Elektronická evidence tržeb po novele

Evidence tržeb je upravena zákonem o EET, který nabyl jako celek účinnosti s tím, že „přípravná fáze“ (např. podání žádosti o autentizační údaje potřebné pro získání certifikátů, které je nutno nainstalovat do zařízení pro evidenci tržeb ještě před zahájením evidování tržeb) nabyla účinnosti od 1. 9. 2016.

Podle původně vyhlášeného zákona o EET byly spuštěny pro tyto obory podnikatelské činnosti:

S účinností od byl zákon o EET novelizován zákonem č. 183/2017 Sb., což byl doprovodný zákon k tehdy novému přestupkovému zákonu – tato novela sice přinesla nové znění části čtvrté zákona o EET upravující v § 28 až 30 pokuty za přestupky v oblasti EET, avšak k žádné věcné změně v této oblasti nedošlo.

Podle původní úpravy měla být u zbývajících oborů podnikatelské činností evidence tržeb spuštěna k datu 1. 3. 2018 (3. vlna), popř. u vybraných činností (některé řemeslné a výrobní činnosti) k datu 1. 6. 2018 (4. vlna). Zásahem Ústavního soudu však byl ještě před spuštěním 3. vlny evidence tržeb zákon o EET novelizován , který zrušil jeho některá ustanovení – především odložil 3. a 4. vlnu až k okamžiku, kdy bude přijata řádně odůvodněná novelizace zákona rozšiřující evidenci tržeb na další obory podnikání.

Novela tedy reaguje na nález Ústavního soudu a rozšiřuje evidenci tržeb na zbývající obory podnikatelské činnosti, tj. plošně na „hotovostní“ tržby z téměř veškeré podnikatelské činnosti; přitom však novela rozšiřuje výčet výjimek z plošné povinnosti a současně zavádí pro určitou skupinu podnikatelů možnost tzv. off-line režimu spočívajícího ve vystavování úředních účtenek distribuovaných prostřednictvím finančních úřadů.

Obecně se od 1. 5. 2020 evidence týká všech osob, které přijímají „hotovostní“ tržby z podnikatelské činnosti. I po novele platí, že tzv. rozhodným příjmem je (až na výjimky):

U fyzické osoby tedy ani po spuštění poslední vlny evidence tržeb nebude evidenci tržeb podléhat hotovostní příjem, který je zdaňován jako příjem z nájmu podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). U právnické osoby je situace poněkud složitější, protože i pronájem může naplnit znaky podnikání a potom by obecně musela právnická osoba evidovat i hotovostní tržbu z takovéhoto pronájmu.

Rozhodným příjmem nadále nejsou příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů, nebo jsou z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělé anebo podléhají srážkové dani; u právnických osob navíc nejsou rozhodným příjmem příjmy zahrnované do samostatného základu daně.

V praxi se stává, že k určité tržbě dochází pouze občas – např. účetní firma obvykle za své služby svým klientům fakturuje a faktury jsou propláceny bezhotovostně, ale výjimečně (např. dvakrát ročně) účetní firma za své služby přijme úhradu v hotovosti; tuto situaci bohužel nelze podle výkladu Finanční správy (dokonce, i kdyby přijala pouze od jediného klienta jedinou hotovostní tržbu ročně, ale pravidelně každý rok) považovat za příjmy z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělé a je nutno je evidovat. Za příjem, který by nemusel být evidován, by bylo možné považovat např. situaci, pokud by účetní firma ojediněle a výjimečně přijala hotovostní tržbu za prodej používané tiskárny; pokud by se však hotovostní tržby tohoto typu opakovaly každoročně (byť jedenkrát ročně), bylo by je nutné evidovat.

Evidenci tržeb podléhají pouze „hotovostní“ tržby. Nálezem Ústavního soudu byla zrušena povinnost evidovat tržby uskutečněné platební kartou. Pokud je tedy tržba uhrazena platební kartou, popř. prostřednictvím platební brány, nemusí být tato tržba evidována. Novela však nově za evidovanou tržbu považuje tržbu uskutečněnou .

Podle Metodiky Finanční správy z 03/2018, která reagovala na nález Ústavního soudu č. 8/2018 Sb., bylo doporučováno nadále evidovat platby uskutečněné prostřednictvím nástrojů, jako jsou elektronické peněženky, čipové karty, kupóny, vouchery a jiné obdobné instrumenty. Jestliže evidence tržeb uskutečněná prostřednictvím uvedených nástrojů byla od 1. 3. 2018 sporná, tak od 1. 11. 2019 jednoznačně evidenci tržeb podléhají (do spuštění poslední vlny EET pochopitelně pouze v případech, kdy se jedná o tržby za ubytování, stravování, velko- či maloobchod).

Nadále se za „hotovostní“ tržbu považuje také tržba uskutečněná šekem či směnkou, stravenkou či započtením . Jestliže např. půjčovna požaduje při půjčení nářadí složení v hotovosti, tak toto složení není hotovostní tržbou; pokud je však nářadí vráceno poškozené a je započtena na náhradu příslušné škody, tak je tento zápočet považován za „hotovostní“ tržbu.

„Hotovostní“ tržbou pochopitelně nadále není zápočet pohledávek nebo např. vklad hotovosti na bankovní účet.

I když jsou naplněny podmínky popsané v předchozí kapitole, tj. jedná se např. o hotovostní tržbu z podnikání, ještě to automaticky neznamená, že tržba musí být evidována. Zákon o EET totiž stanoví řadu výjimek, kterou novela ještě dále rozšířila.

Až do konce dubna 2020 se uplatní § 37 zákona o EET ve znění nálezu ÚS č. 8/2018 Sb., tzn. až do konce dubna 2020 platí povinnost evidovat „hotovostní“ tržby pouze za ubytování, stravování, velko- a maloobchod.

Obecně výjimky z povinnosti evidovat tržby nalezneme v § 12 zákona o EET, kde jsou výjimky rozděleny do 3 odstavců:

Nadále podle § 12 odst. 1 zákona o EET platí, že evidenci tržeb nepodléhají tržby státu, územního samosprávného celku či příspěvkové organizace. Tyto subjekty se evidencí tržeb vůbec nemusejí zabývat.

U ostatních neziskových subjektů je třeba řešit otázku, zda se jedná o tržbu z podnikání. Pokud se o tržbu z podnikání nejedná, tak tato tržba (byť by se uskutečnila v hotovosti) evidenci tržeb nepodléhá. Podle metodiky Finanční správy k evidenci tržeb tržby neziskových subjektů z hlavní činnosti (bez ohledu na to, zda jsou ziskové či ztrátové) nejsou tržbami z podnikání, a proto evidenci tržeb nepodléhají.

Tržby z vedlejší činnosti neziskových subjektů mohou být tržbami z podnikání – potom se uplatní výjimka pro tržby z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků. Kritérium drobné vedlejší podnikatelské činnosti zákon o EET ani po novele nestanoví, podle metodiky Finanční správy k evidenci tržeb se tato otázka posuzuje u konkrétního veřejně prospěšného poplatníka podle těchto kritérií za sledované období (předcházející kalendářní rok):

Pokud tedy jde o obecnou povinnost k evidenci tržeb, tak speciálně pro neziskový sektor (ponecháme-li stranou některé činnosti sociální péče, sociálních služeb, sociální prevence a sociální rehabilitace, o které byly rozšířeny výjimky v § 12 odst. 2 zákona o EET) novela žádnou úlevu z evidence tržeb nezavádí.

Zásadní novinkou, kterou novela přinesla, je evidence tržeb ve zvláštním režimu, tedy tzv. off-line režim. Tento režim není určen všem podnikatelům, ale jen některým. Pro uplatnění tohoto režimu se nelze rozhodnout bez svolení finančního úřadu, tzn. je nutné o jeho používání požádat a teprve pokud jej správce daně povolí, tak je možné jej použít.

Evidence tržeb ve zvláštním režimu znamená, že si podnikatel vyzvedne na finančním úřadu (obecně novela předpokládá jednou ročně) příslušné množství bloku úředně označených účtenek. Tyto účtenky následně musí podnikatel bedlivě střežit (jinak se vystavuje pokutě podle zákona o EET) a vydávat zákazníkům při přijetí „hotovostní“ tržby. Bloky účtenek budou obsahovat propisovací páry účtenek (jedna pro zákazníka, druhou musí poplatník archivovat). Na účtenku je nutno doplnit:

Vystavením účtenky a jejím předáním zákazníkovi ovšem povinnosti nekončí – u zvláštního režimu totiž nebude mít správce daně elektronicky on-line údaje o „hotovostních“ tržbách. Tyto údaje bude mít ve zvláštním režimu podnikatel povinnost čtvrtletně (do 20 dnů od konce čtvrtletí) souhrnně oznámit (elektronicky – obdobným způsobem jako např. kontrolní hlášení) finančnímu úřadu.

V oznámení se budou uvádět např. údaje týkající se účtenek a bloku účtenek a údaje týkající se evidovaných tržeb. Tzn. minimálně souhrn „hotovostních“ tržeb bude muset být v oznámení uveden. Doufejme, že Finanční správa nebude požadovat informace o tržbách z každé jednotlivé účtenky.

Nyní k zásadní otázce – komu může být evidence tržeb ve zvláštním režimu povolena? Prvou skupinu tvoří poskytovatelé zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, kteří přijímají za jejich poskytování úhrady od zdravotní pojišťovny – v tomto případě se může jednat jak o právnické, tak o fyzické osoby, a to bez dalších podmínek.

Druhou skupinou, která může požádat o zvláštní režim evidence tržeb, jsou fyzické osoby, pokud (všechny podmínky musí být splněny současně):

Ustanovení upravující zjednodušený režim jsou účinná od 1. 5. 2020, avšak o jeho povolení lze požádat již od 1. 2. 2020 (k tomuto datu nabývají účinnosti ustanovení upravující proces povolení zjednodušeného režimu). Protože správce daně má na vyřízení žádosti o povolení zjednodušeného režimu 30 dnů, bude nutné o povolení požádat s dostatečným předstihem.

Novela nijak nezměnila právní úpravu slevy na dani z příjmů fyzických osob podle § 35bc ZDP ve výši 5 000 Kč (pokud je dosaženo dostatečného dílčího základu daně ze samostatné činnosti). Slevu na evidenci tržeb lze uplatnit pouze ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník poprvé zaevidoval tržbu, kterou má podle zákona o EET povinnost evidovat. Jestliže tedy např. kadeřnici vznikne v roce 2020 poprvé povinnost evidovat tržby, tak uplatní slevu v daňovém přiznání za rok 2020.

Nová úprava evidence tržeb nepochybně zvýší administrativní požadavky na podnikatele (a jejich účetní). Evidence tržeb ve zjednodušeném režimu sice umožňuje evidenci tržeb bez nutnosti pořizování technického vybavení pro evidenci tržeb a jeho nastavování (včetně získávání certifikátů pro tato zařízení), ale jednak je určen jen pro poměrně úzký okruh podnikatelů, jednak je spojena s novou administrativní zátěží ve formě čtvrtletních hlášení.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.