Jednoduché účetnictví v podmínkách roku 2019

Do konce roku 2015 mohly vybrané účetní jednotky, a to občanská sdružení, jejich organizační jednotky, které mají právní osobnost, církve a náboženské společnosti nebo církevní instituce, které jsou církevní právnickou osobou, a honební společenstva, vést jednoduché účetnictví podle dřívějších právních předpisů, pokud jejich celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhly 3 000 000 Kč; přitom se na ně vztahovala ustanovení zákona o účetnictví a jeho prováděcích předpisů, která upravovala účtování v soustavě jednoduchého účetnictví, ve znění účinném k 31. 12. 2013. To však znamenalo, že v letech 2014 a 2015 se uvedené účetní jednotky musely při vedení jednoduchého účetnictví řídit prováděcími předpisy, které v té době již nebyly v platnosti, a to:

Podle uvedených předpisů vedly až do konce zdaňovacího období roku 2003 povinně jednoduché účetnictví i fyzické osoby, které podnikaly nebo provozovaly jinou samostatnou výdělečnou činnost a prokazovaly své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro zjištění základu daně, pokud se na ně nevztahovala povinnost vést podvojné účetnictví.

Od 1. 1. 2016 platí podle § 1f odst. 1 zákona o účetnictví, že účetní jednotka, která je tuzemskou nebo zahraniční právnickou osobou, může vést jednoduché účetnictví, pokud:

Podle § 214 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), je spolek samosprávným a dobrovolným svazkem osob založeným k naplňování společného zájmu svých členů. Spolek je právnickou osobou a vzniká dnem zápisu do spolkového rejstříku vedeného podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“). Podle § 217 občanského zákoníku nemůže být hlavní činností spolku podnikání nebo jiná výdělečná činnost, ale může jí být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší podnikatelskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. Zisk z činnosti spolku nemůže být rozdělován mezi členy, lze jej použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.

Za spolky se podle § 3045 odst. 1 občanského zákoníku považují i sdružení vzniklá podle dřívějšího zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, která nezměnila svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona.

Pobočný spolek je organizační jednotkou spolku, jejíž právní osobnost se odvozuje od hlavního spolku. Podle § 229 občanského zákoníku vzniká pobočný spolek dnem zápisu do veřejného rejstříku, přičemž návrh na zápis pobočného spolku do spolkového rejstříku podává hlavní spolek.

Za pobočné spolky se podle § 3045 odst. 2 občanského zákoníku považují i organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle dřívějšího zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, pokud statutární orgán hlavního spolku podá do konce roku 2016 návrh na zápis pobočného spolku do veřejného rejstříku.

Podle § 3025 občanského zákoníku se na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů použijí ustanovení tohoto zákona o právnických osobách přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat.

Odborové organizace, organizace zaměstnavatelů a jejich pobočné organizace vznikají podle § 3025 odst. 2 občanského zákoníku dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci oznámení o jejich založení. Podle § 3046 občanského zákoníku se za odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, mezinárodní odborové organizace a jejich pobočné organizace podle uvedeného zákona považují i odborové organizace, organizace zaměstnavatelů včetně organizací mezinárodních a jejich organizační jednotky evidované podle dřívějšího zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

Všechny výše uvedené organizace se také zapisují do spolkového rejstříku vedeného podle zákona o veřejných rejstřících.

Postavení církví a náboženských společností v České republice je upraveno zákonem č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech). Tento zákon stanoví i podmínky pro vznik církví a náboženských společností, jejich registraci a vedení jejich veřejně přístupných seznamů.

Honební společenstvo je právnickou osobou založenou podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), a vzniká registrací u příslušného orgánu státní správy myslivosti, který jej zapíše do rejstříku honebních společenstev. Podle § 19 zákona o myslivosti mohou být členy honebního společenstva pouze vlastníci nebo spoluvlastníci souvislých honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované tímto zákonem pro vznik společenstevní honitby. Honební společenstva zajišťují sama výkon práva myslivosti, anebo společenstevní honitbu pronajímají jiným subjektům, zpravidla mysliveckým spolkům. Honební společenstvo nesmí vlastním jménem podnikat a nesmí se ani účastnit na podnikání jiných osob.

Možnost vedení jednoduchého účetnictví se tedy netýká například nadací a nadačních fondů, ani společenství vlastníků jednotek. Možnost vedení jednoduchého účetnictví se vůbec netýká fyzických osob.

Podle § 4 odst. 1 zákona o účetnictví obecně platí, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví ; zahraniční právnické osoby a zahraniční jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. b) zákona o účetnictví jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti na území České republiky.

Podle § 1f odst. 2 zákona o účetnictví mohou účetní jednotky uvedené v odstavci 1 již od svého vzniku nebo zahájení činnosti vést jednoduché účetnictví, pokud lze důvodně předpokládat, že splní podmínky stanovené v odstavci 1 k rozvahovému dni prvního účetního období.

Jestliže účetní jednotka, která vede jednoduché účetnictví, přestane splňovat podmínky pro vedení jednoduchého účetnictví stanovené v § 1f odst. 1 zákona o účetnictví, pak podle odstavce 3 vede podvojné účetnictví v plném nebo ve zjednodušeném rozsahu v souladu s § 13a zákona o účetnictví, a to od prvního dne účetního období následujícího po účetním období, ve kterém účetní jednotka tuto skutečnost zjistila. K tomu je v § 1f odst. 3 zákona o účetnictví dále stanoveno, že s výjimkou ukončení činnosti může tato účetní jednotka ukončit vedení účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu a zahájit vedení jednoduchého účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě následujících účetních období, ve kterých vedla účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu.

Metoda přechodu z jednoduchého účetnictví na účetnictví vedené v plném nebo ve zjednodušeném rozsahu je stanovena (dále jen „vyhláška č. 504/2002 Sb.“).

Postup při přechodu z jednoduchého účetnictví na účetnictví vedené v plném nebo ve zjednodušeném rozsahu je stanoven v , ve kterém byly s účinností od 1. 1. 2016 provedeny změny oznámením Ministerstva financí České republiky čj. MF-55739/2015/28 (uvedené oznámení bylo zveřejněno ve Finančním zpravodaji č. 3/2016).

Metodu přechodu z účetnictví vedeného v plném nebo ve zjednodušeném rozsahu na jednoduché účetnictví stanoví § 7 prováděcí vyhlášky.

Podle § 2 odst. 2 zákona o účetnictví jsou předmětem jednoduchého účetnictví

Předmět jednoduchého účetnictví je tedy vymezen obdobně, jako je tomu u daňové evidence pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, které nejsou účetními jednotkami (viz § 7b zákona č. 586/1992, o daních z příjmů – dále jen „zákon o daních z příjmů“), ačkoliv jinak nemá jednoduché účetnictví s touto daňovou evidencí nic společného.

Podle § 13b zákona o účetnictví vedou účetní jednotky v jednoduchém účetnictví tyto účetní knihy:

Podle § 2 prováděcí vyhlášky musí být účetní zápisy v peněžním deníku uspořádány v daném účetním období z hlediska časového chronologicky, přičemž peněžní deník musí obsahovat tyto položky příjmů a výdajů:

Peněžní deník musí obsahovat také rozdíly mezi příjmy a výdaji za účetní období, a to:

Podle § 5a vyhlášky č. 504/2002 Sb. se pro účely této vyhlášky rozumí

Podle § 23 odst. 2 zákona o daních z příjmů se pro zjištění základu daně u poplatníků, kteří vedou jednoduché účetnictví, vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji.

Podle § 17a odst. 1 zákona o daních z příjmů, je poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním, veřejně prospěšným poplatníkem. Toto ustanovení se vztahuje i na právnické osoby uvedené v § 1f odst. 1 písm. d) zákona o účetnictví. Tyto právnické osoby tedy při zjišťování základu daně z příjmů právnických osob postupují jako veřejně prospěšní poplatníci. To mimo jiné znamená, že tito poplatníci se i v případě, že vedou jednoduché účetnictví, musí řídit § 17a odst. 4 zákona o daních z příjmů, podle kterého je veřejně prospěšný poplatník povinen vést účetnictví tak, aby nejpozději ke dni účetní závěrky byly vedeny odděleně příjmy, které jsou předmětem daně, od příjmů, které předmětem daně nejsou, nebo předmětem daně jsou, ale jsou od daně osvobozeny (obdobně to platí i pro vedení výdajů).

Při otevírání a uzavírání účetního období musí peněžní deník obsahovat zůstatky:

Podle § 3 prováděcí vyhlášky se v knize pohledávek a závazků evidují pohledávky podle jednotlivých dlužníků a závazky včetně dluhů podle jednotlivých věřitelů, přičemž pohledávky a závazky včetně dluhů musí být v knize pohledávek a závazků uspořádány z hlediska časového chronologicky. V knize pohledávek a závazků musí být evidovány i závazky včetně dluhů z pracovněprávních vztahů podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.).

Kniha pohledávek a závazků obsahuje dále stavy neinkasovaných pohledávek a neuhrazených závazků včetně dluhů zjištěné při uzavírání této knihy k rozvahovému dni nebo k jinému okamžiku, ke kterému se sestavuje přehled o majetku a závazcích (konečné zůstatky).

Kniha pohledávek a závazků obsahuje též stavy rezerv vytvářených podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 3 odst. 4 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, může tvorbu rezerv jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatnit také poplatník, který vede jednoduché účetnictví, pokud současně vede prokazatelnou evidenci těchto rezerv, a to maximálně ve výši stanovené touto prokazatelnou evidencí.

Poplatníci, kteří vedou jednoduché účetnictví, však nemohou podle uvedeného zákona vytvářet daňově účinné opravné položky k pohledávkám.

Údaje o konečných zůstatcích pohledávek a závazků a o stavu vytvořených rezerv k poslednímu dni účetního období se uvádějí v přehledu o majetku a závazcích, jak bude dále uvedeno. Při otevírání knihy pohledávek a závazků v následujícím období se konečné zůstatky minulého období stávají počátečními zůstatky.

Podle § 4 prováděcí vyhlášky se v pomocných knihách ostatních složek majetku evidují údaje alespoň o:

Pro obsahové vymezení uvedených složek majetku se použije vyhláška č. 504/2002 Sb.

Pomocné knihy ostatních složek majetku musí obsahovat stavy ostatních složek majetku zjištěné při uzavírání této knihy k rozvahovému dni nebo k jinému okamžiku, ke kterému se sestavuje přehled o majetku a závazcích (konečné zůstatky). Údaje o konečných zůstatcích ostatních složek majetku k poslednímu dni účetního období se uvádějí v přehledu o majetku a závazcích, jak bude dále uvedeno. Při otevírání knih ostatních složek majetku v následujícím období se konečné zůstatky minulého období stávají počátečními zůstatky.

V § 13b odst. 3 zákona o účetnictví je stanoveno, že účetní jednotky v jednoduchém účetnictví sestavují nejpozději do 6 měsíců po skončení účetního období tzvpřehled, který tvoří:

V § 5 prováděcí vyhlášky je stanoveno, že v přehledu o příjmech a výdajích jsou příjmy a výdaje uspořádány v členění na hlavní a hospodářskou činnost včetně součtových položek a jejich rozdíl je vykázán k rozvahovému dni běžného účetního období a k rozvahovému dni minulého účetního období nebo k jinému okamžiku, ke kterému se přehled o příjmech a výdajích sestavuje.

Obsahové vymezení přehledu o příjmech a výdajích stanoví Příloha č. 1 k prováděcí vyhlášce.

V § 6 prováděcí vyhlášky je stanoveno, že v přehledu o majetku a závazcích jsou uspořádány položky majetku a závazků včetně dluhů a jejich součtové položky k rozvahovému dni běžného účetního období a k rozvahovému dni minulého účetního období nebo k jinému okamžiku, ke kterému se přehled o majetku a závazcích sestavuje.

Obsahové vymezení přehledu o majetku a závazcích stanoví Příloha č. 2 k prováděcí vyhlášce.

Podle prováděcí vyhlášky se přehled o příjmech a výdajích a přehled o majetku a závazcích sestavuje v českých korunách a jednotlivé položky se vykazují v tisících Kč.

V § 13b odst. 3 zákona o účetnictví je dále stanoveno, že na přehled sestavovaný účetní jednotkou v jednoduchém účetnictví se použijí § 18 odst. 3, § 19 odst. 1 a 2, § 29 odst. 1 a § 31 odst. 2 písm. a) tohoto zákona obdobně. Z toho například vyplývá, že účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví, jsou povinny:

Podle § 13b odst. 4 zákona o účetnictví účetní jednotky v jednoduchém účetnictví neuplatňují hospodářský rok. Z toho vyplývá, že u těchto účetních jednotek se účetní období vždy shoduje s kalendářním rokem (i na tyto účetní jednotky se ale obdobně vztahuje § 3 odst. 4 zákona o účetnictví, podle kterého může být účetní období ve stanovených případech delší než 12 měsíců).

V § 13b odst. 4 zákona o účetnictví je dále stanoveno, že účetní jednotky v jednoduchém účetnictví nepoužijí § 1b až 1e, § 14, § 18 odst. 1, 2 a 4, § 24 odst. 6 písm. b) s výjimkou způsobu oceňování peněžních prostředků, § 25 odst. 3, § 26, § 27 a § 28 odst. 6, zatímco ostatní ustanovení tohoto zákona použijí účetní jednotky v jednoduchém účetnictví tak, aby bylo v souladu se smyslem, účelem a metodami stanovenými pro jednoduché účetnictví a aby přehledy sestavené podle odstavce 3 poskytly ucelenou informaci o příjmech, výdajích, stavu majetku a závazcích účetní jednotky.

Z § 13b odst. 4 zákona o účetnictví vyplývá například, že účetní jednotky v jednoduchém účetnictví:

Účetních jednotek, které vedou jednoduché účetnictví, se ale týkají například ustanovení zákona o účetnictví upravující inventarizaci majetku a závazků (§ 29 a § 30), úschovu účetních záznamů (§ 31 a § 32) a také některá ustanovení upravující způsoby zveřejňování (§ 21a odst. 1).

Podle § 37a odst. 3 zákona o účetnictví se účetní jednotka, která vede jednoduché účetnictví, dopustí tím, že:

Podle § 37a odst. 4 písm. e) a f) zákona o účetnictví lze účetní jednotce, která vede jednoduché účetnictví, uložit za přestupek do výše:

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.