Judikáty - strana 4

2 Afs 176/2022 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: ANEXIA s. r. o., se sídlem Lubenská 1588, Rakovník, zast. Milanem Bláhou, advokátem se sídlem Lánská 65, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2020, č. j. 7050/20/5300–21443–710979, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, č. j. 51 Af 60/2020–63, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 2. 2020, č. j. 7050/20/5300–21443–710979 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 2. 2019, č. j. 564974/19/2121–50522–203931, č. j. 566542/19/2121–50522–203931, č. j. 566605/19/2121–50522–203931, č. j. 566814/19/2121–50522–203931, č. j. 566865/19/2121–50522–203931, č. j. 566925/19/2121–50522–203931, č. j. 566964/19/2121–50522–203931, č. j. 567061/19/2121–50522–203931, č. j. 567115/19/2121–50522–203931 (dále jen „platební výměry“), jimiž byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben – prosinec 2016 v úhrnné výši 1 204 841 Kč a současně jí byla stanovena povinnost uhradit penále v úhrnné výši 240 966 Kč. [2] Proti napadenému rozhodnutí brojila žalobkyně u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) žalobou, jíž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítala, že splnila podmínky pro odpočet DPH, neboť prokázala nejen to, že její spolupráce se společností L. probíhala, nýbrž také že

2 Afs 152/2022 – 21 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Česká republika – Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2020, č. j. 100185/19/7700–40500–402026, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2022, č. j. 29 Af 29/2020–55, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 2. 2020, č. j. 100185/19/7700–40500–402026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále také „správní orgán prvního stupně“) ze dne 26. 7. 2019, č. j. 29691/19/5000–10470–703359 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení obnovy řízení ukončených pravomocnými rozhodnutími ze dne 16. 10. 2015, č. j. 34393/15/5000–10470–703359 a č. j. 34391/15/5000–10470–703359. Žalobkyně se domáhala obnovy řízení, ve kterém Finanční úřad pro hlavní město Praha (dále jen „finanční úřad“) konstatoval porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) [dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“], a to v důsledku pochybení při realizaci otevření nadlimitního zadávacího řízení na služby s názvem „Registr územní identifikace, adres a nemovitostí – implementace řešení“, (ev. č. 60028979), zadávaného v rámci projektu reg. č. CZ1.06/1.1.00/03.05893 s názvem „Vybudování RU

2 Afs 122/2022 – 56 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Levara s. r. o., se sídlem Cacovice 63/2, Brno, zastoupená Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem se sídlem Kobližná 53/24, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8689/21/5300–22443–701226, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2022, č. j. 31 Af 35/2021–57, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8689/21/5300–22443–701226 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 8. 2016, č. j. 3571065/16/3003–52522–711971 (dále jen „platební výměr“), kterým byla žalobkyni vyměřena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2013 ve výši 1 589 149 Kč. [2] Proti napadenému rozhodnutí brojila žalobkyně u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobou, jíž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítala, že správní orgány nehodnotily důkazy v jejich vzájemné souvislosti, čímž ji dostaly do důkazní nouze. Nesouhlasila s hodnocením výpovědi svědka Fleka (jednatele deklarovaného dodavatele GREAT GROOXE) jako nevěrohodné a poukázala na uplynutí sedmi let od rozhodného zdaňovacího období; pokud si svědek nepamatoval některé podrobnosti, zavinil to správce daně zmařením jeho původního výslechu. Žalobkyně brojila také proti nezohlednění výpovědi tohoto svědka v ji

6 Afs 30/2023 – 38 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: KOPALEN s.r.o., sídlem Roháčova 188/37, Praha 3, zastoupené JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D., advokátem, sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2020, č. j. 41238/20/5300–22441–712084, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2023, č. j. 57 Af 2/2021–179, takto:Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Jihočeský kraj doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry ze dne 2. 1. 2020 daň z přidané hodnoty za dvacet osm zdaňovacích období od IV. čtvrtletí 2013 do července 2016 a od září do prosince 2016. Žalovaný k odvolání žalobkyně změnil platební výměr týkající se zdaňovacího období září 2015, ostatní platební výměry potvrdil a odvolání zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který žalobě nevyhověl. II. Návrh na odkladný účinek a vyjádření žalovaného [2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž požádala o přiznání odkladného účinku. [3] V odůvodnění žádosti stěžovatelka uvedla, že v minulých letech dosahovala značných zisků, negativně ji však zasáhla pandemie onemocnění covid–19, která nepříznivě ovlivnila vývoj trhu. Přes výše uvedené ztížené podmínky podnikatelského prostředí učinila stěžovatelka příslušná opatření (restrukturalizace výroby za účelem minimalizace výdajů, dočasné snížení investic při zachování provozu apod.), kterými usilovala o částečné sanování nastalého propadu zisků a je i nadále odhodlána pokračovat ve své činnosti. Dále stěžovatelka uvádí, že finanční úřad vydal v souvislosti

2 Afs 247/2022 – 39 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Levara s. r. o., se sídlem Cacovice 63/2, Brno, zastoupené Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem se sídlem Kobližná 53/24, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2021, č. j. 19081/21/5300–22443–701226, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 31 Af 56/2021–60, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 5. 2021, č. j. 19081/21/5300–22443–701226 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“). Jedná se o dodatečný platební výměr ze dne 10. 5. 2017, č. j. 2322541/17/3003–52522–711971, jímž správce daně žalobkyni doměřil daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období březen 2014 ve výši 1 626 506 Kč a uložil povinnost uhradit penále ve výši 325 301 Kč; dodatečný platební výměr ze dne 10. 5. 2017, č. j. 2322134/17/3003–52522–711971, jímž správce daně žalobkyni doměřil za zdaňovací období duben 2014 DPH ve výši 1 855 925 Kč a uložil povinnost uhradit penále ve výši 371 185 Kč; dodatečný platební výměr ze dne 10. 5. 2017, č. j. 2322328/17/3003–52522–711971, jímž správce daně žalobkyni doměřil za zdaňovací období květen 2014 DPH ve výši 846 470 Kč a uložil povinnost uhradit penále ve výši 169 294 Kč; a dodatečný platební výměr ze dne 9. 5. 2017, č. j. 2322442/17/3003–52522–711971, jímž správce daně žalobkyni doměřil za zdaňovací období červen 2014

10 Afs 48/2021 – 77 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. H., zast. advokátkou Mgr. Nikolou Jílkovou, Drobného 72, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2018, čj. 48724/18/5300–21441–712599, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, čj. 30 Af 1/2019–78, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, čj. 30 Af 1/2019–78 se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2018, čj. 48724/18/5300–21441–712599 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 34 656 Kč do rukou jeho zástupkyně Mgr. Nikoly Jílkové, advokátky, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Vsetíně („správce daně“), vydal dne 27. 11. 2017 na základě daňové kontroly sedm platových výměrů, kterými žalobci za 2. až 4. čtvrtletí 2013 a 1. až 4. čtvrtletí 2014 doměřil DPH ve výši celkem 803 675 Kč. Daň byla žalobci doměřena v souvislosti s pořízením zboží z jiného členského státu EU (z Polska), dále mu byla doměřena DPH na výstupu z některých tuzemských zdanitelných plnění (zčásti poskytnutých žalobcem a zčásti jím přijatých v režimu přenesení daňové povinnosti) a správce daně současně neuznal nároky žalobce na odpočet DPH z řady přijatých tuzemských zdanitelných plnění. [2] Proti platebním výměrům správce daně podal žalobce odvolání, které žalovaný nyní napadeným rozhodnutím zamítl a dané platební výměry potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u krajského soudu, který ji zamítl. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika žalobc

III.ÚS 2618/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti obchodní společnosti DOMINOTRANS OPAVA s. r. o., sídlem Hlavní 88/129, Opava, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem, sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2022 č. j. 10 Afs 281/2020-70 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. července 2020 č. j. 25 Af 82/2019-36, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, princip rovnosti a zákazu svévole orgánů veřejné moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), jakož i zásada eurokonformního výkladu. 2. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "správce daně") doměřil stěžovatelce (žalobkyni) daň z přidané hodnoty celkem ve výši 390 500 Kč za zdaňovací období třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2012 a druhé až čtvrté čtvrtletí roku 2013. Podle správce daně stěžovatelka neprokázala, že přijala reklamní služby (reklamy na sportovních vozech) v tvrzeném rozsahu a ceně od dodavatele obchodní společnosti Insider Solution, s. r. o. Nebylo totiž ani prokázáno, že by tato společnost v tomto období uskutečňovala ekonomickou činnost, či že by měla výnosy podléhající dani. Stěžovatelka podala proti dodatečným platebním výměrům odvolání, která vedlejší účastník ří

9 Afs 174/2022 – 40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: EG Advisors.cz s.r.o., se sídlem Vrázova 2243/7, Praha 5, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2021, č. j. 33269/21/5100–41453–712735, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2022, č. j. 6 Af 22/2021–43, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 28. 6. 2021 podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), tři zajišťovací příkazy s okamžitou vykonatelností na zajištění úhrady DPH za zdaňovací období duben 2020 až červen 2020, a to pod č. j. 5863788/21/2005–80542–110120, č. j. 5864910/21/2005–80542–110120 a č. j. 5865204/21/2005–80542–110120. Odvolání žalobkyně proti zajišťovacím příkazům žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. [2] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“¨), který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Uvedl, že první část žaloby je velmi obecným shrnutím právní úpravy a judikatury, neobsahuje vymezení sporu ani konkrétní námitky vůči postupu správce daně. Námitky nepodloženosti a nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí žalovaného a nenaplnění podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů považoval městský soud za velmi obecné, a proto pouze obecně odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, které svou podrobností námitky vyvrací. Shrnul, že hlavním důvodem pro vydání zajišťovacích příkazů byla nestanda

4 Afs 24/2023–34 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: JPD Hodonín s.r.o., IČO 02905248, se sídlem Horní Plesová 4375, Hodonín, zast. JUDr. Marií Cackovou, advokátkou, se sídlem Čelakovského 6, Blansko, proti žalovaným: 1) Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, 2) Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 12. 10. 2020, č. j. 38378/20/5100–31461–012952, a rozhodnutím žalovaného 2) ze dne 6. 11. 2020, č. j. 4593453/20/3010–00460–712414, a ze dne 17. 12. 2020, č. j. 4966729/20/3010–00460–712414, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2022, č. j. 30 Af 76/2020–49, ve znění usnesení ze dne 2. 2. 2023, č. j. 30 Af 76/2020–68, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Smlouvou ze dne 8. 4. 2015 si žalobkyně (stavebník) a spoluvlastníci zatíženého pozemku, Ján Jordán a Petr Jordán, sjednali zřízení práva stavby. Dne 20. 4. 2018 provedl Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, k návrhu žalobkyně vklad práva stavby do katastru nemovitostí, a to s právními účinky ke dni 23. 3. 2018. Mezitím byla na pozemku, na němž shora uvedené strany smluvně vyjádřily vůli zřídit právo stavby, postavena stavba vyhovující právu stavby – Polyfunkční dům. [2] Žalobkyně coby nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci (právu stavby) ve smyslu § 1 odst. 1 zákonného opatření č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zákonné opatření“), nepodala v zákonné lhůtě daňové přiznání, proto ji k tomu žalovaný 2) vyzval. Žalovaný 2) následně v rámci postupu k odstranění pochybností nechal vypracovat zn

5 Afs 22/2021 – 25 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: IPOT s.r.o. v likvidaci, se sídlem Bělehradská 858/23, Praha 2, zastoupen Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021, č. j. 5 Af 31/2017–30, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu vydal zajišťovací příkaz ze dne 30. 1. 2015, č. j. 669440/15/2004–00540–1110411, na dosud nestanovenou daň, jímž žalobci uložil povinnost složit jistotu ve výši 2 137 463 Kč k zajištění úhrady DPH za zdaňovací období měsíce prosince 2014. Vydání zajišťovacího příkazu bylo odůvodněno tím, že správce daně při vyhledávací činnosti zjistil, že na bankovní účty žalobce, které nebyly oznámeny správci daně (což správce daně chápal jako pokus o zatajení příjmů), byla připsána platba a proveden vklad v celkové výši 12 315 861 Kč, přičemž správce daně předpokládal, že tyto peněžní prostředky představovaly úplatu za dodání zboží či služby, které bylo u žalobce předmětem DPH na výstupu, a to ve výši stanovené zajišťovacím příkazem. Správce daně šetřením nezjistil, že by žalobce disponoval peněžními prostředky či jiným majetkem, které by postačovaly k úhradě této dosud nestanovené daně. V souvislosti s těmito skutečnostmi, které založily obavu správce daně o dobytnost daně v době její splatnosti, správce daně rovněž konstatoval, že žalobce systematicky a hrubě porušuje své zákonné povinnosti, neboť za zdaňovací období listopadu ani prosince 2014 dosud nepodal daňové přiznání k DPH, byť zákonná lhůta již up

3 Afs 306/2020 – 34 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Mikys group s.r.o., se sídlem Jinonická 804/80, Praha 5, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 99, Chrudim, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2019, č. j. 10667/19/5300–21441–711676, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 15 Af 17/2019 – 39, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na základě provedené daňové kontroly platebním výměrem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 705438/18/2005–53523–402212 (dále jen „platební výměr“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2016 ve výši 279 731 Kč. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 3. 2019, č. j. 10667/19/5300–21441–711676 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) zamítl a platební výměr potvrdil. Žalobkyně se následně prostřednictvím žaloby podané k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Městský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítnul. [2] Městský soud nejprve shrnul obsah rozhodnutí žalovaného a procesních podání, jež účastnící řízení učinili v rámci soudního řízení. Předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně splnila ve vztahu k přijatým zdanitelným plněním od dodavatelů (i) Růžolící chrochtík, spol. s r.o. se sídlem Noutonická 512/39, Praha 5 (dále jen „Růžolící chrochtík“), (ii) COOL GRAY s. r. o. se sídlem U Mlýna 1797/1, Praha 4 (dále j

8 Afs 181/2021–79 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: EUROBELT s.r.o. v likvidaci, se sídlem Lešetín I 355, Zlín, zastoupená společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., se sídlem Jiráskova 1284, Vsetín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, čj. 3688/17/5300–22441–712084, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2021, čj. 15 Af 42/2017–54, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2021, čj. 15 Af 42/2017–54, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu v dané věci je podvod na DPH v souvislosti s reklamou umístěnou na závodním vozidle, především se zde Nejvyšší správní soud zabývá otázkou vědomosti žalobkyně o podvodu na DPH a přijatých opatření k zamezení účasti na něm. [2] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále „správce daně“) doměřil žalobkyni podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“), a podle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále „daňový řád“), dodatečnými platebními výměry ze dne ze dne 26. 2. 2016, čj. 389040/16/2510–50521–507166, čj. 389198/16/2510–50521–507166, čj. 389274/16/2510–50521–507166, čj. 389423/16/2510–50521–507166, čj. 389470/16/2510–50521–507166, čj. 389510/16/2510–50521–507166, čj. 389537/16/2510–50521–50716, DPH za měsíce duben, červen, červenec, srpen, září, říjen a prosinec roku 2011, a to včetně penále. Správce daně neuznal žalobkyní uplatněný nárok na odpočet DPH z přijatého reklamního plnění od dodavatele DG Advantage s. r. o. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně byla zapojena do podvodu na DPH. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které žalo

10 Afs 413/2021 – 63 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: EG Therm s. r. o. v likvidaci, Ústecká 27/396, Praha 8, zastoupené advokátem JUDr. Gabrielem Brenkou, Štěpánská 653/17, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí ze dne 26. 11. 2019, čj. 43938–2/2019–900000–313, sp. zn. 26152380/5792/2018–04, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2021, čj. 9 Af 6/2020–87, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Tento rozsudek se zabývá otázkou, zda společnosti EG Therm vzniklo legitimní očekávání ve vztahu k vrácení spotřební daně z minerálních olejů použitých při výrobě tepla. Není zde třeba řešit žádné nové otázky, protože soud ve stejné věci již mnohokrát rozhodoval (jen ve vztahu k jiným zdaňovacím obdobím). Rozsudek proto jen shrnuje dosavadní judikaturu. 1. Vymezení věci [2] Celní úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) vydal dne 22. 5. 2019 platební výměr, jímž neuznal nárok společnosti EG Therm na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období duben 2018. Společnost podle něj neprokázala, že minerální oleje (konkrétně lehké topné oleje, LTO) prokazatelně použila pro výrobu tepla, a tím nesplnila podmínku podle § 56 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Odvolání, které proti tomuto platebnímu výměru společnost podala, zamítlo Generální ředitelství cel (nyní vystupuje jako žalovaný) rozhodnutím ze dne 26. 11. 2019. [3] Společnost nebyla úspěšná ani se svou správní žalobou, kterou napadla rozhodnutí žalovaného. Ani podle Městského soudu v Praze nebyla společnost osobou, která sama vyráběla teplo z LTO. Skutečnou výrobu tepla měli pod kontrolou její odběratelé –

3 Afs 300/2021 – 32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. J., zastoupený JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 15 Af 35/2018 – 81, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 15 Af 35/2018 – 81, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018, č. j. 654927/18/2501–80541–501448 a č. j. 655392/18/2501–80541–501448, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 35 684 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Radky Procházkové, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalovaný (dále též „správce daně“) vydal rozhodnutí ze dne 5. 4. 2018, č. j. 654927/18/2501–80541–501448 a č. j. 655392/18/2501–80541–501448 – exekuční příkazy na prodej nemovitých věcí žalobce. Daňová exekuce byla nařízena pro vymožení nedoplatku na dani z přidané hodnoty (DPH), včetně úroku z prodlení a nákladů na exekuci v celkové výši 3 721 395,81 Kč. [2] Podkladem (exekučním titulem) pro vydání exekučních příkazů byl vykonatelný výkaz nedoplatků pod položkou 0001, sestavený ke dni 21. 3. 2018, č. j. 654928/18/2501–80541–501448. Tyto nedoplatky se týkaly skupiny spojených osob s DIČ CZ699001765 (dále jen „skupina DPH“) dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), jejímiž členy byli žalobce a společnost GREEN COMPANY PRAHA, s. r. o. (dále jen „společnost Green Company“; nyní v likvidaci – pozn. NSS). Právě tato společnost byla zastupujíc

8 Afs 271/2021–38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Sigmabor s.r.o., v likvidaci, se sídlem Mlýnská 326/13, Brno, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2019, čj. 1687/19/5300–21442–711458, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, čj. 29 Af 28/2019–40, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu je vyměření DPH podle pomůcek. [2] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty podle pomůcek platebním výměrem ze dne 10. 11. 2017, čj. 4548233/17/3001–51525–712060, za zdaňovací období prosinec 2014 ve výši 5 197 897 Kč. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím platební výměr potvrdil a odvolání zamítl. [3] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Soud dospěl k závěru, že pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny zákonné předpoklady. Žalobkyně, ani přes výzvu správce daně, nepodala daňové přiznání. Nebyla zbavena možnosti spolupráce se správcem daně, nýbrž se o ni sama připravila. Správce daně využil veškerých použitelných informací a skutečností, které měl pro stanovení daně k dispozici. Nebyl proto důvod využít údaje od srovnatelného subjektu jako pomůcky. Není zřejmé, jaké vhodnější pomůcky by měly orgány finanční správy v dané skutkové a právní situaci použít. Postupem daňových orgánů nedošlo k poškození procesních práv žalobkyně

3 Afs 63/2022 – 35 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně PROFI–KOMINICTVÍ & KRBY–KAMNA, s. r. o., se sídlem Mladá Boleslav, Jiráskova 843, zastoupené Ing. Zdeňkem Urbanem, daňovým poradcem se sídlem Jičín, Jungmannova 319, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 43 Af 6/2020 – 37, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 28. 2. 2022 kasační stížnost žalovaného (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze. [2] Podáním ze dne 22. 2. 2023 vzal stěžovatel svou kasační stížnost v celém rozsahu zpět. [3] Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. [4] Podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal–li navrhovatel svůj návrh zpět. [5] Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět ještě před tím, než o ní bylo soudem rozhodnuto, postupoval Nejvyšší správní soud dle shora citovaných ustanovení, ve spojení s § 120 s. ř. s., a řízení o kasační stížnosti zastavil. [6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo–li řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.V Brně dne 9. března 2023Mgr. Radovan Havelec předseda senátu

8 Afs 205/2021–36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Sigmabor s.r.o., v likvidaci, se sídlem Mlýnská 326/13, Brno, zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2017, čj. 20837/17/5300–21442–711315, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, čj. 29 Af 60/2017–58, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu je místo plnění u DPH. [2] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty platebními výměry ze dne 5. 11. 2015, čj. 3942147/15/3005–52521–706438, čj. 3945878/15/3005–52521–706438 a čj. 3957017/15/3005–52521–706438, za zdaňovací období září, říjen a listopad 2014. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím platební výměry potvrdil a odvolání zamítl. [3] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Soud v rámci posouzení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu vycházel z předpokladu, že skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný. K ukončení přepravy zboží na území České republiky nedošlo. Žalobkyně poskytovala svým dodavatelům svoje tuzemské VAT ID, přičemž neprokázala, že by zboží bylo předmětem daně v členském státě ukončení přepravy. Žalobkyni tudíž vznikla povinnost přiznat daň v tuzemsku. Postupem orgánů finanční správy nedošlo ke dvojímu zdanění. Daňovým orgánům nelze vyčítat, že se nezabývaly možným posouzením transakce jako třístranného obchodu. Žalobkyně třístranný

6 Afs 307/2021 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: PEFASTAV, s.r.o., sídlem Bobkova 718/11, Praha 9, zastoupená JUDr. Monikou Bakešovou, advokátkou, sídlem Štefánikova 16/29, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2021, č. j. 3247/21/5300–22442–706033, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 11 Af 16/2021–47, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Předmětem řízení v nyní souzené věci je otázka, zda žalobkyně prokázala, že přijala zdanitelná plnění od společnosti AutoDop–E s.r.o. (dále jen „AutoDop–E“) spočívající ve výkopových, bouracích a stavebních pracích a pronájmu lešení v rozsahu deklarovaném na sporných daňových dokladech, a splnila tak hmotněprávní podmínky pro přiznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) dle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). [2] Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na základě dokazování provedeného v rámci daňové kontroly vznikly pochybnosti ohledně předložených daňových dokladů, konkrétně zda dodavatel AutoDop–E žalobkyni poskytl zdanitelná plnění na vstupu v deklarovaném rozsahu. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně důkazní břemeno neunesla, neboť neprokázala, že k dodání plnění došlo tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech, a proto jí dodatečným platebním výměrem ze dne 26. 8. 2019, č. j. 7069737/19/2019–52523–110779, doměřil DPH za zdaňovací období listopad 2017 a sdělil výši pená

I.ÚS 1010/22 I. Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku) není právní předpis ani výkladová pomůcka, která by vzešla z rozhodovací praxe obecných soudů. Aby obecný soud dostál požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je při jejím využití povinen do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky tak, aby přiznal odčinění újmy na zdraví jednotlivce, spočívající ve ztížení společenského uplatnění, ve výši odpovídající zásadám slušnosti, jak mu ukládá zákon, kterým jediným je ve své rozhodovací činnosti podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán. II. Princip předvídatelnosti soudního rozhodování požívá jako jeden ze základních principů materiálního právního státu ústavněprávní ochrany prostřednictvím samotného čl. 1 odst. 1 Ústavy, ale i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako součást práva na soudní ochranu. Aby mu obecné soudy dostály při rozhodování, jaká výše odčinění nemajetkové újmy v penězích je přiměřená, je třeba při srovnávání jiné rozhodovací praxe vzít v potaz nejen skutkovou obdobnost případu, nýbrž zasadit srovnávanou částku také do ekonomického kontextu doby jejího přiznání. III. Není souladné s právem na rovné zacházení (čl. 3 odst. 1 Listiny) a ochranou lidské důstojnosti, aby se z věku jako neovlivnitelné osobní charakteristiky jedince vytvářelo pravidelně aplikované kritérium při posuzování výše přiměřeného odčinění nemajetkové újmy na zdraví. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti B. K., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 369/2021-448 ze dne 10. 2. 2022 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 67/2020-393 ze dne 28. 5. 2020 a Obvodního soudu pro Prahu

6 Afs 12/2022 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: P. D., zastoupeného Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, sídlem Škárova 809/16, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2020, č. j. 29106/20/5200–10422–711473, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2021, č. j. 29 Af 62/2020 – 37, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu pro kraj Vysočina ze dne 10. 8. 2017 byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, po provedené daňové kontrole doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 200 963 Kč a současně byl žalobce vyrozuměn o vzniku zákonné povinnosti uhradit související penále ve výši 40 192 Kč. [2] Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018 žalovaný zamítl odvolání žalobce a napadený dodatečný platební výměr potvrdil. Zamítavé rozhodnutí napadl žalobce žalobou, Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 3. 2020, č. j. 29 Af 132/2018–37, rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2018 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 7. 2020 byla doměřená daň snížena na částku 123 283 Kč a penále na částku 24 656 Kč, neboť žalovaný, vázán právním názorem krajského soudu, uznal pro účely stanovení základu daně z příjmů výdaje vynaložené na opravu automobilu MAN. [4] Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2020 žalobce napadl žalobou. [5] Krajský soud shledal, že rozsah kontroly byl vymezen v souladu se zákone