Změna repo sazby od 4. 8. 2017 v daňových souvislostech

Repo sazba je jedna ze tří úrokových sazeb stanovovaných Českou národní bankou, dalšími jsou a . Repo sazba je využívána při tzv. repo operacích, tedy finančních operacích na volném trhu, jejichž prostřednictvím Česká národní banka reguluje množství peněz v oběhu. Česká národní banka stahuje měnu z oběhu prodejem svých cenných papírů (nebo pokladničních poukázek) a naopak ji do oběhu uvolňuje nákupem stejných cenných papírů. Při těchto operacích si Česká národní banka půjčuje od komerčních bank hotovost a dává jim za to cenné papíry. Po skončení splatnosti Česká národní banka cenné papíry vykoupí zpět a přidá i úrok v dohodnuté sazbě. Základní dobou splatnosti je 14 dní. Banky mají zajištěnou půjčku (za tím účelem dostávají cenné papíry) a navíc ještě úrok. Pokud komerční banka půjčí hotovost centrální bance, tak ji již nemůže půjčit lidem. Důsledkem je pokles objemu úvěrů, přičemž úroky u úvěrů rostou.

Změna výše repo sazby má dopad mimo jiné i na výši úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného ustanovení může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné požadavky, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení podle uvedeného ustanovení stanoví vláda nařízením, přičemž takto stanovená výše úroku z prodlení se považuje za ujednanou, pokud si strany neujednají výši úroku z prodlení jinak.

Od 1. 1. 2014 platí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměnu likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, že .

Podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), jsou přijaté úroky z prodlení u věřitele, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, zdanitelným příjmem z kapitálového majetku. U věřitele, který je poplatníkem daně z příjmů právnických osob, jsou úroky z prodlení rovněž zdanitelným příjmem [podle bodu 4.6.2. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 019 se nároky na přijaté úroky od peněžních ústavů a jiných dlužníků a obdobná plnění účtují ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny 66 – Finanční výnosy (pro vyjádření výnosových úroků)].

Podle § 23 odst. 3 písm. c) bodu 1 zákona o daních z příjmů se u věřitele, který vede účetnictví, snižuje výsledek hospodaření o rozdíl, o který úroky z prodlení zaúčtované ve prospěch výnosů převyšují přijaté částky v tomto zdaňovacím období.

Podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 6 zákona o daních z příjmů se u věřitele, který vede účetnictví, zvyšuje výsledek hospodaření o přijaté úhrady úroků z prodlení, pokud byly podle § 23 odst. 3 písm. b) bodu 1 zákona o daních z příjmů položkou snižující výsledek hospodaření v předchozích zdaňovacích obdobích.

Podle § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů jsou u dlužníka úroky z prodlení daňovým výdajem (nákladem), jen pokud byly zaplaceny.

Změna výše repo sazby bude mít od 1. 1. 2018 dopad také na zvýšení úroků uplatňovaných při správě daní podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a to:

Podle § 155 odst. 5 daňového řádu platí, že .

V § 155 daňového řádu je upraven postup správce daně při nakládání s vratitelným přeplatkem. Správce daně je povinen vrátit daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč je správce daně povinen vrátit daňovému subjektu jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti. Pokud v době podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku dosahuje vratitelný přeplatek nejméně částku 100 Kč, poukáže jej správce daně do 30 dnů ode dne obdržení žádosti daňového subjektu, v opačném případě žádosti vyhoví, pouze pokud vratitelný přeplatek této částky dosáhne do 60 dnů ode dne podání žádosti. Daňový subjekt, který je u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených v registraci.

Úrok z vratitelného přeplatku daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho poukázání daňovému subjektu. Úrok se nepřizná, nepřesahuje-li 100 Kč.

Příjem z úroku z vratitelného přeplatku není u daňového subjektu předmětem daně z příjmů.

Podle § 157 odst. 2 daňového řádu platí, že .

Podle § 156 daňového řádu může správce daně na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky, v těchto případech:

V rozhodnutí, kterým správce daně povolí posečkání, se stanoví doba posečkání a posečkání může být vázáno i na další podmínky. Posečkání lze povolit nejdříve ode dne splatnosti, a to i zpětně. Posečkání nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta pro placení daně. Po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení.

O předpisu úroku z posečkané částky za dobu posečkání vydá správce daně platební výměr bezodkladně po skončení posečkání. Úrok z posečkané částky se nepředepíše, nepřesahuje-li 100 Kč.

Podle § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů výslovně platí, že úroky z posečkané částky nelze pro daňové účely uznat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Podle § 252 odst. 2 daňového řádu platí, že .

Daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované daně. U nedoplatků na příslušenství daně a na peněžitém plnění placeném v rámci dělené správy úrok z prodlení nevzniká.

Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik.

Úrok z prodlení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč.

Podle § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů nelze ani úroky z prodlení podle daňového řádu pro daňové účely uznat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Podle § 254 odst. 1 daňového řádu platí, že .

K tomu, aby byla naplněna podmínka, podle níž daňovému subjektu náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně, nestačí jakékoliv zrušení nebo změna rozhodnutí správce daně, ale musí k němu dojít v souvislosti s nezákonností původního rozhodnutí, která je způsobena pochybením na straně správce daně. V případě změny původního rozhodnutí o stanovení daně náleží daňovému subjektu úrok z neoprávněného jednání správce daně pouze z rozdílu, o který bylo původní rozhodnutí změněno. Vznikne-li v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně, jakož i v důsledku neoprávněného vymáhání, vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za nicotné, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání. Ve stejné lhůtě správce daně předepíše přiznaný úrok z neoprávněného jednání správce daně na osobní daňový účet daňového subjektu.

V případě, že byla proti daňovému subjektu vedena neoprávněná daňová , náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle § 254 odst. 1 daňového řádu ve dvojnásobné výši. Nárok na tento úrok ale nevzniká, pokud byla daňová provedena neoprávněně z toho důvodu, že bylo vyhověno žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení podle § 48 daňového řádu nebo žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav podle § 37 daňového řádu (v těchto případech se daňovému subjektu vrací pouze částka, která byla vymáhána bez právního titulu).

Podle § 4 odst. 1 písm. z) zákona o daních z příjmů jsou příjmy fyzických osob z úroků z přeplatků zaviněných správcem daně osvobozeny od daně. Obdobně jsou podle § 19 odst. 1 písm. n) zákona o daních z příjmů osvobozeny od daně i příjmy právnických osob z úroků z přeplatků zaviněných správcem daně, avšak k tomuto ustanovení je v poznámce pod čarou chybně odkazováno na již dávno zrušený § 64 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který upravoval úroky z přeplatků zaviněných správcem daně do konce roku 2010.

Podle § 254 odst. 6 daňového řádu se úrok z neoprávněného jednání správce daně přiznaný podle odst. 1 započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

Podle § 254a odst. 1 daňového řádu platí, že . Podle § 254a odst. 3 daňového řádu platí, že (do 30. 6. 2017 platilo, že úrok z daňového odpočtu odpovídal ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 1 procentní bod, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí).

Úrok z daňového odpočtu představuje pro daňový subjekt určitou kompenzaci za to, že správce daně dosud neukončil prověřování správnosti výše uplatňovaného nároku daňového subjektu na odpočet daně, přičemž již uplynula určitá doba od podání řádného nebo dodatečného daňového přiznání. Do 30. 6. 2017 byla tato doba stanovena v délce 5 měsíců, od 1. 7. 2017 je tato doba stanovena v délce 4 měsíců. Běh této doby se podle § 254a odst. 2 daňového řádu staví a úrok z daňového odpočtu nevzniká ode dne vydání:

V praxi se úrok z odpočtu daně uplatňuje zejména v případech, kdy je správcem daně nepřiměřeně dlouhou dobu zadržováno vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v důsledku dlouho trvajícího postupu k odstranění pochybností.

Správce daně předepíše úrok z daňového odpočtu na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o stanovení daňového odpočtu. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, vrátí jej současně s vrácením daňového odpočtu.

Příjem z úroku z daňového odpočtu není u daňového subjektu předmětem daně z příjmů.

Také pro úrok z daňového odpočtu platí, že se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

V § 146 daňového řádu, který pro účely tohoto zákona upravuje způsoby zaokrouhlování, je v odst. 4 výslovně stanoveno, že pro výpočet úroku náležejícího za jeden den se při použití repo sazby České národní banky za rok považuje 365 dnů.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.