Daňové úniky se často objevují ve spojení s vedením účetnictví. Trestní zákoník v § 254 uvádí, že nevedení účetních knih či uvedení nesprávných informací v účetních zápisech je trestné, pokud dané jednání ohrozí včasné a správné vyměření daně. V praxi se nejčastěji vyskytuje například manipulace s účetními doklady, které se využívají jako podklad pro stanovení daně (vystavení fiktivních faktur, nezaúčtování přijatých faktur), převod zisku mezi spojenými osobami (převodní ceny) nebo karuselové podvody v rámci DPH a další. Trestné je i vylákání daňové výhody například ve formě nadměrného odpočtu nebo neodvedení daně či plateb sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance. Krácení daně je trestné i ve fázi přípravy (§ 240 trestního zákoníku ). Cílem tohoto příspěvku je na ty nejkřiklavější daňové podvody, které se zpravidla provádějí formou manipulace s účetnictvím, upozornit. 1)
Daňové podvody v souvislosti s účetnictvím
prof. Ing.
Libuše
Müllerová,
CSc.,
Ing.
Hoang
Dieu Hoa
1. Způsoby daňových podvodů prostřednictvím účetnictví
Jedním ze základních požadavků na účetnictví je průkaznost zaúčtovaných transakcí prováděných na základě účetních dokladů. Tyto transakce mají zpravidla dopad jak do daně z příjmů, tak do daně z přidané hodnoty, kdy u obou těchto daní se můžeme v účetnictví setkat s daňovými úniky. Je důležité rozlišovat mezi chybou a daňovým podvodem. Chyba může vzniknout neúmyslně na základě lidské neznalosti či nedbalosti, zatímco podvod představuje úmyslné jednání a pachatel podvodu si je zpravidla vědom toho, že dělá něco protiprávního. Způsobů daňových podvodů, jejichž cílem jsou daňové úniky, je celá řada. V následujícím textu se zaměříme na ty nejčastější.
1.1 Manipulace s tržbami
Jeden z nejběžnějších daňových úniků v České republice je zatajení příjmů. Nejčastěji se jedná o situaci, kdy vystavená faktura a následně přijatá peněžní částka, kterou společnost obdrží od zákazníka, není zaevidována v prvotní evidenci, a tím pádem ani v účetnictví. Následkem toho dojde sice ke snížení účetního výsledku hospodaření, ale také ke snížení základu daně z příjmů i DPH (snížení daně na výstupu). Tyto podvody jsou nazývané jako mimobilanční, neboť se uskuteční ještě předtím, než dojde k jejich zaúčtování.2) Tento typ podvodu bývá v praxi prováděn dlouhodobě a opakovaně, neboť velké výkyvy výsledku hospodaření by mohly upoutat pozornost správce daně a vést k zahájení daňové kontroly.
Zatajovat lze příjmy v hotovosti i bezhotovostní. U bezhotovostních tržeb bývá k podnikatelskému účtu založen i účet soukromý, na který jsou zatajované příjmy zasílány. Jako příklad tohoto jednání je možné uvést případ, který řešil Finanční úřad pro Jihočeský kraj v roce 2015.3) Ten provedl daňovou kontrolu u společnosti podnikající ve vodoinstalatérství, jejíž majitel si příjmy za některé provedené služby nechal zasílat na soukromý účet. Příjmy již ale nepřiznal v daňovém přiznání. Vzhledem k tomu, že z účetnictví nebylo možné vyčíst správnou výši výnosů, daň byla finančním úřadem vyměřena dle pomůcek.
V souvislosti se zatajováním tržeb je vhodné zmínit i obrácenou situaci, tj. vykazování fiktivních výnosů. Jedná se o případy, kdy společnost zaúčtuje tržby za zboží či služby, které ale reálně nenastaly. Smyšlené prodeje se většinou vztahují k neexistujícím zákazníkům, je ale možné je zaúčtovat i skutečným odběratelům. Důvodem k navyšování tržeb je většinou dosažení naplánovaných finančních ukazatelů, na které jsou napojené bonusy vrcholového vedení. Za účelem zahalení podvodu se v dalších obdobích využívají metody zpětných operací, například poskytnutí fiktivních slev. Aby byla poskytnutá sleva daňově uznatelným nákladem, bylo by nutné ji zaúčtovat do období, ve kterém došlo k její platbě.
Tento účetní podvod má však negativní dopad na daňovou povinnost společnosti. Ta je totiž nucena odvést daň i ze smyšlených výnosů. Ani zaúčtování poskytnutých slev v dalších zdaňovacích obdobích by na daňovou povinnost nemělo žádný vliv, neboť vzhledem k nedodržení věcné a časové souvislosti by je společnost musela zařadit mezi daňově neuznatelné náklady. V některých situacích se ale může stát, že vlastníci společnosti na podvodné jednání (uskutečněné např. vrcholovým vedením) přijdou a začnou se dožadovat daňové vratky. Jako příklad lze uvést americkou firmu HealthSouth,4) jíž stát přiznal 440 mil. dolarů, které zaplatila navíc v rámci své daňové povinnosti z důvodu nadhodnocení tržeb jejím tehdejším generálním ředitelem.
1.2 Navyšování nákladů
Druhou velmi běžnou metodou snížení daňové povinnosti je navyšování nákladů. Aby tento podvod měl daňovou účinnost, musí se navyšovat náklady daňově uznatelné.
Zaúčtování fiktivních faktur přijatých
Jde o podobnou problematiku, jako tomu bylo u případu zatajování tržeb. Účetní jednotka se může pokusit zaúčtovat do nákladů fiktivní faktury buď za smyšlenými, nebo za skutečnými dodavateli. Tím dojde ke zvýšení daňově uznatelných nákladů a následně ke sní&