Zdanění příjmů neprokázaného vzniku a původu

V praxi se stává, že finanční úřad má seriózní informace (z vyhledávací činnosti, z daňové kontroly, z místního šetření, udání atd.) že majetek, spotřeba nebo jiné vydání konkrétního člověka nebo firmy neodpovídá příjmům, které uvedli v přiznání k dani z příjmů. Do očí bije rozdíl mezi skvělým stavem faktickým a nevalným deklarovaným. Dobrá, co ale s tím? Správce daně nemá vlastní detektivy, nemůže jen tak úkolovat policii ani podávat soudní žaloby. Těžiště jeho kontrolní práce spočívá prověřování daňových přiznání, které podvodníci mívají v naprostém pořádku, protože na sebe nechtějí upozornit. Aktivní všímavý berní úředník samozřejmě může mít důvodné pochyby o tom, zda poplatník skutečně přiznal všechny své příjmy. Typicky jde o situaci, kdy pan Novák vykazuje dlouhodobě nízký základ daně z podnikání, nicméně vlastní majetek vysoké hodnoty či vede nákladný život. Je tak zřejmé, že přiznané příjmy nejsou jeho jedinými, a vyvstává otázka, jaké povahy jsou jeho jiné, nepřiznané příjmy. , neboť značná část příjmů (nejen) fyzických osob je osvobozena od zdanění, a proto také od jejich přiznání; pomineme-li od roku 2015 nesměle zavedené oznámení osvobozených příjmů fyzických osob přesahujících 5 milionů Kč dle ustanovení § 38v zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

A právě tuto nejasnost a pochyby o řádném zdanění všech zdanitelných příjmů by správce daně měl mít možnost odstranit požádáním poplatníka o vyjasnění jeho nepoměru přiznaných či oznámených příjmů za určité časové období a zvýšení hodnoty jeho majetku, spotřeby a jiných výdajů. Většinou se věc vyjasní tím, že šlo o příjmy nezdanitelné (např. cestovní náhrady pomohly našemu dřívějšímu premiérovi k bytu), osvobozené od daně (třeba prodej nemovitých věcí či zděděných cenností, dary příbuzných), z práce svépomocí (stavba domku) nebo z doby již dávno minulé, za kterou nelze doměřit daň (podle okolností příjmy starší než tři až deset let). Někdy se ale poplatník může dostat do důkazní nouze, protože zdrojem jeho vedlejších peněz byly úplatky, nepřiznané tržby z podnikání nebo nájmu, z nelegálních hazardních her, krádeží, podvodů a další případné trestné činnosti.

Aby bylo jasno, finanční správě nejde o suplování orgánů činných v trestním řízení, ale jen o naplnění hlavního cíle správy daní – stanovení správné daně a její výběr. Na druhé straně, pokud při své činnosti odhalí nějaké nekalosti, které by mohly být trestným činem, je ze zákona povinna učinit oznámení policii nebo státnímu zástupci. Od prosince 2016 nenápadná novela ZDP – (dále jen „“) – významně zesílila možnosti spravedlivého dodanění nečestných poplatníků. Nově se již správci daně nemusejí spokojit s pohledem do našich peněženek, ale mohou sledovat celé naše majetky a osobní spotřebu, jestli odpovídá přiznaným nebo oznámeným příjmům.

Lidově vyjádřeno je účelem nového biče na daňové podvodníky efektivnější postup proti „vysmátým“ chytrákům, jejichž majetek, spotřeba nebo jiné vydání (útraty) odhadem o více než 5 milionů Kč převyšují jejich příjmy známé finančnímu úřadu. Oficiálně jde o součást opatření proti daňovým únikům v případech, kdy má správce daně konkrétní pochybnosti o úplnosti přiznaných zdanitelných příjmů poplatníka. Prokazování původu majetku je ale individuální daňový nástroj ověřující konkrétní osoby, nikoli plošné preventivní opatření. A vždy by mělo následovat teprve až po zjištění důvodných pochybností správce daně ohledně nesouladu známých příjmů a neadekvátně vysokých výloh poplatníka, i když se případně budou zakládat na nepřímých d$