Daňové a účetní aktuality červenec 2018

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), zatím nebyl v průběhu letošního roku novelizován (na podzim však bude projednáváno několik legislativních návrhů, zejména vládní daňový balíček pro rok 2019 obsahující velké množství změn ZDPH) – to však neznamená, že by u této daně letos nebyly žádné novinky.

Na úvod však začněme zprávou, která mnohé a zejména jejich účetní, příliš nepotěší – v dané věci se žádné legislativní změny nechystají a posledním letošním dnem skončí možnost postupovat „postaru“ podle přechodných ustanovení novely ZDPH č. 170/2017 Sb. a i společnosti (sdružení) tvořené k 30. 6. 2017 plátci budou muset od 1. 1. 2019 postupovat nově.

V Účetnictví v praxi č. 3/2018 na straně 4 se článek zabýval změnou správní praxe v této oblasti od 1. 3. 2018. Daná problematika přináší řadu praktických problémů – některými se zabýval příspěvek Koordinačního výboru č. 522/02.05.18 Uplatňování DPH ve vybraných případech služeb (zejména přepravy) přímo vázaných na dovoz zboží a vývoz zboží, který byl projednán 20. 6. 2018. Daný příspěvek řeší řadu situací a zájemcům o danou problematiku lze doporučit jeho detailní prostudování. Pro ilustraci uvádíme řešení jedné z řady situací (v příspěvku označeno jako situace 3) podle názoru zástupců Generálního finančního ředitelství:

Ve věci uplatňování DPH je zajímavý také který vláda schválila v červnu a který čeká projednávání Poslaneckou sněmovnou. (osoby povinné k dani je tudíž budou moci od 1. 1. 2019 uplatňovat nezávisle na přijetí daňového balíčku).

Pokud jde o tak k jejich poslední významné změně došlo balíčkem o ze dne 5. 12. 2017, který zahrnuje novelizaci:

Nejaktuálnější jsou pochopitelně Z výše uvedeného se jedná o změny u služeb poskytovaných na dálku (telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby) osobám nepovinným k dani. Od 1. 1. 2015 jsou služby poskytované na dálku osobám nepovinným k dani vždy zdaňovány v místě příjemce této služby (v místě, kde je tato osoba usazena nebo má bydliště nebo se trvale zdržuje), a to bez jakékoli výjimky – viz současné znění § 10i ZDPH, resp. čl. 58 směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění do konce roku 2018.

Od 1. 1. 2019 se také uplatní novelizace směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, provedená již dříve kterou se mění směrnice o dani z přidané hodnoty, pokud jde o – zavádí se úprava, podle které úplatný převod víceúčelového poukazu není dodáním zbožím, resp. poskytnutím služby, zatímco úplatný převod jednoúčelového poukazu se za dodání zboží, resp. za poskytnutí služby, považuje. Jednoúčelovým poukazem přitom je poukaz na zboží či službu v situaci, kdy je znám daňový režim příslušného plnění (sazba daně, případně je známo, že jde o plnění osvobozené, a dále je známo místo plnění). Daná problematika se tedy týká převodů poukazů.

Předpisy EU upravující oblast DPH byly novelizovány i v průběhu roku 2018, konkrétně byla novelizována směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o Tato směrnice pouze v článku 97, který stanovuje, že členské státy musí uplatňovat základní sazbu daně alespoň ve výši 15 %, odstranila časové omezení tohoto omezení (před novelizací byly členské státy omezeny do 31. 12. 2017). Členské státy jsou povinny toto omezení uplatnit od 1. 9. 2018. V ČR nemá vzhledem k základní sazbě daně ve výši 21 % uvedená změna příliš velký praktický význam.

Na úrovni legislativní přípravy předpisů EU upravujících oblast DPH je připravována celá řada dalších zásadních změn. Příslušné změny však zatím nebyly přijaty a podle aktuálního legislativního vývoje nelze předpokládat, že by se mohly uplatnit dříve než od 1. 1. 2020 (např. tzv. zjednodušení pro přeshraniční transakce – u těchto zjednodušení se původně předpokládalo spuštění konceptu certifikované osoby, tento koncept je však prozatím odsunut až na spuštění konečného systému pro dodávky zboží mezi členskými státy EU, jehož spuštění předpokládá návrh Evropské komise schválený dne 25. 5. 2018 k datu 1. 7. 2022).

Jak je uvedeno výše, od 1. 1. 2019 dochází v oblasti DPH ke změnám na základě změn předpisů EU. Tyto změny tvoří jednu skupinu změn obsažených ve vládním návrhu daňového balíčku, který je pro rok 2019 schvalován. – podle navržené úpravy tedy tak lze postupovat již nyní. Příkladem tohoto typu je např. podle § 104 ZDPH v následující situaci:

Plátce daně přijal zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, ze kterého mu vznikla povinnost přiznat daň k datu 20. 6. 2018 a současně mohl za 6/2018 uplatnit z tohoto přijatého plnění plný nárok na odpočet daně. Plátce daně toto přijaté zdanitelné plnění omylem vykázal v daňovém přiznání (na řádku 10) a v kontrolním hlášení (v části B.1.) až za 7/2018 a současně v daňovém přiznání za 7/2018 uplatnil z uvedeného přijatého plnění odpočet daně (na řádku 43).

Ačkoli v současném znění § 104 ZDPH „beztrestnost“ uvedené chyby výslovně neupravuje (je však součástí vládního daňového balíčku pro rok 2019), byla potvrzena při projednávání o DPH, který byl projednán 2. 5. 2018 a který shrnuje dopady vykázání jednotlivých plnění za chybné zdaňovací období.

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), byl v průběhu letošního roku novelizován zatím pouze jednou, a to zcela okrajově zákonem č. 92/2018 Sb. – s účinností od 31. 5. 2018 a s použitím pro rok 2018 bylo novelizováno ustanovení § 19 odst. 1 písm. g) ZDP, které se týká zvláštního účtu rezervy důchodového pojištění a pro běžnou praxi nemá žádný praktický význam.

Důležitá novela pro od roku 2019 byla schválena Senátem dne 19. 7. 2018 a již čeká jen na projednání prezidentem a vyhlášení ve Sbírce zákonů. Mezi základní investiční fondy, jejichž zisk podléhá pouze 5% sazbě daně z příjmů právnických osob, patří i investiční fondy, jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu – od 1. 1. 2019 se toto použije jen za podmínky, že žádná osoba (kromě osob zákonem vyjmenovaných) nemá na fondu větší než 10% podíl.

Od daně z příjmů právnických osob jsou v rámci vztahů mezi osobami sídlícími v EU podle § 19 odst. 1 ZDP osvobozeny při splnění zákonných podmínek např. vyplácené či přijímané podíly na zisku v modelu mateřská – dceřiná společnost; dále např. licenční poplatky či úroky. Podle § 19 odst. 8 a 10 ZDP se toto osvobození uplatňuje od roku 2016 i na příjmy vyplácené do ČR společnostmi sídlícími v či z ČR společnostem sídlícím v Lichtenštejnsku. Jednou z podmínek pro osvobození je, že lichtenštejnská společnost má určitou právní formu – seznam těchto právních forem byl zveřejněn ve

Několik návrhů na novelizaci ZDP bude projednáváno Parlamentem na podzim letošního roku; ve hře jsou i návrhy retroaktivních změn pro rok 2018 – je však třeba vyčkat na dokončení legislativního procesu a konečnou podobu schválených změn. Za hlavní z projednávaných změn lze označit změny obsažené v návrhu daňového balíčku pro rok 2019. Ačkoli součástí tohoto návrhu není zrušení superhrubé mzdy (jak původně již pro rok 2019 navrhovalo Ministerstvo financí; zrušení superhrubé mzdy a zavedení progresivní sazby daně z příjmů fyzických osob v sazbách 19, resp. 23 % je součástí programového prohlášení současné vlády, avšak bez stanovení zdaňovacího období, od kterého by se tato změna uplatnila), i v daních z příjmů lze očekávat pro rok 2019 důležité změny.

I daní z příjmů se týkají tyto změny přinášejí poplatníkům daně určitá omezení, a pokud by tyto změny do konce letošního roku nebyly přijaty (což je povinnost jednotlivých členských států), nebylo by možné je po poplatnících vyžadovat. Je zde tedy principiální rozdíl v dopadu těchto změn oproti změnám v DPH plynoucím z předpisů upravujících DPH na úrovni EU, kde se hlavní změny týkají poskytování služeb na dálku osobám nepovinným k dani usazeným v jiných členských státech a tyto změny přinášejí poskytovatelům služeb určitá zjednodušení a navíc je použití těchto změn částečně dobrovolné.

Součástí návrhu vládního daňového balíčku od 1. 1. 2019 je např. zapracování směrnice [směrnice Rady (EU) 2016/1164, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu – -tax avoidance directive], kterou jsou jednotlivé členské státy povinny zapracovat do svého právního systému do konce letošního roku s uplatněním od 1. 1. 2019. Směrnice ATAD byla novelizována směrnicí Rady (EU) 2017/952 ze dne 29. 5. 2017, kterou se mění směrnice (EU) 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi (tato opatření mají členské státy povinnost implementovat do konce roku 2019 s použitím od roku 2020, resp. do konce roku 2021 s použitím od 1. 1. 2022). Jedná se o tato opatření:

Z oblasti upozorňujeme např. na vydané 29. 6. 2018. Podle tohoto sdělení nepotřebuje zaměstnavatel od zaměstnanců souhlas k uchovávání podkladů, kterými je prokazován nárok na uplatnění nezdanitelných částí základu daně, slev na dani a daňového zvýhodnění na dítě.

Doklady, kterými zaměstnanec prokazuje uvedené skutečnosti, jsou uvedeny v § 38l ZDP – např. tedy potvrzením školy o studiu zletilého dítěte, na které zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na dítě. Podle sdělení je uschování kopie dokladu uvedeného v § 38l ZDP (např. tedy uvedeného potvrzení školy) zpracováním uvedených dat na základě zákona, ke kterému není třeba souhlasu zaměstnance.

Sdělení upozorňuje na to, že úschovu dokladů, resp. jejich kopií, lze považovat za zpracování dat na základě zákona pouze v rozsahu, který je ZDP vyžadován. Pokud doklad obsahuje údaje nad rámec údajů vyžadovaných zákonem, doporučuje sdělení tyto údaje při kopírování zakrýt. Toto může být z praktického hlediska značně problematické – např. nezdanitelnou část základu daně na doplňkové penzijní spoření zaměstnanec prokazuje smlouvou o doplňkovém penzijním spoření a je velký problém rozlišit, které pasáže smlouvy pro prokázání nároku jsou nutné a které nikoli.

Sdělení se vůbec nezabývá otázkou doby, po které je uschování dokladů vyžadováno zákonem. Pravděpodobně je to z důvodu, že obecná tříletá lhůta pro doměření daně podle § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“ nebo „DŘ“), se v některých případech prolamuje a pro případ spáchání daňového trestného činu je časově neomezená. Prakticky tedy podle mého názoru nelze určit okamžik, kdy mají být tato data vymazána.

V praxi se lze poměrně často setkat s názorem, že i cestovní náhrady „do limitu“ podléhají zdanění, pokud jsou vypláceny např. jednateli s. r. o., který tuto funkci vykonává pro společnost bezúplatně. Proto je důležité projednání příspěvku Koordinačního výboru č. 520/02.05.18 který byl 2. 5. 2018 uzavřen s tímto závěrem:

Dne 12. 7. 2018 uzavřela ministryně financí daňové , kterým se společnost UBER zavazuje k následující praxi:

K dané věci lze jistě dodat, že podle názoru Soudního dvora EU ze dne 20. 12. 2017, ve věci C-434/15 (Asociación Profesional Elite Taxi v. Uber Systems Spain SL) poskytovatelem přepravních služeb nejsou řidiči, ale společnost UBER. Finanční správa se však rozhodla společnosti UBER podnikání v ČR nekomplikovat a vybírat DPH od jednotlivých řidičů (v případě neplátců daně ovšem nikoli z celé úplaty za přepravní službu, ale jen ze „zprostředkovatelské provize“). Rovněž zisk dosažený z provozu UBERu nemá tato společnost při daném přístupu k věci důvod v ČR zdaňovat. Nelze se tedy divit, že společnost UBER bude ochotně poskytovat Finanční správě údaje o tržbách jednotlivých řidičů – koneckonců tak činila i v minulosti (obdobně jako např. společnost Airbnb provozující webovou platformu pro zprostředkování ubytování, resp. pronájmu).

V dané věci je nepochybně zajímavé, že Slovenská republika rozšířila od 1. 1. 2018 definici stálé provozovny pro účely daně z příjmů tak, že stálá provozovna na území SR vznikne i v případě provozování webové platformy, která soustavně zprostředkovává na území SR přepravní nebo ubytovací služby, tzn. že zisk z tohoto zprostředkování bude zdaněn slovenskou daní z příjmů – buď jako zisk příslušné stálé provozovny, nebo (v případě, že provozovatel webové platformy nesplní povinnost zaregistrovat stálou provozovnu v SR) formou srážkové daně, kterou má povinnost srazit např. ubytovatel hradící zprostředkovatelskou provizi.

Dne 5. 6. 2018 nabyla účinnosti novela daňového řádu č. 94/2018 Sb., která zapracovala 4. novelizaci směrnice Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní (směrnice – Directive on Administrative Cooperation), provedenou směrnicí Rady (EU) 2016/2258 ze dne 6. 12. 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (tato 4. novelizace je označována jako ). Tato novela:

podle § 2 zákona proti praní špinavých peněz (zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů) je např. i daňový poradce, nebo účetní. Tyto osoby jsou nově povinny poskytnout správci daně a to včetně souvisejících písemností a informací o způsobu jejich shromažďování.

Novela byla nakonec schválena v podobě, že vybrané profese (advokáti, notáři, daňoví poradci, soudní exekutoři a auditoři) jsou uvedené údaje povinny poskytnout pouze pro účely mezinárodní správy daní (podle přechodného ustanovení jsou povinny poskytnout údaje získané až od 5. 6. 2018).

Novela č. 94/2018 Sb. kromě daňového řádu novelizuje také notářský řád, zákon o daňovém poradenství, o advokacii, exekuční řád, zákon proti praní špinavých peněz a zákon o auditorech.

Z oblasti mezinárodních oznamovacích povinností upozorňujeme na přijetí ze dne 25. 5. 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu Tato směrnice je další (pátou) novelizací směrnice DAC, a proto je označována jako Směrnice DAC 6 byla vyhlášena v Úředním věstníku EU dne 5. 6. 2018 a nabyla účinnosti 25. 6. 2018. Směrnice ukládá členským státům, aby ji do svého právního systému zapracovali do konce roku 2019 s použitím od 1. 7. 2020. Účinnost směrnice (25. 6. 2018) je důležitá, protože osoby povinné oznamovat mezinárodní uspořádání vzniklá z důvodu získání daňových výhod (směrnice tyto osoby označuje jako zprostředkovatele, jedná se např. o daňové poradce) budou 31. 8. 2020 povinně oznamovat mezinárodní uspořádání, jejichž první krok nastal od 25. 6. 2018 do 31. 12. 2019.

Důležitou novinkou loňského roku pro bylo zavedení automatické výměny oznamovaných informací podle § 13za a násl. zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní, které byly vloženy s účinností od 19. 9. 2017 novelou č. 305/2017 Sb. Podle této úpravy:

K dané problematice je na stránkách http://www.financnisprava.cz/cs/mezinarodni-spoluprace/mezinarodni-zdanovani-prime-dane/country-by-country-reporting zveřejněn Časté otázky a odpovědi související s aplikací zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) a vyhlášky č. 306/2017 Sb., o vzoru zprávy podle zemí a pokynech k jejímu vyplnění pro účely automatické výměny informací s jiným státem v rámci mezinárodní spolupráce při správě daní (dále jen „vyhláška“) v případě povinností týkajících se tzv. zpráv podle zemí (dále také i jen jako „CbCR“) Automatická výměna informací se týká jednak členských zemí EU, a dále mnoha dalších zemí – byl zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 4/2018 (předtím byl zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 2/2018 – na tento seznam odkazuje materiál GFŘ z 13. 2. 2018 – ale následně byl nahrazen seznamem novým).

Mezinárodní spolupráce při správě daní se týká také směrnice Rady (EU) ze dne 10. 10. 2017, o mechanismech řešení daňových sporů v EU – podle ní bude možné poprvé v době postupovat při řešení Zapracování této směrnice do českého právního systému se teprve připravuje.

Národní účetní rada (dále jen „NÚR“) je nezávislá odborná instituce k podpoře odborné způsobilosti a profesní etiky při rozvoji účetních profesí a v oblasti metodiky účetnictví a financování. NÚR je zájmové sdružení tvořené Komorou auditorů ČR, Komorou daňových poradců ČR, Svazem účetních ČR a Vysokou školou ekonomickou zastoupenou Fakultou financí a účetnictví VŠE. NÚR vyjadřuje odborné názory na praktickou aplikaci českých účetních pravidel svými interpretacemi.

Dne 14. 5. 2018 NÚR schválila interpretaci I-37 Časové rozlišování a cizí měna, podle které se zůstatky účtů Výdajů, resp. Příjmů, příštích období přepočítávají aktuálním kursem k datu účetní závěrky a zůstatky účtů Nákladů a Výnosů příštích období se nepřepočítávají.

Dne 15. 5. 2018 zveřejnilo Ministerstvo financí (dále jen „MF“) sdělení k účtování a vykazování digitálních měn. Sdělení je dostupné na https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/ucetnictvi-a-ucetnictvi-statu/ucetnictvi/legislativa-v-ucetnictvi/2018/sdeleni-ministerstva-financi-k-uctovani-31864.

Podle MF digitální měny (např. bitcoiny) nejsou peníze (označovat je tedy jako měny je určitým způsobem zavádějící). Podle MF se o digitálních měnách účtuje jako o MF uvádí, že se digitální měny vykazují jako zboží, výrobky či nedokončená výroba, popřípadě že je lze v souladu s § 4 odst. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „vyhláška č. 500/2002 Sb.“, vykazovat odděleně od ostatních položek zásob (položky rozvahy lze vykazovat podrobněji, než stanoví přílohy vyhlášky za podmínky, že zůstane zachováno stanovené uspořádání). MF blíže neuvádí, ve kterých případech digitální měny vykazovat jako zboží a ve kterých jako výrobky, resp. nedokončenou výrobu. Je logické, že jako zboží budou vykazovány nakoupené digitální měny a jako výrobky digitální měny získané vlastní těžbou.

Ze zařazení digitálních měn mezi zásoby plyne, že u nich nebude účtováno o Pokud by však ocenění bylo vyšší, než by odpovídalo aktuálnímu kursu dané digitální měny, bylo by nutné vytvořit účetní (daňově neuznatelnou) opravnou položku. Pokud by aktuální kurs dané měny byl vyšší než ocenění v účetnictví, tak by se přecenění směrem nahoru neprovádělo a neovlivnilo by ani výsledek hospodaření, ani daňový základ.

Vykazování digitálních měn jako zásoby také znamená, že není peněžní úhradou, ale směnou digitální měny za jinou hodnotu (např. za jinou věc).

Kategorizace účetních jednotek (mikro, malá, střední a velká účetní jednotka) byla zavedena počínaje účetním obdobím roku 2016 s tím, že u dříve existujících účetních jednotek se pro zařazení do příslušné kategorie jak pro účetní období roku 2016, tak i roku 2017 použily údaje vykázané v závěrce roku 2015 k datu 31. 12. 2015. Pokud by podle údajů z účetní závěrky k 31. 12. 2016 a k 31. 12. 2017 spadala účetní jednotka do jiné kategorie, přeřadila by se do této jiné kategorie počínaje účetním obdobím roku 2018.

Změna účetní kategorie může přinést praktické problémy. Například účetní jednotky kategorie mikro nepřeceňují cenné papíry jejich reálnou hodnotou – na toto reagovala novela prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb. od 1. 1. 2018 a doplnila nový § 61c Metoda ocenění majetku reálnou hodnotou při změně kategorie účetní jednotky. Pokud by byla účetní jednotka zařazena pro rok 2016 a 2017 do kategorie mikro a pro rok 2018 do některé z „vyšších“ kategorií, tak by byla povinna k 1. 1. 2018 cenné papíry přecenit na jejich reálnou hodnotu.

S účinností od 28. 6. 2018 byla dvoutýdenní reposazba zvýšena na 1,00 %. Tato sazba ovlivňuje např. výši úroku z prodlení uplatňovaného podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „občanský zákoník“ (pokud si smluvní strany nedohodly jiné úročení) a dále např.

Začátek prodlení	Úrok z prodlení ( p. a. )
1. 7. 2018 až 31. 12. 2018	9,00 %
1. 1. 2018 až 30. 6. 2018	8,50 %
1. 1. 2014 až 31. 12. 2017	8,05 %

Pro uplatnění úroků z prodlení podle občanského zákoníku, resp. podle příslušného prováděcího nařízení č. 351/2013 Sb., je rozhodující počátek prodlení (pokud není smluvně dohodnuto jinak). Pokud bude tedy např. uhrazena v září 2018 faktura:

dle § 252 DŘ se uplatňuje od pátého pracovního dne prodlení; rozhodující přitom je reposazba platná vždy na začátku příslušného pololetí (k této se připočítává 14 procentních bodů). Pokud bude např. v září 2018 uhrazena daň splatná v roce 2017, tak úrok z prodlení připadající:

Hlavní legislativní změny přinese až podzim a závěr letošního roku – např. by měla být schválena novela zákona o evidenci tržeb a pokud se jedná o povinnost evidovat jiné tržby než tržby z ubytování, stravování, malo a velkoobchodu, tak podle předloženého vládního návrhu lze tuto povinnost očekávat nejdříve od poloviny roku 2019. Protože dalších změn bude letos ještě více než dost, přeji čtenářům, aby přes léto načerpali dostatek sil na jejich zvládnutí.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.