Do dnešního dne vzniklo více jak 1 400 různých kryptoměn a jednoduše lze současný stav kryptoměn nazvat revolucí na poli „platidel“, nehledě na to, co se s nimi v budoucnu stane, zdali dle skeptiků zaniknou či ba naopak jejich význam poroste. S rostoucí popularitou roste také množství otázek, které se týkají jejich právní definice, účtování a zdanění. V poslední době se sice objevily určité indicie, které mohou být v této tematice nápomocné, nicméně skutečností je, že současná česká daňová legislativa tuto problematiku specificky nepokrývá, a tak je každý vlastník digitální měny ponechán v určité nejistotě, jelikož nelze s jistotou říci, jaký bude daňový režim těžby virtuálních měn, směny jedné virtuální měny za jinou nebo směny za konvenční měnu, těžby v poolu, zajištění měny finančními deriváty atd. Opírat se lze maximálně o dílčí vyjádření Generálního finančního ředitelství, podle nichž finanční správa virtuální měny považuje za věc nehmotnou, movitou a zastupitelnou.
Zdanění virtuálních měn
Vydáno:
17 minut čtení
Zdanění virtuálních měn
Ing.
Daniela
Beer,
Ph.D.,
daňový poradce č. 4961
Trocha z historie
Bitcoin se poprvé objevil v roce 2008 v době, kdy se celý svět ocital na hranici finanční krize. Velký podíl na krizi měly hypoteční úvěry lidem, kteří nebyli schopni dostát svých závazků. Tisíce hypoték bylo prostřednictvím sekuritizace zabaleno do Mortgage Backed Security produktů (MBS). Splátky hypoték ze strany dlužníků posléze putovaly prostřednictvím cenného papíru investorům, kteří MBS vlastnili. S tím, jak se do MBS začaly balit čím dál horší úvěry, byl zaměstnanci Goldman Sachs vymyšlen nástroj, prostřednictvím kterého se mohly nekvalitní MBS zabalit do dalšího balíku, čímž se tak do světa dostaly tzv. Collateralized Debt Obligation (CDO). Jednalo se o doslova magický vynález, který dokázal zabalit nekvalitní MBS do jednoho portfolia a přijít s novým produktem, který ratingová agentura ohodnotila vysokým ratingem AAA. Portfolio nekvalitních produktů se tak mávnutím kouzelného proutku stalo respektovaným a žádaným produktem s vysokou výnosností, protože riziko v nich mělo být diverzifikováno. A právě v této době byla zaregistrována doména Bitcoin.org, která sloužila jako domovská stránka pro informace o bitcoinu. Bitcoin je postavený na technologii zvané blockchain, což je zjednodušeně řečeno transparentní „účetní kniha“, která umožňuje komukoli vyhledání každé transakce, která se na něm kdy uskutečnila. Transakce není možné mazat ani obměňovat a jsou na sebe chronologicky navázané, a právě to je něco, co by umožnilo bankéřům a investorům, kteří od bank koupili CDO, zdokumentovat a kvantifikovat rizika spojená s tímto instrumentem, protože by bylo díky provázanosti jednotlivých transakcí relativně jednoduché zjistit, z jakých půjček se takový instrument skládá. Můžeme se tedy jen domnívat, že idea za technologií bitcoinu je odpovědí právě na netransparentnost bankovního systému a CDO.
Může být kryptoměna považována za peníze?
V klasických ekonomických teoriích jsou peníze tradičně spojovány se třemi základními funkcemi.1) Plní funkci všeobecného prostředku směny, funkci obecného denominátora hodnoty, ve které peníze vystupují jako měřítko hodnoty veškerého ostatního zboží a statků. A v neposlední řadě jsou peníze schopné plnit funkci nositele. Část nepřímé směny je možné odložit na neurčito, jsou schopny přenášet hodnotu dopředu v čase.
Virtuální měna určitě působí jako prostředek směny, může sloužit také jako měřítko hodnoty, neboť je numerická a dělitelná. Na druhou stranu můžeme polemizovat nad tím, zdali je dostatečně spolehlivá a stabilní. V každém okamžiku může totiž „bitcoinový“ trh zkolabovat v důsledku změny nálady uživatelů virtuální měny.
Podle všeobecně uznávaných právních zásad musí skutečná měna v plném právním slova smyslu vykazovat atribut2) měny daného státu, musí plnit funkci oběživa a platidla a v neposlední řadě musí být všeobecným platebním prostředkem, tj. musí existovat možnost, aby byl používán (přijímán, vydáván a držen) širokým okruhem subjektů všech typů.
Virtuální měna nemá podobu hotovostního oběživa, tj. neplní funkci skutečného platebního prostředku. Navíc je ze své podstaty decentralizovaná, proto ani z právního hlediska nelze považovat virtuální měnu za peníze a dle současného stavu legislativy nemůže být považována ani za elektronické peníze.
A co tedy kryptoměna je? (Nehmotný) majetek!
Dle nového sdělení Ministerstva financí ČR se jedná
„...
o nehmotné aktivum, které je elektronicky vytvořeno a uloženo... Ministerstvo financí doporučuje účtovat a vykazovat digitální měny jako zásobu ‚svého druhu‘ ve smyslu § 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb.,... Pro ocenění digitálních měn se použije § 25 odst. 1 písm. c), d) a l) a odst. 4 a 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví,... Pro ocenění digitálních měn v okamžiku jejich nabytí se dále použije § 49 vyhlášky a pro ocenění digitálních měn k rozvahovému dni § 55 vyhlášky upravující tvorbu a použití opravných položek...“
Finanční správa tedy doporučuje ke všem virtuálním měnám přistupovat jako k zásobám „svého druhu“, bez ohledu na to, za jakým účelem jsou drženy, takže by se mělo jednat buď o nedokončenou výrobu, výrobky nebo zboží. Součástí inventarizace by mělo být i posouzení účetní hodnoty zásob na skladě v porovnání s jejich tržní (reálnou) hodnotou a rozhodnutí o případné tvorbě opravných položek.
Účetní pohled
Společnost, která nakupuje virtuální měnu, ji ocení stejně jako zásoby v pořizovacích cenách. Zásoby pořízené v cizí měně se při pořízení přepočítají kurzem podle účetní politiky společnosti a v této hodnotě se v účetnictví sledují. Je otázkou, jaký kurz bude použit, neboť v souladu s vyjádřením ČNB digitální měna není platebním prostředkem, což znamená, že nenajdeme kurz BTC/Kč v jejím kurzovním lístku. Lze vzít v úvahu, zda bude možno využít § 24 odst. 9 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který stanoví, že v případě cizí měny, u níž se nevyhlašuje kurz devizového trhu denně, použije účetní jednotka pro její přepočet kurz mezibankovního trhu pro tuto měnu k USD nebo EUR a kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro USD nebo EUR ke stejnému dni. K rozvahovému dni potom společnost analyzuje, zda skladová hodnota virtuální měny odpovídá její tržní hodnotě a zváží možnost tvorby opravné položky.
Společnost, která prodává virtuální měnu, ji při prodeji ocení stejně jako jiné položky zásob, tzn. buď průměrnou skladovou cenou, nebo za použití metody FIFO.
V případě, že společnost obdrží úhradu pohledávky ve virtuální měně, by se hodnota přijaté kryptoměny měla rovnat hodnotě nakupovaného zboží či služeb. V opačném případě společnost zaúčtuje tuto platbu jako přírůstek zásob v ocenění tak, jak je uvedeno výše. Na druhé straně společnost, která pošle kryptoměnu na úhradu svého dluhu, zaúčtuje tuto platbu jako úbytek zásob a následným započtením dojde k úhradě dluhu.
Při těžbě virtuální měny se takto vytěžená měna ocení v souladu se stanoviskem Ministerstva financí vlastními náklady. Zásoby vytvořené vlastní činností se oceňují ve skutečné výši nebo na základě kalkulace výroby stanovené účetní jednotkou. Vlastní náklady zahrnují přímé náklady a mohou zahrnovat také poměrnou část variabilních a fixních nepřímých nákladů příčinně přiřaditelných danému výkonu a vztahujících se k období činnosti. V oblasti „těžby“ mohou být takovým přímým nákladem odpisy hardwaru, softwaru, mzdy „těžících“ zaměstnanců apod.
Zdanění kryptoměn
Daň z přidané hodnoty
Daňové otázky, zejména pak DPH, ovládá v EU z velké části evropské právo. Konkrétně se jedná zejména o směrnici č. 2006/112/ES o společném systému DPH (dále jen „směrnice“) a o prováděcí nařízení č. 282/2011/ES. Nemalou roli pak hrají samozřejmě i rozhodnutí Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“). Systém DPH je postaven na principu existence úplaty. Dle čl. 2 směrnice jsou předmětem DPH dodání zboží za úplatu, pořízení zboží za úplatu a poskytnutí služby za úplatu. Je tedy nutno zkoumat, zda podmínka „za úplatu“ je splněna. SDEU ve věci C-89/81 Hong Kong Trade Development Council konstatoval, že „osoba, která obvykle poskytuje služby bezplatně, není vůbec osobou povinnou k dani“ (viz bod 10 rozsudku). Taková osoba musí být považována za konečného spotřebitele. Úplata je tedy subjektivní koncept. Nemusí odrážet skutečnou hodnotu dodávky. Navíc musí být možné ji vyjádřit v penězích (viz SDEU ve věci C-258/95 Julius Fillibeck Söhne, bod 13). SDEU ve svém rozsudku ve věci C-267/08 SPÖ Landesorganisation Kärnten konstatoval, že „plnění je zdanitelné pouze tehdy, pokud mezi poskytovatelem a příjemcem existuje právní vztah, v jehož rámci dojde ke vzájemné výměně plnění“ (viz bod 19 a násl. rozsudku). Daňová povinnost však není závislá na existenci vynutitelného, právně platného závazku; důležitá je existence vzájemné dohody bez ohledu na právní platnost takového vztahu (viz SDEU ve věci C-498/99 Town & County Factors Ltd v. Commissioners of Customs & Excise, bod 24).3)
Jelikož v rámci operací s virtuální měnou řešíme především směnu virtuální měny za tradiční měnu, směnu virtuální měny za služby nebo zboží a těžbu virtuální měny, můžeme výše uvedené principy použít pro zkoumání daňových souvislostí nakládání s virtuální měnou.
1.
V případě směny virtuální měny za fiat měnu4) Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 22. 10. 2015 (C-264/14 Hedqvist) stanovil, že v případě provozování směnárny kryptoměn za fiat měny se jedná o poskytování služby za úplatu, které dani z přidané hodnoty podléhá. Zároveň se ovšem jedná o finanční službu, která je od DPH osvobozená. Soudní dvůr EU v bodě 24 svého rozhodnutí konstatoval, že
„virtuální měna s obousměrným tokem ‚bitcoin‘, která bude v rámci směnných operací směněna za tradiční měny, nemůže být považována za hmotný majetek (...), tato virtuální měna nemá jiný účel než účel platidla“
. Ve věci Hedqvist šlo především o posouzení povahy činnosti spočívající ve směně kryptoměny na běžnou měnu a naopak, přičemž předmětem daně z přidané hodnoty je pouze rozdíl mezi službou poskytnutou a obdrženou protihodnotou, respektive marží, kterou představuje rozdíl mezi cenou, za niž byla měna nakoupena, a cenou, za niž je prodávána svým zákazníkům. Tato činnost spadá pod osvobození ve smyslu článku 135 odst. 1 písm. e) směrnice. Samotná směna kryptoměny za běžnou měnu není zdanitelným plněním a je mimo předmět DPH.2.
V případě těžby virtuální měny nedochází ke vzájemné výměně plnění. Řešení počítačové úlohy potřebné pro těžbu virtuální měny je sice možné považovat za určitý druh služby, nelze však identifikovat konkrétního zákazníka. Z těchto důvodů podmínka „za úplatu“ obvykle není splněna, a nejedná se proto o předmět DPH. Dle judikatury SDEU se sice jedná o službu spočívající v ověřování transakcí, nicméně aby se jednalo o službu podléhající DPH, musí mezi službou a odměnou být přímé spojení. Britská finanční správa (HM Revenue & Customs) jako první zaujala veřejně názor, že Naše finanční správa v praxi dosud nepovažuje těžbu za činnost spadající do předmětu DPH. Podstatné je rozhodnutí ve věci Sparekassernes Datacenter7), kde SDEU konstatuje, že podmínkou pro osvobození finanční služby spočívající v ověřování transakcí není přímý právní vztah mezi poskytovatelem služby a koncovým zákazníkem. Jednalo se o služby datacentra zabezpečujícího transakce pro banky. Těžba kryptoměn přitom není nic jiného než poskytování služeb spočívajících v ověřování transakcí pro třetí osoby.
„úplata obdržená z těžby bitcoinu je obecně mimo předmět DPH, jelikož těžba není ekonomickou činností ve smyslu DPH pro nedostatek spojení mezi poskytnutými službami a obdrženou úplatou“
5). Tento názor zaujalo v posledním stanovisku i německé ministerstvo financí, které uvádí, že transakční poplatek je placen na dobrovolné bázi a není přímo spjat s poskytovanou službou.6) Jinými slovy není žádný konkrétní odběratel služby, výše poplatku je dobrovolná a chybí právní vztah mezi dodavatelem a odběratelem.3.
Protože prodej zboží nebo služeb za virtuální měnu neobsahuje monetární element (virtuální měna nejsou peníze – viz výše), jedná se o směnný obchod. Každý takový obchod obsahuje dvě samostatné transakce – jedna strana dodává zboží nebo služby, druhá strana dodává virtuální měnu (zboží).
V současné době dochází k výraznému nárůstu transakcí spojených s virtuálními měnami a obav, že při úplatě formou virtuální měny existuje extrémní riziko možného zneužití pro spáchání daňového podvodu, a to zejména při obchodech v řetězci (tzv. karuselové podvody). Z tohoto důvodu je také od 1. 7. 2017 rozšířeno ručení za DPH při úplatě prostřednictvím virtuální měny. Obavy, že díky používání digitálních technologií nejsou zdaňovány všechny zisky, jsou zkoumány také v rámci projektu organizace OECD s názvem Base Erosion and Profit Shifting (BEPS). Zpráva sepsaná v rámci tohoto projektu týkající se zdaňování digitální ekonomiky8) konstatovala, že rychlý technologický vývoj vedl k novým trendům, které by měly být pozorně monitorovány, neboť mohou vytvářet v blízké budoucnosti nové výzvy pro daňovou politiku.
Při elektronické evidenci tržeb (tzv. EET) nemá virtuální měna dle zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále jen „zákon o EET“), povahu bezhotovostního převodu peněžních prostředků. Dle metodiky Generálního finančního ředitelství k zákonu jsou příjmy v kryptoměnách evidovanou tržbou. Platba prostřednictvím bitcoinů podléhá evidenční povinnosti, jelikož formální náležitosti dle § 5 zákona o EET splňuje platba poplatníkovi, která
„je uskutečněna v jiných formách, které mají charakter obdobný předchozím formám podle písmen a) až d) ...“
.Daň z příjmů
Těžba kryptoměny fyzickou osobou spadá do § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). K těžbě kryptoměny potřebujeme živnostenský list – vytěžené kryptoměny jsou tedy u fyzických osob vždy součástí jejich obchodního majetku. Proti příjmům z prodeje či z jiného užití lze uplatnit skutečné výdaje (spotřeba energie, odpisy zařízení, nájem prostor...), nebo výdajový paušál. Nabytí kryptoměny nákupem do majetku nevloženého do obchodního se považuje za správu vlastního majetku, ke kterému není třeba živnostenského listu. Příjmy vzniklé z prodeje se řeší jako ostatní příjem podle § 10 ZDP. Samotná držba kryptoměny je daňově neutrální. V rámci ostatních příjmů z prodeje kryptoměn bohužel neexistuje žádné možné osvobození těchto příjmů od daně z příjmů. Použitelné pro řešení příjmů z prodeje kryptoměn není ani ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) ZDP o příjmech z „nahodilých, příležitostných“ činností. Každý dosažený příjem z prodeje či jiného užití kryptoměny se u fyzických osob řídí ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) a § 10 odst. 5 ZDP. Proti zdanitelným příjmům lze postavit skutečné výdaje, tj. nabývací ceny kryptoměny. Zisky a ztráty z jednotlivých obchodů se kompenzují, nicméně finální ztráta je nekompenzovatelná se zisky z jiných druhů příjmů. Nelze také uvažovat o osvobození kurzových zisků při „směně“ kryptoměn dle § 4 odst. 1 písm. ze) ZDP, protože „směna“ kryptoměn žádnou směnou není, protože se jedná o současný prodej kryptoměny vlastní a současný nákup jiné kryptoměny.
U právnických osob jsou kryptoměny zásobou, nepodléhají tudíž povinnosti přecenění k rozvahovému dni se vznikem kurzových rozdílů. Tržba z prodeje je účtována do výnosů a hodnota jejich ocenění pak do nákladů (v případě výrobků pak změnou stavu). Účetní ocenění zásob bude testováno na podhodnocení a v případě zjištění rozdílu bude tvořena (účetní) opravná položka k tomuto druhu zásob. Nejsou-li kryptoměny měnou ani závazkovým vztahem, nevzniká z operací s nimi kurzový rozdíl ani při platbě, směně, ani k rozvahovému dni ani v účetnictví ani mimo něj.
Závěr
I přes výše popsaná rizika jsou virtuální měny stále populárnější a bude zajímavé sledovat vývoj regulace v této oblasti. Ta totiž zatím v Evropské unii míří pouze na předcházení praní špinavých peněz, ale například regulaci směnáren virtuálních měn se vyhýbá. První vlaštovkou ze zámoří je názor SEC (Securities and Exchange Commission) ve Spojených státech amerických, dle kterého by se virtuální měny měly považovat za investiční nástroje. Kryptoměny čeká ještě dlouhá cesta, mají-li se stát běžnou součástí měnového systému. Velmi problematická a sporná z pohledu zdanění je směna kryptoměn mezi sebou. Dle současných právních norem se jedná o směnu zboží za zboží, která podléhá dani z příjmů. Současný technický stav správců daně není prozatím schopen tyto transakce dohledat a případné nesrovnalosti vyřešit doměřením daně. Při takové směně ovšem dochází k zápisu transakce do blockchainu. Transakce je dohledatelná po celou dobu existence blockchainu, přičemž jeho trvání není omezené. Pokud daňové subjekty nezahrnou do daňového tvrzení transakce směny kryptoměn, při kterých došlo ke zvýšení majetku, vystavují se daňovému riziku, neboť je pouze otázkou času, až technologická úroveň správců daně a finanční správy vzroste natolik, že bude schopna tyto transakce dohledat a identifikovat.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.
1) Viz např. BAKEŠ, Milan, Marie KARFÍKOVÁ, Petr KOTÁB a Hana MARKOVÁ.
Finanční právo.
6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 336. ISBN 978-80-7400-440-7.2) BAKEŠ, Milan, Marie KARFÍKOVÁ, Petr KOTÁB a Hana MARKOVÁ.
Finanční právo.
6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 340. ISBN 978-80-7400-440-7.3) LANDGRÁF, Roman. Bitcoin a DPH – vybrané otázky.
e-Bulletin Komory daňových poradců ČR.
2015, (7–8): 18.4) Jedná se o měnu s nuceným oběhem, mezi které patří všechny současné státní/národní měny, například v České republice se jedná o korunu českou.
5) HMRC. Brief 09/14: Tax Treatment of Activities Involving Bitcoin and Other Similar Cryptocurrencies. HM Revenue & Customs [online]. March 3, 2014. [cit 2015-06-15]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/publications/revenue-and-customs-brief-9-2014-bitcoin-and-other-cryptocurrencies.
6) Umsatzsteuerliche Behandlung von Bitcoin und anderen sog. virtuellen Währungen; EuGH-Urteil vom 22. Oktober 2015, C-264/14, Hedqvist Dostupné na http://bit.ly/vatgemin.
7) Rozsudek Evropského soudního dvora, věc C-2/95, Sparekassernes Datacenter.
8) OECD. Addressing the Tax Challenges of the Digital Economy [online]. OECD/G20 Base Erosion and Profit Shifting Project. Paris: OECD Publishing.