Vybraná problematika k přenechání věci k užití jinému

Podle občanského zákoníku Platí, že kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti, přičemž výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí.

V souvislosti se škodou občanský zákoník stanovuje, že škodu na věci výprosník půjčiteli nahradí, ledaže prokáže, že věc užíval způsobem přiměřeným její povaze. Dovolil-li výprosník bez souhlasu půjčitele, aby věc užíval někdo jiný, nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Podle § 2192 občanského zákoníku pak v případě, že se nalezne ztracená věc, za niž výprosník již dal náhradu, nenabude tím právo věc si proti vůli půjčitele ponechat, nýbrž věc půjčiteli proti vrácení náhrady vrátí.

Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu na vydání občanského zákoníku (dále jen „důvodová zpráva“) starý občanský zákoník upravoval jen výpůjčku. Výprosa se od výpůjčky liší především tím, že při výprose není dohodnuta doba, po kterou může výprosník bezplatně užívat půjčitelovu věc, takže ji půjčitel může žádat zpět kdykoli podle libosti. Vzhledem k četnému výskytu úmluv tohoto typu v běžném občanském životě se jeví jako vhodné upravit výslovně i prekariární smlouvu, protože konstrukce nepojmenované smlouvy neunese jednoznačně právní řešení určitých otázek, zejména pokud se jedná o náhradu škody a o řešení otázky, zda náhrada daná půjčiteli za ztracenou věc zbavuje výprosníka povinnosti věc, nalezne-li se později, půjčiteli vrátit.

Důvodová zpráva uvádí, že návrh úpravy smlouvy o výpůjčce navazuje na úpravu starého občanského zákoníku, ale oprošťuje ji od některých nemístných zjednodušení. Ve starém občanském zákoníku bychom úpravu smlouvy o výpůjčce nalezli v § 659 až 662. Bylo zde mimo jiné vymezeno, že smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat, že půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k řádnému užívání, že vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží, že vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení, či že půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.

Podle občanského zákoníku Podle § 2194 občanského zákoníku vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele. Půjčitel přenechá vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k užívání. Způsobí-li škodu vada věci, kterou půjčitel zatajil, nahradí půjčitel škodu vypůjčiteli z toho vzniklou. Půjčitel poučí vypůjčitele, jak věc užívat, nejedná-li se o pravidla obecně známá, anebo neplyne-li z okolností, že toho není zapotřebí. Neučiní-li to, nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou.

V případě, že byl ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil. Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně. Avšak kdyby z toho vznikly půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu.

Naproti tomu podle § 2198 občanského zákoníku se půjčitel nemůže domáhat předčasného vrácení věci. To neplatí, užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou. Potřebuje-li půjčitel věc nevyhnutelně dříve z důvodu, který nemohl při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat jejího předčasného vrácení, jen bylo-li to ujednáno.

Podle občanského zákoníku nese obvyklé náklady spojené s užíváním věci vypůjčitel ze svého. Při potřebě mimořádných nákladů může vypůjčitel věc předat půjčiteli, aby je vynaložil sám. Nechce-li nebo nemůže-li půjčitel tak učinit a vynaloží-li mimořádné náklady v nezbytném rozsahu sám vypůjčitel, náleží mu náhrada jako nepřikázanému jednateli. Podle § 2200 občanského zákoníku musí být práva půjčitele a vypůjčitele uplatněna do tří měsíců od vrácení věci, jinak je soud nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění práva.

Zmiňme, že podle § 27 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), je hmotným majetkem vyloučeným z odpisování hmotný movitý majetek nabytý věřitelem v důsledku zajištění dluhu převodem práva, a to po dobu zajištění tohoto dluhu a za předpokladu, že jej po tuto dobu bude odpisovat původní odpisovatel, uzavře-li s věřitelem

V § 255 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), nalezneme, že uzavřel-li dlužník , je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení. Zmínku o výpůjčce nalezneme i na jiném místě insolvenčního zákona. V § 258 insolvenčního zákona je uvedeno, že pokud nebyl v době prohlášení konkursu ještě předán předmět nájmu, podnájmu nebo , může insolvenční správce i druhý účastník smlouvy od smlouvy odstoupit. Učiní-li tak insolvenční správce, může se druhý účastník smlouvy domáhat náhrady škody způsobené předčasným ukončením smlouvy přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odstoupení od smlouvy. Každá ze smluvních stran je povinna druhému účastníku smlouvy do 10 dnů poté, co k tomu byla vyzvána, sdělit, zda od smlouvy odstupuje. Jestliže tak neučiní, právo odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení jí zaniká.

Důvodová zpráva uvádí, že práva a povinnosti z licenční smlouvy byly v dosud platném právu upraveny nejednotně. Ustanovení o licenci k předmětům průmyslového vlastnictví obsahoval obchodní zákoník, ustanovení o licenci k předmětům chráněným autorským právem obsahoval zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), v § 46 a následujících. Obě tyto úpravy byly speciální, obecná ustanovení o licenční smlouvě a licenci chyběla. Osnova odstraňuje tento nedostatek tím, že obě speciální úpravy spojuje do jediného institutu, přičemž zároveň respektuje zvláštnosti licence k předmětům chráněným právem autorským. Navržená nová úprava sleduje především naplnění systematického hlediska, dosud platnou právní úpravu v obou speciálních zákonech přejímá, aniž ji podstatně mění. Práva a povinnosti z licenční smlouvy přecházejí na právního nástupce osoby, které byla licence udělena. Licenční smlouva může takový přechod práv a povinností na právního nástupce vyloučit.

V § 508 a následujících obchodního zákoníku bychom nalezli úpravu licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví, kde bylo mimo jiné vymezeno, že licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž smlouva vyžaduje písemnou formu. V již zrušeném § 46 autorského zákona bychom nalezli, že licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) autorského zákona sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Přičemž ve výše zmíněném, taktéž již zrušeném § 49 odst. 2 písm. b) autorského zákona bylo uvedeno, že pokud není ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo alespoň způsob jejího určení, smlouva je neplatná, s výjimkou případů, kdy strany ve smlouvě sjednají, že licence se poskytuje bezúplatně. Zrušený § 46 autorského zákona také mimo jiné stanovoval, že autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám či že smlouva vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence jako výhradní.

Podle § 2358 občanského zákoníku Smlouva vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence výhradní, nebo má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu. Licence k předmětu průmyslového vlastnictví zapsanému do veřejného seznamu je účinná vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu. Nabyvatel není podle občanského zákoníku povinen licenci využít, ledaže trvání práva závisí na jeho výkonu. Poskytovatel udržuje po dobu trvání licence právo, vyžaduje-li to jeho povaha.

V případě, že je ujednána , poskytovatel nemá právo poskytnout tutéž licenci třetí osobě po dobu, co výhradní licence trvá. Není-li výslovně ujednán opak, zdrží se i poskytovatel výkonu práva, ke kterému udělil výhradní licenci. Poskytne-li poskytovatel za trvání výhradní licence nabyvatele bez jeho souhlasu uděleného v písemné formě licenci třetí osobě, licence nevznikne. Byla-li však nevýhradní licence poskytnuta před poskytnutím výhradní licence, zůstává zachována.

Pokud je ujednána , je poskytovatel oprávněn k výkonu práva, ke kterému udělil nevýhradní licenci, jakož i poskytnout licenci třetí osobě. Není-li výslovně ujednána výhradní licence, platí, že se jedná o nevýhradní licenci.

Nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě. Podle § 2364 občanského zákoníku může nabyvatel licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti jen se souhlasem poskytovatele, přičemž souhlas vyžaduje písemnou formu. Nabyvatel sdělí poskytovateli bez zbytečného odkladu, že licenci postoupil, jakož i osobu postupníka. Byl-li převeden závod nebo jeho část, která tvoří jeho samostatnou složku, souhlas poskytovatele k převedení licence se vyžaduje, jen bylo-li to zvlášť ujednáno.

Pokud není ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, je smlouva přesto platná, pokud:

Je-li výše odměny ujednána v závislosti na výnosech z využití licence, umožní nabyvatel poskytovateli kontrolu příslušných účetních záznamů nebo jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše odměny. Poskytne-li takto nabyvatel poskytovateli informace označené nabyvatelem jako důvěrné, nesmí je poskytovatel prozradit třetí osobě ani je použít pro své potřeby v rozporu s účelem, ke kterému mu byly poskytnuty. výše popsaná pravidelná vyúčtování odměny v ujednaných časových obdobích. Pokud není ujednáno jinak, je povinen tak učinit alespoň jednou ročně. Naproti tomu podle § 2367 občanského zákoníku bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy veškeré podklady a informace potřebné k výkonu licence.

Nabyvatel utají před třetími osobami podklady a sdělení, jichž se mu od poskytovatele dostalo, ledaže ze smlouvy nebo z povahy podkladů a sdělení vyplývá, že poskytovatel nemá na jejich utajování zájem. Za třetí osobu se nepovažuje zaměstnanec ani ten, kdo se na podnikání podnikatele účastní, byl-li podnikatelem zavázán k mlčenlivosti. Platí, že sdělení utají až do doby, kdy se stanou obecně známými. Dojde-li k ohrožení nebo porušení nabyvatelovy licence, zpraví o tom nabyvatel poskytovatele bez zbytečného odkladu, jakmile se o tom dozví. Poskytovatel poskytne nabyvateli součinnost k právní ochraně jeho licence.

Je-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně.

Podle § 2372 občanského zákoníku může autor poskytnout oprávnění k výkonu práva užít autorské dílo jen způsobem, který je v době uzavření smlouvy znám. K opačnému ujednání se nepřihlíží. Licenci k užití autorského díla je nabyvatel povinen využít, ledaže je ujednáno jinak.

O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému počtu osob. Obsah smlouvy nebo jeho část lze určit také odkazem na licenční podmínky, jež jsou stranám známé nebo veřejně dostupné. S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, která má v úmyslu návrh přijmout, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu , zejména poskytnutím nebo přijetím plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn. Je-li v návrhu adresovaném neurčitému okruhu osob, který lze přijmout podle výše popsaného, stanovena lhůta k přijetí, nelze návrh během této lhůty odvolat.

Pokud není odměna za poskytnutí licence ujednána v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku, má autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu. Tohoto práva se nemůže vzdát. Výši dodatečné odměny určí soud, který přihlédne zejména k výši původní odměny, dosaženému zisku z využití licence, významu díla pro takový zisk a k obvyklé výši odměny ve srovnatelných případech, pokud je stanovena v závislosti na výnosech. Tím není vyloučena mimosoudní dohoda stran o výši dodatečné odměny.

Označení autora smí nabyvatel upravit či jinak změnit, jen bylo-li to ujednáno. Nabyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil. Ani v takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo jinak změnit, vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada známa. Uvedené se použije obdobně i při spojení díla s jiným dílem nebo při zařazení díla do díla souborného.

Podle § 2376 občanského zákoníku může licence být omezena na jednotlivé způsoby užití díla. Způsoby užití díla mohou být omezeny rozsahem, zejména co do množství, místa nebo času. Má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy. Nevyplývá-li z účelu smlouvy jinak, má se za to, že:

Licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení rozmnoženin přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti, jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. Licence k rozmnožování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování takto zhotovených rozmnoženin.

Lze-li to na nabyvateli licence k rozmnožování autorského díla spravedlivě požadovat a je-li to obvyklé, poskytne nabyvatel autorovi na své náklady alespoň jednu rozmnoženinu autorova autorského díla z rozmnoženin jím pořízených na základě příslušné licence.

Podle § 2378 občanského zákoníku platí, že pokud nabyvatel nevyužívá výhradní licenci vůbec nebo využívá-li ji nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora, může autor od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, že nevyužívání nebo nedostatečné využívání licence je způsobeno okolnostmi převážně spočívajícími na straně autora. Autor může z výše uvedených důvodů od smlouvy odstoupit teprve poté, kdy nabyvatele vyzve, aby v přiměřené lhůtě od doručení výzvy licenci dostatečně využil, a nabyvatel oprávnění dostatečně nevyužije ani přes tuto výzvu. Na možnost odstoupení jako následek marného uplynutí přiměřené lhůty musí autor nabyvatele ve výzvě upozornit. Výzvy není třeba, jestliže využití oprávnění nabyvatelem není možné anebo jestliže nabyvatel prohlásí, že licenci nevyužije.

Autor nemůže právo na odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele uplatnit před uplynutím dvou let od poskytnutí licence, popřípadě od odevzdání autorského díla, bylo-li nabyvateli odevzdáno až po poskytnutí licence. U příspěvků do periodického tisku s denní periodicitou činí tato lhůta tři měsíce a u ostatního periodického tisku jeden rok. Vyžaduje-li se výzva nabyvateli, aby v přiměřené době licenci dostatečně využil, nelze před uplynutím lhůt uvedených výše učinit ani takovou výzvu.

Pokud jsou pro to důvody zvláštního zřetele hodné, nahradí podle § 2380 občanského zákoníku autor nabyvateli škodu, která mu vznikla odstoupením od smlouvy. Přitom se vezmou v úvahu zejména důvody, pro něž nabyvatel licenci dostatečně nevyužil. Pokud nedošlo k využití licence vůbec, vrátí autor nabyvateli odměnu, kterou od něho přijal na základě smlouvy, od které odstoupil. Došlo-li k využití licence pouze nedostatečně, vrátí autor odměnu sníženou o část, která s ohledem na poměr mezi uskutečněným a mezi ujednaným nebo zákonem stanoveným rozsahem využití licence připadá na uskutečněné využití.

Pokud byl nabyvatel povinen licenci využít a porušil-li tuto povinnost, zůstává podle § 2381 odst. 2 občanského zákoníku právo autora na odměnu odstoupením od smlouvy pro nečinnost nabyvatele nedotčeno. Byla-li odměna ujednána v závislosti na výnosech z užití autorského díla, má se za to, že autorovi vzniklo právo na odměnu v té výši, v jaké by mu vzniklo, kdyby nabyvatel v době před odstoupením od smlouvy licenci dostatečně využil.

Autor může odstoupit od smlouvy tehdy, neodpovídá-li již autorské dílo, které dosud nebylo zveřejněno, jeho přesvědčení a zveřejněním autorského díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. Autor nahradí nabyvateli škodu, která mu tímto odstoupením od smlouvy vznikla. Účinky odstoupení nastanou nahrazením škody nebo poskytnutím dostatečné jistoty. V případě, že autor projeví po výše popsaném odstoupení od smlouvy podle § 2382 odst. 1 občanského zákoníku opětovný zájem o užití autorského díla, nabídne licenci přednostně nabyvateli za podmínek srovnatelných s podmínkami původně ujednanými. Ustanovení § 2381 odst. 2 občanského zákoníku popsané v předchozím odstavci se použije obdobně.

Smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, které byla udělena licence, přechází podle § 2383 občanského zákoníku práva a povinnosti z licenční smlouvy na jejího právního nástupce. Licenční smlouva může takový přechod práv a povinností na právního nástupce vyloučit.

nejde-li o užití autorského díla v provedení výkonnými umělci. Nebyla-li ve smlouvě uzavřené v písemné formě výslovně ujednána nevýhradní licence, hledí se na licenci jako na výhradní. To neplatí, jde-li o rozmnožování a rozšiřování autorského díla v periodické publikaci.

Podle § 2385 občanského zákoníku poskytne nabyvatel autorovi před vydáním autorského díla přiměřenou lhůtu k provedení drobných tvůrčích změn jeho díla, které nevyvolají na straně nabyvatele potřebu vynaložení nepřiměřených nákladů a jimiž se nezmění povaha díla (autorská korektura). Neumožní-li nabyvatel autorovi provedení autorské korektury, může autor od smlouvy odstoupit, došlo-li by v důsledku toho k užití autorského díla způsobem snižujícím jeho hodnotu.

Pokud je množstevní rozsah licence omezen na určitý počet rozmnoženin a tyto rozmnoženiny byly rozebrány před uplynutím doby, na kterou byla licence udělena, zaniká licence, nedohodnou-li se strany na zvýšení množstevního rozsahu do šesti měsíců ode dne, kdy autor nabyvatele k takové změně smlouvy vyzve.

Zvláštní ustanovení pro práva související s právem autorským a pro právo pořizovatele databáze jsou popsána v § 2387 až 2389 občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení se pro § 2371 až 2383 občanského zákoníku (Zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem) použijí obdobně. však nemá právo stanovené v § 2377 občanského zákoníku, který se zabývá rozmnoženinou pro autora. Pro se § 2371 až 2376 a § 2383 občanského zákoníku (tj. některá výše popsaná ustanovení popisující zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem a taktéž výše popsané ustanovení zabývající se zánikem licence) použijí obdobně. však nemají právo stanovené v § 2374 občanského zákoníku. Pro , se použijí § 2371 až 2376 a § 2383 občanského zákoníku přiměřeně. však nemá právo stanovené v § 2374 občanského zákoníku.

Důvodová zpráva uvádí, že osnova se vrací ke klasickému označení „zápůjčka“ (pojem je konstruován k „výpůjčka“). S tím souvisí i označení smluvních stran jako zapůjčitele a vydlužitele (oproti nevhodnému „věřitel“ a „dlužník“ v předchozí úpravě). Základem návrhu jsou převzatá ustanovení starého občanského zákoníku. Doplněna jsou některá ustanovení o případech, na něž předchozí úprava nepamatovala. Jedná se o některé podrobnosti týkající se vrácení zápůjčky a o vypovězení smlouvy.

V § 657 a 658 starého občanského zákoníku bychom nalezli právní úpravu smlouvy o půjčce, kdy podle této právní úpravy přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 starého občanského zákoníku pak při půjčce peněžité lze dohodnout úroky a při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.

podle § 2390 občanského zákoníku Pokud se má peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.

Podle § 2392 občanského zákoníku je možné při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. V případě, že smlouva neurčí, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Pokud bylo ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

Důvodová zpráva uvádí, že návrh ustanovení o smlouvě o úvěru je s drobnými úpravami převzat z obchodního zákoníku. Ze stejných důvodů, z jakých se v úpravě smlouvy o půjčce opouští označení stran jako věřitele a dlužníka, se totéž označení opouští i ve vztahu ke stranám úvěrové smlouvy. Navrhuje se označit strany úvěrové smlouvy zpodstatnělými adjektivy „úvěrovaný“ a „úvěrující“. V ostatním se dosavadní úprava až na drobné stylistické zásahy nemění.

Obchodní zákoník upravoval smlouvu o úvěru v § 497 a následujících. Bylo zde mimo jiné vymezeno, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

podle občanského zákoníku

Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Pokud neurčí úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může podle § 2400 občanského zákoníku úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

V souvislosti s výpůjčkou, výprosou a zápůjčkou ještě zmiňme ustanovení § 4a písm. m) zákona o daních z příjmů. Podle tohoto ustanovení se v podobě , pokud tyto příjmy nejsou příjmy ze závislé činnosti a pokud:

Podle § 19b odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů se v podobě majetkového prospěchu, pokud v úhrnu příjmy z tohoto majetkového prospěchu od téže osoby nepřesáhnou ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, částku 100 000 Kč u:

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.