Prominutí daně nebo příslušenství daně v roce 2016

umožňovala prominutí daně a příslušenství daně právní úprava v § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), podle které mohlo ministerstvo (tím se rozumělo Ministerstvo financí České republiky) daňovému subjektu na jeho žádost zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů a u příslušenství daně tak mohlo učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. Prominutí daně nebo příslušenství daně bylo podle ZSDP mimořádným opravným prostředkem, ačkoli neměnilo nic na rozhodnutí o vyměření daně vydaném správcem daně a pouze odstraňovalo nebo zmírňovalo jeho následky. K prominutí daně nebo příslušenství daně mohlo dojít v kterémkoli stadiu daňového řízení. Žádost o prominutí daně nebo příslušenství daně podával daňový dlužník u místně příslušného finančního úřadu. Pokud byla žádost zamítnuta, mohla být daňovým subjektem podána nová žádost, avšak ne dříve než po uplynutí šedesáti dnů od dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti ale již nemohly být uplatněny stejné důvody jako v žádosti původní.

K promíjení příslušenství daně podle ZSDP byla s účinností od 1.1.1994 vydána vyhláška č. 299/1993 Sb., kterou byly Ministerstvem financí zmocněny územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně na základě žádosti daňového subjektu. Po novelizaci této vyhlášky v roce 2003 bylo v pravomoci finančních úřadů promíjet příslušenství daně až do výše 600 000 Kč v běžném kalendářním roce u jednoho daňového dlužníka a u jedné daně.

se prominutí daně a příslušenství daně řídilo právní úpravou prominutí daně podle § 259 a 260 DŘ, ve znění platném do 31.12.2014. Tato právní úprava na rozdíl od předchozí právní úpravy prominutí daně a příslušenství daně podle ZSDP již neumožňovala místně příslušným správcům daně individuálně promíjet daň nebo příslušenství daně na žádost daňového subjektu (s nabytím účinnosti DŘ od 1.1.2011 byla vyhláška umožňující místně příslušným finančním úřadům rozhodovat na základě žádosti daňového subjektu o částečném nebo úplném prominutí příslušenství daně bez náhrady zrušena).

došlo ke změně DŘ, a to v části čtvrté zákona č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. V rámci této změny byla do DŘ doplněna mimo jiné i nová ustanovení o prominutí penále (§ 259a DŘ), prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky (§ 259b DŘ) a společná ustanovení o prominutí daně nebo příslušenství daně (§ 259c DŘ), přičemž dosavadní ustanovení § 259 a 260 DŘ zůstala beze změny zachována (změnily se jen nadpisy těchto ustanovení).

Na rozdíl od dřívější právní úpravy prominutí příslušenství daně podle ZSDP se nová právní úprava individuálního prominutí příslušenství daně podle DŘ již netýká všeho příslušenství daně, ale jenom:

Povinnost uhradit penále vzniká podle § 251 DŘ daňovému subjektu z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, a to ve výši:

Povinnost uhradit úrok z prodlení vzniká podle § 252 DŘ daňovému subjektu, který neuhradil splatnou daň nejpozději v den splatnosti, za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (v současné době činí výše úroku z prodlení 14,05% ).

Povinnost uhradit úrok z posečkané částky vzniká podle § 157 DŘ daňovému subjektu, kterému správce daně povolil posečkání úhrady daně nebo rozložení její úhrady na splátky, za dobu posečkání. Výše úroku z posečkané částky odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (v současné době činí výše úroku z posečkané částky 7,05% ).

Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu nové právní úpravy prominutí daně a příslušenství daně je cílem nově navržené úpravy zavedení možnosti individuálního promíjení u sankcí vznikajících za porušení povinností při správě daní , u nichž správce daně nemůže vznik ani její výši ovlivnit v rámci správního uvážení.

Nynější právní úprava prominutí příslušenství daně podle DŘ neumožňuje daňovým subjektům žádat o prominutí pokut ukládaných nebo vznikajících podle DŘ (např. pořádkové pokuty, pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy, pokuty za opožděné tvrzení daně), avšak u pokut ukládaných podle jiných daňových předpisů je v některých případech v příslušném předpisu upravena i možnost jejich prominutí, např.:

Postup orgánů Finanční správy České republiky při rozhodování o promíjení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu upravuje v návaznosti na příslušná ustanovení DŘ pokyn Generálního finančního ředitelství D-28 čj. 87722/16/7100-10111-010509, k promíjení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu, který nabyl účinnosti dnem 28. června 2016.

Prominutí pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu může správce daně rozhodnout buď na základě žádosti daňového subjektu, nebo z moci úřední. V pokynu GFŘ D-28 je konstatováno s odkazem na položku 1 bod 1 písm. c) sazebníku, který je přílohou k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, že žádost o prominutí pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, pokud je poplatníkem žádáno o prominutí částky vyšší než trojnásobek sazby poplatku. K tomu je v pokynu blíže vysvětleno, že pokud daňový subjekt žádá o prominutí částky 3 001 Kč a více, jeho žádost podléhá správnímu poplatku, jak je výše uvedeno, zatímco žádost o prominutí částky 3 000 Kč a méně správnímu poplatku nepodléhá.

Uvedená možnost prominutí pokuty se týká pouze těchto pokut:

Podle bodu 6 přechodných ustanovení novely ZDPH přijaté zákonem č. 243/2016 Sb. se § 101k ZDPH použije i v případě výše uvedených pokut vzniklých před 29.7.2016.

Žádost o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení také podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč podle již výše zmíněné položky 1 bod 1 písm. c) sazebníku, který je přílohou k zákonu o správních poplatcích. Podle § 101k odst. 4 ZDPH má podání žádosti o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení podle odstavce 1 odkladný účinek pro vykonatelnost platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. b) až d) ZDPH.

Postup orgánů Finanční správy ČR při rozhodování o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení dle § 101k ZDPH v návaznosti na příslušná ustanovení DŘ upravuje pokyn Generálního finančního ředitelství D-29 čj. 111096/16/7100-20116-050484, k prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení, který nabyl účinnosti dnem 8. srpna 2016.

Nyní podrobněji k současné právní úpravě prominutí daně nebo příslušenství daně podle DŘ:

Podle § 259 DŘ, který upravuje obecně řízení o prominutí daně nebo příslušenství daně, platí (a to již od roku 2011), že:

Pravomoc promíjet daň nebo příslušenství daně podle DŘ mají pouze příslušné orgány Finanční správy ČR. U některých daní ale může být pravomoc k promíjení daně a jejího příslušenství stanovena zvláštním zákonem jinému orgánu veřejné moci, kterému je na základě takového zákona svěřena působnost v oblasti správy daní.

Například podle § 16a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), může obecní úřad na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti právního předpisu zcela nebo částečně prominout poplatek podle § 10b zákona o místních poplatcích (tj. poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů) nebo jeho příslušenství (tj. zvýšení poplatku v případě jeho včasného nezaplacení), lze-li to s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.

O prominutí příslušenství daně podle DŘ rozhoduje správce daně na základě žádosti daňového subjektu. Žádost o prominutí příslušenství daně se podává u správce daně věcně a místně příslušného ke správě daně, k níž se váže příslušenství, jehož prominutí je žádáno, v době podání žádosti o prominutí.

Podáním žádostí o prominutí příslušenství daně je příslušným správcem daně zahájeno řízení o prominutí příslušenství daně dle určení daňového subjektu. Ohledně rozsahu prominutí příslušenství daně není správce daně vázán návrhem daňového subjektu, může tedy prominout méně (popřípadě více), než daňový subjekt žádá.

Při rozhodování o žádosti o prominutí příslušenství daně správce daně vychází zejména z podkladů nashromážděných v daňovém spise daňového subjektu, z informací načerpaných ze systému ADIS, z tvrzení daňového subjektu uvedených v jeho žádosti o prominutí a z dokladů, které ke své žádosti připojil daňový subjekt. Při posuzování žádosti správce daně také zjišťuje, zda existují a jsou prokázány zákonné podmínky, pro které může prominout příslušenství daně.

Obvykle dochází k prominutí daně až poté, kdy byla daň stanovena a probíhá daňové řízení. Prominout lze však i daň, která ještě nebyla stanovena, ale daňová povinnost již vznikla tím, že nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo nastaly skutečnosti zakládající vznik daňové povinnosti.

Daň může být prominuta i poté, kdy již byla daňovým subjektem zaplacena. V takovém případě se prominutá daň stává přeplatkem podle § 154 DŘ a podle toho se s ní pak nakládá (například se může stát vratitelným přeplatkem nebo může být použita na úhradu nedoplatku na jiné dani).

Možnost prominutí daně je časově omezena zánikem daňové povinnosti, tj. uplynutím objektivní lhůty pro placení daně podle § 160 DŘ.

Výše uvedené platí i pro příslušenství daně, které lze podle DŘ zcela nebo zčásti prominout.

V případě, že byla daňovému subjektu původní žádost o prominutí daně nebo příslušenství daně zamítnuta a daňový subjekt ve své nové žádosti podané nejdříve po 60 dnech ode dne oznámení zamítavého rozhodnutí uvede ty samé důvody, které obsahovala jeho původní žádost, správce daně žádost o prominutí odloží.

Podá-li daňový subjekt novou žádost o prominutí daně nebo příslušenství daně dříve než 60 dnů ode dne oznámení zamítavého rozhodnutí o původní žádosti o prominutí, bude řízení správcem daně zastaveno podle § 106 odst. 1 písm. e) DŘ.

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje napadnout rozhodnutí o prominutí daně žalobou u soudu, tj. např. u Nejvyššího správního soudu.

Podle § 259c DŘ, který s účinností od 1.1.2015 upravuje společná ustanovení o prominutí daně nebo příslušenství daně, platí, že:

Žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně podávané daňovými subjekty, jež často a opakovaně porušují povinnosti při správě daní, by měly být zamítány zejména z toho důvodu, aby se zabránilo účelovému zneužívání institutu prominutí k vyhýbání se daňovým povinnostem.

Naplnění této podmínky se posuzuje za 3 roky zpětně ke dni vydání rozhodnutí o žádosti, přičemž za závažné porušení daňových nebo účetních předpisů lze považovat např. to, že daňový subjekt:

Pokud právnická osoba závažným způsobem porušila daňové nebo účetní právní předpisy, hledí se pro daný účel na osobu, která byla v době tohoto porušení v této právnické osobě členem statutárního orgánu, jako by je také porušila.

Podle § 259a DŘ je

Podle bodu 3 přechodných ustanovení v článku VII. zákona č. 267/2014 Sb. lze žádat o prominutí penále podle § 259a DŘ

Řízení o prominutí penále se zahajuje vždy jen na návrh (žádost) daňového subjektu. Žádost o prominutí penále podává daňový subjekt u správce daně, který rozhodl o povinnosti uhradit penále. Žádost o prominutí penále musí být podána nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci dodatečného platebního výměru, kterým bylo o povinnosti uhradit penále rozhodnuto (tuto lhůtu není možné prodloužit podle § 36 DŘ).

Přijetí žádosti o prominutí penále podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Předmětem správního poplatku ale není přijetí žádosti, v níž je požadováno prominutí penále ve výši trojnásobku nebo méně než trojnásobku stanovené sazby správního poplatku.

Předpokladem prominutí části penále je splnění dvou formálních podmínek, kterými jsou:

Na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně může správce daně z moci úřední prominout až 75% penále. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu. Znamená to, že daňový subjekt sice může žádat o prominutí penále v jakémkoliv rozsahu, ale správce daně může prominout nejvýše 75% penále.

Podle § 259b DŘ je

Správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Na rozdíl od prominutí penále, které je limitováno 75%, lze úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky prominut i ve výši 100%. Při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce daně zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku.

Podle bodu 4 přechodných ustanovení v článku VII. zákona č. 267/2014 Sb. lze žádat o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky podle § 259b DŘ Úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky vzniklý před uvedeným datem nemůže správce daně na žádost daňového subjektu ani z moci úřední prominout, ale od předepsání úroku z posečkání může správce daně upustit podle dřívějšího § 157 odst. 7 DŘ, ve znění platném do 31.12.2014, pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku.

Žádost o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Předmětem správního poplatku ale není přijetí žádosti, v níž je požadováno prominutí úroku ve výši trojnásobku nebo méně než trojnásobku stanovené sazby správního poplatku.

Postup orgánů Finanční správy České republiky při rozhodování o prominutí příslušenství daně podle DŘ je podrobně upraven v pokynu GFŘ D-21 čj. 4260/15/7100-40123 ze dne 12.2.2015, který nabyl účinnosti dnem 16.2.2015.

V pokynu GFŘ D-21 jsou vymezeny skutečnosti, v jejichž faktickém naplnění může správce daně spatřovat důvody, pro které je dle zákonné úpravy možné prominout příslušenství daně, např.:

V pokynu GFŘ D-21 jsou rovněž stanovena kritéria, podle kterých by měl správce daně rozhodovat v individuálních případech o výši prominuté částky penále nebo úroku z prodlení či úroku z posečkané částky, např.:

Pokyn GFŘ D-21 také podrobně objasňuje vztah promíjení příslušenství daně podle DŘ k veřejné podpoře.

Pokyn GFŘ D-21 se netýká individuálního promíjení daně, individuálního promíjení příslušenství daně podle jiných právních předpisů a hromadného promíjení daně či příslušenství daně dle § 260 DŘ. Pokyn GFŘ D-21 se netýká též promíjení příslušenství daně podle zvláštních právních předpisů, které sice nese název „penále“ či „úrok z prodlení“, avšak pro jeho prominutí je stanovena zvláštní právní úprava.

Podle § 260 DŘ platí (a to již od roku 2011), že:

Rozhodnutí ministra financí o prominutí daně nebo příslušenství daně se může týkat pouze těch daní, které spravují orgány finanční a celní správy, nikoliv daní spravovaných obcemi, kraji, soudy apod. (např. o hromadném prominutí poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů nebo příslušenství tohoto poplatku může podle § 16b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, z moci úřední rozhodnout pouze příslušný obecní úřad, a to při mimořádných, zejména živelních událostech).

O nesrovnalosti vyplývající z uplatňování daňových zákonů, která může být důvodem pro rozhodnutí ministra financí o hromadném prominutí daně nebo příslušenství daně, se jedná např. tehdy, kdy nastane výkladový problém či jiná při aplikaci dvou daňových zákonů. Může jít ale také o výkladový problém či jinou kolizi při aplikaci dvou či více ustanovení téhož daňového zákona. Častou příčinou vzniku nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů je zejména v poslední době dosti uspěchané a někdy i nepříliš promyšlené přijímání změn v daňových zákonech.

V rozhodnutí ministra financí o prominutí daně nebo příslušenství daně se neuvádějí žádná jména nebo názvy daňových subjektů, ale je zde vždy uvedena daň nebo příslušenství daně a stanoven důvod jejich prominutí a je vymezen okruh daňových subjektů, kterých se stanovený důvod prominutí týká.