Judikáty - strana 6

4 Afs 307/2022–25 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: TAMDA FOODS s.r.o., se sídlem Libušská 319/126, Praha 4, zast. JUDr. Matoušem Jírou, advokátem, se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2019, č. j. 38315/19/5300–22443–711745, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 3 Af 55/2019–47, takto:I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Matouše Jíry do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, ze dne 4. 4. 2018, č. j. 2683064/18/2012–50521–106018 (platební výměr), kterým uvedený finanční úřad žalobkyni vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2016 ve výši 566.747 Kč. [2] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí žalovaného bránila žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti napadenému rozsudku městského soudu brojí kasační stížností. [4] Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 21. 12. 2022, č. j. 4 Afs 307/2022–15, mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení uvedeného usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč a dále aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usne

Nao 5/2023 – 64 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem Horova 824/17, Hradec Králové, o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Hradci Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 8. 2022, č. j. 1486745/22/2707–50521–602160 a ze dne 12. 8. 2022, č. j. 1486748/22/2707–50521–602160, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 32/2022, takto:Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Jana Kábrtová, Mgr. Tomáš Blažek, JUDr. Martina Küchlerová, Ph.D. a JUDr. Ivona Šubrtová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci žalobce vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 32/2022. Odůvodnění: [1] Podáním ze dne 15. 12. 2022 žalobce namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 32/2022. Navrhl jejich vyloučení z projednávání a rozhodování (nejen) této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu delegace nutné. Nebudou–li totiž soudci určení k projednání dané věci z jejího rozhodování vyloučeni, hrozí, že půjde o pokračování v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů. Uplatněnou námitku podjatosti Krajský soud v Hradci Králové předložil v souladu s § 8 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) k rozhodnutí zdejšímu soudu. [2] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. [3] Nejvyšší správní soud předesílá, že žalobce své námitky podjatosti vznáší mechanicky, obecně a sériově bez toho, aby je opřel o konkrétní skutečnosti týkající se projednávané věci a soudců povolaných v dané věci rozhodovat, a že je Nejvyšší správní soud již opakovaně jako nedůvodné posoudil, např. v us

8 Afs 345/2021–47 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Petra Mikeše v právní věci žalobce: L. K., zastoupený Mgr. Janem Markem, advokátem sídlem Sadová 636, Domažlice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2020, čj. 30163/20/5300–22441–712709, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, čj. 51 Af 54/2020–60, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci je předmětem sporu otázka, zda neměl být žalobci uznán nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) v rozsahu plnění přijatých od dodavatele CRANEBON Development s.r.o. (dále jen „CRANEBON“), spočívajících zejména v externí kontrole zaměstnanců žalobce (strážných) na různých místech, kde žalobce zajišťoval ostrahu majetku. Důvodem neuznání nároku bylo neprokázání skutečného přijetí těchto plnění. Nejvyšší správní soud se proto zabýval především otázkou unesení důkazního břemene žalobcem. [2] Finanční úřad pro Plzeňský kraj zahájil u žalobce kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben až prosinec 2016 v rozsahu přijatých plnění od společnosti CRANEBON (pozn. soudu: Daňové kontroly zahájil a vedl Finanční úřad pro Plzeňský kraj. Rozhodnutí o doměření daně však poté vydal Finanční úřad pro Středočeský kraj. Oba tyto správní orgány budou nadále označovány jednotně jako „správce daně“.). V rozsahu těchto plnění správce daně za kontrolovaná období neuznal nárok na odpočet daně podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). Dle správce daně žalobce neprokázal přijetí zdanitelných plnění deklarovaných na fakturách (daňových dokladech) vystavených

8 Afs 223/2021–34 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: SPORT WORKS, s.r.o., se sídlem Čs. armády 1979, Kladno, zast. Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2020, čj. 28410/20/5100–41453–711335, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2021, čj. 55 Af 54/2020–41, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabývá otázkou, do kterého okamžiku náleží oprávněnému daňovému subjektu úrok z důvodu nepřiměřené délky prověřování daňového odpočtu, a od kterého okamžiku navazující úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Ve věci jde také o to, zda se v situaci, kdy je daňovému subjektu po nepřiměřeně dlouhé době prověřování vyměřen daňový odpočet, přičemž se posléze toto vyměření ukáže nezákonným, uplatní při určení okamžiku rozhraničení mezi zmíněnými typy úroků třicetidenní lhůta dle § 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. [2] Žalobkyně si v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2015 nárokovala nadměrný odpočet ve výši 694 610 Kč. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) po daňové kontrole dne 5. 5. 2016 vydal platební výměr čj. 2528087/16/2110–52523–201794 (dále jen „platební výměr“), kterým žalobkyni vyměřil nadměrný odpočet ve výši 210 Kč. Po provedeném soudním přezkumu žalovaný rozhodnutím z 10. 1. 2020, čj. 767/20/5300–22444–702525, změnil platební výměr tak, že přiznal žalob

7 Afs 45/2021 – 57 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: TIPSOL s. r. o., se sídlem Politických vězňů 156/21, Beroun, zastoupená společností GT Tax a. s., se sídlem Pujmanové 1753/10A, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 55 Af 5/2019–86, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, společnosti GT Tax a. s. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2018, č. j. 54859/18/5300–22441–701848, žalovaný změnil dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) ze dne 6. 11. 2017, kterými Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále též „správce daně“) doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období únor 2012 ve výši 4 585 499 Kč a březen 2012 ve výši 4 550 754 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále. Změna dodatečných platebních výměrů spočívala v opravě údaje o datu splatnosti doměřené daně a penále. Ve zbytku žalovaný potvrdil doměrek správce daně, který vznikl v důsledku neuznání nároku na odpočet daně za zdanitelná plnění (letecký petrolej JET A–1) přijatá žalobkyní od společnosti GLORIA VENDOR s. r. o. (dále též „Gloria Vendor“). Daňové orgány dospěly k závěru, že tato plnění byla zasažena podvodem na DPH, o kterém žalobkyně mohla a měla vědět. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“), který v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle krajského soudu daňové orgány nezjistily takové okolnosti, které by odůvodnily závěr o existenci daňového podvodu. Nepos

6 Afs 310/2021 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Art de Suisse s.r.o., sídlem Stará Louka 335/48, Karlovy Vary, zastoupená Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem, sídlem Moskevská 1461/66, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č. j. 11950/19/5300–21443–701707, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2021, č. j. 57 Af 27/2019–38, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Předmětem řízení v nyní souzené věci je otázka, zda žalobkyně prokázala, že poskytla služby zahraničním fyzickým osobám ze třetích zemí v podobě zajišťování vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), které jsou dle § 69 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, či zda tyto služby poskytla prostřednictvím společnosti Premier Tax Free s.r.o. (nyní Planet Payment Czech Republic s.r.o., dále jen „společnost PTF“), a tedy se jednalo o tuzemská plnění s povinností přiznat a odvést z nich daň na výstupu. [2] Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“) dospěl k závěru, že žalobkyně za zdaňovací období prosinec 2014 neprokázala, že poskytovala shora uvedená plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, a proto žalobkyni vyměřil platebním výměrem ze dne 7. 8. 2015, č. j. 755388/15/2401–50523–402904, nadměrný odpočet ve výši 1 836 727 Kč (namísto nárokovaného odpočtu ve výši 1 887 286 Kč). Správce daně tedy žalobkyni neuznal nárok na odpočet daně v

3 Afs 14/2021 – 63 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně TRUMF International, s. r. o., se sídlem Brno, Cejl 504/38, zastoupené Mgr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Brno, Drobného 324/72, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 12. 2020, č. j. 65 Af 47/2018 – 87, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 5. 2018, č. j. 22844/18/5300–22443–607102 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil celkem osmnáct dodatečných platebních výměrů ze dne 9. 6. 2017, kterými Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty v celkové výši 4 568 000 Kč za období červen až srpen a říjen až prosinec 2011, a dále za období leden až prosinec 2012. Současně jí stanovil povinnost zaplatit penále v celkové výši 913 600 Kč. Důvodem pro vydání těchto rozhodnutí bylo zjištění, že některé z obchodních transakcí, jichž se žalobkyně v tomto období účastnila, byly zasaženy podvodem na DPH, o němž žalobkyně věděla nebo vědět mohla. Za tyto transakce jí proto nebyl uznán nárokovaný odpočet daně. [2] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, shora uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud uvedl, že žalobkyně figurovala ve dvou okruzích řetězců, které byly zatíženy podvodem na DPH. První okruh se týkal reklamy na závodních vozidlech a přímý dodavatel reklamy pro žalobkyni byla společnost DG Advantage s. r. o. (dále jen „DG Advantage“), dru

3 Afs 360/2021 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: STAPPA mix, spol. s r. o., se sídlem Heršpická 796/11, Brno, zastoupená Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem U Garáží 1611/1, Praha 7, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 98/4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2021, č. j. 29 A 167/2019 – 83, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Luďka Šrubaře. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 29 A 167/2019 – 83, rozhodl v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem tak, že zásah žalovaného, spočívající ve vedení daňové kontroly na daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014, byl nezákonný. [2] Krajský soud vycházel z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně podala dne 18. 2. 2015 řádné vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob (dále jen „srážková daň“) za zdaňovací období roku 2014. Žalovaný vydal dne 12. 3. 2018 výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu, v níž žalobkyni vyzval k podání dodatečného daňového tvrzení ke srážkové dani za zdaňovací období roku 2014. Výzvu odůvodnil tím, že při daňové kontrole daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 mu vznikly pochybnosti, zda žalobkyní deklarované transakce související s vydáním listinných dluhopisů proběhly v roce 2012. Pokud by dluhopisy byly emitovány v roce 2013, podléhaly by úrokové výnosy srážkové dani vybírané u plátce podle § 36 odst. 2 písm. a) a odst. 3 zá

3 Afs 283/2020 – 64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: STREGA spol. s r. o., se sídlem Budilova 161/15, Plzeň, zastoupená advokátem JUDr. Mojmírem Přívarou, se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2015, č. j. 32477/15/5300–22443–702189, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2020, č. j. 30 Af 40/2015–101, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad v Plzni (dále jen „správce daně“) platebním výměrem ze dne 25. 10. 2010, č. j. 330684/10/138511401233, snížil částku nadměrného odpočtu, kterou žalobkyně vykázala v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za červenec 2009 ve výši 416 539 Kč, na částku 53 365 Kč. K odvolání žalobkyně vydal tehdejší odvolací orgán, Finanční ředitelství v Plzni (dále jen „finanční ředitelství“), rozhodnutí ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8826/12–1300–401781, kterým změnil vydaný platební výměr tak, že nadměrný odpočet žalobkyni nepřiznal a doměřil jí vlastní daňovou povinnost ve výši 4 037 Kč. [2] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. 30 Af 6/2013–75, však rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. Dospěl k závěru, že žalobkyně v posuzovaném zdaňovacím období prokázala splnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH, a pokud měl žalovaný i za této situace za to, že skutkový děj proběhl jinak (že šlo o simulovanou obchodní transakci), bylo na něm, aby obstaral důkazy způsobilé vyvrátit prokázanou skutkovou verzi předestřenou žalobkyní. Věc tedy vrátil

5 Afs 388/2021 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Diamond Dreams, SE, se sídlem Kaprova 42/14, Praha, zast. Mgr. Danem Modlitbou, advokátem se sídlem K Horoměřicům 584/10, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 8 Af 21/2018–71, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2018, č. j. 21248/18/5300–22442–709739. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný k odvolání stěžovatelky změnil co do určení data vykonatelnosti a ve zbytku nechal beze změny dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 7. 2016, č. j. 5551604/16/2001–52524–103305, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 18. 7. 2016, č. j. 5662676/16/2001–52050–100140, kterým byla stěžovatelce doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2014 ve výši 18 791 741 Kč a současně byla stěžovatelce stanovena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 3 758 348 Kč. [3] Správní orgány přistoupily k doměření daně, neboť na základě daňové kontroly dospěly k závěru, že byly stěžovatelčiny obchody zatíženy daňovým podvodem, o kterém vědět mohla a měla. Daňový podvod spočíval v prodeji mobilů a souvisejícího zboží postupně společnostmi ZUMBIT, CONTODENT a dále stěžovatelkou společnostem OLP GROUP a BMB Power Technology. Narušení daňové neutrality spočívalo v tom, že se společnost ZUMB

2 Afs 170/2021 – 42 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. P., zastoupený Mgr. Michalem Korandou, advokátem se sídlem Jeseniova 1169/51, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2020, č. j. 7007/20/5200–10422–706955, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, č. j. 22 Af 31/2020–50, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj doměřil žalobci rozhodnutím ze dne 7. 11. 2018 daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 pomocí pomůcek. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě kterého žalovaný rozhodnutí částečně změnil ve prospěch žalobce (snížil doměřenou daň a uložené penále). Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji zamítl. Podle krajského soudu se správce daně ani žalovaný vytýkaných pochybení při stanovení daně pomůckami nedopustili. [2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Obecně namítá nepoužitelnost judikatury při stanovení daně, protože daň může být stanovena pouze zákonem. Daň ani nebyla stanovena správně, jak požaduje daňový řád, přičemž požadavek správnosti stanovené daně se vztahuje i na pomůcky. Správce daně také při výpočtu obchodní přirážky nezohlednil standardně poskytované slevy na zboží. Nesprávný je i závěr krajského soudu o tom, že daňový subjekt má právo proti stanovené dani brojit, pouze pokud daň nebyla stanovena dostatečně spolehlivě. Krajský soud měl také připustit jako důka

1 Afs 255/2022 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Bohemian Marketing & Promotion a.s., se sídlem Těšnov 1059/1, Praha, zastoupený Mgr. Danem Modlitbou, advokátem se sídlem Na Bělidle 2/830, Praha 5 – Smíchov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. 4306/18/5100–41453–712140, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 14 Af 11/2018–88, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutími ze dne 28. 11. 2017, č. j. 8554523/17/2001–80543–108619, č. j. 8554949/17/2001–80543–108619, č. j. 8554719/17/2001–80543–108619 a č. j. 8554183/17/2001–80543–108619 (dále jen „zajišťovací příkazy“), Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) uložil žalobkyni povinnost, aby zajistila úhradu daně, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty na uvedený depozitní účet, a to za období od 1. 5. 2017 do 31. 5. 2017 ve výši 525 000 Kč, za období od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 2 520 000 Kč, za období od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017 ve výši 2 000 310 Kč a za období od 1. 8. 2017 do 31. 8. 2017 ve výši 1 260 000 Kč. [2] Odvolání proti zajišťovacím příkazům zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 1. 2018 č. j. 4306/18/5100–41453–712140. [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 14 Af 11/2018 – 43, žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl. [4] Tento rozsudek zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 1 Af

6 Afs 29/2022 – 41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Golem Financial, s. r. o., sídlem Za tratí 854, Třebechovice pod Orebem, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2019, č. j. 46713/19/5200–10423–709175, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2022, č. j. 31 Af 3/2020–83, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019 změnil platební výměr Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (správce daně) ze dne 30. 1. 2018 tak, že zvýšil částku doměřené silniční daně žalobkyni za zdaňovací období roku 2014 na 133 685 Kč a penále z částky doměřené daně na 26 737 Kč. Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019 žalovaný opravil podle § 104 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zřejmou chybu v počtech ve výroku uvedeného rozhodnutí. Výše doměřené silniční daně tak činila 131 110 Kč a penále 26 222 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, který žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [3] Krajský soud uvedl, že mezi účastníky řízení byl veden spor o vymezení předmětu silniční daně v případě vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určených výlučně k přepravě nákladu dle § 2 odst. 3 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2021, č. j. 6 Afs 119/2021–35, jenž se zabýval daňovou povinností žalobkyně za zdaňovací období ro

2 Afs 131/2021 – 39 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: QATROSYSTEM, spol. s r. o., se sídlem Kyjovská 3578, Havlíčkův Brod, zastoupená Mgr. Lukášem Regecem, advokátem se sídlem V parku 2316/12, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2019, č. j. 21002/19/5200–11435–706478, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2021, č. j. 62 Af 55/2019–51, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 10. 11. 2014, č. j. 1602535/14/2903–50522–708979, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 vyšší o částku 1 052 030 Kč, a současně vznikla žalobkyni zákonná povinnost uhradit penále ve výši 210 406 Kč. Žalovaný uvedené rozhodnutí správce daně v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil tak, že se penále mění z částky 210 406 Kč na částku 0 Kč. [2] Žalovaný rozhodoval poté, co Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 62 Af 19/2016–320 (dále jen „předchozí rozsudek)“, zrušil původní rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2015, č. j. 36514/15/5200–11435–706478, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud předchozím rozsudkem rozhodl poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 6 Afs 61/2018–30, jeho původní rozsudek ze dne 1. 2. 2018, č. j. 62 Af 19/2016–286, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přitom dovodil, že se správce daně dopustil

2 Afs 304/2022 – 21 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: KOMPLEX INVEST CZ s. r. o., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zastoupená JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 120/22, Hodonín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2021, č. j. 41435/21/5300–21443–702551, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 9 Af 22/2021–48, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 19. 12. 2022 kasační stížnost, jíž žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze. [2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 2 Afs 304/2022–17, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve výši 5000 Kč, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení předmětného usnesení. Nejvyšší správní soud stěžovatelku taktéž poučil o tom, že nebude–li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví. [3] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Nebyl–li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. [4] Usnesení č. j. 2 Afs 304/2022–17 bylo stěžovatelce doručeno v úterý 24. 1. 2023 (doručenka na č. l. 17 spisu Nejvyššího správního soudu). Lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula ve s

2 Afs 99/2022 – 74 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. B., zastoupeného JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem Škroupova 561, Pardubice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2019, č. j. 4080/19/5300–22442–712600, o kasační stížnosti žalobce proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 3. 2022, č. j. 52 Af 22/2019–141, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 3. 2022, č. j. 52 Af 22/2019–141, se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Týle, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 2. 2019, č. j. 4080/19/5300–22442–712600 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměry a dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) č. j. 1437211/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období září 2014, daň 1 021 140 Kč, penále 204 228 Kč), č. j. 1437221/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období říjen 2014, daň 650 315 Kč), č. j. 1437163/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období listopad 2014, daň 1 346 104 Kč), č. j. 1437155/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období prosinec 2014, daň 208 344 Kč), č. j. 1437151/18/2801–50521–609562 (zdaňovací období leden 2015, daň 279 510 Kč, penále 55 902 Kč), všechny ze dne 7. 8. 2018 [dále jen „platební výměry“]. Žalovaný vycházel ze zprávy o daňové kontrole projednané s daňovým subjekt

8 Afs 313/2021–42 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Petra Mikeše v právní věci žalobce: JUDr. I. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 6. 2018, čj. 25400/18/5200–10424–711507, a čj. 25405/18/5200–10424–711507, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2021, čj. 8 Af 19/2018–29, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl v rozhodných zdaňovacích obdobích samostatný advokát. Vykonával tedy podnikatelskou činnost podléhající dani z příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. V projednávané věci je v této souvislosti předmětem sporu otázka, zda žalobcovy výdaje za cesty do zahraničí a výdaje za městskou hromadnou dopravu (dále také „MHD“), byly ve zdaňovacích obdobích roku 2012 a roku 2013 výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, resp. zda žalobce prokázal (tedy unesl důkazní břemeno), že šlo právě o takové výdaje. [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) zahájil u žalobce dne 18. 11. 2015 kontrolu na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012 a roku 2013. Na základě této kontroly správce daně celkem dvěma dodatečným platebními výměry doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za rok 2012 ve výši 33 930 Kč (současně vznikla žalobci zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 6 786 Kč) a za rok 2013 ve výši 20 640 Kč (současně vznikla žalobci zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 4 128 Kč). V případě zdaňovacího období roku 2013 správce daně sám částečně vyhověl žalobcově odvolání a platební

8 Afs 274/2021–31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: POLARM s. r. o., se sídlem Prokopa Holého 2574/1, Přerov, zastoupený JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem se sídlem Plaská 614/10, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, čj. 38065/20/5200–11432–700681, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2021, čj. 65 Af 70/2020–45, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2021, čj. 65 Af 70/2020–45, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda v rámci žalobních bodů měl krajský soud přihlížet k údajnému porušení § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a pokud ano, zda tak učinil řádně (části III.1 a III.2). Ve zbytku se Nejvyšší správní soud zabýval správností závěrů krajského soudu o částečné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (část III.3). [2] Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále „správce daně“) dodatečným platebním výměrem z 3. 5. 2019, čj. 1093637/19/3107–50521–805061 (dále jen „dodatečný platební výměr“), doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 vyšší o částku 75 050 Kč, a současně uložil žalobci povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky představující doměřenou daň. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví a dodatečný platební výměr jím potvrdil. [3] Správce daně po provedené daňové kontrole, a po něm i žalovaný, dospěl k závěru, že náklady za pohonné hmoty a cestovné zahrnul žalobce do daňově účinných nákladů neoprávněně a v rozporu s § 24 odst. 1

8 Afs 28/2021–49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: DETAIL CZ, s. r. o., se sídlem Žižkova 771, Žirovnice, zastoupená JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2018, čj. 55461/18/5200–11435–712083, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2020, čj. 62 Af 18/2019–47, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou nyní projednávané věci je otázka, zda se žalobkyni podařilo vůči daňovým orgánům prokázat, že přijala úklidové služby od Družstva BIVAS a společnosti BUILDING COMPANY, s. r. o (dále „BUILDING COMPANY“). Žalobkyně náklady na tyto služby v daňovém přiznání uplatnila jako náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. [2] Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále „správce daně“) vydal 21. 2. 2017 dva dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob. Prvním výměrem, čj. 261881/17/2910–50522–711255, byla žalobkyni za zdaňovací období roku 2012 doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 355 300 Kč a současně jí byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 71 060 Kč. Druhým výměrem, čj. 261980/17/2910–50522–711255, byla žalobkyni za zdaňovací období roku 2013 doměřena daň vyšší o částku 311 030 Kč a uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 62 206 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. [3] Krajský soud v Brně

2 As 156/2021 – 28 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatele: Punktum, spol. s r. o., se sídlem Otická 758/19, Opava, zast. JUDr. Stanislavem Machkem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti odpůrci: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, o návrhu na zrušení čl. I opatření obecné povahy – pokynu č. GFŘ–D–48, č. j. 80890/20/7700–101023–050230, o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 8 A 25/2021–43, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel (dále jako „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 7. 6. 2021, č. j. 8 A 25/2021–43 (dále jen „napadené usnesení“), jímž soud odmítl jeho návrh na zrušení čl. I opatření obecné povahy – pokynu odpůrce ze dne 31. 12. 2020, č. GFŘ–D–48, č. j. 80890/20/7700–101023–050230 (dále jen „pokyn“), kterým se zveřejňuje formát a struktura datové zprávy, jejímž prostřednictvím se činí podání vůči orgánům Finanční správy České republiky jako správcům daně. [2] Stěžovatel považoval napadený pokyn za opatření obecné povahy. Namítal, že jej odpůrce vydal v rozporu s § 72 odst. 2 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), dle nějž má správce daně zveřejnit formát a strukturu formulářového podání činěného vůči němu elektronicky s využitím dálkového přístupu. Odpůrce si neoprávněně atrahoval pravomoc pro stanovení těchto kritérií, neboť „zveřejněním“ není myšleno určení nějakého postupu, nýbrž toliko jeho pouhá publikace; to stěžovatel dovozoval z dikce § 72