Novela obchodního zákoníku účinná od 1. ledna 2012

Datum 1. ledna 2012 představoval pro mnohé z nás citelné změny v oblasti veřejných financí, které není možno charakterizovat jinak, než že jde o změny s výrazným negativním dopadem na naše peněženky. Zvýšení snížené sazby DPH na 14 % je asi nejdiskutovanější změnou, která se odráží v ceně veškerých dalších produktů a zatíží tak rodinné rozpočty nás všech. Vedle těchto zásadní změn s celospolečenským významem se pak zdají změny zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“), a zákona č.125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přeměnách“), přestože disponují pozitivním nábojem, jako nevýznamné. Pro určitou část veřejnosti jsou však i tyto změny vítány, neboť posunují dosavadní právo a naše možnosti k novým cílům.

ObchZ představuje základní právní normu obchodního práva v České republice. Při určité míře zobecnění lze říci, že v soukromoprávní oblasti jde po ústavě a zákoně č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), o naši třetí nejdůležitější právní normu.

V dalších odstavcích se podíváme na novelu ObchZ provedenou zákonem č.351/2011 Sb., kterým se mění zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2012, a to především z pohledu ekonomických aspektů.

Nově byla stanovená povinnost prokázat na výzvu soudu právní důvod užívání prostor sídla či místa podnikání podnikatele (§ 2 odst. 3 ObchZ). Povinnost prokázat právní důvod užívání prostor sídla podnikatele existovala do 1. ledna 2012 pouze při zápisu do obchodního rejstříku (§ 37 odst. 2 ObchZ). V případě, že by podnikatel nebyl schopen doložit právní důvod užívání zapsaného sídla, resp. místa podnikání, mohla by tato skutečnost vést až ke zrušení společnosti (§ 29 odst. 6 ObchZ), popř. zrušení nebo pozastavení provozování živností podnikatele fyzické osoby pro závažné porušení zákona (§ 58 odst. 2, popř. odst. 3 zákona č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů). Současně bylo stanoveno, že při zápisu sídla či místa podnikání do obchodního rejstříku, kdy podnikatel nemá vlastnické právo k těmto prostorám, je nutno doložit prohlášení vlastníka dané nemovitosti nebo osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním souhlasí, avšak toto prohlášení nesmí být nově starší tří měsíců a všechny podpisy na něm musejí být úředně ověřeny (§ 37 odst. 2 ObchZ).

Fyzická osoba, která se zapisuje do obchodního rejstříku, musí mít nově v obchodním rejstříku zapsáno jak datum narození, tak i rodné číslo [§ 35 písm. d) ObchZ]. Rodné číslo veškerých osob se však podle nového ustanovení § 28 odst. 2 ObchZ neuvádí ve výpisu z obchodního rejstříku ani nezveřejňuje v obchodním věstníku. Pokud však rodné číslo bude obsaženo v listinách ukládaných do sbírky listin obchodního rejstříku, pak se tyto listiny zveřejní včetně uvedeného rodného čísla. Z tohoto plyne, že bude na samotném podnikateli, aby na příslušných listinách ještě před jejich uložením do sbírky listin znečitelnil údaje o rodných číslech.

Nově se od 1. ledna 2012 zrušila povinnost ukládat do sbírky listin podpisové vzory osob zapsaných jako osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby (§ 38i odst. 2 ObchZ) a vedoucích organizačních složek [§ 38j odst. 1 písm. e) ObchZ], neboť docházelo k jejich zneužívání a Jedenáctá směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 jednotlivým členským státům pouze dává ke zvážení, zda budou nebo nebudou podpisové vzory takových osob vyžadovat. V souladu s tím pak přechodná ustanovení k novele ObchZ upravují, že rejstříkové soudy na žádost odstraní ze sbírky listin podpisový vzor osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby či podpisový vzor vedoucího organizační složky. Veškeré listiny, které se budou od 1. ledna 2012 ukládat do sbírky listin postačí odevzdat pouze v jednom vyhotovení (§ 38k odst. 1 ObchZ).

Novela upřesňuje také ustanovení dotýkající se výjimek z povinnosti oceňovat nepeněžitý vklad znalcem při zvyšování základního kapitálu (§ 59a ObchZ). Vedle četných technických změn v celém § 59a, § 59b i § 59c bylo v ustanovení § 59a odst. 5 zpřesněno, že důvodem pro zpracování nového ocenění v případě nových okolností nastalých do dne splacení vkladu, jsou pouze takové okolnosti, které by mohly významně změnit hodnotu vkladu (doplněno tak bylo slovo „významně“).

Po celospolečenské odborné diskusi nad možností či nemožností a dopady souběhu funkce statutárního orgánu společnosti a zaměstnance společnosti, která vyvrcholila po řadě konstantních judikaturních rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 3 Ads 119/2010, ze dne 9. prosince 2010, který se v této otázce, obdobně jako jiné soudy, vyjádřil negativně, bylo do ObchZ přidáno ustanovení § 66d – Pověření obchodním vedením, které je svou podstatou toužebně očekávaným logickým opakem zmíněných soudních rozhodnutí. ObchZ nyní totiž výslovně připouští, aby statutární orgán společnosti pověřil obchodním vedením jinou osobu, včetně zaměstnance společnosti, který navíc může být i statutárním orgánem společnosti nebo členem statutárního orgánu společnosti. Pokud dojde k pověření obchodním vedením, zůstává nedotčena povinnost statutárního orgánu k péči řádného hospodáře.

Ve výše uvedené souvislosti došlo také od 1. ledna 2012 ke sjednocení postavení členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob a běžných zaměstnanců společnosti v oblasti sociálního pojištění, neboť se okruh nemocensky a důchodově pojištěných osob rozšířil o jednatele a členy statutárních orgánů, ale i další osoby jako komanditisty, prokuristy aj. [§ 3 odst. 1 písm. b) zákona č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů]. Současně bylo v zákoně č.586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, od 1. ledna 2012 novelizováno ustanovení § 25 odst. 1 písm. d), kdy odměny členů statutárních orgánů a jiných orgánů právnických osob již nejsou považovány za daňově neuznatelný náklad společnosti.

Pro přijetí rozhodnutí o poskytnutí finanční asistence [§ 161f odst. 1 písm. c) ObchZ] postačuje od 1. ledna 2012 souhlas alespoň dvou třetin hlasů přítomných akcionářů na valné hromadě (původně byl vyžadován 2/3 souhlas všech akcionářů), čímž došlo ke sladění s dikcí článku 40 Druhé směrnice.

Poslední novelou ObchZ se dostalo ustanovení § 161a odst. 1 písm. b), týkajícího se nabývání vlastních akcií, zpřesnění tak, aby došlo jednak ke sladění zákonného textu se článkem 15 Druhé směrnice a též aby byly omezeny možnosti nesprávného výkladu.

Rozhodný den k účasti akcionářů na valné hromadě v případě, že jde o společnost, která vydala zaknihované akcie, jež nejsou přijaty k obchodování na burze, je nově vždy sedmý den předcházející dni konání valné hromady, pokud stanovy společnosti neurčují jiný rozhodný den (§ 184 odst. 3 ObchZ). Tímto postupem došlo ke sjednocení rozhodného dne společností, jejichž akcie jsou kótovány se společnostmi, jejichž akcie kótovány nejsou, přičemž u těchto je navíc možnost vlastní úpravy rozhodného dne.

Z ustanovení často skloňovaného § 196a odst. 1 byly s účinností od 1. ledna 2012 vypuštěny smlouvy, jejímž obsahem je zajištění závazků. Dále z ustanovení druhého odstavce téhož paragrafu byla vypuštěna úleva od nutnosti souhlasu valné hromady, pokud by šlo o zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou, a to v důsledku nového ustanovení § 196a odst. 5. Bude-li poskytováno zajištění osobám uvedeným v ustanovení § 196a odst. 1 nebo 2 ObchZ, bude to možné pouze po předchozím souhlasu valné hromady, nicméně na základě nově vloženého ustanovení § 196a odst. 5 souhlas valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou. Další nový odstavec (§ 196a odst. 6 ObchZ) rozvádí situaci, kdy by byl majetek, získaný v rozporu s ustanovením § 196a odst. 1 až 3, dále zcizen. Jestliže by zcizení proběhlo podle ustanovení ObchZ (smlouvou o prodeji podniku, nebo kupní smlouvou), použilo by se přiměřeně ustanovení § 446 ObchZ, a tedy nabyvatel by nabyl vlastnické právo k danému majetku a pouze za podmínky, že věděl nebo vědět měl a mohl, že zcizitel není vlastníkem daného majetku, tak by vlastnické právo nenabyl. Odlišně od toho postupu, pokud by byl daný majetek zcizen smlouvou uzavřenou podle ObčZ, pak by nabyvatel nikdy nenabyl vlastnické právo k takovému majetku a tento by naopak musel vydat podle zásad pro bezdůvodné obohacení.