléhá ani pojistným odvodům.

Naproti tomu zbývající částka 6 000 Kč (30 000 - 24 000) je zdanitelným nepeněžním příjmem zaměstnance (v souladu s § 6 odst. 3 ZDP), který podléhá jak dani z příjmů ze závislé činnosti, tak i pojistným odvodům.

Pokud by pan Novák předčasně ukončil smlouvu o penzijním připojištění, musel by přiznat ke zdanění jako tzv. ostatní příjem podle § 10 ZDP všechny takto uplatněné nezdanitelné částky (á 12 000 Kč ročně).