Poskytování služeb z/do zahraničí z hlediska daně z přidané hodnoty a jejich zohlednění v daňových tvrzeních správci daně na konkrétních příkladech z praxe

Podnikatelský sektor je velmi rozmanitý, a tak není neobvyklé, že dochází i k rozličným, mnohdy nestandardním transakcím. Kromě prodejů zboží a poskytování služeb v tuzemsku jsou v současné době na denním pořádku i transakce se zahraničními obchodními partnery, a to ať dodavateli, či odběrateli. Vzhledem ke skutečnosti, že se svět neustále posouvá kupředu, není divu, že moderní technologie (v současnosti i díky pandemii covid-19) umožňují poskytovat služby i na dálku a mnozí čeští podnikatelé nabízejí své služby do zahraničí či zahraničním subjektům. Během své praxe se tedy poměrně často setkávám s poskytováním služeb nejen do jiných členských států Evropské unie (dále jen „EU”), ale i do třetích zemí. A právě v těchto případech je důležité pamatovat na správné vykazování poskytování služeb v přiznání k DPH, v souhrnném hlášení nebo Intrastatu, ba co více, je nutné si také prověřit, zdali českému plátci nevzniká z tohoto titulu povinnost registrovat se k DPH v zahraničí. Cílem tohoto článku bude shrnout základní pravidla poskytování služeb v mezinárodním měřítku na základě konkrétních příkladů z praxe autora.