Výdajové paušály v roce 2014 a od 1.1.2015

Nejdříve trochu historie:

byly výdajové paušály stanoveny v této výši:

byly výdajové paušály nově stanoveny následovně:

Do konce roku 2007 byly v částkách výdajových paušálů uplatňovaných u příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 ZDP zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, kromě pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které mohl poplatník uplatňující výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 9 ZDP uplatnit navíc v prokázané výši, avšak pouze do výše pojistného vypočteného sazbou bez jejího zvýšení z maximálního základu pro toto pojištění podle zvláštního předpisu. Dále mohl tento poplatník navíc v prokázané výši uplatnit pojistné hrazené osobami samostatně výdělečně činnými, které nebyly nemocensky pojištěny a pojistily se na denní dávku při pracovní neschopnosti u soukromé pojišťovny, a to pouze do výše pojistného na zákonné nemocenské pojištění stanovené zvláštními předpisy.

pojistné osob samostatně výdělečně činných na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění již není daňově uznatelným výdajem, a proto jej od uvedeného data nelze připočítávat k výdajům uplatňovaným ve stanovené procentní výši. Rovněž tak nemocenské pojištění, které není pro osoby samostatně výdělečně činné povinné, nelze k výdajům v procentní výši připočítávat.

došlo ke změnám u některých výdajových paušálů, a to:

byl výdajový paušál u příjmů z podnikání podle zvláštních předpisů a u příjmů z jiné samostatné výdělečné činnosti vrácen zpět na původní výši 40%.

byly dosavadní výdajové paušály u příjmů podle § 7 ZDP rozšířeny o nový výdajový paušál u příjmů z pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku ve výši 30%. K tomu je ale třeba uvést, že s ohledem na vymezení obchodního majetku pro účely daní z příjmů podle § 4 odst. 4 ZDP je při uplatnění výdajů v procentní výši z dosažených příjmů podle § 7 ZDP majetek zařazen v obchodním majetku poplatníka jen tehdy, pokud tento poplatník vede účetnictví.

došlo k omezení některých výdajových paušálů, a to následovně:

Podle ustanovení § 7 odst. 7 ZDP může (s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku) uplatnit namísto výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výši:

Uplatní-li poplatník s příjmy ze samostatné činnosti výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP, má se za to, že v částce těchto výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti.

Poplatníci, kteří uplatňují výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP, nevedou daňovou evidenci podle § 7b ZDP, ale podle ustanovení § 7 odst. 8 ZDP jsou tito poplatníci povinni vždy vést:

Jestliže má poplatník v jednom zdaňovacím období různé druhy příjmů podle § 7 ZDP, u kterých uplatňuje daňové výdaje podle odstavce 7 rozdílným procentem podle druhu příjmů, musí tento poplatník podle stanoviska Generálního finančního ředitelství uvedeného v pokynu D-6 vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů tak, aby mohl uplatnit daňové výdaje procentem z příjmů v příslušné výši. Z ustanovení § 7 odst. 7 ZDP ani z uvedeného stanoviska GFŘ v pokynu D-6 ale není vůbec zřejmé, jak má poplatník postupovat v případě, kdy má ve zdaňovacím období příjem ze samostatné činnosti, který se týká více různých druhů příjmů dosažených ve zdaňovacím období a nelze jej přiřadit pouze k jednomu druhu příjmů (např. přijatá náhrada škody týkající se majetku používaného poplatníkem při provozování více různých samostatných činností, přijatá na úhradu mezd nebo oprav anebo jiných provozních výdajů týkajících se více provozovaných činností apod.). Obvykle se takový příjem doporučuje rozdělit do jednotlivých druhů příjmů dosažených v daném zdaňovacím období podle poměru jejich výše a podle toho se uplatní příslušné výdajové paušály. Takový postup ale nemá žádnou oporu v zákoně ani v pokynu GFŘ D-6.

Podle pokynu GFŘ D-6 může výdajové paušály podle § 7 odst. 7 ZDP uplatňovat i poplatník, který vede účetnictví. Podle uvedeného pokynu by v takovém případě měl poplatník pro zjištění dílčího základu daně podle § 7 ZDP vycházet z evidence příjmů, tj. včetně přijatých záloh (nikoli pohledávek). To je ale ve zjevném rozporu s ustanovením § 23 odst. 1 ZDP, podle kterého jsou pro účely zjištění základu daně u poplatníka, který je účetní jednotkou, považovány za příjmy jeho výnosy.

Podle pokynu GFŘ D-6 mohou výdajové paušály uplatňovat i poplatníci, kteří jsou plátci podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). To znamená, že i plátce DPH, který pro účely daně z příjmů neuplatňuje výdaje v prokázané výši, ale v procentní výši z dosažených příjmů, může u přijatých zdanitelných plnění standardně za stanovených podmínek uplatňovat odpočet daně na vstupu (pro účely DPH vede plátce samostatnou evidenci o přijatých a uskutečněných plněních podle § 100 a 101 ZDPH, zatímco pro účely daně z příjmů vede poplatník uplatňující u příjmů ze samostatné činnosti výdaje v procentní výši záznamy o dosažených příjmech a evidenci pohledávek podle § 7 odst. 8 ZDP).

Podle ustanovení § 7 odst. 7 ZDP platí, že tento způsob uplatnění výdajů nelze zpětně měnit. Žádné ustanovení ZDP ale výslovně nebrání změně opačné. To znamená, že poplatník může dodatečně změnit způsob uplatnění výdajů v prokázané výši na způsob uplatnění výdajů v procentní výši z dosažených příjmů, pokud tak učiní v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), zejména s ustanoveními § 141 odst. 2 až 6 DŘ, kde jsou vymezeny podmínky, za kterých je daňový subjekt oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je jeho poslední známá daň.

Poplatník, který uplatňuje výdajový paušál podle § 7 odst. 9 ZDP a nevede přitom účetnictví, v ustanovení § 4 odst. 4 ZDP. To například znamená, že ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník uplatňuje výdaje v procentech, nelze do obchodního majetku zahrnout odkoupený majetek po ukončení doby finančního leasingu. To neplatí jen v případě, že poplatník v tomto zdaňovacím období vede účetnictví. Jestliže tedy neúčtující poplatník uplatňuje za zdaňovací období výdaje procentem z příjmů a v tomto zdaňovacím období dojde k ukončení doby finančního leasingu a odkoupení předmětu finančního leasingu, vzniká poplatníkovi z důvodu nesplnění podmínky stanovené v § 24 odst. 4 písm. c) ZDP povinnost zvýšit základ daně o celou částku úplaty (dříve nájemného) uplatněné u tohoto finančního leasingu v daňových výdajích za všechna předchozí zdaňovací období, ve kterých poplatník vedl daňovou evidenci podle § 7b ZDP.

Podle ustanovení § 9 odst. 4 ZDP může (jedná se o příjmy podle § 9 odst. 1 ZDP) uplatnit namísto výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů

I v tomto případě platí, že tento způsob uplatnění výdajů nelze zpětně měnit.

Uplatní-li poplatník s příjmy z nájmu majetku nezařazeného v obchodním majetku výdaje v procentní výši podle § 9 odst. 4 ZDP, jsou v částce těchto výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z nájmu podle § 9 ZDP (tj. např. i odpisy hmotného majetku, který je předmětem nájmu). Jestliže se poplatník rozhodne za dané zdaňovací období uplatnit u příjmů z nájmu podle § 9 ZDP výdaje v procentní výši podle odstavce 4, musí tímto způsobem uplatnit výdaje u všech příjmů, které měl za toto zdaňovací období z nájmu majetku nezařazeného v obchodním majetku a které tvoří jeden dílčí základ daně podle § 9 ZDP.

Pokud poplatník s příjmy z nájmu majetku nezařazeného v obchodním majetku uplatňuje výdaje v procentní výši podle § 9 odst. 4 ZDP, je povinen vždy vést záznamy o příjmech z nájmu a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem.

Podle ustanovení § 10 odst. 4 ZDP může [ jedná se o příjmy podle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP], uplatnit namísto výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů

Pokud poplatník s příjmy ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem, uplatňuje výdaje v procentní výši podle § 10 odst. 4 ZDP, je povinen vždy vést záznamy o příjmech.

Zákonem č. 267/2014 Sb., kterým se od 1.1.2015 mění ZDP a další související zákony, dochází mimo jiné i ke změně struktury a k doplnění § 7 odst. 7 ZDP, podle kterého bude s účinností od uvedeného data platit, že pokud poplatník neuplatní výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje ve výši:

Nově zavedeným pojmem „jiné příjmy ze samostatné činnosti“ se rozumí příjmy ze samostatné činnosti definované v § 7 odst. 1 a 2 ZDP s výjimkou příjmů, které jsou uvedené v § 7 odst. 7 písm. a) až c) ZDP, tj. jiných příjmů než příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, z příjmů ze živnostenského podnikání a z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku poplatníka.

Podle nového znění ustanovení § 7 odst. 7 písm. d) ZDP se za jiné příjmy ze samostatné činnosti pro účely určení výše paušálních výdajů nepovažují:

Ačkoli i podle veřejných vyjádření Ministerstva financí jsou výdajové paušály „příliš vysoké a podle analýz ministerstva výrazně překračují skutečné náklady“, nedochází od 1.1.2015 k žádné změně stávající výše výdajových paušálů.

U příjmů podnikatelů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a u příjmů ze živnostenského podnikání řemeslného, u kterých je nadále stanoven výdajový paušál ve výši 80%, a u příjmů ze živnostenského podnikání jiného než řemeslného, u kterých je nadále stanoven výdajový paušál ve výši 60%, je však uplatnění výdajů ve stanovené procentní výši od 1.1.2015 (tj. rovněž maximálním možným odpočtem rovným příslušné procentní výši výdajového paušálu z mezního příjmu stanoveného ve výši 2 mil. Kč).

Uvedený příklad je typickou ukázkou nepříznivého dopadu nového „zastropování“ výdajových paušálů, která mimo jiné spolehlivě vyvrací nepravdivost „zaručené“ informace, že by se od 1.1.2015 nemělo nikomu zvýšit daňové zatížení.

Od 1.1.2015 bude platit podle nového ustanovení § 21h ZDP, že V důvodové zprávě je k tomuto ustanovení výslovně uvedeno, že cílem je vyjmutí poplatníků, kteří jsou účetními jednotkami, z obecného režimu posuzování příjmů, přičemž u poplatníků daně z příjmů fyzických osob se má definice příjmů podle tohoto ustanovení uplatnit pouze ve vztahu k činnostem, za které se vede účetnictví. Z toho jednoznačně vyplývá, že by se od 1.1.2015 měli tímto novým ustanovením řídit i poplatníci daně z příjmů fyzických osob, kteří vedou účetnictví, ale pro zjištění dílčího základu daně uplatňují výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP (podle stávající právní úpravy a pokynu GFŘ D-6 k § 7 odst. 7 ZDP tito poplatníci vychází pro účely daně z příjmů z evidence příjmů, nikoliv výnosů). Nedá se ale zatím vyloučit, že by mohlo jít o legislativní chybu, která bude další novelou ZDP napravena.

Od 1.1.2015 nedochází k žádné změně v § 35ca ZDP, podle kterého poplatník, který uplatní u dílčího základu daně podle § 7 ZDP výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 7 ZDP nebo u dílčího základu daně podle § 9 ZDP výdaje v procentní výši podle § 9 odst. 4 ZDP, a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50% celkového základu daně, nemůže:

Nadále platí, že při rozhodování poplatníka o změně dosavadního způsobu uplatňování výdajů je nutno vždy vzít v úvahu i dopady související úpravy základu daně (dílčího základu daně) za předcházející zdaňovací období podle § 23 odst. 8 ZDP. Především je třeba porovnat očekávanou výhodu vyplývající z uplatňování státem velkoryse nastavených výdajových paušálů s možnou nevýhodou, spočívající v povinnosti doplatit daň a pojistné za předcházející zdaňovací období.

Již od roku 2011 platí podle ustanovení § 23 odst. 8 ZDP, že pokud poplatník při změně způsobu uplatnění výdajů podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo, má se za to, že poplatník není v prodlení a tudíž mu v tomto případě nevzniká povinnost uhradit z dodatečného zvýšení daně úrok z prodlení podle § 252 DŘ.