Penále je sankcí související s doměřením daně při daňové kontrole. Jeho výše činí 20 % z doměřené daně a v podmínkách zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), má jiný význam než u předcházejícího zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků “). V něm mělo penále stejný význam jako dnešní úroky z prodlení a jeho výše byla závislá i na době, která uplynula od okamžiku, kdy měla být daň původně uhrazena. Naproti tomu penále v dnešní podobě nemá vztah uplynulé době, ale pouze k výši doměřené daně. Přesto i v dnešní době dochází ke sporům o správnosti jeho stanovení a výběru zajímavých rozsudků z této oblasti je věnován dnešní příspěvek.
Penále – výběr ze soudní judikatury
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
1. Podmínky prominutí penále (podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2021 čj. 1 Afs 236/2019-83)
Komentář k judikátu č. 1
V prvním rozsudku dnešního výběru navážeme na článek z předcházejícího čísla našeho časopisu „Prominutí daně a příslušenství daně – judikatura“, kde jsme uvedli u závěrečného rozsudku č. 7, který Nejvyšší správní soud rozhodoval dne 2. 8. 2017 pod čj. 2 Afs 62/2017-37, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 11/2017 pod č. 3636/2017 ve věci ACE Trade, že není jisté, zda východiska tohoto rozhodnutí budou platit i nadále. První senát Nejvyššího správního soudu totiž se závěry tohoto rozsudku nesouhlasil a věc předal rozšířenému senátu pod čj. 1 Afs 236/2019-75. Výsledek sporu nebyl v době sestavování předcházejícího článku ještě znám, dnes však již jeho výsledky k dispozici jsou. Ve stručnosti se dá shrnout, že při posuzování, zda byly splněny podmínky tříletého neporušování účetních a daňových předpisů, které §259c odst. 2 daňového řádu stanovuje jako nutnou podmínku pro možnost prominutí penále se nebere v úvahu provinění, které způsobilo vznik penále. Zároveň se však tento prohřešek vezme v úvahu při aplikaci §259a odst. 2 daňového řádu, tedy při posuzování, zda správce daně promine penále až do výše 75 %. Výsledkem této úvahy ovšem může být i to, že penále nepromine vůbec, protože dojde k závěru, že provinění bylo tak vážné, že není důvod penále promíjet. Jinými slovy, provinění, které způsobilo vznik penále, neznamená nemožnost jeho prominutí kvůli podmínce předchozí tříleté „vzornosti“ plnění daňových a účetních povinností, přesto však může být správcem daně posouzeno jako natolik závažné, že penále nepromine vůbec či jen z malé části. Zajímavá byla též skutečnost, že rozšířený senát nebyl jednotný a jeho předseda JUDr. Baxa využil možnosti publikovat svůj odlišný názor, který však nezískal potřebnou většinu.
Právní věta:
„
Při posuzování splnění podmínek
dle § 259c odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se nebere v úvahu porušení daňových předpisů, které je skutkovým a právním základem uložení penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá. K tomuto porušení však správce daně přihlédne v rámci správního uvážení
dle § 259a odst. 2 daňového řádu a s ohledem na povahu, intenzitu či jiné okolnosti tohoto porušení nemusí penále prominout
.“První senát proto předložil rozšířenému senátu NSS následující otázku:
„
Může správce daně v případě, kdy jsou naplněny zákonem předpokládané podmínky pro prominutí penále
(stanovené v § 259c odst. 2 a 3 a v § 259a odst. 1 a 3 daňového řádu) uvážit s poukazem na povahu, intenzitu či jiné okolnosti porušení daňových nebo účetních předpisů, které je skutkovým a právním základem penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá, tak, že penále nepromine?
“Předkládající první senát byl přesvědčen, že jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky pro vyhovění žádosti o prominutí, je správce daně povinen žádosti vyhovět; správní uvážení se týká pouze rozsahu, v jakém bude penále prominuto.
Názor rozšířeného senátu:
S předkládajícím senátem lze souhlasit v tom, že ucelený postup, kterým se má správce daně při posuzování žádosti o prominutí penále řídit, normuje daňový řád v § 259a a 259c. Podle § 259a odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt oprávněn požádat správce daně o prominutí části penále, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení je nutno žádost o prominutí penále podat nejpozději do tří měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále.
Není sporu o tom, že tyto dvě podmínky jsou vstupními podmínkami formální povahy, které musí být splněny, aby vůbec mohla být žádost o prominutí způsobilá k věcnému posouzení. Jsou-li splněny formální předpoklady pro posouzení žádosti, je další postup správce daně upraven zejména v § 259a odst. 2 a § 259c odst. 1 daňového řádu.
Shrnutí k judikátu č. 1
Daňový řád neupravuje promíjení příslušenství daně jako nárok daňového subjektu odrážející jistotu, že za splnění určitých podmínek mu musí být příslušenství daně prominuto
.Tomu odpovídá také slovní (gramatické) vyjádření § 259a odst. 2 daňového řádu. To stanoví, že správce daně na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední může prominout až 75 % penále. Samotná skutečnost, že je úprava prominutí v daňovém řádu upravena v části páté (společná, zmocňovací přechodná a závěrečná ustanovení), není pro posouzení otázky, zda jde či nejde o správní uvážení vůbec určující. Určující je, že zákon nestanoví žádné podmínky, jejichž naplnění by zakládalo nárok daňového subjektu na prominutí alespoň části penále. Posuzovaná úprava je totiž normována tak, že správci daně poskytuje určitý prostor k rozhodnutí, ohraničený maximální výší prominutí, a současně uvádí povinná kritéria (četnost porušování povinností při sp