V průběhu roku 2015 všechny nadnárodní tabákové koncerny začaly vyvíjet alternativu k běžnému kouření (spotřebě tabákových výrobků při procesu spalování tabáku), tedy tabákový výrobek, který bude spotřebováván při procesu zahřívání tabáku, při němž se z tabákové hmoty uvolňují páry. Na tuzemský trh se tyto výrobky dostaly v roce 2017, nicméně zákonodárce na tuto situaci reagoval se značným zpožděním a nová spotřební daň ze zahřívaných tabákových výrobků nabyla účinnosti až k 1. 4. 2019 (zákon č. 80/2019 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 80/2019 Sb. “). Zpětně nelze zjistit, o jakou částku Česká republika touto svojí nečinností přišla na inkasu spotřební daně. K dotazu dle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SvInf“), Generální ředitelství cel sdělilo, že za část roku 2019 inkaso této spotřební daně činilo necelých 600 milionů Kč, za rok 2020 se jedná již o částku přesahující jednu miliardu Kč.1) V současné době je tato právní úprava čistě národní, do budoucna nicméně lze očekávat její harmonizaci2), neboť se jedná o právní úpravu nacházející se ve všech členských státech Evropské unie.3)
Spotřební daň ze zahřívaných tabákových výrobků, správa této spotřební daně, přechodná ustanovení a komparace se slovenskou právní úpravou
Vydáno:
26 minut čtení
Spotřební daň ze zahřívaných tabákových výrobků, správa této spotřební daně, přechodná ustanovení a komparace se slovenskou právní úpravou
JUDr.
Radim
Hanák,
Ph. D.
Definice zahřívaného tabákového výrobku a vztah k tabákovým výrobkům
Zákonodárce zakotvil do zákona o spotřebních daních pro účely zavedení této daně hlavu šestou, části třetí zákona o spotřebních daních, zahrnující § 130 až 130g zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSpD“). Zahřívaný tabákový výrobek je definován v § 130 odst. 1 ZSpD. Podle něj se za zahřívaný tabákový výrobek pro účely této daně rozumí
„tabákový výrobek, který:
–
obsahuje tabák
(písm. a),
–
je určen k užívání, které nezahrnuje
–
postupné spalování tabáku,
–
užívání nosem,
–
žvýkání
(písm. b), a
–
není předmětem daně z tabákových výrobků
(písm. c).
Pokud jde o samotnou definici, shledávám jako nesprávné použití termínu ,,tabákového výrobku“, jelikož tabákové výrobky jsou vypočteny taxativně ve směrnici Rady 2011/64/EU, o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků, a v § 101 ZSpD (zahrnujícím cigarety, doutníky a cigarillos a tabák ke kouření). Na místě by tak byla definice (resp. její součást)
výrobek obsahující tabák
. Ostatně sama definice vymezuje zahřívaný tabákový výrobek jako tabákový výrobek, který není předmětem daně z tabákových výrobků (§ 130 odst. 1 písm. c/ ZSpD), což potvrzuje nesprávnost či zmatenost definice. Jeví se jako vnitřně rozporné ve stejném ustanovení označit v jedné větě výrobek jako tabákový a následně jej vymezit jako takový, který není předmětem daně z tabákových výrobků, a přitom současně platí, že tabákové výrobky jsou všechny předmětem spotřební daně z tabákových výrobků (§ 101 odst. 1 ZSpD). Z důvodové zprávy vyplývá, že Generální ředitelství cel zkoušelo již v roce 2016 a 2017, zda obsah zahřívaného tabákového výrobku nelze klasifikovat jako tabákový výrobek. Došlo k negativnímu závěru, tedy že se nejedná o tabák ke kouření. Dle § 13 SvInf jsem požádal o