Daně a příslušenství daní ve výdajích (nákladech) podnikatelů

Daně jsou předmětem správy daně, která se od roku 2011 řídí zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“ nebo „daňový řád“). Pro účely tohoto zákona se rozumí:

Podle § 2 odst. 4 DŘ pojem daň pro účely tohoto zákona zahrnuje rovněž daňový odpočet (např. nadměrný odpočet u daně z přidané hodnoty), daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně.

se podle § 2 odst. 5 DŘ rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona.

Některá příslušenství daně jsou upravena speciálně v příslušném hmotněprávním daňovém zákoně (např. pokuta za neoznámení osvobozeného příjmu, pokuty za porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením).

V současné době jsou v České republice stanoveny tyto přímé a nepřímé daně:

Přímé daně zpravidla platí sám poplatník, tj. fyzická nebo právnická osoba, jejíž příjmy nebo majetek anebo činnost podléhají příslušné dani (s výjimkou daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků, kterou vybírá a platí plátce příjmu), zatímco nepřímé daně se obvykle vybírají prostřednictvím plátce daně. U daně z příjmů se ve stanovených případech (zejména u poplatníků, kteří nejsou daňovými rezidenty České republiky) uplatňuje vybírání daně srážkou u zdroje, případně se provádí zajištění daně. Ve stanovených případech platí daň namísto poplatníka jiná zákonem určená osoba (ručitel, právní nástupce apod.).

Daně včetně jejich příslušenství jsou u podnikatelů, kteří jsou poplatníky těchto daní, běžnou součástí jejich výdajů (nákladů), přičemž se mnohdy jedná o značné částky. V našich podmínkách neustále se měnící daňové legislativy, která je čím dál více komplikovaná a nepřehledná, je obtížné předem plánovat výši těchto výdajů (nákladů). V mnoha případech závisí konečná výše daně včetně příslušenství daně na výsledku daňového řízení, popřípadě až na rozhodnutí soudu.

Podnikatelé, kteří vedou účetnictví, účtují o jednotlivých daních podle příslušných ustanovení prováděcích účetních předpisů pro podnikatele, kterými jsou:

Podle § 26 vyhlášky č. 500/2002 Sb. jsou veškeré daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, o kterých bylo účtováno účetní jednotkou jako o nákladech, s výjimkou daně z příjmů obsaženy v položce výkazu zisku a ztráty „F.3. Daně a poplatky“. Daň z příjmů v členění na splatnou a odloženou se vykazuje v samostatné položce výkazu zisku a ztráty.

Podle bodu 3.5. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 019 se daně, odvody a jiná obdobná peněžitá plnění charakteru nákladů včetně nákladů na soudní poplatky v případech, kdy je účetní jednotka poplatníkem, s výjimkou daně z příjmů, zachycují na příslušných účtech v této účtové skupině se zaúčtují též doměrky těchto daní za minulá léta.

Podle bodu 3.6.3. uvedeného účetního standardu se na vrub příslušného účtu v účtuje také například zůstatková cena darovaného dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku včetně daňové povinnosti z titulu daně z přidané hodnoty.

Podle bodu 3.5.1. ČÚS č. 019 se daň z příjmů u poplatníka této daně účtuje na vrub příslušných účtů Podle bodu 3.11.1. uvedeného účetního standardu se na vrub příslušného účtu uvedené účtové skupiny účtuje o splatné dani z příjmů k rozvahovému dni se souvztažným zápisem ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny 34 – Zúčtování daní a dotací. Podle bodu 3.11.3. tohoto účetního standardu se na příslušných účtech účtové skupiny 59 účtují též doměrky daně z příjmů za minulá léta nebo vratky této daně za minulá léta.

Podle ČÚS č. 017 je pro účtování o daních na rozvahových účtech určena Ve prospěch příslušného účtu této účtové skupiny se k rozvahovému dni zaúčtuje dluh poplatníka ze splatné daně z příjmů za zdaňovací období se souvztažným zápisem na vrub příslušného účtu účtové skupiny 59. Ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny 34 se také zaúčtuje sražená daň z příjmů zdaněných zvláštní sazbou daně v případech, kdy lze sraženou daň započíst na celkovou daňovou povinnost. Dále se zde účtuje daň z příjmů, jejíž odvod finančnímu orgánu zajišťuje účetní jednotka jako plátce daně za daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům daně (např. zaměstnancům). Na vrub příslušných účtů této účtové skupiny se účtují v průběhu roku platby záloh na daň z příjmů a na silniční daň, splátky daně z nemovitých věcí, zaplacené doplatky jednotlivých daní apod. Ve prospěch příslušných účtů účtové skupiny 34 se účtují vzniklé daňové povinnosti poplatníka k jednotlivým přímým daním podle daňových přiznání a vrácené přeplatky daní. Na příslušných účtech účtové skupiny 34 se účtuje také o případném započtení nedoplatku jedné daně s přeplatkem na jiné dani na základě rozhodnutí správce daně.

Popis účetního případu	MD	D
Zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti sražené zaměstnancům ze mzdy	331	342
Srážka daně zvláštní sazbou z vypláceného podílu na zisku	364	342
Odvod sražených záloh na daň nebo sražené daně	342	221
Platba zálohy na daň z příjmů poplatníka z běžného účtu	341	221
Splatná daň z příjmů za běžné zdaňovací období	591	341
Dodatečná daň z příjmů za minulé zdaňovací období	595	341
Úhrada nedoplatku daně z příjmů poplatníka	341	221
Platba zálohy na silniční daň	345	221
Silniční daň za uplynulý rok podle přiznání k silniční dani	531	345
Úhrada doplatku silniční daně	345	221
Daň z nemovitých věcí na běžný rok podle daňového přiznání	532	345
Úhrada daně z nemovitých věcí	345	221
Daň z nabytí nemovitých věcí podle daňového přiznání: a) v případě, že tato daň není součástí ocenění nemovité věci b) v případě, že tato daň je součástí ocenění nemovité věci	538 042	345 345
Úhrada daně z nabytí nemovitých věcí	345	221

Popis účetního případu	MD	D
Přijatá faktura od ruského dodavatele stavebních prací	042	321
Předpis zajištění daně (10 % z fakturované částky)	321	349
Úhrada faktury dodavateli (90 % fakturované částky)	321	221
Úhrada zajištěné daně finančnímu úřadu	349	221

Účetní jednotka, která je plátcem podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), účtuje podle daňových dokladů ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny 34 svou daňovou povinnost ze splatné DPH a na vrub tohoto účtu svůj nárok na odpočet DPH, obdobně i částky DPH podle opravných daňových dokladů při snížení nebo zvýšení základu daně. Na příslušném účtu účtové skupiny 34 se také účtuje o platbách daňové povinnosti k DPH a vrácení nadměrného odpočtu DPH.

Obdobně se postupuje při účtování o spotřebních daních.

Popis účetního případu	MD	D
DPH na vstupu podle daňového dokladu přijatého od dodavatele	343	321
DPH na výstupu podle daňového dokladu vystaveného odběrateli	311	343
Snížení DPH na výstupu podle opravného daňového dokladu	–311	–343
Platba daňové povinnosti podle daňového přiznání k DPH	343	221
Vrácený nadměrný odpočet DPH podle daňového přiznání	221	343
Započtení nadměrného odpočtu DPH s dodatečnou daní z příjmů	341	343

V případě, že okamžik sestavení účetní závěrky předchází okamžiku stanovení výše daňové povinnosti k dani z příjmů za běžné zdaňovací období, je účetní jednotka povinna vytvořit na vrub nákladů (v účtové skupině 59) se souvztažným zápisem ve prospěch příslušného účtu v účtové skupině 45 – Rezervy. V následujícím účetním období pak účetní jednotka tuto rezervu zruší a zaúčtuje na vrub nákladů (v účtové skupině 59) daňovou povinnost podle daňového přiznání k dani z příjmů se souvztažným zápisem na příslušném účtu v účtové skupině 34.

Popis účetního případu	MD	D
V běžném roce: - tvorba rezervy na splatnou daň z příjmů	591	459
V následujícím roce: - zrušení rezervy na splatnou daň z příjmů - splatná daň z příjmů podle daňového přiznání za předcházející rok	459 591	591 341

Při účtování o odložené dani z příjmů postupuje poplatník podle § 59 vyhlášky č. 500/2002 Sb. a podle Českého účetního standardu pro podnikatele č. 003. Kromě účetních jednotek, které tvoří konsolidační celek, se povinnost účtovat o odložené dani vztahuje pouze na ty účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu (tj. účetní jednotky, které jsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem). Odložená daň je nástrojem obecné účetní zásady opatrnosti při zjišťování a vykazování výsledku hospodaření a vyplývá z rozdílů mezi účetním a daňovým pohledem na některé položky v účetnictví (např. rozdíl účetních a daňových zůstatkových cen dlouhodobého hmotného majetku), přičemž podle povahy přechodných rozdílů vzniká buď odložený daňový závazek, nebo odložená daňová pohledávka. Účetní jednotka účtuje o odloženém daňovém závazku vždy a o odložené daňové pohledávce s přihlédnutím k zásadě opatrnosti a se zvážením realizovatelnosti vzniklé daňové výhody v budoucích obdobích.

Podle bodu 3.11.2 Českého účetního standardu pro podnikatele č. 019 se o odložené dani účtuje podle svého charakteru na příslušném účtu účtové skupiny 59 se souvztažným zápisem na vrub, popřípadě ve prospěch, příslušného účtu účtové skupiny 48 – Odložený daňový závazek a pohledávka.

Popis účetního případu	MD	D
Odložený daňový závazek v prvním roce účtování o odložené dani z toho:
a) část, vztahující se k předchozím účetním obdobím	428	481
b) část, vztahující se k běžnému účetnímu období	592	481
Přírůstek odloženého daňového závazku za běžné účetní období	592	481

Ačkoli jsou všechny daně povinnou a ze zákona určenou platbou, nelze je ve všech případech uplatnit jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Při posuzování daňové uznatelnosti jednotlivých daní se podnikatelé musí řídit příslušnými ustanoveními zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). V některých případech je ale třeba přihlížet i ke stanoviskům Ministerstva financí ČR nebo Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) prezentovaným v jejich pokynech, sděleních a informacích (zejména v pokynu GFŘ D-22), případně se lze řídit i judikaturou Nejvyššího správního soudu nebo Ústavního soudu.

Podle § 24 odst. 1 ZDP obecně platí, že výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pro zjištění základu daně se odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy.

V § 24 odst. 2 ZDP je pak uveden demonstrativní výčet konkrétních výdajů (nákladů), které se za stanovených podmínek (v některých případech i bez uvedení podmínek) považují také za daňově uznatelné. V pokynu GFŘ D-22 je k tomu uvedeno, že výdaje (náklady) vymezené v § 24 odst. 2 ZDP jsou daňovými výdaji podle § 24 odst. 1 ZDP bez ohledu na skutečnost, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, za předpokladu, že v příslušném ustanovení není omezující podmínka jinými ustanoveními tohoto zákona nebo jiného zvláštního právního předpisu.

Podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP jsou daňově uznatelným výdajem (nákladem) také:

Mimo jiné to znamená, že u podnikatelů, kteří vedou účetnictví, musí být o částku nezaplacené daně z nemovitých věcí a nezaplacené daně z nabytí nemovitých věcí zvýšen výsledek hospodaření v daňovém přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období, ve kterém byly tyto daně zaúčtovány do nákladů účetní jednotky, ale nebyly v tomto zdaňovacím období uhrazeny. O tyto částky lze snížit výsledek hospodaření až v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém dojde k jejich úhradě.

K uplatnění daně z nemovitých věcí nebo daně z nabytí nemovitých věcí v případě zaplacení ručitelem již podle současné právní úpravy těchto daní nemůže dojít, neboť tato právní úprava již možnost placení těchto daní ručitelem neobsahuje. V případě daně z nabytí nemovitých věcí bylo ručení zrušeno od 1. 11. 2016 v souvislosti s tím, že od uvedeného data je poplatníkem této daně nabyvatel (do té doby byl poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí převodce a nabyvatel byl ručitelem). V pokynu GFŘ D-22 je ale nadále uvedeno, že daň z nabytí nemovitých věcí zaplacená ručitelem za původního vlastníka (převodce) je pro ručitele daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP v případě, že byla uhrazena v souladu s § 171 a 172 daňového řádu nebo § 2018 až 2028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň není součástí ocenění dlouhodobého hmotného majetku podle právních předpisů upravujících účetnictví.

Podle § 171 odst. 1 daňového řádu obecně platí, že ručitel je povinen uhradit nedoplatek daně tehdy, pokud mu povinnost ručení ukládá zákon a správce daně mu ve výzvě sdělí stanovenou daň (za kterou ručí) a současně jej vyzve k úhradě nedoplatku ve stanovené lhůtě.

Pro uplatnění daně z nemovitých věcí a daně z nabytí nemovitých věcí jako výdaje (nákladu) na dosažení, zajištění a udržení příjmů je podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP (a jak již bylo dříve uvedeno, i podle stanoviska GFŘ v pokynu D-22) také nezbytné, aby tato daň nebyla součástí ocenění majetku. Zatímco v případě daně z nemovitých věcí je prakticky vyloučeno, aby tato daň byla zahrnuta v ceně nemovité věci či jiného majetku, v případě daně z nabytí nemovitých věcí to vyloučit nelze, ačkoliv ze současné legislativy to není jednoznačně zřejmé a zahrnování daně z nabytí nemovitých věcí do ocenění nemovité věci nebo jiného majetku není v žádném právním předpisu výslovně stanoveno.

Podle stanoviska GFŘ uvedeného v zápisu z Koordinačního výboru č. 528/19.09.18 ze dne 14. 11. 2018, který se uvedenou problematikou zabýval (zatím však bez náležitého promítnutí do příslušné právní úpravy), se jedná o případ výslovně neupravený právními předpisy v oblasti v účetnictví, v daném případě zejména § 47 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Proto s ohledem na § 8 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), účetní jednotka zvolí postup tak, aby bylo dosaženo věrného zobrazení předmětu účetnictví způsobem, který neodporuje zákonu o účetnictví ani ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel. V případě vzniku daňové povinnosti z titulu úplatného nabytí vlastnického práva k nemovité věci je nesporné, že náklad na daň z nabytí nemovitých věcí má příčinnou souvislost s pořízením dlouhodobého hmotného majetku a do doby stanovené v § 7 odst. 11 vyhlášky č. 500/2002 Sb. je součástí jeho ocenění pořizovací cenou podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o účetnictví. Není-li přiměřená jistota (pokud v daném případě není známa přesná výše daně), má účetní jednotka povinnost vytvořit dohadnou položku a zahrnout ji do ocenění dotčeného majetku. Provozním nákladem, popř. výnosem, bude v dané souvislosti pouze případný rozdíl mezi stanovenou daní a zaplacenou zálohou, resp. rozdíl mezi skutečnou výší daně a jejím odhadem.

Podle GFŘ se daň z nabytí nemovitých věcí u nemovitého majetku nabytého vkladem zachytí v účetnictví jako náklad a daňová uznatelnost tohoto nákladu se řídí § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP. Vstupní cenou vloženého majetku je dle § 29 odst. 1 písm. d) ZDP reprodukční pořizovací cena s tím, že daňové odpisování je pro tyto případy speciálně upraveno v § 30 odst. 10 ZDP (na tento případ nedopadá § 29 odst. 10 ZDP). Pokud je ale při nabytí nemovitého majetku vkladem z posudku znalce prokazatelně seznatelné, že do reprodukční pořizovací ceny byla zahrnuta i daň z nabytí nemovitých věcí s uvedením její výše, potom je daň z nabytí nemovitých věcí součástí pořizovací ceny dle § 25 odst. 5 písm. b) zákona o účetnictví a poplatník bude při daňovém odpisování aplikovat § 29 odst. 10 ZDP.

Podle GFŘ mohou poplatníci, kteří nevedou účetnictví, zahrnout daň z nabytí nemovitých věcí podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP do daňových výdajů při jejím zaplacení, pokud nebyla součástí vstupní ceny. Důvodem částečně odlišného stanoviska v případě podnikajících fyzických osob, které nejsou účetní jednotkou, je podle GFŘ to, že i když fyzické osoby při stanovení vstupní ceny postupují dle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP dle účetních předpisů, nejsou v tomto konkrétním případě aplikována pro daňové účely všechna účetní pravidla, jde například o použití dohadných položek.

Jako daňový výdaj (náklad) si mohou podnikatelé vždy uplatnit silniční daň u vozidel používaných pro podnikání; přitom u podnikatelů, kteří jsou fyzickými osobami, je silniční daň daňovým výdajem v plné výši i tehdy, kdy je zaplacena za vozidlo využívané pro podnikání jen zčásti. Silniční daň je v plné výši daňovým výdajem (nákladem) i v případě, kdy u příslušného silničního motorového vozidla uplatňuje podnikatel krácený paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP a podle § 25 odst. 1 písm. x) ZDP u tohoto vozidla nelze jako daňové výdaje (náklady) uplatnit kromě výdajů (nákladů) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné také 20 % ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů (podle § 28 odst. 6 ZDP se při odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je uplatňován krácený paušální výdaj na dopravu, zahrnuje do daňových výdajů poměrná část odpisů ve výši 80 %).

U podnikatelů, kteří vedou účetnictví, je silniční daň daňově uznatelným nákladem v tom zdaňovacím období, za které podnikateli vznikla povinnost tuto daň platit, přičemž není podstatné, kdy je daň zaplacena.

Podle pokynu GFŘ D-22 jsou ostatními daněmi podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP také:

Obdobně plátce postupuje i v případě úpravy odpočtu daně podle § 78 až 78c ZDPH a vyrovnání odpočtu daně podle § 77 ZDPH, pokud je snižován nárok na odpočet daně, a to ve zdaňovacím období, kdy o úpravě nebo vyrovnání odpočtu bylo účtováno nebo evidováno v daňové evidenci.

Daň z přidané hodnoty je vždy součástí vstupní ceny hmotného a nehmotného majetku a hodnoty zásob, nemá-li plátce nárok na odpočet daně podle ZDPH. Daň z přidané hodnoty je součástí vstupní ceny hmotného a nehmotného majetku a hodnoty zásob u neplátce daně z přidané hodnoty a také u plátce, který nárok na odpočet daně neuplatnil.

Podle pokynu GFŘ D-22 je daňovým výdajem (nákladem) také:

V § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP je dále uvedeno, že Tuto nezapočtenou daň si poplatníci uvedení v § 2 odst. 2 a v § 17 odst. 3 ZDP (tj. daňoví rezidenti) mohou uplatnit jako daňově uznatelný výdaj (náklad) ve zdaňovacím období, následujícím po zdaňovacím období, za něž je podáváno daňové přiznání, jehož se nezapočtená zahraniční daň týká.

Podle pokynu GFŘ D-22 se daní z příjmů a daní darovací zaplacenou v zahraničí pro účely § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP rozumí také daň z příjmů a daň darovací zaplacená ve státě, se kterým nemá Česká republika v účinnosti smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

Podle § 24 odst. 2 písm. u) ZDP je daňově uznatelným výdajem (nákladem) také:

Toto ustanovení se týká výher z reklamních soutěží a reklamních slosování, cen z veřejných soutěží, cen ze sportovních soutěží a cen ze soutěží, v nichž je okruh soutěžících omezen podmínkami soutěže, anebo jde o soutěžící vybrané pořadatelem soutěže, kdy se daň z příjmů vybírá zvláštní sazbou podle § 36 ZDP a tuto daň sráží podle § 38d ZDP plátce daně při výplatě výhry nebo předání ceny poplatníkovi.

Držitelem motorového vozidla se zde rozumí provozovatel silničního motorového vozidla. V tomto případě není podmínkou, aby vozidlo bylo ve společném jmění manželů.

Toto ustanovení ale není v souladu se skutečností, že od 1. 11. 2016 již není poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí prodávající, ale kupující.Obdobně to platí i pro § 10 odst. 5 ZDP, kde je v současném znění rovněž uvedeno, že u příjmů z prodeje věci je výdajem daň z nabytí nemovitých věcí zaplacená poplatníkem, a to i v případě zaplacení ručitelem.

Podle § 24 odst. 2 písm. p) ZDP jsou daňově uznatelnými výdaji (náklady) také:

Podle tohoto ustanovení lze posuzovat např. odvod do státního rozpočtu podle § 81 odst. 2 písm. c) a § 82 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který platí zaměstnavatelé při nesplnění povinného podílu zaměstnaných osob se zdravotním postižením, nebo odvod z elektřiny ze slunečního záření, který hradí výrobci této elektřiny podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V § 25 odst. 1 ZDP jsou vymezeny výdaje (náklady), které nelze pro daňové účely považovat za výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. V některých případech však nelze pro daňové účely uznat i další v zákoně výslovně neuvedené výdaje (náklady), a to v případě, že nejsou výslovně uvedeny mezi daňově uznatelnými výdaji (náklady) v § 24 odst. 2 ZDP a poplatník neprokáže vazbu daného výdaje na konkrétní zdanitelné příjmy.

Podle § 25 odst. 1 písm. r) ZDP jsou daňově neuznatelnými výdaji (náklady):

Případem zaplacení daně za jiného poplatníka, na který se nevztahuje žádná z uvedených výjimek, může být např. zaplacení daně z nabytí nemovitých věcí prodávajícím namísto kupujícího, zaplacení silniční daně za poplatníka nájemcem vozidla apod.

Podle § 25 odst. 1 písm. s) ZDP jsou daňově neuznatelnými výdaji (náklady) tyto daně:

Podle § 59 vyhlášky č. 500/2002 Sb. povinně účtují o odložené dani a vykazují ji účetní jednotky, které tvoří konsolidační celek, a účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu (viz § 18 odst. 4 zákona o účetnictví). Ostatní účetní jednotky účtují o odložené dani jen, pokud tak samy stanoví.

Podle § 28 vyhlášky č. 500/2002 Sb. jsou ostatní pokuty a penále (tj. zejména pokuty a penále, které je účetní jednotka povinna platit podle daňových předpisů) obsaženy v položce výkazu zisku a ztráty „F.5. Jiné provozní náklady“. Tato položka ale zřejmě obsahuje i ostatní příslušenství daně podle daňového řádu, tj. úroky z prodlení, úroky z posečkané částky, náklady řízení a exekuční náklady.

Podle § 25 odst. 1 písm. f) ZDP nelze pro daňové účely za výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uznat:

Uvedená výjimka se netýká příslušenství daně, ale smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, které jsou daňově uznatelnými výdaji (náklady), pokud byly zaplaceny.

Jedná-li se o penále, úrok z prodlení nebo pokutu podle daňového řádu, jde vždy o daňově neuznatelný výdaj (náklad).

Po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení, ale vzniká mu za dobu posečkání povinnost uhradit úrok z posečkané částky daně, který podle § 157 odst. 2 daňového řádu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. O předpisu úroku z posečkané částky za dobu posečkání vydá správce daně platební výměr bezodkladně po skončení posečkání.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.