Právní aspekty opatření k vynucení nápravy dle zákona o evidenci tržeb ve světle judikatury správních soudů

Jsou to již více než dva roky, co byla do českého právního řádu zavedena evidence tržeb, a to zákonem č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci tržeb“). Zákonodárce následoval celou řadu nejen okolních států, u nichž obdobný systém již funguje,⁴⁾ ale byl veden především snahou zabránit daňovým únikům založeným na krácení tržeb (a to především přijímaných v hotovosti). Evidence tržeb jako taková je jednou z forem kontroly dodržování daňových povinností daňových subjektů. Nežádoucí krácení tržeb standardně spočívá v tom, že do povinných evidencí je zanesena tržba v nižší výši, než je tržba skutečná, přičemž následná kontrola, prováděná s odstupem několika měsíců či let, toto zkrácení tržeb často není způsobilá odhalit. Za účelem zabránění takové nežádoucí manipulace byla zavedena povinnost každou přijatou tržbu hlásit tzv. online (prostřednictvím internetu) Finanční správě ČR.⁵⁾

Evidenci tržeb lze blíže vymezit jako systém, v rámci něhož poplatník při přijetí tržby (nejčastěji v hotovosti) zašle prostřednictvím zařízení připojeného k internetu v reálném čase údaje o proběhnuvší platbě datovou zprávou na server Finanční správy, od níž dostane potvrzení o přijetí s unikátním kódem, kterým je tzv. fiskální identifikační kód (dále jen „FIK“). Následně poplatník vystaví zákazníkovi účtenku, na které bude kromě dalších zákonných náležitostí⁶⁾ uveden právě i FIK. Tuto účtenku je poplatník povinen nabídnout zákazníkovi, který si následně může zadáním FIK na internetovém portále Finanční správy (slovy zákona o evidenci tržeb „společném zařízení správce daně“) ověřit, zda podnikatel platbu zaevidoval. Tržby zaevidované na své jméno si pak na tomto webovém rozhraní může ověřit i sám poplatník.⁷⁾

Pro přehlednost a lepší orientaci v názorech krajského a Nejvyššího správního soudu si autorka dovolí nastínit právní rámec pro řešení této otázky.

Ustanovení § 18 odst. 1 zákona o evidenci tržeb upravuje obsah evidenční povinnosti, jenž spočívá v tom, že poplatník je povinen nejpozději při uskutečnění evidované tržby: a) zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě správci daně, b) vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se uskutečněním evidované tržby rozumí její přijetí.

Zákon o evidenci tržeb v části páté v § 31 upravuje možnost správce daně uplatnit opatření k vynucení nápravy spočívající v okamžitém uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu činnosti, při které dochází k evidenci tržeb, zjistí-li zvlášť závažné porušení povinnosti zasílat údaje o evidované tržbě nebo vydávat účtenky. Dle § 31 odst. 3 zákona o evidenci tržeb provede výkon uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu činnosti orgán, který opatření uložil, vyvěšením rozhodnutí o tomto opatření na vhodném a zvenčí viditelném místě u přístupového místa do provozovny. Je-li více přístupových míst do provozovny, vyvěsí se rozhodnutí u všech těchto přístupových míst. Zákonodárce pamatoval v odst. 2 předmětného § 31 zákona o evidenci tržeb také na situace, kdy poplatník následně prokáže, že pominul důvod, pro který bylo toto opatření nařízeno. V takových případech správce daně rozhodnutím zruší opatření k vynucení nápravy bez zbytečného odkladu. Proti rozhodnutí o zrušení opatření se nelze odvolat.

Kromě § 31 zákona o evidenci tržeb je dle autorky klíčovým také § 33 téhož zákona, dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při řízení a jiném postupu týkajícím se evidence tržeb podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), s výjimkou přestupků (dříve správních deliktů). Toto ustanovení tak vymezuje mantinely pro subsidiární použití daňového řádu.

Dle § 101 daňového řádu správce daně ukládá povinnosti nebo přiznává práva, anebo prohlašuje práva a povinnosti stanovené zákonem, rozhodnutím, které je vydané okamžikem, kdy byl učiněn úkon k jeho doručení. Rozhodnutí je třeba oznámit všem příjemcům, vůči nimž je účinné okamžikem jeho oznámení, čímž se rozumí doručení rozhodnutí nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce s obsahem rozhodnutí. Na to navazuje § 103 téhož zákona, ve kterém se stanoví, že rozhodnutí, jež je účinné a proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci. Vykonatelné je pak rozhodnutí, které je účinné, jestliže se proti němu nelze odvolat nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena.

V neposlední řadě je nezbytné zmínit § 39 daňového řádu, který upravuje způsoby doručování dle tohoto zákona. Primárně zákon předpokládá doručení písemnosti při ústním jednání nebo při jiném úkonu, nebo elektronicky, tj. prostřednictvím datových schránek. Pokud není možné doručit tímto preferovaným způsobem, doručuje správce daně písemnosti prostřednictvím zásilky doručované provozovatelem poštovních služeb, úřední osobou pověřenou doručováním, nebo jiným orgánem, o němž to stanoví zákon.

Daňový subjekt je provozovatelem dvou papírnictví, přičemž první z nich se nachází ve Vyškově na Moravě (dále jen „provozovna Vyškov“) a druhé ve Slavkově u Brna (dále jen „provozovna Slavkov“, souhrnně „provozovny“).

Na základě své činnosti v provozovnách byl daňový subjekt povinen od 1. 3. 2017 evidovat své tržby dle zákona o evidenci tržeb. Správce daně provedl u daňového subjektu několik kontrolních nákupů, v rámci kterých zjistil, že si tento neplní své zákonné povinnosti.⁸⁾ Naposledy byl kontrolní nákup v obou provozovnách proveden dne 29. 8. 2017, což vedlo k vydání rozhodnutí o uzavření provozoven dle § 31 odst. 1 zákona o evidenci tržeb z důvodu zvlášť závažného porušení povinnosti zasílat údaje o evidované tržbě a vystavovat účtenky dle § 18 odst. 1 písm. a) a písm. b) téhož zákona. Rozhodnutí o uzavření provozovny Slavkov bylo daňovému subjektu doručeno osobně v provozovně, jelikož zde byl přítomen. Naproti tomu rozhodnutí o uzavření provozovny Vyškov (dále jen „Rozhodnutí“) bylo dne 29. 8. 2017 vyvěšeno v souladu s § 31 zákona o evidenci tržeb na vhodném a zvenčí viditelném místě u přístupového místa do provozovny, tj. v daném případě vedle vchodových dveří do provozovny. Následujícího dne, 30. 8. 2017, bylo Rozhodnutí odesláno daňovému subjektu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

Proti Rozhodnutí brojil daňový subjekt podáním zásahové žaloby, kterou se domáhal určení, že uzavření této provozovny bez toho, že by mu Rozhodnutí bylo řádně doručeno, bylo nezákonným zásahem. Otázkou tak nebylo přezkoumání samotného uzavření provozovny Vyškov, nýbrž procesní pochybení správce daně při doručení Rozhodnutí.

Krajský soud ve svém rozsudku ze dne 25. 1. 2018, čj. 62 A 271/2017-41, (dále jen „1. rozsudek krajského soudu“) provedl rozbor sporné právní otázky, zda § 31 odst. 1 v kombinaci s § 31 odst. 3 zákona o evidenci tržeb obsahují speciální právní úpravu doručování rozhodnutí a jeho výkonu ve vztahu k daňovému řádu, tedy zda lze přistoupit k uzavření provozovny dříve, než je rozhodnutí o uzavření provozovny doručeno daňovému subjektu, jehož provozovna je uzavírána, na základě vyvěšení rozhodnutí o tomto opatření u přístupového místa do provozovny, anebo zda se pravidlo vyplývající z § 31 odst. 1 zákona o evidenci tržeb uplatní vedle („samozřejmé“) aplikace pravidel pro doručování rozhodnutí podle daňového řádu, neboť § 31 odst. 3 téhož zákona neprolamuje pravidla doručování, nýbrž upravuje („pouze“) výkon rozhodnutí (po jeho předchozím „řádném“ doručení v souladu s daňovým řádem). Krajský soud ze zákonného textu gramatickým výkladem dovodil, že se v případě vyvěšení rozhodnutí nejedná o zvláštní formu doručení, zároveň ale dodal, že

V rámci odůvodnění krajský soud také uvedl, že si je vědom skutečnosti, že „okamžité“ uzavření provozovny je nepochybně významným zásahem do ústavně garantovaného práva podnikat,⁹⁾ avšak tuto zákonem stanovenou možnost lze vnímat jako projev legitimního zájmu státu na řádné správě daně, a tedy na ochraně veřejných rozpočtů. Dále zdůraznil, že samotného uzavření provozovny, ani jeho razance spočívající v „okamžitém“ uzavření nebyla zpochybněna ani Ústavním soudem České republiky při posuzování návrhu na zrušení zákona o evidenci tržeb jako takového, resp. některých jeho ustanovení.¹⁰⁾

V další části pak krajský soud porovnával institut „okamžitého“ uzavření provozovny dle zákona o evidenci tržeb s obdobnými instituty napříč českým právním řádem, jež sledují ochranu životů či zdraví,¹¹⁾ přičemž konstatoval, že jejich míra razance „okamžitého“ zásahu je s tím dle zákona o evidenci tržeb nesrovnatelná.

Krajský soud po posouzení problematiky dospěl dle autorky k naprosto správnému závěru, že na pravidlo plynoucí z § 31 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci tržeb a § 31 odst. 3 téhož zákona , kdy . Čekání na „řádné“ doručení by pak dle názoru krajského soudu nemohlo odpovídat záměru zákonodárce, a to že .

Krajský soud proto konstatoval, že se správce daně uzavřením provozovny Vyškov bez prvotního doručení Rozhodnutí v souladu s daňovým řádem nedopustil nezákonného zásahu, a žalobu zamítl.

S výše uvedeným výkladem § 31 odst. 1 a odst. 3 zákona o evidenci tržeb se však neztotožnil Nejvyšší správní soud, který svým rozsudkem ze dne 7. 8. 2018, čj. 8 Afs 25/2018-32, (dále jen „rozsudek 8. senátu“) zrušil 1. rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dle 8. senátu Nejvyššího správního soudu zákon o evidenci tržeb neupravuje institut rozhodnutí ani fáze existence rozhodnutí (okamžik vydání rozhodnutí, jeho právní moci a vykonatelnosti), nýbrž pouze poslední fázi, a to výkon rozhodnutí upravený v § 31 odst. 3 téhož zákona. Tento svůj výklad 8. senát opírá o § 33 zákona o evidenci tržeb, jež vymezuje procesní režimy při evidenci tržeb a subsidiární použití daňového řádu. Rozhodnutí o opatření k vynucení nápravy uzavřením provozovny je proto dle dikce daňového řádu vydané okamžikem jeho expedice a účinné a vykonatelné jeho doručením adresátovi. Pokud se tedy správci daně nepodaří rozhodnutí o uzavření provozovny doručit na místě, aby jej mohl následně „okamžitě“ vyvěsit v provozovně, musí jej primárně doručit jiným způsobem v souladu s § 39 daňového řádu, a až po doručení písemnosti adresátovi může provést samotný výkon, tj. vyvěšení na viditelném místě u vstupu do provozovny. Až od tohoto okamžiku pak rozhodnutí vyvolává účinky a provozovna je uzavřena. do tohoto okamžiku může poplatník v provozování činnosti v provozovně pokračovat.

Nejvyšší správní soud zdůraznil účel opatření k vynucení nápravy, kterým je odstranění stavu, kdy docházelo k porušení povinností dle § 18 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o evidenci tržeb, a to pořízením si pokladního zařízení umožňujícího plnění povinností dle tohoto zákona. Stejného účelu lze dle názoru 8. senátu dosáhnout i v případě, že se opatření stane vykonatelným až po jeho řádném doručení, tedy v extrémních případech až po doručení fikcí. , jak dále konstatoval 8. senát, který připustil, že rozumí argumentaci krajského soudu ohledně záměru zákonodárce, avšak ze znění zákona o evidenci tržeb, ani z důvodové zprávy tento nevyplývá, a pokud chtěl zákonodárce prolomit obecné pravidlo obsažené v daňovém řádu, že pro výkon rozhodnutí je nezbytné, aby se toto rozhodnutí stalo účinným, měl to v zákoně o evidenci tržeb výslovně uvést.

Při porovnání s právní úpravou uzavření provozoven dle zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a zákona o ochraně veřejného zdraví Nejvyšší správní soud nadto uvedl, že [o].

S takovýmto posouzením dané věci a jednoznačným zlehčováním plnění evidenční povinnosti dle zákona o evidenci tržeb ze strany Nejvyššího správního soudu si však autorka dovoluje nesouhlasit.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sám citoval příslušné pasáže důvodové zprávy k zákonu o evidenci tržeb včetně té, v níž se zákonodárce vyjadřuje k závažnosti dopadů do ústavních práv poplatníka, bude-li využito opatření k vynucení nápravy. Zákonodárce k tomu uvádí, že [p]. Z toho dle názoru autorky plyne jednoznačný záměr zákonodárce aplikovat opatření k vynucení nápravy pouze v krajních případech, kdy je nezbytné okamžitě ukončit tento protiprávní stav a směřovat poplatníka k tomu, aby v něm nepokračoval, nýbrž jej odstranil. Nelze proto souhlasit s názorem 8. senátu, že okamžitá vykonatelnost rozhodnutí o uzavření provozovny není nezbytná a že stejného účelu bude dosaženo, pokud se opatření stane vykonatelným až po jeho řádném doručení, kdy poplatník bude moci dále „beztrestně“ přijímat evidované tržby a přitom neplnit své povinnosti dle § 18 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o evidenci tržeb. Pro pochybení nižší intenzity zákon o evidenci tržeb stanoví opatření menší intenzity (typicky peněžitou pokutu, případně může využít také institut napomenutí).

V případě daňového subjektu provedl správce daně opakované kontrolní nákupy k prověření plnění povinností dle zákona o evidenci tržeb, přičemž zjistil, že daňový subjekt si ani takřka půl roku od okamžiku, kdy byl povinen plnit své povinnosti dle zákona o evidenci tržeb, dosud nepořídil pokladní zařízení a naprosto ignoroval systém evidence tržeb. Na základě druhého provedeného kontrolního nákupu uložil správce daně daňovému subjektu pokutu, která měla s ohledem na svou preventivní i represivní funkci daňový subjekt potrestat za neplnění jeho evidenční povinnosti a současně jej motivovat k odstranění závadného stavu. Při další kontrole však daňový subjekt stále své povinnosti neplnil, tudíž se správce daně rozhodl přistoupit k využití prostředku, tj. uzavření provozovny.

Je záhodno připomenout, že správce daně provedl uzavření dvou provozoven daňového subjektu v tentýž den, tj. 29. 8. 2017. V případě provozovny Slavkov si daňový subjekt osobně převzal rozhodnutí o uzavření provozovny, které správce daně následně vyvěsil dle § 31 odst. 3 zákona o evidenci tržeb. Uzavření provozovny Vyškov se tudíž z logiky věci muselo obejít bez přítomnosti daňového subjektu, který se tou dobou nacházel ve Slavkově u Brna. Při akceptaci názoru 8. senátu by tak vznikl značný nesoulad mezi uzavřením dvou provozoven daňového subjektu. Provozovnu Slavkov mohl správce daně účinně okamžitě uzavřít, jelikož se tam shodou náhod nacházel daňový subjekt a v této provozovně mu tak bylo zabráněno v dalším protiprávním stavu až do okamžiku jeho odstranění. Naopak v provozovně Vyškov k okamžitému uzavření dojít nemohlo, ač zde taktéž byly splněny zákonem stanovené podmínky pro aplikaci § 31 zákona o evidenci tržeb, a daňový subjekt zde mohl pokračovat v protiprávním jednání až do dne 11. 9. 2017 (zhruba další dva týdny), kdy mu bylo Rozhodnutí doručeno, ačkoliv byla provozovna v provozu (pouze zde nebyla přítomna osoba oprávněná převzít Rozhodnutí do vlastních rukou). Je přitom zřejmé, že mu bylo uzavření provozovny Vyškov známo takřka ihned, jelikož se již dne 31. 8. 2017 dostavil ke správci daně zástupce daňového subjektu s dotazem ohledně důvodu uzavření obou provozoven, a tudíž daňový subjekt úmyslně oddaloval doručení Rozhodnutí, které navíc bylo vyvěšeno v provozovně Vyškov, kde se s ním mohl daňový subjekt taktéž seznámit. Pokud by daná situace nastala po rozsudku 8. senátu, mohl by např. daňový subjekt záměrně přesměrovat tržby z jedné (již uzavřené) provozovny do té druhé (dosud otevřené), čímž by jistě byl mařen účel samotné evidence tržeb (nemluvě o naplnění účelu opatření k vynucení nápravy). V případě, že by se daná situace týkala dvou subjektů, mohlo by dojít k tomu, že jeden z nich by si rozhodnutí převzal, a tudíž by mu byla provozovna okamžitě uzavřena, a druhý by, vědom si názoru Nejvyššího správního soudu, vyčkával na poslední den uložení zásilky na poště, či by si tuto nechal doručit tzv. fikcí, a na základě toho by mohl mít déle otevřenou provozovnu a přijímat tržby bez jakékoliv kontroly. To by v konečném důsledku vedlo k diskriminaci a neoprávněnému zvýhodnění druhého poplatníka. Obecně pak neplnění evidenční povinnosti vede k diskriminaci poctivých na úkor nepoctivých daňových subjektů.

Hovoří-li Nejvyšší správní soud o naplnění účelu opatření k vynucení nápravy i po vykonatelnosti tohoto opatření až po řádném doručení rozhodnutí o jeho uložení dle daňového řádu, lze k tomu uvést také další příklad, který dané vyvrací. Například chce-li správce daně uzavřít mobilní provozovnu poplatníka, který ji na daném místě provozuje pouze dočasně (např. v rámci trhů). U těchto provozoven není neobvyklé, že jsou poplatníky provozovány v řádu hodin, dnů či maximálně několika málo týdnů. V případě aplikace názoru 8. senátu by v takovém případě správce daně ani nemohl o okamžitém uzavření provozovny uvažovat, i když by proto byly splněny zákonné podmínky. Postrádalo by totiž smysl uzavírat provozovnu v případě, kdy si je správce daně vědom, že adresát není osobně přítomen v dané provozovně a doručení rozhodnutí se neobejde bez doručení (má již praktickou zkušenost s tímto daňovým subjektem).

Autorka samozřejmě souhlasí se správními soudy, že ochrana života a zdraví jsou důležitější zájmy, u nichž je okamžité zabránění jednání nezbytné. Na druhou stranu nelze říci, že by zájem státu na řádném stanovení a výběru daní byl nepodstatný, jak se místy může jevit z rozsudku 8. senátu.

Na základě závazného názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozsudku 8. senátu rozhodoval ve věci opětovně krajský soud, a to rozsudkem ze dne 1. 11. 2018, čj. 62 A 271/2017-84.

Krajský soud zopakoval názor Nejvyššího správního soudu, že aby mohl správce daně přistoupit k výkonu Rozhodnutím nařízeného opatření k vynucení nápravy vyvěšením rozhodnutí o tomto opatření na vhodném a zvenčí viditelném místě u přístupového místa do provozovny, musí nejprve zajistit oznámení (tj. doručení nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení s obsahem) Rozhodnutí dle § 101 odst. 5 daňového řádu daňovému subjektu.

Nad rámec rozsudku 8. senátu pak krajský soud uvedl, že . Krajský soud také konstatoval, že jediným dokladem správce daně o okamžiku uskutečnění úkonu k doručení (nedatovaného) Rozhodnutí je až doručenka k tomuto rozhodnutí, ze které plyne pouze to, že zásilka s Rozhodnutím byla připravena k vyzvednutí dne 31. 8. 2017.

Správce daně tak dle názoru správních soudů pochybil, jestliže přistoupil k výkonu Rozhodnutí, přestože toto nedoručil daňovému subjektu v souladu s daňovým řádem, a Rozhodnutí tak nebylo vykonatelné. Řádné doručení Rozhodnutí dle § 31 odst. 1 zákona o evidenci tržeb totiž bylo nezbytnou podmínkou pro jeho výkon dle § 31 odst. 3 téhož zákona.

Krajský soud tudíž uzavřel, že správce daně postupoval v rozporu se zákonem, neboť přistoupil k výkonu Rozhodnutí před jeho doručením daňovému subjektu. Na základě toho určil, že provedený zásah (postup správce daně) byl nezákonný.

Jelikož je názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku, jímž ruší rozhodnutí krajského soudu, pro tento závazný,¹²⁾ neměl krajský soud jinou možnost, než rozhodnout tak, jak rozhodl. Dle názoru autorky však krajský soud ne úplně vhodně rozvinul myšlenku ohledně možností využití způsobů doručení dle § 39 daňového řádu. Z proběhnuvšího soudního řízení je zřejmé, že v daném případě by si správce daně ušetřil celou řadu komplikací, kdyby v provozovně Slavkov předal daňovému subjektu kromě rozhodnutí o uzavření této provozovny také Rozhodnutí. Daňový řád však stanovuje preferovaný způsob doručení, tj. osobně nebo elektronicky, či náhradním způsobem, který zahrnuje právě např. možnost využít k doručení provozovatele poštovních služeb. Oba preferované způsoby jsou si rovny co do účinnosti doručení, stejně tak jsou si rovny všechny náhradní způsoby doručení. Správce daně je povinen doručovat především zákonným způsobem a způsob doručení volit s ohledem na obsah a povahu písemnosti, od technické vybavenosti jak na straně správce daně, tak i adresáta písemnosti, jakož i dalších okolností, a to ve smyslu zásady hospodárnosti a procesní ekonomie. A právě při respektování této zásady je jako jeden z nejčastějších způsobů doručování voleno doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Nelze také opomenout fakt, že hlavním cílem doručování písemnosti je seznámení adresáta s jejím obsahem, nikoli samotná forma doručení.¹³⁾ K tomuto závěru dospěl také Nejvyšší správní soud, když uvedl, že [j].¹⁴⁾

V konečném důsledku tak lze konstatovat, že daňový subjekt se mohl seznámit s obsahem Rozhodnutí v den uzavření provozovny Vyškov, jelikož správce daně provedl samotné uzavření právě na základě vyvěšení Rozhodnutí na vhodném a zvenčí viditelném místě u přístupového místa do provozovny, tj. vedle dveří. Požadavek formalistického trvání na nezbytnosti řádného doručení před samotným uzavřením provozovny tak prakticky ztrácí smysl. V daném případě je tudíž zjevné, že se daňový subjekt s obsahem písemnosti seznámil dříve, než mu byla řádně doručena dle daňového řádu (dne 11. 9. 2017), o čemž svědčí přítomnost zástupce daňového subjektu u správce daně dne 31. 8. 2017, tj. dva dny po uzavření provozoven, a to s dotazem ohledně jejich uzavření.

Autorka se v tomto článku zaměřila na institut opatření k vynucení nápravy upravený v § 31 zákona o evidenci tržeb, který může správce daně využít v krajních případech, zjistí-li zvlášť závažné porušení povinnosti zasílat údaje o evidované tržbě nebo vydávat účtenky. V takovém případě pak může rozhodnout o okamžitém uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu činnosti, při které dochází k evidenci tržeb. Jedná se tudíž o prostředek a správce daně by jej měl aplikovat v situacích, kdy by použití jiného prostředku nevedlo k odstranění protiprávního stavu.

Jeden (a dosud jediný) z případů užití takovéhoto opatření byl již řešen ve správním soudnictví, a to v rámci daňovým subjektem podané zásahové žaloby. V dané věci se k otázce, zda lze přistoupit k uzavření provozovny dříve, než je rozhodnutí o uzavření provozovny řádně doručeno daňovému subjektu dle daňového řádu, nejprve vyjádřil krajský soud, který si na danou otázku odpověděl kladným způsobem. S právním rozborem dané problematiky provedené krajským soudem se autorka naprosto ztotožňuje. Tento výklad však neobstál před Nejvyšším správním soudem, jehož přístup k dané věci, dle kterého musí správce daně prvotně řádně doručit daňovému subjektu rozhodnutí o uzavření provozovny a až následně může přistoupit k samotnému výkonu tohoto opatření, je dle autorky v rozporu se smyslem a účelem institutu opatření k vynucení nápravy. Výklad 8. senátu Nejvyššího správního soudu navíc může způsobit nerovný přístup k daňovým subjektům a v některých případech také úmyslné vyhýbání se daňových subjektů doručení rozhodnutí o uložení opatření k vynucení nápravy.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.