Judikáty - strana 2

Spotřební daně: legislativní chyba při transpozici směrnice; malý nezávislý pivovar; spolupráce malých pivovarů k § 82 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních k čl. 4 odst. 2 větě druhé směrnice Rady 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (v textu jen „směrnice“) Slovo „nezávislých“ uvedené v § 82 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, představuje legislativní chybu při transpozici věty druhé čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů, přičemž text, jenž tímto nedopatřením vznikl, nedává žádný rozumný smysl, který by byl koherentní s příslušnými ustanoveními téhož zákona a směrnice, a jenž zjevně při absenci vysvětlení v důvodové zprávě nebyl veden racionálními důvody předkladatele legislativního návrhu. Za této situace je nutné uvedené „přeřeknutí“ zákonodárce opravit a vycházet z toho, že jeho skutečnou vůlí při formulaci právní normy obsažené v § 82 odst. 5 citovaného zákona bylo ve shodě s čl. 4 odst. 2 větou druhou citované směrnice zmírnit podmínky pro přiznání postavení malého nezávislého pivovaru vymezené v § 82 odst. 1 až 4 téhož zákona a vytvořit právní fikci jednoho malého nezávislého pivovaru při spolupráci dvou nebo více malých pivovarů, jejichž společná roční výroba nepřevýší 200 000 hl, a to bez ohledu na vztah jejich vzájemné právní nebo hospodářské závislosti. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2023, čj. 4 Afs 102/2022-41) Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 42/1996 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 98/95), č. 121/1996 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 279/95), č. 63/1997 Sb., č. 30/1998 Sb. a č. 190/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 301/05); rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 10. 2021, A Oy a B Oy (C-221/20 a C-223/20). Věc: Jarošovský pivovar, a. s., proti Generálnímu ředitelství cel o spotřební daň, o kasační stížnosti žalobkyně. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 6. 2020 zamítl odvol

3 Afs 39/2021 – 37 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem Praha 5, Arbesovo náměstí 257/7, insolvenčního správce společnosti ČKD PRAHA DIZ, a. s., se sídlem Praha 9, Kolbenova 942/38a, zastoupeného JUDr. Ing. Michaelem Šefčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pardubice, Jungmannova 881, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, č. j. 8 Af 8/2018 – 28, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018, č. j. 2112/18/5300–21441–702127, zamítl odvolání žalobce – insolvenčního správce společnosti ČKD PRAHA DIZ, a. s. (dále jen „dlužník“), a potvrdil platební výměr Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 3. 2017, č. j. 47114/17/4227–21794–601351, kterým správce daně vyměřil dlužníkovi daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2016 ve výši vlastní daně 84 985 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl. [2] Městský soud neshledal důvodnou první žalobní námitku, dle které měl správce daně pochybit tím, že v úředním záznamu ze dne 9. 2. 2017, č. j. 28101/17/4227–21794–605060 (dále jen „úřední záznam“), kterým byl žalobci sdělen výsledek postupu k odstranění pochybností, nepoučil žalobce o právu navrhnout pokračování v dokazování a provedení dalších důkazních prostředků ve smyslu § 90 odst. 2 daňového řádu. Městský soud k této námitce uvedl, že správce daně vydal dne 14. 2. 2017 pod č. j. 28140/17/4227–21794–605060 sdělení o výsledku postupu

7 Afs 206/2021 – 38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Davida Hipšra v právní věci žalobce: RELIMETAL s. r. o., se sídlem U Sýpky 167/3, Ostrava, zastoupen společností Daně & Daně, s. r. o., se sídlem Postranní 190/14, Děhylov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2021, č. j. 22 Af 54/2019–52, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2021, č. j. 22 Af 54/2019–52, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 10. 9. 2019, č. j. 37124/19/5300–21443–707161, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2012 ze dne 9. 6. 2015, jímž Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále též „správce daně“) vyměřil žalobci vlastní daňovou povinnost ve výši 159 686 Kč. Správce daně neuznal žalobci nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění (reklamní služby) z důvodu zasažení těchto plnění podvodem na DPH, jehož se žalobce účastnil. Žalovaný rozhodoval v této věci podruhé, neboť jeho předchozí rozhodnutí zrušil Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2018 pro nedostatečné odůvodnění existence chybějící daně a daňového podvodu. II. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2019 žalobu u krajského soudu. Ten nyní napadeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného opět zrušil. Krajský soud přisvědčil námitce žalobce, že žalovaný nepostupoval při ukončení dokazování v dalším řízení a seznámení žalobce se zjištěnými skutečnostmi v souladu s § 65 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). Podle krajského soudu měly být všechny písemnosti spadající pod § 65 odst. 1 písm. a)

6 Afs 92/2022 – 51 Pokud spolek jako jedinou či převažující činnost poskytuje službu internetového připojení, přičemž mezi touto službou a členskými příspěvky je prokázána vazba, není dán důvod, aby tato služba byla osvobozena od daně jako spolková činnost [§ 61 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty; § 19 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů] pouze proto, že je poskytována spolkem. Opačný postup by spolky, které takovou činnost poskytují jako převažující, neodůvodněně zvýhodňoval oproti komerčním poskytovatelům internetového připojení, přestože se jejich činnost fakticky neliší. Rozdílná výše daňového zatížení materiálně stejné činnosti by vedla k popření zásady rovnosti (§ 6 odst. 1 daňového řádu). ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: cyrilek.net z.s., IČO 26671875, sídlem Spáčilova 3194/38, Kroměříž, zastoupený JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. června 2019 č. j. 25323/19/5200–11433–706599 a ze dne 3. prosince 2020 č. j. 45022/20/5300–22443–712892, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2022 č. j. 29 Af 75/2019–61, takto:I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Předmětem řízení v nyní souzené věci je otázka, zda žalobce svou spolkovou činností zakrýval výkon komerční činnosti v podobě poskytování internetového připojení svým členům a zda členské příspěvky nebyly ve skutečnosti platbami za poskytované služby internetového připojení. Odpověď na

3 Afs 303/2021 – 48 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: LAMA ENERGY GROUP a. s., se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, zastoupená Mgr. Ing. Radkem Matuštíkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 6 Af 46/2019 – 46, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2019, č. j. 32180/19/5200–11431–706481, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 11. 2018, č. j. 8463420/18/2001–52523–110516 (dále jen „platební výměr“), na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. [2] Žalobkyně v přiznání k dani z příjmů právnických osob uplatnila zápočet srážkové daně ve výši 3 218 084 Kč, kterou zaplatila v Kanadě z příjmů plynoucích ze zdrojů v tomto státu. Jednalo se o srážkovou daň z příjmů v celkové výši 56 875 633 Kč; tyto příjmy byly tvořeny (a) úrokovými příjmy ve výši 7 486 294 Kč; a (b) dividendovými příjmy ve výši 49 389 339 Kč. Správce daně žalobkyni vyzval k odstranění pochybností o oprávněnosti zápočtu daně zaplacené v zahraničí, neboť dle jeho názoru nebylo možné zahrnout do základu daně příjmy dividendové, které jsou v ČR od daně osvobozené. Správce daně následně vydal dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 8. 2020 (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 147 a § 139 odst. 1 daňového řádu platební výměr, v němž vyměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za dotčené zdaňovací období ve v

4 Afs 123/2022–41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: P. N., zast. Mgr. Michalem Žibřidem, advokátem, se sídlem Údolní 2997, Tábor, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2019, č. j. 25131/19/5200–10424–709923, ze dne 12. 6. 2019, č. j. 23686/19/5200–10424–708965, a ze dne 12. 6. 2019, č. j. 23687/19/5200–10424–708965, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 16 Af 4/2019–99, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 6. 2019, č. j. 25131/19/5200–10424–709923, podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), podle § 143, § 147 a § 98 daňového řádu a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o daních z příjmů“), změnil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 4. 2019, č. j. 938003/19/2514–50524–501301, tak, že žalobci doměřil podle pomůcek daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 327.855 Kč a daňovou ztrátu ve výši –380 665 Kč a stanovil náhradní splatnost doměřené daně. Žalovaný dále rozhodnutím ze dne 12. 6. 2019, č. j. 23686/19/5200–10424–708965, podle výše citovaných zákonných ustanovení změnil dodatečný platební výměr správce daně ze dne 4. 4. 2018, č. j. 741635/18/2514–50524–508151, tak, že žalobci doměřil podle pomůcek daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 ve výši 17.126 Kč a daňový bonus ve výši –7.819 Kč a stanovil náhradní splatnost doměřené daně. Žalovan

5 Afs 36/2022 – 72 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: EMBA TRADE s.r.o., se sídlem Příkop 838/6, Brno, zast. Mgr. Jakubem Šotníkem, advokátem se sídlem Šikulova 190/17, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2021, č. j. 31 Af 1/2020–232, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2019, č. j. 52002/19/5300–21445–712211; tímto rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Královehradecký kraj (dále jen „správce daně“) – dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 6. 6. 2018 za zdaňovací období září – prosinec 2014. [2] Výše uvedeným rozhodnutím žalovaného byla (ve spojení s rozhodnutími správce daně) stěžovatelce doměřena DPH ve výši 5 650 099 Kč (září 2014); 4 829 130 Kč (říjen 2014); 5 195 038 Kč (listopad 2014) a 2 528 002 Kč (prosinec 2014), a to z důvodu vědomé účasti na daňovém podvodu. Současně s doměřením daně byla stěžovatelce sdělena rovněž povinnost uhradit 20 % penále. [3] Předmětem činnosti stěžovatelky je maloobchodní a internetový prodej textilního zboží, bytových doplňků a dalšího zboží. Správce daně nejprve zahájil daňovou kontrolu za zdaňovací období srpen a září 2015, následně na základě zjištěných poznatků zahájil daňovou kontrolu také za zdaňovací období září – prosinec 2014. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil,

5 Afs 335/2021 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: BARDWEL s.r.o., se sídlem Národní obrany 823/37, Praha 6, zast. JUDr. Tomášem Zagarem, advokátem, se sídlem 28. října 767/12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 6 Af 17/2019–44, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2019, č. j. 4938/19/5300–21441–704561, kterým byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti dodatečným platebním výměrům vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu a tato rozhodnutí byla potvrzena. Dodatečnými platebními výměry ze dne 12. 7. 2017 a 31. 7. 2017 byla stěžovateli doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015 až prosinec 2015 ve výši 1.718.489 Kč. [2] Stěžovatel realizoval v roce 2015 prodej pozemků v lokalitě Doksy 26, které nabyl v roce 2011. V daňových přiznáních v roce 2015 zahrnul prodej těchto pozemků do ř. 50 – plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně v celkové výši 30.419.250 Kč a zároveň tuto částku uvedl v ř. 51 jako hodnotu plnění nezapočítávaných do výpočtu koeficientu dle § 76 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, neboť posoudil prodej pozemků jako prodej dlouhodobého majetku, který využíval pro svou ekonomickou činnost a který se dle § 76 odst. 4 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty do výpočtu koeficientu nezahrnuje. Správce daně dospěl v průběhu daňových kontrol k závěru, že se v případě před

5 Afs 399/2020 – 70 Česká republikaRozsudekJménem republikyNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Orifarm Supply A/S, sídlem Energivej 15, 5260 Odense S, Dánsko, zastoupená Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M., advokátem, se sídlem Deloitte Legal s.r.o., advokátní kancelář, Italská 2581/67, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2020, č. j. 25 Af 43/2019–38,takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17391/19/5100–41456–711233, jímž žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 7. 2018, č. j. 2698205/18/3201–52522–809589 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), které dle stěžovatelky spočívalo v opožděné úhradě úroku z vratitelného přeplatku správcem daně dle § 155 odst. 5 daňového řádu, ve výši 0 Kč. [2] Stěžovatelka si v daňových přiznáních za zdaňovací období listopad a prosinec 2013 uplatnila nadměrné odpočty ve výši 174 780 575 Kč a 183 531 620 Kč. Následně došlo k postupu k odstranění pochybností správce daně. Proběhla i daňová kontrola za předmětná zdaňovací období se zaměřením na pořízení zboží z jiného členského státu a z toho vyplývající daňové dopady, přičemž byla zvažována správce

9 Afs 155/2022 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Internet Mall, a. s., se sídlem U Garáží 1611/1, Praha 7, zast. Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem U Garáží 1611/1, Praha 7, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, Praha 7, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 11 A 34/2016–217, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 11 A 34/2016–217, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem tohoto v pořadí třetího rozsudku NSS v téže věci je již pouze otázka, zda Specializovaný finanční úřad (dále jen „žalovaný“) neoprávněně zadržoval nespornou část žalobkyní nárokovaného nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“). [2] Žalobkyně uplatnila v řádných daňových tvrzeních za zdaňovací období srpen, září, říjen a listopad 2014 nadměrný odpočet na DPH v souhrnné výši 94 330 414 Kč. Výzvou ze dne 24. 10. 2014 zahájil žalovaný postup k odstranění pochybností za zdaňovací období srpen 2014, který byl ukončen dne 28. 5. 2015, a v návaznosti na něj byla protokolem z téhož dne zahájena daňová kontrola za toto období. Žalovaný pojal podezření, že uplatněné nadměrné odpočty jsou důsledkem zapojení žalobkyně do tzv. karuselového podvodu na DPH. Dne 25. 11. 2014 byla zahájena daňová kontrola za zdaňovací období září 2014. Dne 9. 12. 2014 byla zahájena daňová kontrola za zdaňovací období říjen 2014. Dne 28. 1. 2015 vyhotovil žalovaný výzvu k odstranění pochybností ve vztahu ke zdaňovacímu období listopad 2014 a dne 28. 5. 2015 byla za toto zdaňovací období zahájena daňová kontrola. [3] Proti zatěžování prováděním

9 Afs 85/2023 – 15 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: K – system. CZ s.r.o., se sídlem U Kuchyňky 180/2, Třebíč, zast. JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem Náměstí 22/24, Velké Meziříčí, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2016, čj. 10231/16/5200–11435–701996, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2023, č. j. 30 Af 55/2016–179, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení výše uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla po dvou kolech kasačního přezkumu zamítnuta její žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného doměřujícímu stěžovatelce daň z příjmů právnických osob pro neunesení důkazního břemene ohledně dodavatele a poskytnutí deklarovaných služeb. [2] Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 3. 2023 vzala stěžovatelka tuto kasační stížnost zpět. Soud proto řízení zastavil podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. [3] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3, věty první, citovaného zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.V Brně dne 30. března 2023JUDr. Radan Malík předseda senátu

9 Afs 178/2022 – 31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: KOPALEN s.r.o., se sídlem Roháčova 188/37, Praha 3, zast. JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem Mánesova 1803/3a, České Budějovice, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2021, č. j. 1984857/21/2201–80542–301583, ze dne 11. 10. 2021, č. j. 1984856/21/2201–80542–301583 a ze dne 8. 12. 2021, č. j. 2187081/21/2201–80542–301583, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2022, č. j. 57 Af 2/2022–37, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení výroků III. a IV. v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále „krajský soud“). Výrokem III. tohoto rozsudku byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2021, č. j. 2187081/21/2201–80542–301583 (dále „rozhodnutí o námitkách), kterým byla zamítnuta námitka stěžovatelky proti exekučnímu příkazu na přikázání pohledávky z účtu, vydaného žalovaným dne 11. 10. 2021 pod č. j. 1984856/21/2201–80542–301583 (dále „exekuční příkaz“). Výrokem IV. rozsudku pak krajský soud rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení ohledně žaloby proti rozhodnutí uvedenému ve výroku III. [2] Platebním výměrem ze dne 30. 4. 2021 byla stěžovatelce k 31. 1. 2021 vyměřena daň z nemovitých věcí na rok 2021 v celkové výši ve výši 19 576 Kč. Daň byla splatná ve dvou splátkách, a to do 31. 5. 2021 ve výši 9 788 Kč a do 30. 11. 2021 ve výši 9 788 Kč. Dne 2. 8. 2021 žalovaný vyrozuměl stěžovatelku o ne

10 Afs 189/2021 – 40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: P. P., zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Ladislavem Dvořáčkem, Husova 2117, Benešov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2017, čj. 47054/17/5300–21443–710979, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2021, čj. 54 Af 1/2019–49, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] V této věci dospěl soud k závěru, že žalobce požádal o odpočet daně z přidané hodnoty až po uplynutí lhůty k uplatnění nároku. Tato lhůta se neřídí stejnými pravidly jako lhůta ke stanovení daně, a každá ze lhůt tak může uplynout v různou dobu. 1. Popis věci [2] Žalobce (nyní vystupuje jako stěžovatel) se ve druhém až čtvrtém čtvrtletí roku 2011 zabýval nákupem a prodejem ojetých osobních vozidel. Při tom mu vznikla povinnost odvést daň z přidané hodnoty a také právo si odečíst daň zaplacenou v přijatých plněních. Stěžovatel ale nepodal daňové přiznání. Finanční úřad pro Středočeský kraj jako správce daně jej proto v srpnu a listopadu 2011 a v březnu 2012 vyzval, aby tak učinil. Stěžovatel podal daňová přiznání až se značným odstupem: přiznání za druhé čtvrtletí podal v červenci 2014, za třetí čtvrtletí v listopadu 2014 a za čtvrté čtvrtletí v lednu 2015. [3] Správce daně poté provedl u stěžovatele kontrolu daně z přidané hodnoty za období druhého až čtvrtého čtvrtletí roku 2011. Zjistil, že stěžovatel podal daňová přiznání za tato období až po uplynutí lhůty, ve které lze uplatnit nárok na odpočet daně. Nárok na požadovaný odpočet daně tedy zanikl ještě předtím, než jej stěžovatel uplatnil. Správce daně proto daň doměřil, aniž uznal stěžovateli o

10 Afs 101/2022 – 67 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Cardora Invest, s.r.o. v likvidaci, Husitská 10/3, Praha 3 – Žižkov, zast. advokátem Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M., Italská 2581/67, Praha 2 – Vinohrady, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, čj. 6609/19/5300–21442–712243, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, čj. 15 Af 15/2019–68, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Tentokrát se NSS věnuje osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie. V rozsudku se opakovaně věnuje prekluzi pravomoci správce daně stanovit daň, dokazování v daňovém řízení a splnění hmotněprávních podmínek osvobození od DPH. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně, česká obchodní společnost, uplatnila v daňovém přiznání za 1. a 2. čtvrtletí roku 2013 osvobození od DPH v hodnotě téměř 200 miliónů Kč. Osvobození plynulo z dodávek mobilních telefonů do jiných členských států Unie. Konkrétně se mělo jednat o obchody s celkem šesti obchodními společnostmi z Polska, Kypru a Velké Británie. [3] Celý postup před správcem daně probíhal následovně: – 30. 8. 2013 podala žalobkyně daňová přiznání za 1. a 2. čtvrtletí roku 2013. – 12. 12. 2013 správce daně vydal výzvy k odstranění pochybností, které měl o obsahu obou přiznání, a zahájil tím postup k odstranění pochybností. – 15. 1. 2014 proběhlo ústní jednání, na kterém žalobkyně předložila faktury a účetnictví pro účely DPH. – 28. 5. 2014 správce daně zaslal několik mezinárodních dožádání do Německa, Polska a Belgie na prověření několika odběratelů žalobkyně. Poslední odpověď na tato dožádání dostal v březnu 2015. – 17.

10 Afs 141/2021 – 62 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: LIVE NATION CZECH REPUBLIC s. r. o., U Slavie 1540/2a, Praha 10, zastoupené advokátem JUDr. Petrem Medunou, Revoluční 1044/23, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2018, čj. 34316/18/5300–21444–712153, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, čj. 9 Af 37/2018–60, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V této věci NSS zkoumá, zda žalovaný žalobkyni správně doměřil DPH za vstupenky na kulturní akce v hodnotě 0 Kč, které žalobkyně poskytla svému mediálnímu partnerovi. [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) doměřil žalobkyni DPH za leden a srpen 2016. Žalobkyně v kontrolovaných obdobích poskytla společnosti ECHO PROMOTION s.r.o. 3 151 ks vstupenek v hodnotě 0 Kč. Správce daně na základě daňové kontroly žalobkyni snížil nadměrný odpočet o 404 389,67 Kč. Žalobkyně totiž vstupenky poskytla bezúplatně pro účely, které nesouvisely s její ekonomickou činností. Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, která žalovaný zamítl. Městský soud v Praze poté zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a další podání [3] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti namítla, že správce daně při daňové kontrole vycházel z § 13 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, DPH však doměřil podle § 14 téhož zákona. Městský soud tuto vadu řízení chybně označil za zhojenou. Správce daně též nesprávně stanovil výši doměřené DPH a použil § 36a odst. 3 zákona o DPH. Městský soud také mylně dovodil, že vstupenky nebyly poskytnuty úplatně pro účely

10 Afs 56/2021 – 63 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: AŽU GROUP, a.s. v konkursu, (dříve ČKD GROUP, a. s.), Kolbenova 609/38, Praha 9, zastoupená advokátem Mgr. Miroslavem Lahodou, nám. Komenského 124, Tišnov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2018, čj. 51932/18/5300–21441–708460, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, čj. 6 Af 4/2019–55, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 30. 6. 2017 dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červenec 2014 až prosinec 2014, leden 2015 a srpen 2015. Těmito platebními výměry správce daně podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, podle § 147, § 139 odst. 1 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, na základě výsledků daňové kontroly doměřil žalobkyni DPH včetně penále ve výši celkem 100 461 Kč. Správce daně neuznal žalobkyni uplatněný nárok na odpočet podle § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty z přijatých plnění od některých dodavatelů, protože dovodil, že žalobkyně neprokázala, že se přijatá plnění uskutečnila, resp. že byla použita v rámci její ekonomické činnosti. [2] Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání a žalovaný nyní napadeným rozhodnutím dané platební výměry změnil částečně ve prospěch a částečně v neprospěch žalobkyně. V důsledku toho celkovou výši doměřené DPH žalovaný stanovil včetně penále na částku 91 783 Kč. [3] Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně přes výzvu správce daně ze dne 25. 10. 2016 neprokázala správnost a oprávněnost uplatn

8 Afs 121/2021–80 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Zemědělský podnik Razová, státní podnik v likvidaci, se sídlem Třanovského 622/11, Praha 6, zast. JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2020, čj. 13802/20/5100–31462–708633, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 3. 2021, čj. 52 Af 42/2020–137, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 3. 2021, čj. 52 Af 42/2020–137, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2020, čj. 13802/20/5100–31462–708633, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 28 570 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jaromíra Bláhy, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda pozemky ve vlastnictví státu, s nimiž má právo hospodařit státní podnik, mohou být osvobozeny od daně z pozemků podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“). [2] Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále „správce daně“) platebním výměrem ze dne 20. 12. 2018, čj. 1825978/18/2808–00460–605744, vyměřil žalobci (dále „stěžovatel“) daň z nemovitých věcí za rok 2016 ve výši 27 939 Kč. Správce daně se neztotožnil s názorem stěžovatele, že pozemky státu, s nimiž má právo hospodařit, jsou osvobozeny od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí. Poukázal na to, že stěžovateli byl přenechán majet

4 Afs 212/2022–49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: AG Vizovice a.s., IČO: 25334093, se sídlem Zlínská 1241, Vizovice, zast. TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., se sídlem Jiráskova 1284, Vsetín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2020, č. j. 6937/20/5200–10421–711811, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2022, č. j. 62 Af 24/2020–87, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku ve výši 4.114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., se sídlem Jiráskova 1284, Vsetín. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Nadepsaným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí (dodatečný platební výměr) Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 9. 1. 2019, č. j. 14512/19/3304–50521–701422. Dodatečným platebním výměrem správce daně doměřil žalobkyni daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2015 ve výši 317.645 Kč jako daň sraženou z úrokových příjmů vyplacených jednateli za rok 2015 z titulu držby korunových dluhopisů v nominální hodnotě 20.000.000 Kč. [2] Správce daně svůj postup zdůvodnil tím, že jde o dluhopisy vydané až v roce 2014 (kdy je převzal první držitel), tudíž o dluhopisy, na které dopadá novelizovaná právní úprava zdaňování úroků z korunových dluhopisů, účinná od 1. 1. 2013, kdy již nedochází k zaokrouhlení základu daně a výsledné daně dolů (tedy kdy by ve výsledku činila daň 0 Kč), ačkoliv k emisi předmětných dluhopisů došlo už v roce 2012. [3] Žalobkyně v žalobě proti rozhodnutí žalovaného namí

2 Afs 75/2022 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Gbagbos system a. s., se sídlem Dlouhá třída 1161/97, Havířov, zast. Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2022, č. j. 22 A 38/2021–25, takto:I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2022, č. j. 22 A 38/2021–25, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou sporu je po hmotněprávní stránce posouzení dodatečného přiznání k dani z příjmů právnických osob, které žalobkyně podala dne 22. 12. 2020. Žalovaný toto podání vyhodnotil jako neúčinné a vyzval žalobkyni k odstranění jeho vad. Následně žalobkyni dne 10. 3. 2021 vyrozuměl o tom, že lhůta k odstranění vad podání marně uplynula, a proto se dodatečné daňové přiznání stalo neúčinným podle § 74 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. [2] Žalobkyně usiluje o to, aby žalovaný o dodatečném daňovém přiznání rozhodl věcně. Toho se domáhala u Krajského soudu v Ostravě žalobou označenou jako žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu dle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V petitu požadovala, aby soud označil postup žalovaného, který spočíval v posouzení dodatečného přiznání žalobkyně k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1. 1. 2016 až 30. 6. 2017 jako neúčinného podání, za nezákonný zásah (petit I), a současně, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobkyně a uložil žalovanému, aby se věcně z

2 Afs 1/2022 – 39 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. O., zastoupený JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2019, č. j. 23309/19/5200–10422–711919, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 16 Af 8/2019–56, takto:I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný k odvolání žalobce změnil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 4. 2014, č. j. 943812/14/2501–24802–507825. Tímto dodatečným platebním výměrem správce daně podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob (dále jen „daň“) za zdaňovací období roku 2010 ve výši 1 276 455 Kč a stanovil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně podle ve výši 255 291 Kč. Změna provedená napadeným rozhodnutím spočívala v nahrazení výroku platebního výměru tak, že žalobci se podle zákona o daních z příjmů a v souladu s § 98, § 143 a § 147 daňového řádu doměřuje za zdaňovací období roku 2010 daň podle pomůcek ve výši 429 255 Kč a současně se mu ukládá povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 85 851 Kč; následuje výpočet daně a platební údaje. [2] Krajský soud v záhla